Michal Kašpárek

Výpisky

Archiv citací, který jsem nemohl pustit z hlavy, pro případ, že bych je z ní přece jenom pustil.

Výpisky z doby před červnem 2017 jsou sem strojově překlopené z Tumblru, ale jen bez obrázků a ne vždy se zachovaným formátováním.

Březen 2024

Thinking about language as an industrial intermediate product for AI-powered reading feels like the first step in a journey of procedural abstraction that will take decades, like the evolution of painting after photography. Some aspects of writing already feel kinda surreal, cubist or abstract expressionist. Text already experimented with those modes a century ago, but back then, it was mostly speculative tracking of visual arts. Now text has its own camera moment making “photorealism” pointless. Refinement writing — the photorealism part — is now about a reader photographing a scene created by a writer, from a particular angle.

Venkatesh Rao: My Post-AI Writing


Take care of yourself. Sleep. Eat. Exercise. Rest. Relax. Take care of other people, as best you can. People are important. Software is just fun.

Lars Wirzenius: 40 years of programming


I strongly recommend Bourdieu for those seeking new source material for neuroticism. At some point while researching all this, I stumbled across some forums with people discussing the right way to pour sparkling wine. There are three main schools of thought:
Tilt the glass.
Don’t tilt the glass.
Do whatever you want, don’t be so insecure, Jesus.
Who’s right? The third option seems strong. But I noticed something. Nobody just says to do what you want. They always first demonstrate that they understand the standard arguments for tilting or not tilting, and then say to disregard them. That demonstration shows that they are above the other groups, not below them. Who’s insecure?

Dynomight: Taste games


To process long context prompts effectively, models require robust recall capabilities. The ‘Needle In A Haystack’ (NIAH) evaluation measures a model’s ability to accurately recall information from a vast corpus of data. We enhanced the robustness of this benchmark by using one of 30 random needle/question pairs per prompt and testing on a diverse crowdsourced corpus of documents. Claude 3 Opus not only achieved near-perfect recall, surpassing 99% accuracy, but in some cases, it even identified the limitations of the evaluation itself by recognizing that the “needle” sentence appeared to be artificially inserted into the original text by a human.

Introducing the next generation of Claude


Now, you are done. You’re not through - you keep falling through the world, which keeps being scary in completely novel ways. But in some way, you are done. You have learned how to stop being in reaction to and learned how to be with.
As you move through your life, each stress that touches you is already processed. You are no longer a reaction. You are more yourself, expanding to fill the places that used to be fear, something like being whole. You’ve taken up with your own deviance. You become something that looks like bravery.

Aella: The Pool Of Infinite Sorrow


I am retracting my statements about the gemini art disaster. It is in fact a masterpiece of performance art, even if unintentional. True gain-of-function art. Art as a virus: unthinking, unintentional and contagious.
offensive to all, comforting to none. so totally divorced from meaning, intention, desire and humanity that it’s accidentally a conceptual masterpiece.
A perfect example of headless runaway bureaucracy and the worst tendencies of capitalism. An unabashed simulacra of activism. The shining star of corporate surrealism (extremely underrated genre btw)

𝖦𝗋𝗂𝗆𝖾𝗌

Únor 2024

A body is no longer a holistic system. It is not the vehicle through which we experience joy and pleasure during our brief time in the land of the living. It is not a home to live in and be happy. It, too, is a collection of features: six pack, thigh gap, cum gutters. And these features exist not to make our lives more comfortable, but to increase the value of our assets. Our bodies are investments, which must always be optimized to bring us… what, exactly? Some vague sense of better living? Is a life without bread objectively better than a life with it? When we were children, did we dream of counting every calorie and logging every step?

Raquel S. Benedict: Everyone Is Beautiful and No One Is Horny


In the films of the Eighties and Nineties, leading actors were good looking, yes, but still human. Kurt Russel’s Snake Plissken was a hunk, but in shirtless scenes his abs have no definition. Bruce Willis was handsome, but he’s more muscular now than he was in the Nineties, when he was routinely branded a bona fide sex symbol. And when Isabella Rosselini strips in Blue Velvet, her skin is pale and her body is soft. She looks vulnerable and real.
And yet, these characters fucked. Blue Velvet’s Dorothy Vallens and Jeffrey Beaumant fucked. Michael Keaton’s Batman and Michelle Pfeiffer’s domme Catwoman fucked. Kyle Reese and Sarah Connor fucked. Snake Plissken didn’t fuck on screen, but the character radiates overwhelming sex-haver energy. And I defy you to find a mainstream film with a moment as horny and gay as the Sexy Saxophone Solo from The Lost Boys.

Raquel S. Benedict: Everyone Is Beautiful and No One Is Horny


You don’t choose to love someone; another person happens to you in the form of love. You would still love this person, you think, even if by some accident you’d been born five hundred years apart, and all you had was a face in a history book. But you’re both alive now; you have happened to each other. To love and be loved at the same time by the same person is a miracle, the only miracle that exists. Mathematically, it should be almost impossible. Like rocks colliding in the cold spaces between stars. But somehow it happens every day.

Sam Kriss: Manifesto of the Armed Front of Love


“What do you do in your spare time?”
“I often think about Beelzebub whipping us for our sins in hell.”

1670


Film nám má připomenout, proč žijeme, co je podstatné a co je pravdivé. Jde o film jako důležité setkání s člověkem, na kterém nám opravdu záleží. Jako setkání s dobrým kamarádem. Nebo s něčím hlubokým a nebezpečným v každém z nás, na co jsme dávno zapomněli nebo se snažíme zapomenout. Film nám má umožnit nahlédnout za iluzi přetvářky, masky a lži. Spatřit to pravé, podstatné, autentické bytí v nás. Pomoct nám propojit se s naší duší.

Tomasz Wiński: Nová česká intimita


Filmům, které se zaměřují na intimitu, se tu říká „vztahovky“. Mají paušálně negativní konotaci, jako něco banálního, méněcenného. Jako by Češi opovrhovali emocemi, nebo se za ně dokonce styděli. Možná ten odpor vyrůstá z toho, že emoce jsou v Česku soustavně potlačované, že se Češi emocí bojí a nechtějí se jimi zaobírat. A přitom žijeme a umíráme uvnitř sebe samých, ve svých potlačovaných negativních emocích, přetvářkách, ve vytěsněné vnitřní bolesti a v popřených totožnostech. Jako tvůrci Nové české intimity považujeme tyto vytěsněné niterní obsahy za středobod našeho autorského zájmu a zároveň za nejpilněji střežené tabu v Česku.

Tomasz Wiński: Nová česká intimita


You ask yourself: What would have made me jump off my chair if I had read it six months ago (or a week ago, or however fast you write)? If you have figured out something that made you ecstatic, this is what you should write. And you do not dumb it down, because you were not stupid six months ago, you just knew less. You also write with as much useful detail and beauty as you can muster, because that is what you would have wanted.

Henrik Karlsson: A blog post is a very long and complex search query to find fascinating people and make them route interesting stuff to your inbox


On the internet, Wonderland is recursive, with rabbit holes opening up to yet more rabbit holes; you never stop falling. And the further you fall, the less likely it is that anyone you’ve ever met is falling where you are. This will make you immensely sad. You will visit your parents, and when they ask you about your life you will have two choices. You can either be incomprehensible and see them grow concerned about things you are excited about, or you can talk about surface-level things and cry a little when you are alone at night.

Henrik Karlsson: A blog post is a very long and complex search query to find fascinating people and make them route interesting stuff to your inbox


I was born in July 1989, which means I am of the last generation who will remember the time before the internet. The cables and data centers and hyperlinks grew up around me; they grew with me. I find it hard to disentangle the evolution of my psyche from that of the internet.

Henrik Karlsson: A blog post is a very long and complex search query to find fascinating people and make them route interesting stuff to your inbox


“First, ELIZA’s responses tend to be conservative. While this generally leads to the impression of an uncooperative interlocutor, it prevents the system from providing explicit cues such as incorrect information or obscure knowledge. Second, ELIZA does not exhibit the kind of cues that interrogators have come to associate with assistant LLMs, such as being helpful, friendly, and verbose. Finally, some interrogators reported thinking that ELIZA was “too bad” to be a current AI model, and therefore was more likely to be a human intentionally being uncooperative.”

Benj Edwards: 1960s chatbot ELIZA beat OpenAI’s GPT-3.5 in a recent Turing test study

Leden 2024

Čtení naplňuje příslib, který sex vzbuzuje, ale jen zřídkakdy uskuteční – stát se kýmsi větším, protože pronikáš do řeči, kadence, srdce a myšlení druhého člověka.

Chris Kraus: I Love Dick


Když žiješ tak intenzivně ve své hlavě, neexistuje žádný rozdíl mezi tím, co si představuješ a co se skutečně děje. Proto jsi současně všemocný i bezmocný.

Chris Kraus: I Love Dick


I detest the idea that love between two persons can lead to salvation. All my life I have fought against this oppressive type of relationship. Instead, I believe in searching for a kind of love that somehow involves all of humanity.

Rainer Werner Fassbinder


Lenost může vyhlížet přitažlivě, ale jen práce přináší uspokojení.

Anne Frank: Deník


Když jsem na tom byla špatně, zavírali jste oči a zacpávali si uši, ty také. Nepomohl jsi mi, naopak, jen jsi mě napomínal, ze nemam byt tak hlučná. Byla jsem hlučná, jen abych nebyla pořád smutná. Byla jsem rozpustilá, abych přehlušila svůj vnitřní hlas. Hrála jsem komedii, půldruhého roku, den za dnem. Nestěžovala jsem si, nevypadla jsem z role. A teď jsem dobojovala. Zvítězila jsem! Jsem samostatná tělem i duší. Už nepotřebuji matku, zocelila jsem se ve všech těch bojích.

Anne Frank: Deník


Bůh mě nenechal samotnou a samotnou mě nenechá.

Anne Frank: Deník


Turns out, unfathomable tragic loss isn’t very hard. It’s easy, in fact. Easy in the same way that falling off a cliff is “easy”–gravity does all the work for you. It’s not like climbing mount Everest, desperately putting one foot in front of the other. It’s not like struggling to answer questions in a final exam. Tragic loss is just something that happens to you.

Lars Doucet: Losing my son


There’s an argument that most writing has no value. It goes like this: Every hour, more text is produced than you could read in a lifetime. If you can write the best piece on a given topic, great, but otherwise we don’t need more content. And don’t kid yourself—to write the best piece, you’d need to pick a single topic, become a world expert, and spend months polishing the writing. Most writing is just people yelling over each other for their own reasons.
The standard response is to gesture towards Pareto optimality: There’s no “best” article on a given topic because there are many dimensions of quality, which people prioritize in their own ways. Unless another article is better than yours in every dimension simultaneously, you have the potential to be the best article for someone.

Dynomight: So you’re thinking about writing on the internet


Mohu-li alespoň částečně hodnotit postavení sil podle toho, s čím se dennodenně setkávám ve vedení umělecké instituce a napříč českým uměleckým školstvím, je kultura trestu, moralizování z pozice borců a borkyň moci, klientelismus a metoda cupování v tomto dramatu stále poněkud silnější než nepatřičné prosazování empatie.

Alice Koubová: Trpíme terorem empatie?


Rather, it seems like our achievement budget is a function of the number of priorities we have.

Henrik Karlsson: Think more about what to focus on


The gambler needs to learn new knowledge about the machines and simultaneously use what they have already learned to optimize their decisions. In the literature, these two activities are referred to as exploring and exploiting. You can’t do both things at the same time. When you explore, you are pulling new arms on the bandit trying to figure out their expected payout. When you exploit, you pull the best arm you’ve found. You need to find the right balance. If you spend too little time exploring, you get stuck playing a machine with a low expected payoff. But if you spend too much time exploring, you will earn less than you would if you played the best arm. This is the explore/exploit trade-off.

Henrik Karlsson: Think more about what to focus on


Chtěli jsme jít dál českou cestu, zůstat u české školy. Cizinec dosud národní mužstvo netrénoval. Česká mentalita je zvláštní, potřebuje porozumění. A další důvody byly ekonomické.

šéf českého fotbalu Petr Fousek v rozhovoru s Miloslavem Novákem

Prosinec 2023

Once you see intelligence as something embodied by particular pile of data rather than a particular kind of processing, a very powerful sort of decentering of anthropocentric conceits happens; a Copernican consciousness shift gets triggered. You are no more than the sum of data you’ve experienced. A big memory with a small shell script aside. And once you get over the trauma of that realization, you realize something even bigger: any pile of data that has some coherence in its source can be turned into an intelligence that you can relate to, broadening the possibilities of your own existence.

Venkatesh Rao: A Camera, Not an Engine


Never before in history have new tracks attained hit status while generating so little cultural impact.

Ted Gioia: Is Old Music Killing New Music?


Levicový diskurs, natož hegemonie, totiž nevznikne předkládáním příkladů ze zahraničí ani odkazováním na dobrou praxi jinde a přesvědčováním těch, kteří jsou zrovna u moci. Vznikne jedině nashromážděnou zkušeností v hnutích, zápasech a institucích, které lidem dovolí to, že „jiný svět je možný“, zažít ve vlastním životě.

Jakub Ort, Josef Patočka: Ani levicové dohánění Západu, ani nacionalismus. Za novou třídní politiku


Horizont současného světa i quality TV a další zajímavá vyprávění dneška jsou poznamenány hlubokou temnotou. Je na každém z nás mít odvahu do ní vstoupit, a přesto si udržet myšlenkovou i afektivní integritu. To znamená opravdu si připustit problémy našeho světa, a přitom se nestát cynikem. Možná právě to je nejdůležitější současnou výzvou vzdělávání.

Václav Janoščík: Dystopický realismus? Jak se učit skrze kapitalismus a temné budoucnosti


Nejen že nefungují editorské systémy v mnoha médiích, dopis studentů dokládá, že fungují i záměrně špatně. Letitý úpadek editorského patra v redakcích a vytváření novinářských osobností, jejichž texty již prakticky nejsou korigovány, vede k závažným chybám právě v krizových situacích.

David Klimeš: Média mají pomáhat, ne škodit


Často přemýšlíš nad tím, proč druhým tak blahosklonně říkáme, aby se odrazili ode dna. Jako by dno představovalo jistotu, o kterou se dá zapřít. Jenže ten, kdo se dna skutečně dotkne, nikdy nezapomene na tu ohromnou tíhu, co ho tlačí k zemi, na pocit masy vody nad sebou.

Marek Torčík: Rozložíš paměť


Jde o velkou mentální zátěž, kterou nikdo neocení, a kterou by autor nejradši nechal odplout po proudu. A jsou to ty chvíle, kdy vaše neúspěšné pokusy o profesionalitu v říčce amaterismu prostě jen narážejí na skaliska cizí zabedněnosti, která nepojme představu, že nebýt nabídky k sepsání neplaceného článku na zadané téma pro celostátní deník, byli byste už dávno ve zverimexu a jen tak pozorovali křečky. Jenže tam budete až za chvíli, teď ještě musíte sepsat slušnou odpověď, že na článek serete a proč.

Alžběta Stančáková: Tak zas budou Vánoce a každý chce svůj klid

Listopad 2023

I still haven’t figured out how to keep
my shower floor clean, or make morning
smoothies, or respond to stress calmly.
Same, same, same my friends tell me,
a love note of sorts. Maybe the world
doesn’t need us to cut down on carbs, or
make more money, or waste less time.
Maybe instead it needs us to reach those
who feel alone in their messy homes, or
difficult relationships, or unresolved issues.
To impress less, and connect
more. To share one simple message:
Same. Same, same, same.

Hannah Napier Rosenberg: Same

Říjen 2023

Dolly, Dolly, Dolly
I could never take one human being from another
I’m flattered you think I’m so pretty
I’m probably just illuminating something or other
Don’t you know I think you are heaven sent
I can’t believe we’re arguing
About some man, that’s so silly
In fact, I’d rather talk about you and me

Okay Kaya: Jolene From Her Own Perspective


And so it was only while reading Rooney’s first, maybe more direct, effort that I realized what frustrates me about the whole thing - despite the clever social commentary and style, despite the well-sketched will-they-won’t-they, despite emotional resonance, there is an underlying premise of resolution and sublimation in all-absolving romantic love.
I am cheering for love, thoroughly, in all forms (I am, when it comes down to it, at points nigh-on irritatingly romantic after all; it’s one of many reasons I can’t stand Milan Kundera). Love in all forms creates the world, and anyone who tried to come up with a better overarching framework has failed as yet to convince me and moreover was typically a tech bro. Partnership is a deeply meaningful project to me; so are friendship and kinship and many forms of fellow-wandering. It’s specifically the idea of love as deus ex machina that bugs me: love of all forms is the point and simultaneously it will not magically solve things or absolve them and any piece of art that ends on that note falls short - of what exactly, I’m not sure.

Tereza Jarníková: Mr. Salary / or, love won’t save you

Září 2023

Mír a zdar dalekému i blízkému

Pozdrav na fasádě smíchovské synagogy

Srpen 2023

Just as Skinner thought that the differences between rats, apes, and humans were in some sense superficial, regarding all LLMs as just next-token predictors can blind one to the important differences between them. If we say that both GPT-2 and GPT-4 are “stochastic parrots,” then what explains the fact that GPT-4 can write a Shakepsearean sonnet about how to use a Python package, pass the bar, or solve difficult logic puzzles — skills far outside of GPT-2’s capabilities? We need to investigate the output of each model and explain why they are different.

Robert Long: Are We Smart Enough to Know How Smart AIs Are?


Měli bychom tu politiku založit na možná nepříjemné a nesnesitelné představě, že jsme odsouzení k tomu žít společně s lidmi, s nimiž se třeba neshodneme skoro na ničem, včetně základního chápání společenské reality. A to nejen tady v Česku, ale i globálně. Je potřeba se smířit s tím, že tu extrémně široce chápanou hybridní válku nelze vyhrát, protože nemůžeme totálně zvítězit ani nad velkou částí vlastní společnosti, ani nad všemi představitelnými nepřáteli na mezinárodním poli. Podstata našich současných problémů totiž není hybridní válka nebo rozdělení na Západ a Východ, i když to zanikne, tak tím nevyřešíme tu širší společenskou krizi. Ta vyplývá z širší geopolitické transformace, krize liberálního řádu, klimatické změny, ale i krize demokratického kapitalismu, který přestává fungovat i pro ty, pro koho by fungovat měl – vždyť o ní píší už i Financial Times! Ale také z těch lokálních a lidských problémů, o kterých jsme se bavili a kam patří krize důvěry a nejistota. Neexistuje zázračné řešení, ale vytvářením kompenzačních příběhů o dobru a zlu, o všemocné ruské hybridní válce nebo naopak třeba o údajném washingtonském diktátu či bruselském útlaku, ten problém jen posouváme před sebou.

Jakub Eberle v rozhovoru s Janem Žabkou


Brilliance makes up for a lot.

Oppenheimer

Červenec 2023

Finance does not describe our social world. Finance defines it.

Blair Fix: The Ritual of Capitalization


„Nic nechceš zřídit. Prostě, jako jsi to dělal celý život, chceš být originální, chceš ukázat, že nevykořisťuješ rolníky jen tak, ale s ideou.“

Nikolaj k Levinovi, Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová (přeložila Taťjana Hašková)


Každá minuta v životě Alexeje Alexandroviče byla nějak vyplněna a rozvržena. A aby každý den zastal vše, co měl vykonat, zachovával co nejúzkostlivější přesnost. „Nespěchat a nelenošit,“ bylo jeho heslem.

Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová (přeložila Taťjana Hašková)

Červen 2023

Zdeněk Miler prý nejprve přemýšlel, na které zvířátko Walt Disney ve svém studiu zapomněl – a vymyslel Krtečka. Ale to bylo kdysi dávno, kdy kultura ještě měla ambice, zatímco dnes nám nezbývá, než se s existencí záplavy literárních generik a napodobenin nějak smířit – jejich výskyt prostě nutně iniciuje knižní trh, který chce růst, a růst potřebuje daleko více kvantitu než kvalitu.

Eva Klíčová: Mornštajnová 2. Literární imitace v zemi, kde se všichni znají


Existuje důležitá kniha od Beryla Lange jménem Holocaust Representation, kde mluví o tom, jak psát takhle těžké věci. Říká, že bychom si měli udělat test, a já myslím, že si ho můžeme udělat i v tomhle případě. On říká, že když nastane hrůzná událost, tak naší přirozenou reakcí je ticho. Když tedy chcete něco začít psát, položte si otázku, zda to, co vznikne, bude lepší než ticho. Jestli uděláte něco, co to ticho hodnotově převáží. A pokud ne, tak buďte radši zticha. To je dobrý test, který by asi měl provést každý, když se chce pustit do něčeho takhle složitého.

Tomáš Koblížek v rozhovoru s Julií Šafovou


To work out how to write well, you first have to know why people write badly. And what I’m getting at with all of this is that all bad writing is a failure of style. Not in the sense that bad writers haven’t developed enough of a style: the problem is usually that they do it too well.

Sam Kriss: The Numb at the Lodge guide to writing guide

Květen 2023

Mateřská láska je nejstrašnější ze všech citů. Proměňuje tělo a veškerou vnitřní celistvost v hromádky bláta; zatímco otcové si zachovávají tragickou mlčenlivou důstojnost, matky jsou se svými přebytky lásky směšné a zbytečné.

Klára Vlasáková: Těla


Do the weirdest thing that feels right.

Charlie Becker

Březen 2023

Shut down all the large GPU clusters (the large computer farms where the most powerful AIs are refined). Shut down all the large training runs. Put a ceiling on how much computing power anyone is allowed to use in training an AI system, and move it downward over the coming years to compensate for more efficient training algorithms. No exceptions for governments and militaries. Make immediate multinational agreements to prevent the prohibited activities from moving elsewhere. Track all GPUs sold. If intelligence says that a country outside the agreement is building a GPU cluster, be less scared of a shooting conflict between nations than of the moratorium being violated; be willing to destroy a rogue datacenter by airstrike.

Eliezer Yudkowsky: Pausing AI Developments Isn’t Enough. We Need to Shut it All Down


The alternative to entropy is the heat death of the universe

ze soukromé korespondence


Jak říká židovské přísloví, you do not have to finish the work but neither are you free to abandon it.

ze soukromé korespondence


I’m skeptical of all of these.
DeepMind thought they were establishing a lead in 2008, but OpenAI has caught up to them. OpenAI thought they were establishing a lead the past two years, but a few months after they came out with GPT, at least Google, Facebook, and Anthropic had comparable large language models; a few months after they came out with DALL-E, random nobody startups came out with StableDiffusion and MidJourney. None of this research has established a commanding lead, it’s just moved everyone forward together and burned timelines for no reason.

Scott Alexander: OpenAI’s “Planning For AGI And Beyond”


The coffeeshop fallacy is a mismatch between the work one imagines to be involved in a pursuit and the actual day-to-day labour.
It is most common in industries with a strong survival bias which create a fun or desirable product.

The Thinker Blog, as cited by Brandon Trebitowski


One unexpected emergent property of the technium is that most inventions and innovations are co-invented multiple times, simultaneously and independently. That is, more than one person will honestly invent the next new thing about the same time. This means that the popular image of the lone mad inventor or heroic scientist is just wrong. For instance 23 other inventors created electric incandescent light bulbs prior to Thomas Edison. Edison is renowned primarily because he was the first to figure out the business model of electric lighting.

Kevin Kelly interviewed by Noah Smith


The Waluigi Effect: After you train an LLM to satisfy a desirable property P, then it’s easier to elicit the chatbot into satisfying the exact opposite of property P.

The Waluigi Effect


Přerušení tohohle automatismu navíc nestačí. Je nutné zajít o kousek dál a rezignovat i sám na sebe. Nejzajímavější situace, kdy se vnitřně proměňujeme, se dějí, když se necháme trochu být, když nechceme mít život plně pod kontrolou. Radost a lásku si na sobě ani jiných nevynutíte – a zároveň je to právě radost a láska, co činí váš život dobrým.

Tereza Matějčková: Občas je odpovědnější riskovat


Mostly my reaction has been: how can anyone stop being fascinated for long enough to be angry? It’s like ten thousand science-fiction stories, but also not quite like any of them. When was the last time something that filled years of your dreams and fantasies finally entered reality: losing your virginity, the birth of your first child, the central open problem of your field getting solved? That’s the scale of the thing. How does anyone stop gazing in slack-jawed wonderment, long enough to form and express so many confident opinions?

Scott Aaronson: Should GPT exist?

Únor 2023

So how is it, then, that something like ChatGPT can get as far as it does with language? The basic answer, I think, is that language is at a fundamental level somehow simpler than it seems. And this means that ChatGPT—even with its ultimately straightforward neural net structure—is successfully able to “capture the essence” of human language and the thinking behind it. And moreover, in its training, ChatGPT has somehow “implicitly discovered” whatever regularities in language (and thinking) make this possible.
The success of ChatGPT is, I think, giving us evidence of a fundamental and important piece of science: it’s suggesting that we can expect there to be major new “laws of language”—and effectively “laws of thought”—out there to discover. In ChatGPT—built as it is as a neural net—those laws are at best implicit. But if we could somehow make the laws explicit, there’s the potential to do the kinds of things ChatGPT does in vastly more direct, efficient—and transparent—ways.

Stephen Wolfram: What Is ChatGPT Doing … and Why Does It Work?


I founded The Markup with the idea that striving for vague concepts like “objectivity” or “fairness” can lead to false equivalents. A better approach, I believe, is for journalists to seek a hypothesis and assemble evidence to test it.

Julia Angwin: Journalistic Lessons for the Algorithmic Age


We think we use our productivity tools to get stuff done, but we’re actually using them to regulate our emotions.

Dan Shipper: When Productivity Tools Make the Problem Worse


OpenAI can extract a 10% equity tax from any company that wants to win. The company is currently giving access to GPT-4 for companies that they invest in through their fund Converge ($1 million check for 10%). Any company that has early access to GPT-4 has an advantage, and OpenAI gets to be kingmaker and tax collector. Maybe this is how research-driven companies developing models are actually going to make the most money.

Dan Shipper: Here’s What I Saw at an AI Hackathon


[I]t’s not just about the progress in the technology. It’s also about who’s willing to get sued.

Dan Shipper: Artificial Unintelligence


There are a lot of interesting ways to use this technology. A few are too personal to share. “Tell me about why this relationship ended?” produced incredible results—but isn’t something I want to put on the internet.
Here are some that produced the best answers for me that I’m comfortable sharing:
What might the author need to learn in order to improve their life?
The author might need to learn:
How to identify and address underlying beliefs that may be impacting their behavior.
How to differentiate between their own needs and wants and those of other people.
How to develop strategies for managing ambivalence and inner conflict.
How to prioritize tasks and manage their inbox more effectively.

Dan Shipper: Can GPT-3 Explain My Past and Tell My Future?


Here is the emotional way to the same thing: I am afraid of anything that feels like high school.

Dan Shipper: Permission to Be Excited About AI


But the most significant part of the gap is probably experiential dark matter: we know we know vastly more than we can say. The gap between what we can capture in words and what we “know” of reality in some pre-linguistic sense is vast. The gap between an infant’s tentative babbling and Shakespeare is a rounding error relative to the gap within each of us between the knowable and the sayable.

Venkatesh Rao: Text is All You Need


Posts in estranged parents’ forums are vague. Members recount stories with the fewest possible details, the least possible context. They don’t recreate entire scenes, repeat entire conversations, give entire text exchanges; they paraphrase hours of conversation away. The only element they describe in detail is their own grief or rage. Nor do the other members press them for more information.
Compare this with the forums for adult children of abusers, where the members not only cut-and-paste email exchanges into their posts, they take photos of handwritten letters and screenshot text conversations. They recreate scenes in detail, and if the details don’t add up, the other members question them about it. They get annoyed when a member’s paraphrase changes the meaning of a sentence, or when omitted details change the meaning of a meeting. They care about precision, context, and history.

When the Missing Reasons Aren’t Missing


“Entertaining” couples measure the relationship by the quality of time spent together. The most important aspect of their partner is that their company is always better than being alone, and these couples spend more time together and do more fun things together like date nights and vacations. People in these relationships focus more on their appearance, humor, conversation skills, and sex. They prefer quick conflict resolution, agreeing to disagree, and make-up sex. These relationships work better for partners who share similar sensibilities and enjoy the same lifestyle and roles. The quintessential examples of this are two high-powered career individualists, think Jean Paul Sartre and Simone de Beauvoir. The failure mode for “entertainment” relationships is lack of commitment leading to frequent breakups, as each partner chases the next exciting thing. The success mode is the party-throwing couple at the center of all their friends’ social life, never failing to delight everyone but mostly each other. “Building” couples measure the relationship by the fruits of its enterprise, whether it’s happy children, a successful business, or a lovely house. They care about commitment and contribution first and foremost, and are happy knowing that their partner is committed and contributing even if they’re not in their immediate presence. People in these relationships focus on cultivating skills and long-term projects. They value reaching a consensus and hashing issues out thoroughly. These relationships can work for two very different people whose strengths and preferred roles cover for their partner, like a stay-at-home parent and a wage earner.
The failure mode for “building” couples is being stuck in boring drudgery, slowly building resentment without the courage to disrupt their routine. The successful exemplar is the couple whose house all their children’s friends want to have play dates and sleepovers in. These couples are often respected locally, almost never famous globally.

Jacob Falkovich: Building and Entertaining Couples


Type I Fun
Type 1 fun is enjoyable while it’s happening. Also known as, simply, fun. Good food, 5.8 hand cracks. Sport climbing, powder skiing, margaritas.
Type II Fun
Type 2 fun is miserable while it’s happening, but fun in retrospect. It usually begins with the best intentions, and then things get carried away. Riding your bicycle across the country. Doing an ultramarathon. Working out till you puke, and, usually, ice and alpine climbing. Also surely familiar to mothers, at least during childbirth and the dreaded teenage years.

Kelly Cordes: The Fun Scale


Increasingly, some scientists are pushing to reframe “depression” as an umbrella term for a suite of related conditions, much as oncologists now think of “cancer” as referring to a legion of distinct but similar malignancies. And just as each cancer needs to be prevented or treated in ways relevant to its origin, treatments for depression may need to be tailored to the individual.

Joanna Thompson: The Cause of Depression Is Probably Not What You Think

Leden 2023

Na přelomu let 1916 a 1917 propukla v Evropě epidemie encephalitis lethargica (v českém jazyce někdy uváděno jako Economova či letargická encefalitida nebo chřipka ospalá), která se později rozšířila i do Severní Ameriky.Nemoc se zpočátku projevovala horečkou a stavy podobnými chřipce, následně se však přidaly neurologické projevy, letargie a nadměrná spavost. Pacienti se dostávali do stavu „pseudospánku”, ve kterém nereagovali na vnější podněty, nevyvíjeli aktivitu a nekomunikovali. Někdy však měli otevřené oči a často si zpětně vybavovali dění kolem sebe. Přibližně třetina nemocných zemřela a u druhé třetiny se v následujících letech rozvinuly neurologické symptomy, např. parkinsonský třes. Původce nemoci je dodnes neznámý (Hoffman & Vilensky, 2017).
Encephalitis lethargica sehrála významnou roli ve vývoji koncepcí předcházejících ADHD. U mnoha dětí, které nemoc přežily, se následně objevila hyperaktivita, iritabilita a impulzivita, aniž by došlo k narušení intelektu. Syndrom získal název postencefalická porucha chování (postencephalitic behaviour disorder). Byly pro něj však charakteristické rovněž projevy, které dnes nejsou považovány za běžnou součást ADHD (např. agresivita, výrazné emoční výkyvy). Přesto však objev postencefalické poruchy chování podnítil mnoho dalších výzkumů, které se snažily dávat do souvislosti poškození mozku s „problémovým chováním”. Význam epidemie encephalitis lethargica spočíval ve dvou hlavních bodech. Za prvé přivedla pozornost psychiatrů i neurologů k samotným projevům ADHD, které byly dříve přehlíženy. Za druhé podnítila úvahu, dle které se za potížemi ve vzdělávání a chování dětí mělo skrývat poškození mozku (Rafalovich, 2001).

Akrasia.cz


Šimečkovu štylizáciu najväčšmi badať pri stretnutiach s pocestnými a domácimi, ktorí mu obvykle ponúknu pomoc, ubytovanie či aspoň kúsok zo svojho svetonázoru. V týchto konverzáciách vystupuje obvykle, konzistentne s pútnickou identitou, v pozícii mudrca, ktorý okolie častuje dobre mienenými radami. Holandskému cestovateľovi so spisovateľskou ambíciou (kapitola Bludný Holanďan) priskočí hneď na pomoc: „Zapisoval si každú knihu, ktorú som mu poradil.“ Muža v Hornej Porube, ktorý zúfa nad osudom Ukrajiny, bez vyzvania uteší, že vojna potrvá len „do jesene“ – hoci sám ako mudrc predsa vie, že mu ponúkol len „milosrdnú lož“. Ale čo, „už nikdy sa nestretneme“. Staršiemu páru sa za pohostenie odvďačí poučením „držte sa dobrých ľudí“. Tínedžerku, ktorá má navzdory svojim štrnástim rokom „postavu už dokončenú“, dovzdelá, že „na živote je najdôležitejšie zvládnuť veci, ktoré nám nejdú… to, že sme sa stretli, ber ako znamenie.“ Potetovanému oknárovi, ktorý sa mu zverí so svojimi milostnými dilemami, dokonca poslúži ako vzťahový poradca: „Vieš, že to nemôže vydržať.“ Keďže je bytostný pútnik, limity Šimečkovej schopnosti poradiť druhým sa zhodujú s hranicami aktuálneho všeľudského poznania: „Moje znalosti z geopolitiky boli nanič, lebo som im nemohol povedať ani to, o koľko bude o rok elektrina drahšia. Nikto na svete to nevie.“

Dominik Želinský


Je tedy evidentní, že autenticita není jenom nějaký pocit, který všichni máme, ale komplikovaná kulturní norma, která je do velké míry genderově podmíněná. Od žen prostě očekáváme jako autentický projev něco jiného než od mužů. Ať už se jedná o politickou kandidátku, herečku nebo manželku britského prince, pro všechny z nich je mnohem složitější než pro jakéhokoliv muže veřejnosti dokázat, že si opravdu myslí a že skutečně prožívají to, co veřejně prezentují, a že to neříkají jen proto, že jim to někdo jiný poradil, nebo proto, že tím sledují nějaké nekalé cíle.

Marie Heřmanová: Danuše, generál a ti druzí. Autenticita je „svatým grálem“ nejen politického marketingu


Go placidly amid the noise and the haste, and remember what peace there may be in silence. As far as possible, without surrender, be on good terms with all persons. Speak your truth quietly and clearly; and listen to others, even to the dull and the ignorant; they too have their story. Avoid loud and aggressive persons; they are vexatious to the spirit. If you compare yourself with others, you may become vain or bitter, for always there will be greater and lesser persons than yourself. Enjoy your achievements as well as your plans. Keep interested in your own career, however humble; it is a real possession in the changing fortunes of time. Exercise caution in your business affairs, for the world is full of trickery. But let this not blind you to what virtue there is; many persons strive for high ideals, and everywhere life is full of heroism. Be yourself. Especially do not feign affection. Neither be cynical about love; for in the face of all aridity and disenchantment, it is as perennial as the grass. Take kindly the counsel of the years, gracefully surrendering the things of youth. Nurture strength of spirit to shield you in sudden misfortune. But do not distress yourself with dark imaginings. Many fears are born of fatigue and loneliness. Beyond a wholesome discipline, be gentle with yourself. You are a child of the universe no less than the trees and the stars; you have a right to be here. And whether or not it is clear to you, no doubt the universe is unfolding as it should. Therefore be at peace with God, whatever you conceive Him to be. And whatever your labors and aspirations, in the noisy confusion of life, keep peace in your soul. With all its sham, drudgery and broken dreams, it is still a beautiful world. Be cheerful. Strive to be happy.

Desiderata

Prosinec 2022

Gestalt Prayer:
I do my thing and you do your thing.
I am not in this world to live up to your expectations,
and you are not in this world to live up to mine.
You are you, and I am I,
and if by chance we find each other, it’s beautiful.
If not, it can’t be helped.

Fritz Perls: Gestalt Therapy Verbatim


If you just make a reasonable effort to be honest, stay positive, and follow up on what you’re asked to do, you’ll be above average. (Most people don’t really try!)

Dynomight: Advice on being managed


Don’t just pay people compliments; give them living eulogies. Tell them exactly how great they are, in how many ways. Embarrass them.

Megan McArdle’s ‘12 Rules for Life


Let’s define both quickly and roughly. I may refine these definitions later in this series:
Mediocre computing is computing that aims for parity with mediocre human performance in a realish domains where notions of excellence are ill-posed.
Excellent computing is computing that aims to surpass the best-performing humans in stylized, closed-world domains where notions of excellence are well-posed.

Venkatesh Rao: The Dawn of Mediocre Computing


Speculating our way out of chaos feels like a capitulation. United we bargain, divided we bet.

David A. Banks: Wrong Road

Listopad 2022

intelektuální souputník – speciální druh přítele, s nímž vás pojí jistá forma bezedné zvědavosti

Lukáš Likavčan: Akrobat mezi filozofy. Ohlédnutí za Brunem Latourem


Snadná pomůcka pro rozpoznání toxického kolegy nebo toxické kolegyně: Vedete s někým v hlavě nekonečné imaginární rozhovory a necítíte se dobře nejen v jejich přítomnosti, ale ani s myšlenkami na ně? To je přesně ono – zamořený vzduch, zamořená hlava.

Monika Čuhelová: Toxická osoba v práci. Rozloží vztahy a dostane se vám do hlavy, psycholožka radí, jak ji odhalit

Říjen 2022

Každý z nás má tajnou touhu, aby se dostavilo něco, co nám náhle změní život, obrovsky ho zjednoduší, a zároveň na něj vrhne určité světlo, díky němuž budeme už napořád vědět, jakým směrem chceme jít, na čem nám skutečně záleží. Je těžké se téhle touhy zbavit. Mnohem těžší cestu představuje přístup, kdy si člověk sám určuje svoje směřování a udržuje kurz. V tomhle trochu závidím věřícím lidem. Pro mnoho z nás je hledání smyslu jako nahlédnout do propasti, čehož se děsíme, ale když to konečně uděláme, může to být osvobozující.

Klára Vlasáková v rozhovoru s Leny Kužvartovou


A regular reader of Noema might sometimes think we are naïve or unaware that we publish radically different points of view which are often conceptually dissonant. They might ask if the editors are paying attention. The answer, of course, is yes. More than attentive, our intent is precisely to both search for a correspondence among disparate ideas, but also explore a singular issue from multiple aspects through the juxtaposition of perspectives.
One might call this editorial approach of exposing different angles “cubist” rather than binary (pro and con) or polemical in nature. All dimensions of a phenomenon are true, but the whole is truer than the parts.

Nathan Gardels: Noema’s Cubist Editorial Approach

Září 2022

Děti v prvních dnech budovaly metavesmír, dohodly se na systému, jakým jednotlivé články budou spolupracovat, jak budou na sobě závislé.
Když jsme pak ve čtvrtek ráno všichni šli do toho metaversa žít, tak to vůbec nefungovalo. Oni si navrhli svět, kdy jeden něco vyrábí a druhý to odkupuje a zase prodává dál… Jenže v rámci toho „kapitalismu“ vůbec nespolupracovali, bojovali o zdroje a po několika hodinách zjistili, že jim v tom světě vůbec není dobře.

Eva Nečasová v rozhovoru s Lucií Tomanovou


Dobrým programovým tahákem bylo “bude jako dřív”, špatným “chytrá řešení na měnící se svět”. Lidi chtěli zázraky, ne změnu.

Patrick Zandl: Povolební post mortem


Slowly but surely, we can see a new extension to the UNIX credo being born. Those who truly understand the promise of large language models, prompt engineering, and text as a universal interface are retraining themselves to think in a new way. They start with the question of how any new business process or engineering problem can be represented as a text stream. What is the input? What is the output? Which series of prompts do we have to run to get there? Perhaps we notice that the person in charge of the corporate Twitter account is painstakingly transforming GitHub changelogs into tweet threads every week. There’s a prompt somewhere that solves this business challenge and a language model mood corresponding to it. With a smart enough model and a good enough prompt, this may be true of every business challenge. Where textual output alone is truly not enough, we train a joint embedding model such as DALL-E that translates text input into other domains.

Roon: Text Is the Universal Interface


In the early days after the release of GPT-3, many noticed that the AI seems to become more cogent if you start the completion prompt with something along the lines of “this is a conversation between a human and an extremely intelligent artificial intelligence” versus not including the modifier. Sometimes, GPT seems to be hiding the true depth of its intelligence for the sake of the character it is playing at the moment. The prompt to GPT may even make the difference between being able to solve arithmetic puzzles or not. In another insane quirk of language modeling, text-to-image models seem to create higher quality art if you specify that it’s from the “unreal engine” game studio, known for its photorealistic style.

Roon: Text Is the Universal Interface


It’s our duty to share our most wholesome fantasies.

Nuwan Rohitha in the Nascent Clouds podcast


Don’t confuse work and career.

Noah Gibbs: The Forty-Year Programmer

Srpen 2022

Maybe it’s not the achieving stuff that makes us happy, but rather the act of chasing after achievements.
Most people need to feel that they are contributing to society. At least for me, when I try to picture my ideal days, it doesn’t matter if I’ve accomplished anything in the past. But my visions always involve working towards some kind of goal in the future.

Dynomight: Nobody optimizes happiness


The challenge is to strike the right balance, where the story remains worth telling so long as there is energy left in the paradox making it tellable. You should not lose interest before the spring runs out of energy.

Venkatesh Rao: Storytelling — Tellability


The character has to retain your interest as the storyteller long enough for you to finish the story. Even if the character is living happily ever after at the end (as Ozy Khan is), he has to be living, which means, not entirely explainable and predictable. Another way to test for this is to ask: at the end, is there room to tell another story about the character, featuring the same or another contradiction? Can the character solve more mysteries for you the teller, that you yourself cannot?

Venkatesh Rao: Storytelling — Tellability


“Conflict” sounds like a plot contrivance that sets up a problem to be solved within the story, by the characters. It feels a bit like customer-driven product design where the customers are the characters, and you the storyteller are merely providing god-like problem-solving services that conform to the world’s rules and the characters’ abilities, with as few deus-ex-machinations as possible. You’re not really involved. A conflict for the characters isn’t automatically a reason for you to care as a storyteller.
This doesn’t work for me. I can’t get to tellability starting with conflict engineering. I have to start with why I care to tell the story at all.
I strongly suspect that robust conflict is actually a side-effect of the idea of the story having an instability that acts like a voltage potential for the storyteller, unlocking tellability.

Venkatesh Rao: Storytelling — Tellability

Červenec 2022

Why are some narratives more successful? Although this question has ancient roots, studying it empirically has been challenging. We suggest that semantic progression (i.e., semantic similarity between adjoining portions of a narrative) might shape audience responses but that this role changes over the course of a narrative. Specifically, although slower semantic progression (i.e., greater semantic similarity between adjoining portions) is beneficial at the beginning of narratives, faster semantic progression is beneficial toward the end. To test this possibility, we used natural language processing and machine learning to analyze over 40,000 movie scripts. Consistent with our theorizing, deep-learning-based embeddings find that movies with slower semantic progression early and faster semantic progression later are evaluated more positively. Analysis of over 10,000 TV episodes finds similar results. Overall, these findings shed light on what makes narratives engaging, deepen understanding of what drives cultural success, and underscore the value of emerging computational approaches to understand human behavior.

Henrique Laurino Dos Santos, Jonah Berger: The speed of stories: Semantic progression and narrative success


Humans and Neanderthals Used a Cave in Spain for 50,000 Years. Recorded human history began about 5,000 years ago. For ten times longer, humans and neanderthals occupied the same cave off and on – the Cueva de Ardales in southern Spain. There, they slept, ate, procreated, and painted remarkable works of art that have lasted over the millennia.

Ross Pomeroy: Five Facts That Will Mess With Your Perception of Time


The Boltzmann brain thought experiment suggests that it might be more likely for a single brain to spontaneously form in a void (complete with a memory of having existed in our universe) rather than for the entire universe to come about in the manner cosmologists think it actually did. Physicists use the Boltzmann brain thought experiment as a reductio ad absurdum argument for evaluating competing scientific theories.

Boltzmann brain @ Wikipedia


Naléhavost zápasu s putinovskou autokracií by nás neměla svést k představě, že naším hlavním problémem je zápas s totalitarismem. Ti, kteří proti Putinovi jako proti novému vtělení komunismu zvedají vlajku liberalismu, zapomínají, že krize, která otevřela prostor jeho agresi, začala na přelomu nultých a desátých let nárazem právě na ekonomické, sociální a ekologické meze liberalismu.

Pavel Barša: Kundera, Lukács a my


Vůbec se zdá s podivem, jak česká próza ne úplně šťastně stárne – autorské sloupky a úvahy na serveru iLiteratura.cz jsou toho smutným důkazem. Intelektuálové od pera často bojují za svět, jak jej poznali před dvaceti lety, literární generace zrozená v devadesátých a nultých letech se tak ukazuje jako kulturně zapouzdřená, nesolidární, mající blíže k sexismu a stereotypům Páralova a Vieweghova typu než k rozšiřování možností žít jinak. A v paradoxním rozporu se 17. listopadem 1989, jemuž tato generace vděčí za svůj rozlet, chvátá postavit se na stranu mocnější většiny.

Eva Klíčová: Román plný pomrkávání


Luck = [Doing Things] * [Telling People]

Mike Crittenden: Luck surface area


Proč vlastně točit další nevýrazný český film, který nikomu nevadí, nikoho se nedotýká a nemluví zajímavým způsobem o ničem opravdu podstatném?

Tomasz Wiński: Nová česká intimita

Červen 2022

[W]e could go places, it would just take a very long time. After all, the stars in the galaxy are circulating, not stationary. In just 1.3 million years, Gliese 710 will come within 1/6 of a light-year of Earth. We could jump to a planet in the system, then ride the natural motion of the galaxy and jump to another a few million years after that, eventually bringing life to the entire galaxy. But can we really wait tens of thousands of generations between jumps? Would we even remember where we came from? The big challenge is time.

Dynomight: Candidate final bosses


The Cagots (pronounced [ka.ɡo]) were a persecuted minority found in the west of France and northern Spain: the Navarrese Pyrenees, Basque provinces, Béarn, Aragón,[1] Gascony and Brittany.

Cagots @ Wikipedia via @AnihilatedSudak


Ukrajina je síť, Rusko je sloup.

Vojta Boháč v Kolapsu #75


MB: Líbí se mi, když říkáte, že když sledujete dílo při vzniku, tak to tam je, a když je hotové, tak už tam něco z toho není. Připadá mi, že důležité by bylo mluvit o vzniku a o dění a o účastnících, protože tak se jde k jádru věci. Jenže ono se o tom tak špatně mluví…
MP: Za to můžou filozofové, protože filozofové za celých těch dva a půl tisíce let zkoumali jenom bytí, a ne dění. Nemáme vůbec nástroje, jak ho uchopit, takový Whitehead byl solitér. Je to docela pochopitelné, protože když to člověk vezme radikálně, tak událost je něco, co nenavazuje na to, co bylo. Ono si to, jak říká jeden francouzský filozof, vytváří samo kontext pro své porozumění. Takže když se s tím my setkáme, jsme vtaženi do procesu, na který spolupůsobíme, snažíme se odhalit kontext, do kterého to patří, a víme, že to není ten, ve kterém to vzniklo. A tady se najednou něco děje.
MB: A ukazuje to do budoucnosti.
MP: Filozofie neumí mluvit o dění. Dokonce v češtině ani nevíme, jak to pojmenovat: dění, vznikání, nastávání? Becoming, werden, devenir. „Stává se“ − to znamená, že to má nějaké semeno, a z něj to vyroste. Ale ten růst je dění, po celý svůj život to naráží na překážky a musí se to kolem nich ohýbat, překonávat je, a na konci je to takové, že to nikdo na začátku nemohl vědět.
MB: Už poněkolikáté dnes mluvíte o tom, jak se něco brání, něco se musí překonávat, něco je překážka. To by vlastně mohl být taky přínos situace, která formovala naši generaci.
MP: Dokonce zásadní. V pozdních letech minulého režimu, když se stagnace už nedala popřít, se pořád psalo o tvrdé realitě. To je nejpřesnější definice našeho světa: realita je neprostupná, dotýkáme se jí, narážíme, někdy se trefíme, že víme, co bude dělat, ale pak to zase zrušíme. Jediné reálné setkání s něčím je, když to klade odpor!

rozhovor Mileny Bartlové a Miroslava Petříčka


Někdy bych si přál, aby se takový stud mnoha osamělých lidí proměnil ve společný hněv.

Ondřej Macl: Holt musím jíst, abych neumřel. Tři rozhovory s miliardáři


This is of course costly in many ways, but goblin modernity has a way to deal with it — replace-over-repair economics, high waste, high energy use, high environmental impact, and paradoxically, a culture of impersonal and non-customized maintenance that aspires to repeated, costly restorations to “like new” condition where replacement is too costly to be the default option. 4 The artifact being maintained is never allowed to truly age into an idiosyncratic longevity, and acquire a personality through a kind of wabi-sabi life evolution. Instead, it is kept “like new” at very great cost until it’s finally not worth it, and then it’s trashed entirely.

Venkatesh Rao: Getting to Gnome Mode


During a test, boiling water for one cup of tea took slightly more than one hour at an average power production of 60W. The electric kettle can also prepare hot water bottles for thermal comfort. That requires more water than a cup of tea, but with a lower temperature of around 60 degrees celsius. During a test, heating one litre of water for a (small) hot water bottle took 1 hour and 30 minutes at an average power production of 60 watts.

Kris De Decker, Marie Verdeil: How to Build a Practical Household Bike Generator


For the past decade, people like me—youngish, urbanish, professionalish—got a sweetheart deal from Uber, the Uber-for-X clones, and that whole mosaic of urban amenities in travel, delivery, food, and retail that vaguely pretended to be tech companies. Almost each time you or I ordered a pizza or hailed a taxi, the company behind that app lost money. In effect, these start-ups, backed by venture capital, were paying us, the consumers, to buy their products.

Derek Thompson: The End of the Millennial Lifestyle Subsidy


One important thing I’ve learned again and again about prediction is that successes are usually less about being smart, and more about having a bias which luckily corresponds to whatever ends up happening.

Scott Alexander: Ukraine Warcasting


Freedom is also an awareness of duty, the thought you can do your duty however hard it is.

Lea Ypi interviewed by Kate Kellaway


My friends’ socialism was clear, bright, and in the future. Mine was messy, bloody, and of the past.

Lea Ypi: Free: A Child and a Country at the End of History

Květen 2022

The night gardener once asked me if I knew how citrus trees died: when they reach old age, if they are not cut down and they manage to survive drought, disease and innumerable attacks of pests, fungi and plagues, they succumb from overabundance. When they come to the end of their life cycle, they put out a final, massive crop of lemons. In their last spring their flowers bud and blossom in enormous bunches and fill the air with a smell so sweet that it stings your nostrils from two blocks away; then their fruits ripen all at once, whole limbs break off due to their excessive weight, and after a few weeks the ground is covered with rotting lemons. It is a strange sight, he said, to see such exuberance before death.

Benjamín Labatut: When We Cease to Understand the World


To stick with the dog metaphor, I’ll call her technique the invisible fence collar. An invisible fence typically makes a faint beeping sound when the dog ­approaches the line; it’s a warning that a zap is soon to follow. And The Right to Sex is filled with warnings that are designed to keep out or distract the very sort whom the dog whistle is supposed to attract. To give just one example, before presenting a lot of arguments that suggest that false rape accusations can be a real problem, Srinivasan writes that “false rape accusations are, today, a predominantly wealthy white male preoccupation.” Even as she presents arguments for positions that she suggests are sometimes or even characteristically held by the privileged, she claims to do so in spite of this alignment, not because of it.

Audrey Pollnow: What Sex Really Is


It strikes me that the most important aspect of cultivating a crisis mindset is the subtlest one — the ability to retain a strong connection to the sublime, to life beyond mere survival and claustrophobic intersubjectivity, in whatever stolen moments you can find against the general backdrop of never-ending crisis.
At least for me, that’s been the lesson of the past few years. Getting better at all the practical aspects of crisis wrangling is of absolutely no use if you cannot learn to make the non-crisis moments count. Those are the moments that actually pay the psyche bills.

Venkatesh Rao: Crisis Mindsets


Instead of taking the union of many countries laws like Prospera, Interland takes the intersection of the law codes of a large group of nations. This will produce a minimal reasonable set of laws which is highly resistant to lobbying and growth.
Anyone who wants to add a new agricultural subsidy, building height limit, or immigration restriction has to convince everyone in this group to add it before it passes in Interland. This makes the institutions of the country consistent and durable.
Durability is only good if the thing that’s lasting is also good. We have several reasons to expect this to be the case for Interland’s institutions. First, Interland will have a shorter list of statutes and regulations than any other country in its group. This isn’t unconditionally good, but since the mechanisms of democracy are likely to overproduce rules it’s the directionally correct adjustment. Even better is that all of the laws that Interland does have will be more universally supported than most of the laws in other nations, since they are by definition the set of laws that many nations agree on. As more countries are added to the intersection, Interland’s law code would be further distilled into human universals. Finally, Interland will be the freest nation on earth. Anything which is allowed by any member of the intersection will also be allowed in Interland.

Maxwell Tabarrok: Interland: The Country In The Intersection

Duben 2022

Wonderful fact - Joe Biden was born closer to the Presidency of Abraham Lincoln, than his own inauguration!

Aaron Porter


The entire ethos of mumblecore as a genre strikes me as an aesthetic for white liberal evasion of responsibility and fetishization of an innocence they don’t have but want to claim. No wonder it developed during the Obama era. It reflects its audience. These were people who came of age during the Obama years, and genuinely felt like things were fine, even as everything about the Bush era accelerated. The War on Terror expanded, the reactionary far right organized, the wealth gap grew. Rather than expanding the middle class, the gig economy absorbed those falling out of it into even more precarity, while the pyramid scheme of content creator culture entrenched a new form of serfdom in the US. Meanwhile, my generation was dressing up as the kid from Where The Wild Things Are and reading Hipster Runoff to know how they should feel about Converse versus Vans.
Which is just an observation, not really a complaint. Because what else were suburban white kids who considered themselves the most cultured and creative in their hometowns finally moving out to “the big city” supposed to do? Think they weren’t special? I wouldn’t say my choices were any more productive. I spent those years wracked with horror at what I felt was a coming fascist resurgence. Being more aware, and ultimately correct, in my views neither positively affected my life, nor did it aid the issues I felt at stake. In short, I dislike mumblecore, because it mistakes self-centeredness with self-reflection, and it’s wrong to recommend (through romanticizing) the former in lieu of the latter.

Ayesha A. Siddiqi: Memento Millenial


The job of the light lorecrafter is ultimately to get people to believe in themselves, rather than in something outside of themselves.
And it is hard because it is such an obvious thing to try to do.

Venkatesh Rao: Dark, Gray, and Light Lore


Don’t confuse hobbies and dreams with projects and goals
A project without a corresponding goal is a “hobby”
A goal without a corresponding project is a “dream”

Luca Pallotta: The PARA Method: How I Organize my Digital Information


Take the average person 200 years ago. What would they think about us today, with our atheism and homosexuality and inter-racial babies and all the time we spend furiously staring at our glowing rectangles?
What does the future hold? Maybe people will develop morals that seem crazy to us. Maybe people will evolve to discard proxies like love or sex and instead consciously maximize their descendants. Maybe we’ll be uploaded or simulated. Maybe the future doesn’t belong to us at all, but to artificial sentient beings that we create.
What will the future want? I don’t know, but it seems certain that whoever is around will have different priorities than we do, and it’s impossible to predict the change. Even if we could impose our values on the future, should we? How can we justify giving such primacy to our own ideas over those of our descendants?

Dynomight: Why I don’t believe in long-term thinking


On March 23, 2020, 12 days after the World Health Organization declared COVID a pandemic, the Harvard Business Review ran a piece titled “The Discomfort You’re Feeling Is Grief.” It immediately went viral. On social media, people praised it for the way it summed up their inner turmoil and captured a sense that “we are not used to this kind of collective grief in the air.”
But that feeling was localized, limited to a now-surreal stretch of time when some thought we’d only have to know terms like “social distancing” and “lockdown” for a brief stint. Two years later, grief has become the air itself. We are simultaneously grieving the former sturdiness of friendships, old relationships to government, and the familiar rules that governed the world. As one investment research firm put it in a recent paper, “The risk of Armageddon has risen dramatically. Stay bullish on stocks over a 12-month horizon.” There it is again. That funny feeling.

Elamin Abdelmahmoud: What You’re Feeling Isn’t A Vibe Shift. It’s Permanent Change.

Březen 2022

“I don’t trust anybody’s nostalgia but my own. Nostalgia is a product of dissatisfaction and rage. It’s a settling of grievances between the present and the past. The more powerful the nostalgia, the closer you come to violence. War is the form nostalgia takes when men are hard-pressed to say something good about their country.”

Don DeLillo: White Noise


“The greater the scientific advance, the more primitive the fear.”

Don DeLillo: White Noise


“Words, pictures, numbers, facts, graphics, statistics, specks, waves, particles, motes. Only a catastrophe gets our attention. We want them, we need them, we depend on them. As long as they happen somewhere else. This is where California comes in. Mud slides, brush fires, coastal erosion, earthquakes, mass killings, et cetera. We can relax and enjoy these disasters because in our hearts we feel that California deserves whatever it gets. Californians invented the concept of life-style. This alone warrants their doom.”

Don DeLillo: White Noise


When I talk to Westerners, they often feel that their assessments are superior. “You are not thinking clearly but it’s understandable.” Because they think rationally, logically, and we Ukrainians are emotional. They are above this situation, and we are being unreasonable. No, you are not above the situation. You are afraid of being in our place, you want the war to stop before you are affected, and are playing the pacifist card. You don’t realize that being a pacifist is a privilege you have when you don’t have a war.

Mariam Naiem


Když se zbavíme přikrášlujících filtrů a podíváme se do skutečné tváře Západu, zahlédneme v ní nějakou univerzálně platnou hodnotu?
Od svých řeckých počátků charakterizuje Západ rozpor mezi normou a realitou. Křesťanství například vyhlásilo rovnost lidí ve světě, v němž ale existovalo otroctví. Důsledkem bylo přetížení západní kultury a její „uvržení do kritické sebereflexe“: Západ se stal „matkou všech revolucí“.
A právě vědomí rozporu mezi normou a realitou z nás dělá Západ, civilizaci, jejíž nárok na univerzální platnost je legitimní pouze v té míře, v níž se vykupuje schopností „řešit sama sebe“ radikálněji a kritičtěji než jakákoli jiná.

Václav Bělohradský: Diagnóza: unipolární porucha


Anders begins “Commandments in the Atomic Age” with a pithy statement: “You should not begin your day with the illusion that what surrounds you is a stable world.”

Zachary Loeb: Balance of Terrors


Když ukážu své babičce jakékoliv video z internetu, a už jsem to několikrát udělala, začne mi tvrdit, že už to viděla a že je to fake. Je fakt šílené, že i moje babička, které bude osmdesát, zná slovo fake. Začne mi vysvětlovat, že věci se mají takhle a takhle. A já nemám moc šanci ji zastavit. Pokud tady byla dříve éra „postpravdy“, tak teď je to éra „postpostpostpotpravdy“. Jestliže dříve bylo těžké dokázat, že fake je fake, tak teď je to ještě složitější – lidem se musí vysvětlovat, že tohle video je fakt reálné, že to žádný fake není. A dokázat to je v podstatě nemožné.

Dopis z Ruska: Měli jsme odjet, když to ještě šlo


Been trying to get my head around what is happening in the Ukrainian War, as it represents something different than we have seen before. This is my first group of thoughts, so probably deeply flawed, but I think what we are seeing should be called: Semi-Symmetric Warfare.

Phillips P. OBrien


Everyone is quoting Gramsci on the interregnum, but that assumes that something new will be or could be born. I doubt it. I think what we must diagnose instead is a ruling class brain tumour: a growing inability to achieve any coherent understanding of global change as a basis for defining common interests and formulating large-scale strategies.

Mike Davis: Thanatos Triumphant

Únor 2022

Jedná se o to, že všechno antivědecké, co máme kolem pandemie, je naprostou tragédií pro – jak to jenom říci – poctivě nevědecký přístup. Ani nevím, jak to pojmenovat, natož co s tím! Ale třeba „hejty“ na homeopatii je jedna z bolestivých věcí, s nimiž se musím setkávat. Jasně, rakovinu ani covid homeopatií nevyléčíme. Ale je řada nemocí, které se bylinkami a podobně účinně a levně léčí, je to otázka měřítka. Jenže antivaxerské hnutí zabilo možnost debatovat o takových tématech.
Ono to antivaxerství začalo u odporu matek proti očkování dětí, což jsem nikdy nebyla, mně nikdy nedělalo problém. Ale třeba Jaroslav Dušek se stal přímo viníkem zla, a přitom – a teď nechci říct, že to „myslí dobře“ – ale některé parametry toho, co on celá léta říká, jsou přece správné, a tudy ta cesta musí vést: mimo vládu vědo-techniky. A nejhorší, co se pro toto téma mohlo stát, jsou tihle magoři. Všechno se nám pod nohama ještě víc rozplizlo, je to rozpadlé jako postmoderna.

Milena Bartlová v rozhovoru s Lukášem Senftem


Only studying the things that are fun, dodging whenever possible the things that are hard, will leave you with nothing to rely on but your talent.

Michael Makowsky: Dolly Parton and the Danger of Doing What You Love


I use “modern art” or “contemporary art” (both bad terms, by the way) as good benchmarks for whether a person understands “context is that which is scarce.” “Contemporary classical music” too (another bad terms, but you know what I mean). If a person is convinced that those are absurd enterprises, that is a good litmus test for that person not understanding the import of context. You may not prefer things to be this way, but in many cultural areas appreciation of the outputs demands more and more context (Adam Smith called this division of labor, by the way).

Tyler Cowen: “Context is that which is scarce”


Domysleme to: polovinu skleníkových plynů, které má lidstvo na svědomí za celou svou historii, vypustilo po „konci dějin“. Vrhá to podivný stín na pocit postdějinné nevinnosti. Vrhá to podivný stín na nás. Pokud se naplní prognózy o důsledcích klimatické změny, celé oblasti se stanou neobyvatelnými, s předvídatelnými důsledky pro člověka. Co potom zbude z onoho pocitu neviny?

Ondřej Slačálek: Visegrád ve žluté vestě

Leden 2022

Diving Incident Pit

An incident pit is a conceptual pit with sides that become steeper over time and with each new incident until a point of no return is reached. As time moves forward, seemingly innocuous incidents push a situation further toward a bad situation and escape from the incident pit becomes more difficult. An incident pit may or may not have a point of no return such as an event horizon. It is a term used by divers, as well as engineers, medical personnel, and technology management personnel, to describe these situations and more importantly to avoid becoming ensnared.

Incident pit at Wikipedia


Here’s the metaphor: we tell ourselves stories to regulate the amount of narrative tension we feel in life generally. Felt suspense is one measure of this tension (though it’s a rich mess of many contributing textures, such as cringe, horror, fear, amusement, mystification). We metaphorically “cool” or “warm” ourselves through stories (where “temperature” maps to a vector of attributes. Like thermoregulation, narrative regulation is a function of context.

Venkatesh Rao: Storytelling: Narrative Wet Bulb Temperature


You live in a city for culture, for sex, and to marry well. If those don’t apply to you, don’t live in a city.

Tyler Cowen: The reader requests of Celestus


If there’s one thing I hope we’ve learned about the world, it’s that people do not want to run their own servers. The companies that emerged offering to do that for you instead were successful, and the companies that iterated on new functionality based on what is possible with those networks were even more successful.

Moxie Marlinspike: My first impressions of web3


By far the most optimistic feature of today’s world is that there is more mobilized talent than ever before, and by a long mile. A mere few decades ago, or less in many cases, if you were born into India, China, or Nigeria, the chance you could make a positive contribution to the world on a significant scale was quite low. It is now much, much higher, largely because of increases in wealth and also because of the internet.

Tyler Cowen interviewed by Noah Smith


To understand inflation as it actually exists, we must look not to economics textbooks, but to real-world data. That’s what political economist Jonathan Nitzan did during his PhD research in the early 1990s. His work culminated in a dissertation called Inflation As Restructuring. In the real world, Nitzan observed, price change is always ‘differential’, meaning there are winners and losers. The consequence is that inflation is not purely a ‘monetary phenomenon’, as Milton Friedman claimed. Inflation restructures the social order.

Blair Fix: The Truth About Inflation


Ale parlamentarismus není vláda většiny, je to vláda těch nejlépe zorganizovaných a nejodhodlanějších menšin.

Jan Sowa v rozhovoru s Ondřejem Slačálkem

Prosinec 2021

  1. Take seriously the idea that very small shifts in momentum really can actually snowball; do not assume by default that noise will swamp small influences and do not be dismissive of small interventions just because they are small.
  2. Look for moments when small applications of force will be unusually effective; prioritize interventions according to how amenable they are to even quite small expenditures of resources.
  3. Do what you can to make whatever-constitutes-force in the domain of your choosing mobile and responsive, such that it can be concentrated very quickly. The relevant moment is not always predictable in advance, and the “side” which can more reliably cohere decisive force faster will win more battles (many of them before they even start).

Duncan_Sabien: Concentration of Force


You’re in love. The two of you want to share the rest of your lives. So, being good game theorists, you have a romantic dinner and plan how to align your interests for mutually beneficial optimal strategic behavior.
Your goals are (1) to Odysseus yourself so that even if you’re momentarily tempted to break up you can’t, and (2) to remove the power of breaking up as a negotiation tactic so that you both invest fully in the relationship.
So you come up with a plan: You’ll make costly commitments by purchasing jewelry, and you’ll sign a contract with the government that intermingles assets and is difficult to unwind. Maybe you’ll even join a religion that says that breaking up is punished in the afterlife.
That’s helpful, but you go further. You decide to throw a giant expensive party where you both invite everyone you know and make loud public vows to each other. You consider telling everyone “OK, here are some promises that we’ve designed to maximize how embarrassing it would be for us to break up”, but decide it’s better not to make that explicit. You wear jewelry at all times to indicate you’re taken, and you get everyone to agree to lose respect for you if you don’t stay together. Critically, you get everyone to agree that it’s gauche to discuss the reasons for doing all this.
It works. The two of you are so legendarily happy that everyone copies your techniques. Generations later, everyone is still doing this stuff without thinking about it, which makes it work even better.

Dynomight: Plans you’re not supposed to talk about


Let us consider a political axis defined by these two opposing poles:
Bulldozer: single actors can do important and meaningful, but potentially risky and disruptive, things without asking for permission
Vetocracy: doing anything potentially disruptive and controversial requires getting a sign-off from a large number of different and diverse actors, any of whom could stop it

Vitalik Buterin: The bulldozer vs vetocracy political axis


Stocks are not pieces of art. They are not fiat money. Cults of personality do not last forever in the stock market. Narratives break. Eventually, everyone figured out that Galileo was right. Eventually, everyone will figure out that Cathie Wood isn’t. And it won’t take as long either.

Drew Dickson: A Memo to Investors


Román je fikce, ale zároveň určitý experiment. Autor si řekne, co by se stalo, kdyby. Jde o prostředek, jak experimentovat. Věda dělá totéž. Provede experiment a zkoumá, co se děje potom. Bez racionálního využití fikcí se nikdy nikam nedostaneme, protože zůstaneme slepí. Neuvidíme za hranice toho, co se domníváme, že víme. Přes tyto hranice se dostaneme jen experimentem, respektive fikcí – a je jedno, jestli ten experiment provádí věda nebo umění.

Miroslav Petříček v rozhovoru s Terezou Butkovou


Učitel na základní škole zahájil hodinu takhle: „Jste římský císař, říše je v krizi, na hranici tlačí kočovníci, co uděláte, abyste říši zachránili?“ Celou hodinu jsme strávili tím, že jsme přemýšleli, jak zachránit Římskou říši: proti kočovníkům postavíme zeď! Z čeho? Jak? Co bylo tehdy za materiál? To už přece zkoušel Hadrián! A pomohlo to? Ani ne! Nakonec jsme došli k rozdělení říše jako k přirozenému důsledku běhu věcí. Nechal nás, abychom už jako malí zjistili, že historie není jen o dávných událostech, ale o současných principech, o konkrétním životě.

Ivan Foletti v rozhovoru s Klárou Kubíčkovou

Listopad 2021

A lot of us are going to die of unpredictable diseases, some of us young. Really, don’t spend your life getting fitter, healthier, more productive. We are all going to die, and Earth will explode in the Sun in a few billion years: please, enjoy some now.

Amaca: How I got wealthy without working too hard


In an emergency you don’t rise to the occasion, you sink to the level of your training.

A military axiom, as quoted by Steven Pressfield


Moje zásada vždycky byla, že by člověk měl jít do stěny jen s pocitem, že ji chce zlézt, i kdyby se o tom pak nikomu nemohl zmínit. Že by zlezl třeba Eiger a nikdo by se to nedozvěděl. Vždyť do toho přece jdeš kvůli svým pocitům a ne proto, aby se o tom někde psalo.

Radan Kuchař


While writing Underland I have come to think of claustrophobia as one of the distinctive experiences of the Anthropocene: a sense of time and space running out; of being in the grip of Earth forces triggered by human actions but exceeding human control; of feeling, in short – as the theorist Timothy Morton bluntly puts it – “stuck”.

Robert Macfarlane: What lies beneath


Ve chvíli, kdy se mi podařilo ho na chvíli odstrčit, začal recitovat jednu z jeho básní.

Martina Hynková Vrbová o Janu Cimickém

Říjen 2021

Brno je spíš větší vesnický soubor obcí

Štěpán Pepa Pokorný v diskusi na Facebooku


U řady domestikantů nacházíme podobné znaky navzdory jejich odlišnému stáří a původu ve zcela odlišných předcích – například menší velikost těla, zkrácení obličejové části lebky včetně zubní řady, redukci některých pohlavně specifických znaků, rozvolnění barevné variability kůže a jejich derivátů (srst, peří), redukci mozku (především mozkové kůry a kalózního tělesa) související s redukcí smyslů (v pořadí zrak, sluch, čich), z behaviorálních projevů vyšší povolnost, nižší vzrušivost, mizení explorativního chování a čilosti, námluv, říje, dřívější dospívání apod. Juvenilní znaky se posouvají do dospělosti. My sami bychom většinu těchto podmínek splnili, autodomestikaci jsme způsobili sami sobě i s pomocí domestikantů. Tyto znaky, označované jako domestikační syndrom (spíše v původním významu „souběh“), se interpretují mnoha způsoby.

Jan Robovský: Domestikace zvířat – občas jinak a mimoděk?


[V]e Sněmovně se dnes střetávají ideologové kapitalismu se skutečnými kapitalisty. To je celé sněmovní dění v kostce.

Martin Vrba: Vláda Petra Fialy nic neřeší. Dovede nás k vládě Babiše a Okamury


A complex system that works is invariably found to have evolved from a simple system that worked. A complex system designed from scratch never works and cannot be patched up to make it work. You have to start over with a working simple system.

Gall’s Law


This all suggests that there’s some optimal level of weirdness that dreams should have. Unfortunately, weirdness is not an easy thing to measure. “It’s almost like art or literature,” Hoel said. “A good poem is not completely nonsense, but also not just I saw the flower / the flower was blue. It’s occupying some critical space where things morph and change with the use of metaphor, but not so much so that it’s totally unrecognizable or alien.” He went on, “Maybe that Lynchian distance is precisely what helps big, complex minds the most when it comes to these serial problems of overlearning and over-memorization and overfitting.”

Jim Davies: Weird Dreams Train Our Brains to Be Better Learners


Another theory accounts for the weirdness as being a side-effect of the brain activity. The “random activation theory” suggests that dreams are our forebrains trying to make sense of the random activity sent to it by the chaotic and meaningless information coming from the back of the brain during sleep. On this view, the weirdness has no function. On the other hand, the brain stem’s random activity might not be meaningless. McGill University neuroscientist Barbara Jones has noted that this part of the brain is used for programmed movements, like having sex and running, and these activities are frequently represented in dreams.

Jim Davies: Weird Dreams Train Our Brains to Be Better Learners


Covid was not even a grey swan. It was top of the list of predicted crises and governments had rated themselves well prepared

Dominic Cummings: Regime Change #2: A plea to Silicon Valley - start a project NOW to write the plan for the next GOP candidate


Absurdní paradox: zatímco premiér-oligarcha pózoval v roli rebela a šířil svou knihu s názvem Sdílejte, než to zakážou, rebelská strana mladé generace musela seriózně (a tedy trochu nudně) dokazovat, že ji vlastně žádné rebelství necharakterizuje.

Ondřej Slačálek: Zadupání Pirátů bylo generační vzpourou proti mladým lidem


Thinking about cringe comedy recently, it struck me that the genre is built around characters who are entirely driven by their shadows, and draws its comedic power from the sheer banality of the unconscious inner lives thus revealed.

Venkatesh Rao: Storytelling — Cringe and the Banality of Shadows

Září 2021

John F. Kennedy inaugurated Boomer politics with the line: “Ask not what your country can do for you. Ask what you can do for your country.” The Boomers listened closely; they did the opposite. One of the most absurd aspects of intergenerational conflict over the last few decades is the commonplace description of millennials as “entitled.” It is a case of pure projection. Entitlement is the defining feature of the Boomers, an entitlement so deep they don’t experience it as entitlement, only as a condition of life. To meet almost any writer of the voice in person, especially the minor ones, is to be confronted with a pomposity that borders on mental illness. They cannot stop themselves from the instinctual belief that institutions of all kinds exist to allow them to pursue personal self-expression and self-fulfillment. Which is why no institution survives their stewardship. The pursuit of voice was beautiful, a pursuit of freedom as a freedom to express. But it ate the world.

Stephen Marche: Winning the Game You Didn’t Even Want to Play: On Sally Rooney and the Literature of the Pose


The writing of the pose is, first and foremost, about being correct, both in terms of style and content. Its foremost goal is not to make any mistakes. Its foremost gesture is erasure and its foremost subject is social anxiety and self-presentation. One never loses oneself in the writing. Rather, one admires, at a slight remove, the precision of the undertaking. (Those particular examples are from Ben Lerner’s The Topeka School, Ottessa Moshfegh’s My Year of Rest and Relaxation, and Sally Rooney’s Normal People respectively.)

Stephen Marche: Winning the Game You Didn’t Even Want to Play: On Sally Rooney and the Literature of the Pose


But everybody has a limit past which the prevailing effort/reward equation stops making sense, but it’s not yet clear how to craft a new one. You have to buy time and energy to decide what to do. Lowering standards is one way to do that.

Venkatesh Rao: Mediocratopia: 11


Svůj vynález posléze vystavoval na Světové výstavě v roce 1878 v Paříži, kde dokonce vyhrál zlatou medaili, když dokázal zmrazit vodu na led pomocí sluneční energie. Mouchotovu vynálezu ale zatnula tipec klesající cena uhlí a financování projektu ze strany francouzské vlády bylo ukončeno. Podobně na tom byly i ostatní solární vynálezy jako například solární pec.

StrangeCatch: Solarpunk – budoucnost lidstva jako zelená utopie


Nehodlám tu českým prozaikům podsouvat nějaký morální relativismus – možná že na vině je stále ještě všeobecně rozšířený postsocialistický (nebo koneckonců i post-devadesátkový) latentní odpor k ideologiím, který došel tak daleko, že za podezřelou pokládá předem nejen jakoukoli ideologii, ale též jakoukoli ideu.

Jan M. Heller: Dějiny a ubezpečovací strategie


On our own, we must train to elevate our threshold of panic.

Steven Pressfield: Elevating the Threshold of Panic


Voici un principe d’esthétique (vous voyez que je ramène tout à mon métier), une règle, dis-je, pour les artistes : soyez réglé dans votre vie et ordinaire comme un bourgeois, afin d’être violent et original dans vos oeuvres.

Gustave Flaubert

Srpen 2021

The real lesson – or one of them – is that it pays to use whatever freedom you do have over your schedule not to “maximise your time” or “optimise your day”, in some vague way, but specifically to ringfence three or four hours of undisturbed focus (ideally when your energy levels are highest). Stop assuming that the way to make progress on your most important projects is to work for longer. And drop the perfectionistic notion that emails, meetings, digital distractions and other interruptions ought ideally to be whittled away to practically nothing. Just focus on protecting four hours – and don’t worry if the rest of the day is characterised by the usual scattered chaos.

Oliver Burkeman: The three-or-four-hours rule for getting creative work done


Now we have a slightly better way to measure aptitude. Aptitude is the rate at which you level up, by changing the nature of the problem you’re solving (and therefore how you measure “improvement”). The interesting thing is, this is not purely a function not of raw prowess or innate talent, but of imagination and taste. Can you sense diminishing returns and open up a new front so you can keep progressing? How early or late do you do that? The limiting factor here is the imaginative level shift that keeps you moving. Being stuck is being caught in the diminishing returns part of a locally optimal learning curve because you can’t see the next curve to jump to.

Venkatesh Rao: Mediocratopia: 10

Červenec 2021

The very presence of other people can make us better, even when they don’t make us more like them, or change us, or even understand us. Sometimes other people help us exactly by not feeling what we feel, exactly by remaining resolutely who they are.

Agnes Callard: Anger Management


This is not some dark new age of cancel culture, however, it’s just a return to normality. Those who grew up in the late 20th century were living in a highly unusual time, one that could never be sustained, a sexual and cultural revolution that began in 1963 or 1968. But it has ended and, as all revolutionaries must do after storming the Bastille, they have built Bastilles of their own. The new order has brought in numerous methods used by the old order to exert control — not just censorship, but word taboo and rituals which everyone is forced to go along with, or at least not openly criticise. You might call it the new intolerance, or woke extremism, but all societies need the policing of social norms.

Ed West: The West’s cultural revolution is over


Nepodaří se vám ani hrdinně zahynout, ani zvítězit. Domnívám se, že vykročíte do století metamorfózy, že se rozhodnete odvrhnout celou svou historii, celé dědictví, veškerý zbytek přirozeného člověčenství, jehož obraz, zveličený do nádherné tragiky, soustřeďují zrcadla vašich věr - že vykročíte, protože není jiné cesty - i v tom, co je nyní pro vás jenom skokem do propasti, naleznete výzvu, pokud ne přímo krásno, a budete činit podle svého - protože tím, že člověka zavrhne, člověk se zachrání.

Stanisław Lem: Golem XIV


At any rate, it’s nice to have some obsessions going. It makes me feel strangely young again. Obsessiveness is naturally a young person’s mode of being. To discover it again in middle age, in a somewhat mellowed form, is something of an unexpected gift, even if the precipitating event of a pandemic makes it something of a gift from the devil.

Venkatesh Rao: MJD 59,396


You’d be data-aging at the rate of 100.2 years per year of biological life.
This is already happening to all of us to a remarkable degree. You don’t need access to complex modern deep learning technology to see that. You don’t need to be a latent centaur chess player like Magnus Carlsen, or a latent centaur writer like William Gibson.
Those of us who have been using Google search for 22 years are already like 100 years older than our biological age. Every year lived with Google at your fingertips is like 5 lived within the limits of paper books. In many ways, I feel older than my father, who is 83. I know the world in much richer, machine-augmented ways than he does, even though I don’t yet have a prosthetic device attached to my skull. I am not smarter than him. I’ve just data-aged more than him.
Ideas like “building a second brain” leverage this basic new potentiality in the human condition; our newfound ability to age faster than we can live, by using machines to do much of the superhistorical living for us.

Venkatesh Rao: Superhistory, Not Superintelligence

Červen 2021

Ale jak jste zmínil to „právo na strach“, tak jsem si vzpomněla na Máte slovo – já ten pořad mám moc ráda. To je podívaná! Tento díl vysílali před pár lety a bylo to o uprchlících. Byly tam dvě strany: pro a proti uprchlíkům. Lidé z neziskovek zmiňovali různé údaje a statistiky a pak tam byl také nějaký „pan občan Láďa Kratochvíl.“ A Láďa Kratochvíl se zjevně hrozně bál a různě to projevoval – že má právo na ten strach. A když jedna paní zmiňovala statistiky, z nichž vyplývalo, že vyšší podíl uprchlíků rozhodně neznamená vyšší zločinnost, Jílková se na ni obořila: „Ale pan občan Láďa má strach!“ A já jsem si říkala: No dobře, tak ať se přestane bát. Ono to „dostal strach“ je totiž často pojímáno, jako by se nám to nějak stalo. Ale my snad můžeme mít emoce pod kontrolou. Taky by se to dalo formulovat tak, že pan občan Láďa je líný kontrolovat svoje emoce a ostatní s tím musí něco dělat. Nicméně na druhou stranu: Taky si uvědomuju, že nelze lidem říkat – „Nebojte se“. Psychologicky je to průchozí, ale politicky nikoli, protože pak vystřelí preference extremistů.

Tereza Matějčková v rozhovoru s Lukášem Senftem


A common theme across all of these is that fairly obvious opportunities were not pursued by incumbent institutions. We give examples of actions Fast Grants took not to indicate some kind of supposed brilliance but rather to emphasize the opposite: Fast Grants pursued low-hanging fruit and picked the most obvious bets. What was unusual about it was not any cleverness in coming up with smart things to fund, but just finding a mechanism for actually doing so. To us, this suggests that there are probably too few smart administrators in mainstream institutions trusted with flexible budgets that can be rapidly allocated without triggering significant red tape or committee-driven consensus.

Patrick Collison, Tyler Cowen, and Patrick Hsu: What We Learned Doing Fast Grants


I propose that one of those rules is that you are not allowed to “just walk away.”
I am not saying you can never break up or get divorced, but rather that all is not fair when it comes to these endings; you cannot simply cut people off; you are not free to leave at any time. If your life is entwined with someone else’s, then a new arrangement between the two of you must be the product of an agreement you can both live with. Also, you must be open, forever, to revising that agreement if and when the other person offers reasons for doing so.
Those requirements are robustly ethical. In that letter to my friend, I made the usual excuses, arguing that the relationship was in some way “toxic”; that this was the best course for both of us; that the break “had to” happen. Whether those claims were true, enforcing them without her consent was wrong. It was like shoving words in her mouth and forcing her to say them. Instead of deliberating with her about how to move forward, I took matters into my own hands: I tore out a part of her life, and a part of mine, violently, because that violence seemed to be in my interest. If that kind of behavior is not wrong, what is?

Agnes Callard: Breaking Points


Řekněme tedy, že prevencí nevěry je sebepoznání.
A sebepéče. A sebeuvědomění. A seberozvoj. A partnerský rozvoj. A rozvoj emočně-vztahových kompetencí. Potřebuju znát své jádrové vztahové potřeby, abych je vyjednával se světem a také ve vztahu s partnerem. Láska je dovednost, spokojený vztah je celistvost. Když nebudu mít nasycené primární potřeby, partner se může třeba postavit na hlavu a já se stejně nebudu cítit spokojený, což pak zabíjí blízkost a vášeň. O čem nevím, o tom nemůžu vyjednávat. Pokud jsem člověk, který se bojí odmítnutí, a stane se, že mě partner ve vztahu začne z nějakých důvodů odmítat (což je čas od času naprosto přirozené), cítím se zraněný a odpojím se od něj. Pokud mám dokonce nějaké silné přesvědčení, které mi říká „ty si lásku a pozornost nezasloužíš“, jsem v pytli dvojnásob. Pokud jsem submisivnější a bojím se nebo mám pasivní komunikační styl, pak vlastně neustále ustupuju a necítím se důstojně, respektovaně. Když se pak objeví symptom nevěry, v polovině případů vyplave i to, že jsem v krizi sám se sebou.

Pavel Rataj v rozhovoru s Annou Urbanovou


Pak přichází ale ona velká otázka, jestli se ruská taktika a strategie příčinou našeho problému, nebo jen symptomem hlubších krizí a proměn. Já si myslím, že to druhé.

Jakub Eberle v rozhovoru s Jakubem Jetmarem

Květen 2021

The organizers of that symposium insisted that the text of that lecture was published in the journal Theoria, and this gives us the only conclusive statement of Derek’s final views about his Repugnant Conclusion. In it, Derek asks us to imagine that ‘there would be no art, or science, no deep loves or friendships, no other achievements, such as that of bringing up our children well, and no morally good people’, how could that be anything other than a moral tragedy, even if there was also ‘much more welfare in total?’ Derek concluded that it could not. However, this did not mean we should abandon Utilitarianism, or Derek’s Simple View. Instead, he suggested ‘another, better view’, we should accept utilitarian principles and other principles as well.

Simon Beard: A centuries-old debate about the ethics of future generations may be drawing to a close, but its conclusions raise as many questions as they answer


There is also the possibility that obesity could quite literally be contagious. A virus called Ad-36, known for causing eye and respiratory infections in people, also has the curious property of causing weight gain in chickens, rats, mice and monkeys. Of course, it would be unethical to test for this effect on humans, but it is now known that antibodies to the virus are found in a much higher percentage of obese people than in people of normal weight. A research review by Tomohide Yamada and colleagues at the University of Tokyo in Japan, published in 2012 in the journal PLoS One, found that people who had been infected with Ad-36 had significantly higher BMI than those who hadn’t.

David Berreby: Blaming individuals for obesity may be altogether wrong


Try not to write things, including tweets, a less analytical and intelligent person also could have written.

Tyler Cowen: How public intellectuals can extend their shelf lives


Involution is “the experience of being locked in competition that one ultimately knows is meaningless,” Biao told me. It is acceleration without a destination, progress without a purpose, Sisyphus spinning the wheels of a perpetual-motion Peloton.

Yi-Ling Liu: China’s “Involuted” Generation


There is a thick literature on how evidence of alien life would shake the world’s religions, but I think Brother Guy Consolmagno, director of the Vatican Observatory, is quite likely right when he suggests that many people would simply say, “of course.” The materialist worldview that positions humanity as an island of intelligence in a potentially empty cosmos — my worldview, in other words — is the aberration. Most people believe, and have always believed, that we share both the Earth and the cosmos with other beings — gods, spirits, angels, ghosts, ancestors. The norm throughout human history has been a crowded universe where other intelligences are interested in our comings and goings, and even shape them. The whole of human civilization is testament to the fact that we can believe we are not alone and still obsess over earthly concerns.

Ezra Klein: Even if You Think Discussing Aliens Is Ridiculous, Just Hear Me Out

Duben 2021

In fact, along with other researchers, Philip Bell of Macquarie University in Sydney, Australia, and I contend that the cell nucleus itself is of viral origin. The advent of the nucleus— which differentiates eukaryotes (organisms whose cells contain a true nucleus), including humans, from prokaryotes, such as bacteria—cannot be satisfactorily explained solely by the gradual adaptation of prokaryotic cells until they became eukaryotic. Rather the nucleus may have evolved from a persisting large DNA virus that made a permanent home within prokaryotes. Some support for this idea comes from sequence data showing that the gene for a DNA polymerase (a DNAcopying enzyme) in the virus called T4, which infects bacteria, is closely related to other DNA polymerase genes in both eukaryotes and the viruses that infect them. Patrick Forterre of the University of Paris-Sud has also analyzed enzymes responsible for DNA replication and has concluded that the genes for such enzymes in eukaryotes probably have a viral origin.

Luis P. Villarreal: Are Viruses Alive?


But a spectrum may exist between what is certainly alive and what is not. A rock is not alive. A metabolically active sack, devoid of genetic material and the potential for propagation, is also not alive. A bacterium, though, is alive. Although it is a single cell, it can generate energy and the molecules needed to sustain itself, and it can reproduce. But what about a seed? A seed might not be considered alive. Yet it has a potential for life, and it may be destroyed. In this regard, viruses resemble seeds more than they do live cells. They have a certain potential, which can be snuffed out, but they do not attain the more autonomous state of life.

Luis P. Villarreal: Are Viruses Alive?


Neohroženě / stojí tu borovice, / zatímco kolem / narůstají závěje. / Z ní berte si příklad!

tanka císaře Hirohita, překladatel neznámý


Jedním z důvodů, proč koronavirová krize možná přece jen získá v budoucnosti status podobný tomu, jaký dnes mají obě světové války či zhroucení sovětského bloku, může však být právě to, že nás konečně přiměje ke stržení zdi, kterou ve své představivosti oddělujeme lidské dějiny od přírodních procesů, že přisoudíme interakci lidí s viry, zvířaty a ekosystémy stejně velkou politickou relevanci, jakou přisuzujeme interakci lidí a jejich skupin – kmenů, tříd, národů či civilizací – mezi sebou. Příroda se napříště již nebude jevit jako pouhé pasivní a neutrální pozadí lidských dějin, ale koexistence s jejími jsoucny – živočichy a krajinami, mikroorganismy a oceány – se naopak přesune do jejich popředí.

Pavel Barša: Obrysy doby po covidu. Hrozí nám nová studená válka – tentokrát mezi USA a Čínou?


In contrast, consider aviation: An airplane crash is a tragedy. It kills hundreds of people. The public accepts this risk not only because of the value of flying, but because these crashes are rare. And further, because the airline industry does not lie about the risk of crashes. Rather than saying “a crash will never happen,” they put data-collecting devices on every plane so that when one inevitably does crash, they can learn from it and improve. This is a healthy attitude towards risk that the nuclear industry should emulate.

Jason Crawford: Why has nuclear power been a flop?


The thought experiment is to imagine an alien just teleported into your body—into your position—and is now finding themselves in your life, faced with these decisions, but without all of the emotional baggage that you have from the fact that you’ve been doing this for years. So the alien is just asking themselves, ‘Here I am. I’m faced with the decision now of two more years of grad school in exchange for this degree, or doing something else. Which seems better to me?’ Imagining how this alien in your position would choose—or how the choice would seem to them—I think can be a good way to strip away all of that baggage and see what seems like the best thing to do in the situation, setting aside the fact that it’s me.

Julia Galef


First of all, you don’t have to speak truth to power, because they know it already. And secondly, you don’t speak truth to anybody, that’s too arrogant. What you do is join with people and try to find the truth, so you listen to them and tell them what you think and so on, and you try to encourage people to think for themselves.

Noam Chomsky


You can be an asshole, you can miss deadlines, or your work can be bad, but you can only have one at one time.

Freddie deBoer: If You Want to Make It As a Writer, For God’s Sakes, Be Weird


If I was a young writer who wanted to make my mark, I would be serious all the time. I would take myself seriously. I would take my work seriously. I would take my audience seriously. I would not wrap every thought I had in mental air quotes. I would not spend my life in a self-defensive crouch. I would not copy and paste the tired joke formats that were getting passed around. I would not allow my professional and social ambitions to compel me to tell half-hearted obligatory jokes about, for example, a boat stuck in the Suez canal. I wouldn’t pretend that the latest Marvel movie will last in cultural memory as long as King Lear, or that the only reason someone would put on Mahler instead of Taylor Swift is “elitism.” I would not write a novel of the “millennial experience” where on every page I announce to the reader that I take none of it seriously and thus no can get to me, no sir, this is all a big joke and I am laughing too hard to crave your approval. I would understand that others and the world can take me seriously only if I take myself seriously first. I would recognize that all the irony and sarcasm and jokes will not change the fact that I am defenseless, that we are all defenseless. And if the time came when it actually was appropriate to use irony my knife would be sharp.

Freddie deBoer: If You Want to Make It As a Writer, For God’s Sakes, Be Weird


[L]iteratura má smysl jen jako svědectví, že se někomu podařilo překonat pocit vlastní zbytečnosti[.]

Jakub Šofar: Zklidni to, frajere!

Březen 2021

This is the trapped prior. It’s trapped because it can never update, no matter what evidence you get. You can have a million good experiences with dogs in a row, and each one will just etch your fear of dogs deeper into your system. Your prior fear of dogs determines your present experience, which in turn becomes the deranged prior for future encounters

Astral Codex Ten: Trapped Priors As A Basic Problem Of Rationality


Life intensification is the process of consciously becoming increasingly real (and no, I’m not talking about being more “present” so don’t jump to that conclusion) by letting go more and more of your idea of what your life should be like, and embracing the possibilities of what it is actually turning out to be like.

Venkatesh Rao: Life Spirit Distillation


Jsi bez rozporů? Jsi bez možností.

Vladimír Hollan: Lemuria


Tím nechci říci, že kritické myšlení v průměru nepomůže. Chci jen říci, že učit lidi kriticky myslet je delikátní problém, nežádoucím výsledkem při neúspěchu mohou být mentální modely zvlášť dobře rezistentní vůči faktům.

Jan Kulveit: Problém symetrie


Prožíváme katastrofu, kterou nesmíme zlehčovat ani v náznaku. Je to tragédie, jakou si budou výstražně připomínat i pokolení, která přijdou po nás. Připustit si to je zkouškou naší odvahy a našeho smyslu pro realitu.

Petr Pospíchal: Každých sedm minut a pět sekund


[M]ísto, abychom v dějinném vývoji stáli, jak jsem vždy očekávali, na straně vítězů, čím dál častěji se z nás stávali poražení. A byli jsme nejenom poražení, ale také zmatení, protože námi přijímaný polistopadový konsensus nedokázal tento vývoj vysvětlit.

Klára Votavová, Jonáš Syrovátka: Děti revoluce politicky dospěly. Pozdě, ale přece


Let’s look at things as they are: There is no “economy” — there is only energy conversion. Your car, your heated houses, your flights to Europe — all must take a big hit. Unless we invent some miraculous type of energy technology, seriously stemming climate change means we would have to deliberately decrease our standards of living. It’s impossible for everyone on the planet to live like people in Santa Clara County and still have a perfect environment. Just impossible.

Vaclav Smil interviewed by Nathan Gardels

Únor 2021

More narrowly, the economist Armen Alchian deduced that hydrogen bombs use lithium by tracking the stock prices of mining companies.

Byrne Hobart: How Covid brought the future back


There is no way to be a technological leader without taking risky decisions, without embracing the possibility of failure and without being generous with money and rules — two higher divinities the European Commission will never sacrifice.

Bruno Maçães: Why the EU lost the vaccine war

Leden 2021

Russia meddled in US politics, but it didn’t create the conditions that made the US vulnerable to such meddling. Russia did not make the US (and its allies) initiate and then terribly mishandle a major war in the Middle East, the after-effects of which—among them the current refugee crisis—are still wreaking havoc, and for which practically nobody has been held responsible. Russia did not create the 2008 financial collapse: that happened through corrupt practices that greatly enriched financial institutions, after which all the culpable parties walked away unscathed, often even richer, while millions of Americans lost their jobs and were unable to replace them with equally good ones. Russia did not instigate the moves that have reduced Americans’ trust in health authorities, environmental agencies, and other regulators. Russia did not create the revolving door between Congress and the lobbying firms that employ ex-politicians at handsome salaries. Russia did not defund higher education in the United States. Russia did not create the global network of tax havens in which big corporations and the rich can pile up enormous wealth while basic government services get cut.

Zeynep Tufekci: How social media took us from Tahrir Square to Donald Trump


Představa, že člověk je ucelený jednotlivec, je jen otázka nastavení měřítka. Je to pochopitelné, ale velice omezené. Ve skutečnosti jsme kolektivy.

Milena Bartlová


To undergo eight tortures and become a key is to make yourself unfit for service as an interchangeable part on some industrial default script. This means you must fail enough, quickly enough, and in unique enough ways that you escape the gravity well of the black hole of aggregated, alienated humanity (alienity?). The point is not to be uncommon, but to be common in an uncommon way.

Venkatesh Rao: The Key to Act Two


The more we rely on outdated mental models even while the world around us is changing, the more our mental “entropy” goes up.

Brett & Kate McKay: The Tao of Boyd: How to Master the OODA Loop


Contrary to what leftists and rulers like to think, it is not revolutionaries who make revolutions, it is revolutions that make revolutionaries.

The Invisible Committee: Beautiful Like an Impure Insurrection


Rooney allows Connell to come to Marianne’s rescue when she is threatened by angry or violent men, not once but three times: when she is groped in a nightclub, bullied by her boyfriend (the one whose dad caused the financial crisis), and, finally, abused by her brother. A novel espousing independence as a straightforward virtue might have made her come to her own rescue. Connell isn’t helping her as an archetypical knight, but he is still a man and aware of the power this confers him in particular circumstances. The book suggests that people can use their advantages for one another—that personal qualities, abilities, status, and other advantages can act like wealth or goods in a socialist society, for common benefit. This extends far outside of gender, of course: Though Marianne initially fails to see that Connell needs a place to stay, she offers him other things, including social protection and money when he’s been mugged. From each according to their abilities, to each according to their needs.

Annalisa Quinn: The Small Rebellions of Sally Rooney’s Normal People


Public intellectuals who do not wish to transition in the their forties from the role of thinker to mentor or manager are going to have a harder time of it. Optimizing for long term success means turning away from victory at its most intoxicating. When you have reached the summit, time has come to descend, and start again on a different mountain. There are plenty of examples of this—Francis Fukuyama comes to mind as a contemporary one—but it is the harder path. For some, this will be a path worth taking. For others, wisdom is found in ceding the role of public intellect over to younger upstarts and moving to more rewarding positions guiding the next generation of intellectual lights.

The Scholar’s Stage: Public Intellectuals Have Short Shelf Lives—But Why?


Houellebecq přistupuje k psaní přesně tak, jak naznačuje v esejistickém manuálu pro všechny spisovatele, kteří jsou v době rozkladu jinak zbyteční. Úvaha “udeřit tam, kde to má význam” shrnuje vše, co člověk potřebuje k tomu, aby si ho všimla literární scéna přejedené a unavené společnosti. “Otevírejte témata, o nichž nechce nikdo slyšet. Ukazujte zákulisí. Klaďte důraz na nemoc, agónii, ošklivost. Mluvte o smrti, o zapomnění. O žárlivosti, lhostejnosti, frustraci, o absenci lásky. Buďte hnusní, budete pravdiví,” radí.

Petr Fischer: Proč už společnost necítí ani největší bolest. Vyšly Houellebecqovy eseje


zugzwangxiety: state of knowing you have to make a move, that it will certainly make your life worse in the short term with no guarantee of it doing any good in the long term, and just procrastinating as the clock runs out, making the situation worse with every tick anyway

Venkatesh Rao


Zkušený kamuflážník a stalinista Kundera moc dobře ví, o čem mluví, neboť literární ironie odhalující pokrytectví mezi sebeobrazem a skutečným stavem společnosti od jisté doby skutečně ztrácí svou původní sílu a rebelství, neboť ironickou až cynickou se stává veškerá kultura.

Jakub Jetmar: TFW no GF

Prosinec 2020

You feed creativity by making things. You feed imagination by being curious about things beyond your own shadow. Self-expression and increasing uniqueness of identity are results of such use, but are not the objective of it.

Venkatesh Rao: A Dent in the Universe


Why are we reading apocalypse fiction? Why are we watching apocalypse movies? Because we don’t want to escape. We want to be here, now. Even if it hurts.

Agnes Callard: Why Am I Reading Apocalyptic Novels Now?


Ideology and advertising have exalted the permanent mobilisation of the productive and nervous energies of humankind towards profit and war. We want to exalt tenderness, sleep and ecstasy, the frugality of needs and the pleasure of the senses.

Franco ‘Bifo’ Berardi: Manifesto of Post-Futurism


At any moment, we are either in a divergent phase of life, or in a convergent phase. During a divergent period, we’re usually focused on broadening our inputs. We go to school, take on internships, travel, try a career switch, and so on, exploring new paths. During a convergent time, we take what we’ve learned thus far to double down on just a handful of goals on which we can spend our energy – we become more focused. We grow fastest not by converging constantly onto some single point set from the start, but over cycles of divergence and convergence that come and go like seasons. These cycles of divergence and convergence come from the heart, not from circumstance. You can’t force yourself to become focused by picking an option when you aren’t sure that it’s right. If your choice isn’t based on the confidence you have in that decision, your focus ends up pulled apart by the worry that you’ve missed out on the roads not taken.

Linus: How to find focus


What if 2020 went down in history as the year synthetic biology dealt a mortal blow to future viruses and illnesses in general, rather than the year a virus ruined our health, wellbeing and livelihoods?

Matt Ridley: Why mRNA vaccines could revolutionise medicine


Let’s relax and accept this reality, and not panic. After all, to devolve sooner or later into nothing is the fate of every organism. For now, the question is this: is a happy life possible within the horizon of extinction?

Franco ‘Bifo’ Berardi: Extinction, Rebellion, Happiness


In Fall of 2019 a convulsion shook the planetary body: from Hong Kong to Bogotà, from Barcelona to Beirut, Quito, Baghdad, La Paz, Santiago and Valparaiso, young people, mostly unemployed and precarious workers took to the streets in a sort of global riot. No common strategy was visible in this upheaval, no common goals. What was common, however, was a sense of suffocation, of unbearable suffering, the sense of despair expressed by the words, ‘I can’t breathe’. Three movies of interest capture that moment: Joker, by Todd Phillips, Parasite by Bong Joon-ho, and Sorry we missed you, by Ken Loach.
Then, after the convulsion, the collapse.
The pandemics that spread in the first months of 2020 acted as a sort of psycho-deflation: the global machine came abruptly to a halt.
This breakdown should not be read as an insulated event, but rather as the revelation of a multiplicity of catastrophic processes that had been underway for many years, and which suddenly crashed together: economic stagnation, environmental devastation, psychic frailty of the social organism exhausted by techno-financial aggression and the digital acceleration of nervous stimulation.

Franco ‘Bifo’ Berardi: Extinction, Rebellion, Happiness


NORMAN PODHORETZ: Some magazines are writer’s magazines, where what the writer puts down on paper is sacred to him, and the editor doesn’t do much except maybe change the punctuation. But COMMENTARY has, from the beginning, been an editor’s magazine. Very few pieces that Elliot Cohen edited, or that I edited, or that Neal edited, were not worked over, sometimes radically worked over. There are arguments about whether this is a good way or a bad way, but that’s the way it was at COMMENTARY. I don’t think any other magazine, except possibly the New Yorker, is as heavily edited as COMMENTARY has always been.

Editing Commentary: A Conversation


I believe the formula I’ve given you, importance + novelty + correctness + strength, is the recipe for a good essay. But I should warn you that it’s also a recipe for making people mad.

Paul Graham: How to Write Usefully


What you choose to work on, and who you choose to work with, are far more important than how hard you work.

Naval


Listopad 2020

A running theme in all of these essays is the importance of seeing individual authors not as individual authors, but as voices in a chorus. No writer is an island. If a “public voice” is inspired to spend hours massaging paragraphs and digging up references, it is because she has something to prove, and more important still, someone to prove it to.

Tanner Greer: Why I am Bearish on Substack


Since physical energy output rate is measured in watts, perhaps we should measure élan vital output rate in whats: you are no longer suicidally asking why you should live (if you ever did), but are asking the question what you should do with your life. A 60-what person has 50% more élan vital than a 40-what person.

Venkatesh Rao: MJD 59,169


Zatímco východní pojetí náboženství dost často stojí na guruovi, který vás naučí všechno, co umí, západní křesťanství bylo proti roli gurua vždycky skeptické a kladlo si otázku: “Co když se guru mýlí?” Západní křesťanství vám připomíná, že před Bohem budete jednou stát sami, sami se budete zodpovídat za svůj život a v té chvíli vám nepomůže, když se budete odvolávat na kázání svého faráře, učitele nebo politické autority. Jistěže, poslouchat rady druhých může být leckdy užitečné, ale je nutné je brát jen jako duchovní doprovod. Za trajektorii svého života jste totiž zodpovědní vy sami.

Marek Orko Vácha


Byrokracie nejsou místa, ve kterých by se povyšovalo na základě zásluh. Povyšuje se podle vaší ochoty předstírat, že se povyšuje na základě zásluh.

David Graeber


If you don’t prioritize your life, someone else will.

Greg Mckeown: Essentialism: The Disciplined Pursuit of Less


But as the story shows, true effectiveness is a function of two things: what is produced (the golden eggs) and the producing asset or capacity to produce (the goose). If you adopt a pattern of life that focuses on golden eggs and neglects the goose, you will soon be without the asset that produces golden eggs. On the other hand, if you only take care of the goose with no aim toward the golden eggs, you soon won’t have the wherewithal to feed yourself or the goose. Effectiveness lies in the balance—what I call the P/PC Balance. P stands for production of desired results, the golden eggs. PC stands for production capability, the ability or asset that produces the golden eggs.

Stephen R. Covey: The 7 Habits of Highly Effective People

Říjen 2020

You’ll either help invent the future, or retreat with the declining age and turn into a producer of nostalgia.

Venkatesh Rao: MJD 59,143

Září 2020

Život není hmota, nelze ho zvládnout technikou.

Max Frisch: Homo Faber


Neuznávám sebevraždu, vždyť nic nemění na skutečnosti, že jsme byli na světě, co si v této hodině přeji, je: Nikdy se nenarodit!

Max Frisch: Homo Faber


Steelmanning je opak. Tvorba nejsilnější, nejlepší, nejlépe podané verze stanoviska se kterou nesouhlasíte. A argumentace proti takové “zocelené” verzi.Poklud to umíte, je to super pro lepší kvalitu diskuse. A je to osvěžující, pozitivní zkušenost pro někoho s kým diskutujete. Ale má to “rizika” - občas vás to přivede k tomu, že “zocelená” verze je až tak dobrá, že změníte názor.

Jan Kulveit

Srpen 2020

Člověk je křehkým rozhraním mezi pomalostí a rychlostí. Dokáže ovládat různá prostředí, přizpůsobovat se jejich tempu nebo mu vzdorovat; zatímco ostatní látky a materiály mají jen své, takřka přirozené tempo. Člověk nemá danou, přirozenou rychlost, a přesto ji snaží dosáhnout. Závodní auta a xanax, nebo v našich podmínkách káva a pivo.

Václav Janoščík: Nespavost


Úplný zbabělec; věci dělí na ty, se kterými neví, co má dělat, a na ty, se kterými ví, co má dělat, a stejně to nedělá. Dělat něco v dnešní nudě znamenalo heroický výkon.

Václav Janoščík: Nespavost


Podle svatého Augustina neexistuje budoucnost, jen „přítomnost budoucnosti“. Komunismus ve všech svých mutacích byl ve 20. století privilegovaným způsobem, jak byla „budoucnost přítomna“ v naší civilizaci: jako stále rychlejší přeměna světa v zásobárnu sil sloužících lidským záměrům. Komunismus a antikomunismus jsou jen dvě dobové mutace kultu ekonomického růstu – přeměny světa v ložiska „přírodních, informačních a lidských zdrojů“. Vymanit se z toho „nihilistického extraktivismu“ vyžaduje naučit se pobývat na planetě jako smrtelné bytosti, jejichž příběhy se proplétají s příběhy všech ostatních živých tvorů. A vytvářejí tak společně jeden „narativní rozum lidstva“, jednu pozemskou kroniku života na Zemi, která nás učí, že mezi smyslem a cílem je dramatický rozdíl, že smysl nelze realizovat, jen se s ním potkat, či minout; a že o tomto setkávání a míjení se smyslem jsou všechny lidské příběhy. I ty nejkrvavější.

Václav Bělohradský: Nejtemnější mystifikace? Každý věk je dějinnou katastrofou, relativně vzato


Jak jsem totiž zjistil ve svém výzkumu, moderní západní člověk většinou nechce zpomalení per se, ale jistou kontrolu nad svým časem, to, čemu francouzský filosof Henri Bergson říkal trvání. Mnoho z nás chce, aby aktivity v našich životech měly takové trvání, o kterém si myslíme, že je v časovém slova smyslu to nejlepší. Zpomalení je jen takové přitažlivé heslo, které se dostalo do veřejného diskurzu. Musíme se ptát, jestli skutečně zpomalit chceme, a pokud ano, co tím máme na mysli.

Filip Vostal: Chceme vlastně zpomalit?


Certainly, today, the ground is prepared for a new Axial Age because the main problem facing humanity is a planet synchronized by technology but not united by a common narrative. We are not yet a super-organism, as some suggest, but rather a loose agglomeration of higher-order organisms. Climate change and the imperative of immunizing all civilizations from its effects will likely be the impetus for the coming axial breakthrough.

Peter Sloterdijk interviewed by Nathan Gardels


Part of the problem, and this applies to transphobia, Islamophobia, and racism, is that people are still convinced that bigotry means “hate,” and that if they do not feel “hate” then they are not bigoted. But this is never how it has worked: except for hardcore white nationalists, racists have often claimed to care about all people. Martin Luther King was most frustrated by those who said they had his best interests at heart, and wanted to help but just disapproved of his methods. I was recently reading Langston Hughes’ memoir The Big Sea, and he discusses a wealthy white woman who served as his patron during the Harlem Renaissance. She simply adored him, but she also expected him to produce a very particular kind of writing that would capture the spirit of the “savage” and “African” that so entranced her about him. When he didn’t conform to her expectations, she cut him loose. She was a racist, it is obvious to any of us, but every word out of her mouth was about how important she felt it was to support Black literature and Black people, all the writers she loved and how wonderful their art was. I hear echoes of this when J.K. Rowling talks about the charming transsexual she met.

Nathan J. Robinson: J.K. Rowling and the Limits of Imagination

Červenec 2020

Paul Graham is asking to be eaten.
Marie Antoinette never actually said:
“Let them eat cake.”
That’s a myth.
But Paul Graham is saying that,
in a tweet,
with a timestamp.
What luck the internet brought us
that the robber barons now tweet,
and they are asking to be eaten.
Paul Graham is asking to be consumed,
by a populist uprising,
dragged not to the guillotines,
but to a room,
with a projector,
forced to watch nothing but
hours and hours of continuous footage
of children separated from their mothers
who can’t work two jobs and hold on.
Scenes of over-worked millennials,
hugging day nurses paid well by union wages,
who don’t treat their parents like human refuse.
Paul Graham should be forced to tour
the heroin dens of our dispossessed cities,
after Reagan disrupted the unions.
Because I’m pretty sure Paul Graham is asking
to have his nose wiped in this shit.

Holly Wood: Paul Graham Is Asking to be Eaten


„Nejhroznější je,“ odpověděl, „když nevíš, nejsi-li zbabělý.“

Ludvík Vaculík: Sekyra


A man I met once at a bar has decided to devote himself to my care, and his enthusiasm for my vulnerability is so great that I have to block his number from my phone. My friends and I sometimes joke about cancer chasers, or cancer daddies with CDs full of slow jams, the gifts showing up at the door, the outbreaks of attracted chivalry, the curious attempts at seduction. One friend suggests that whatever libidinal appeal cancer possesses has to do with the disease’s nontransmissibility. Cancer’s attraction is that it is a disease of probability rather than communicability, she tells me, and every person with cancer can be understood as someone who has cancer so you won’t have to.

Anne Boyer: The Undying


Europe may have been convinced that it was building a universal civilization. As it turned out, it was merely building its own. The recognition of this fact will be difficult and painful, but it seems inevitable. I first noticed this transformation when European politicians started to claim that Europe is the best place in the world to live in. Rather than defending universal values such as democracy or human rights, they increasingly defend one way of life against every alternative — a competition with winners and losers. The continent that hoped to move beyond the logic of civilization is very close to converting to it, as is America. When that happens, the triumph of the civilization-state will be complete.

Bruno Maçães: The Attack Of The Civilization-State


I am always angry in the abstract, I think, but I am not often angry in a way that feels personal. There has to be a difference, neurotransmitter-wise, between anger that comes from caring about something and anger that comes from the swampier motivations, spite or hatred—the former feels necessary and livable to me and the latter feels really bad.

Jia Tolentino interviewed by Christopher Bollen


Cancel culture is most effective against people who are still rising in their fields, and it influences many people who don’t actually get canceled. The point of cancellation is ultimately to establish norms for the majority, not to bring the stars back down to earth. So a climate of cancellation can succeed in changing the way people talk and argue and behave even if it doesn’t succeed in destroying the careers of some of the famous people that it targets. You don’t need to cancel Rowling if you can cancel the lesser-known novelist who takes her side; you don’t have to take down the famous academics who signed last week’s Harper’s Magazine letter attacking cancel culture if you can discourage people half their age from saying what they think. The goal isn’t to punish everyone, or even very many someones; it’s to shame or scare just enough people to make the rest conform.

Ross Douthat: 10 Theses About Cancel Culture


Margaret Thatcher is said to have remarked that Tony Blair was her greatest legacy. Yet given how many self-professed Marxists, critical, post-structural and decolonial academics, social democrats, left liberals, Corbynistas and other assorted leftists (not to mention Blairites) have come out in favour of the European Union, Thatcher might as well have said that the Single Market was her greatest legacy. The lesson of Brexit is that Thatcher’s children are to be found not on the right but on the left. The European Union is cosmopolitan Thatcherism writ large, so it is no surprise that it is those on the left that are most ardently committed to the notion that There Is No Alternative.

Philip Cunliffe: I may be a Brexit Bolshevik, but I’m no Lexiter

Červen 2020

Možná že nejradikálnější je určitá neradikalita. Filosofie tu dnes není od toho, aby nám říkala nějaké bombastické pravdy o tom, že vesmír je simulace. Dostala se do paradoxní situace, kdy je potřeba lidem říkat normální věci: že existují různé bytosti a různé světy, že tu nejsou jen lidé, ale žijeme v interakci se zvířaty, materialitami, proudy, cirkulacemi, nebo že nikdy nebudeme mít klíč, který by nám odpověděl na naše otázky definitivně. Mnohem spíš se musíme neustále učit a zapojit imaginaci. Koneckonců to je to, co nás dělá lidmi.

Václav Janoščík v rozhovoru s Milošem Hrochem


But, if both Hayek and Keynes saw the economy as a living organism or natural intelligence, we are on the cusp of seeing it as something akin to a computer program, an artificial intelligence. After what we’ve witnessed during the pandemic, it makes sense to compare the economy to computer code. The “great pause” imposed by authorities was analogous to a computer programmer removing a handful of routines and subroutines from her code and letting the rest run largely unmodified. With the shutdown orders in March, at least one quarter of the U.S. economy—everything that could no longer work safely in the new environment, from restaurants to gyms to movie theaters—was taken offline, while the rest continued to operate with limited disruption.

Bruno Maçães: The Great Pause Was an Economic Revolution


There are some radical things that only a right-winger can do – if a left-winger does them, he will be considered a traitor. Nixon made peace with China, and de Gaulle accepted Algerian independence – while the socialist government before him didn’t dare do it. Take Trump’s meeting with Kim Jong Un: If Obama had done it, he would have been branded a communist puppet.

Slavoj Žižek interviewed by Jonathan Jacobson


talent hits what others can’t hit, genius hits what others can’t see

Venkatesh Rao: Breaking Smart Archives: Selected Newsletters, 2015-19


Commitment is not the absence of distractions, but the presence of stabilized focus. Focus is a positively defined condition, like “balance” on a bicycle, not merely insensitivity to things arbitrarily labeled “distraction.” 31/ Do you stay on your bicycle because there are no wind gusts, no cracks on the pavement, no obstacles, no turns, no Zuck trying to push you off? Or because you’ve learned to balance?

Venkatesh Rao: Breaking Smart Archives: Selected Newsletters, 2015-19


[V] lidských dějinách není žádný řád opakem řádu minulého, jen jeho více či méně rozumnou a více či méně konsenzuální modifikací. Víra v budoucnost, jež bude opakem minulosti, není než zhoubným bludem.

Václav Bělohradský: Virus v české paměti

Květen 2020

Princip fungování hotspotů si můžeme představit jako trychtýř, který jednotlivé migranty svede do jednoho místa, „přežvýká” jejich holou existenci do biometrických dat a následně je nasměruje dále do neznámé budoucnosti.

Michal Pavlásek: Na březích Evropy: řecké ostrovy jako obětovaná zóna Evropy


A trip to Mercury requires more rocket fuel than that required to escape the Solar System completely.

Mercury (planet) – Wikipedia


Pokud chceme vůbec pomyslet na to, že je nějaké alternativní uspořádání možné, ať už politické, sociální nebo kulturní, musíme ho hledat v minulosti, ne snad proto, že bychom z ní měli něco napodobovat, ale proto, že minulost je skutečným důkazem, že se lidská kultura neustále mění.

Franco Moretti v rozhovoru s Františkem A. Podhajským

Duben 2020

Vždycky nadejde okamžik, kdy je třeba volit mezi kontemplací a akcí. Tomu se říká stát se mužem. Ten rozpor je děsivý. Ale hrdé srdce nezná střední cestu. Existuje buď Bůh, nebo doba, kříž, nebo meč. Tento svět má vyšší smysl, který přesahuje neklid, jinak by jedině platil ten neklid. Je třeba žít s dobou a s ní zemřít nebo se jí vymknout pro vznešenější život. Vím, že lze dělat kompromisy a žít ve společnosti a věřit na věčnost. Tomu se říká akceptovat. Mně se však ten výraz hnusí, chci všechno, nebo nic. Jen si nemyslete, že pokud si zvolím čin, bude pro mne kontemplace nepoznanou krajinou. Nedokáže mi však poskytnout vše, a tak, připraven o věčnost, mohu se spojit s dobou. Nechci do svého zvažování zahrnout ani nostalgii, ani hořkost, jen chci mít rozhodně jasno. Říkám vám, že zítra budete mobilizován. Pro vás i pro mne to znamená vysvobození. Jednotlivec nezmůže nic a zároveň zmůže vše. Díky té disponibilitě pochopíte, proč ho zároveň vynáším i drtím. To svět ho mlátí a já ho osvobozuji. Vybavuji ho veškerými právy.

Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi (přel. Dagmar Steinová)


What other reason is there for writing than to be traitor to one’s own reign, traitor to one’s own sex, to one’s class, to one’s majority? And to be traitor to writing.

Maggie Nelson: The Argonauts


As the political structures of neoliberalism disintegrate, neoliberals and so-called ‘classical liberals’ are left in the position of communists in 1991, pathetically insisting that their system has never been truly tried or implemented, that the practice, not the theory was flawed, that it was thwarted by conditions that were impossible to predict — all the while failing to draw any significant conclusions from what, on their own terms, is clearly a theoretical ideal too pure for this fallen world.

Philip Cunliffe: Are we all covid communists now?


Over these months we are witnessing the largest experiment in comparative governance we are likely to see in our lifetimes. The virus is the control variable.

Benjamin Bratton: 18 Lessons of Quarantine Urbanism


Here is how another of my friends, Andreas Rosenfelder, a German journalist from Die Welt, described in an email to me the new stance towards daily life that is emerging: “I really can feel something heroic about this new ethics, also in journalism – everybody works day and night from home office, making video conferences and taking care of children or schooling them at the same time, but nobody asks why he or she is doing it, because it’s not any more ‘I get money and can go to vacation etc.’, since nobody knows if there will be vacations again and if there will be money. It’s the idea of a world where you have a flat, basics like food etc., the love of others and a task that really matters, now more than ever. The idea that one needs ‘more’ seems unreal now.”

Slavoj Žižek: Covid-19 lockdown survival guide


The contemporary clash of civilizations, like similar clashes in the past, was never an intellectual war, a war of ideas. Ultimately the victors are those who master technology and acquire a higher level of control over natural forces. And the backdrop is not fixed or even stable. The battle will be fought over shifting sands as new threats emerge — climate change and pandemics, first of all — as new technologies are developed, and as changes in the global distribution of power erode the existing system.

Bruno Maçães: Coronavirus and the Clash of Civilizations

Březen 2020

Přes nedostatek papíru, který je čím dál tíživější a který přinutil některé časopisy, aby zmenšily rozsah, vznikl nový deník Epidemický zpravodaj, jenž si vzal za úkol „informovat naše spoluobčany metodou nejúzkostlivější objektivity o postupu nebo ústupu nemoci; poskytovat jim nejdokonalejší doklady o předpokládaném vývoji epidemie; podporovat známé i neznámé osoby, které jsou ochotny proti této pohromě bojovat; posilovat morálku obyvatelstva, uveřejňovat směrnice správních úřadů, jedním slovem sdružovat veškeru dobrou vůli k boji proti neštěstí“. Ve skutečnosti se nový list velmi brzy omezil na to, že otiskoval inzeráty na nové výrobky, zaručeně chránící před morem.

Albert Camus: Mor


Není nic podivnějšího a choulostivějšího, než je vztah lidí, kteří se znají pouze očima, kteří se denně, ba každou hodinu potkávají, pozorují, a přitom musí, aby vyhověli mravu nebo vlastnímu vrtochu, udržovat bez pozdravu a mlčky zdání, že jsou si lhostejní a cizí. Vzniká mezi nimi neklid a předrážděná zvědavost, hysterie neukojené, nepřirozeně potlačované touhy poznat se a promluvit spolu, a zejména i jakási napjatá úcta. Člověk totiž člověka miluje a ctí tak dlouho, dokud ho nemůže posoudit, a touha je výplodem nedostatečného poznání.

Thomas Mann: Smrt v Benátkách


Fourth world: Parts of the developed world that have collapsed past third-world conditions because industrial safety nets have simultaneously withered from neglect/underfunding, and are being overwhelmed by demand, but where pre-modern societal structures don’t exist as backstops anymore. The fourth world emerges when large numbers of people fall through the cracks of presumed-complete development, and find themselves in worse-than-third-world conditions: More socially disconnected, more vulnerable to mental illness and drug addiction, with fewer economic opportunities due to the regulation of low-level commerce, and less able to stabilize a pattern of life.

Venkatesh Rao: Weirding Diary: 7


A situation is temporarily weird if you either can’t, or don’t want to, adapt to it using sustainable habits. In the former case, you cut back sharply on fun, minimize use of resources to survive, and save as much as you can for post-weirding normalcy. In the latter case, you try and exit the situation. Wartime is the archetypal temporary weirding. Wartime civilian behaviors are sharply constrained survival behaviors. There is a limited ration of fun available to keep up morale, but in general, the wartime psyche does not incline to fun. You expect the war to end at some point, and a return to normalcy. Even if it is a new kind of normalcy that forces you to drop some old habits and form new ones. When the situation is ambiguous, as it is around the world today, we cannot estimate the proportions of transient weirdness, new normal, and temporarily depressed old normal in the mix. In terms of an investing metaphor, we don’t know whether to go long on the zeitgeist by buying into new cultural stocks, hold on to old cultural stocks that we hope will regain their old value, or short the zeitgeist somehow.

Venkatesh Rao: Weirding Diary: 1


Sometimes the speculative becomes the real-time.

Benjamin H. Bratton


On the face of it, it is incredible that the simple knowledge that “we are the last humans” should lead to complete ethical and political collapse. Scheffler believes this is possible. He explains that so many of our practices—seeking a cure for cancer, building a new building, writing a poem or a philosophy paper, fighting for a political cause, giving our children moral lessons we hope will be handed down again and again—depend, in one way or another, on positing a world that will go on without us. The meaning of our lives, in the here and now, depends on future generations; without them we become narrowly self-interested, prone to cruelty, indifferent to suffering, apathetic.

Agnes Callard: The End Is Coming


And we all punish ourselves. That’s the real tragedy of this illness. We are our biggest detractors because we know what we’re capable of. Better than our teachers. Better than our parents. They always said that they could “see our potential,” but we saw ten times what they did. Every day. We saw the things we could do, in our heads, and hated ourselves for not doing them.

ADHD: A Lifelong Struggle

Únor 2020

The Double Freytag Triangle

Venkatesh Rao: Tempo: timing, tactics and strategy in narrative-driven decision-making


Oh shit I’ve discovered the true human labor supply curve. It’s a demented curve. Gimme economics Nobel.

Venkatesh Rao


Theodore Adorno’s right-wing authoritarianism scale asked a lot of questions about marriage and child-rearing; his thesis was that people who want top-down government will control their families the same way. Certainly there are authoritarian marriages. But it also seems like there are marriages that are nationalist in a more positive sense – one where the couple has built itself a strong mutual culture and identity, subsumed both individuals into it, and come out stronger on the other side. There are liberal marriages, where both spouses do their own thing, occasionally come together for mutually beneficial exchange of affection, and then go back to doing their own thing. There are even social justice marriages, where both partners are obsessed with how they are being oppressed by the other, interpret all discussion of compromise as hostile attempts to excuse the oppression, and have no strategy beyond proclaiming their victimization louder and louder in the hopes that their grievances are recognized.

Scott Alexander: Book Review: The Seven Principles For Making Marriage Work

Leden 2020

Člověk musí žít nadšeně a vytrvale pro něco, co v něm hoří sžíravým plamenem, dává mu zapomenout na sebe, odstraňuje z něho sobectví, a pro co je ochoten přinášet oběti. Život bez obětí, život chlebařský, je život, který musí sám degradovat člověka na úroveň zvířete. To tak žije. A člověk je jako ono, není-li schopen víc.

Jan Zábrana: Deníky z let 1948/1949 (28. května 1948)


A small proposal of mine would be to explore disillusionment and refuge from positivity as a new space to experience life, hopefully before a suicidal reaction follows. Next time, before you plunge into alcohol, or make appeals to loved ones, friends, psychotherapists or to any other of the many life-affirming practices, remember that almost all constructions of meaning – from work to sport to opening our hearts to Jesus – are inherently illusory. An alternative to running away from life through illusion is to explore an illusion-free space for as long as possible, so as to become more capable of bearing the reality of a disillusioned and concrete life. If successful, you’ll free yourself from your faux-positivity and your chains.

Julie Reshe: The voice of sadness is censored as sick. What if it’s sane?


People in SW1 talk a lot about ‘diversity’ but they rarely mean ‘true cognitive diversity’. They are usually babbling about ‘gender identity diversity blah blah’. What SW1 needs is not more drivel about ‘identity’ and ‘diversity’ from Oxbridge humanities graduates but more genuine cognitive diversity.

Dominic Cummings: ‘Two hands are a lot’ — we’re hiring data scientists, project managers, policy experts, assorted weirdos…

Prosinec 2019

For want of a better term, I’ll call it the daemon. The daemon is the opposite of the mask. It is simply the accumulating pile of inner realities, which acquires form and definition to the extent that it is consciously recognized by the being it possesses. When the mask and the daemon are not integrated, your visible behavior becomes a battleground between the two. When the mask wins, the daemon loses some form and sinks a little deeper into the subconscious. When the daemon wins, you get something between an inappropriate outburst and a psychotic break. When the mask wins, you are treated like a person, but don’t feel like one (what I called gollumization is a special extreme case). When the daemon wins, you feel like a person but are treated as less than one by others. Either zero-sum outcome is the beginning of the end. The only way out is to integrate the mask and the daemon in a non-zero-sum way. This is self-actualization and it takes imagination.

Venkatesh Rao: A Dent in the Universe


Vždyť v množství moudrosti je množství mrzutosti. Kdo bude přidávat poznání, bude šířit bolest.

Kazatel 1:18


In the familiar language of everyday decision-making, ambiguity means being unsure where to go, while uncertainty means being unsure how to get there. This is a somewhat degenerate doer usage, but  consistent with how I think about these terms. Here is a 2×2, a cleaned-up version of the one in my previous post.

Venkatesh Rao: How to Take Your Brain Off-Road


“Getting things done” connotes two things: first, getting stuff done can open up space in which to be calm and relaxed (a very valuable function). Second, “getting things done” means one can check off some kind of box, having done something, often for reasons of maintaining or increasing social status (responding to emails, studying for tests, writing a book, working out in order to have an attractive body). “Doing things,” on the other hand, frames time differently, focusing on the experience of doing things as its own end. The dog in my metaphor is distinguished by not being particularly motivated by the distant social status plans of the owner. (The dog-self may do things that end up being very embarrassing, socially, for the owner-self.) My distinction is primarily one of time: the dog is the moment-to-moment experiencer with moment-to-moment agency (as monitored by the owner), and the owner is the one with long-term projects.

Sarah Perry: Notes on Doing Things


On one side are those who believe the most important thing about the self you fashion is that it be original and new—not something copied from a preexisting template, not an imitation of someone else. Let’s call these people Nietzscheans. On the other are those who insist that the “good” you are questing after in your self-fashioning story must be truly good—not just something you happen to love for subjective reasons. Let’s call these people Platonists.

Tim Holt: In This Is All. Memory, meaning, and the self.


According to Oxford researcher Marco Springmann, if the world were to turn vegan by 2050, it would save $1.5 trillion in health-care costs and climate change damages, as it would cut greenhouse emissions by two thirds. But in a capitalist economy, such a surplus would never simply be left idle. It would be re-invested into further growth, which would still consume more resources, exploit workers and produce waste and damage the environment in one way or the other.

Vijay Kolinjivadi: Why a hipster, vegan, green tech economy is not sustainable

Listopad 2019

Tam odtud, z balkonu, řeknu Sandrovi: naši nám věnovali čtyři velice poučné scenerie. První: maminka s tatínkem mladí a šťastní, děti si užívají rajské zahrady; druhá: tatínek si najde jinou ženu a pláchne s ní, maminka vyšiluje, děti ztrácejí ráj; třetí: tatínek si to rozmyslel a vrací se domů, děti se pokoušejí o návrat do pozemského ráje, tatínek s maminkou jim den co den dokazují, že je to zbytečná námaha; čtvrtá: děti zjišťují, že ráj nikdy neexistoval a že je třeba spokojit se s peklem.

Domenico Starnone: Tkaničky


„Sněz to konečně! Bolí mě z toho ruka…“ Tchynina ruka se opravdu třásla. Vtom má žena najednou vyskočila ze židle. „Nebudu jíst.“ Bylo to poprvé, co během onoho dne zřetelně a nahlas promluvila. „Cože?!“ zaječel tchán společně s mladším švagrem, Jonghoem, který měl podobně horkokrevnou povahu. Jonghoova manželka svého muže spěšně chytla za paži. „Jestli se na to ještě chvíli budu muset dívat, pukne mi srdce! Nerozumíš tomu, co jsem ti říkal? Když ti říkám jez, tak budeš jíst!“ Předpokládal jsem, že žena odpoví: „Promiň, tatínku. Ale nemůžu to sníst.“ Ona však pronesla lhostejným tónem bez nejmenší známky lítosti: „Já nejím maso.“

Han Kang: Vegetariánka


To na lidech nejvíce nesnáším — chladnou ironii. Je to velmi zbabělé; všemu je možné se vysmát, vše je možné ponížit, do ničeho se nezaplést, nijak se nezavázat. Být jako impotent, který nikdy nezažije rozkoš, ale udělá všechno, aby o ni připravil ostatní. Chladná ironie je základní zbraní Urizena. Výzbroj nemohoucího. Ironici přitom mají vždy nějaký názor, který vítězoslavně hlásají, ale když začne být Člověk zvědavý a začne se zajímat o detaily, ukazuje se, že je složený jen z trivialit a banalit.

Olga Tokarczuková: Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých


Spousta lidí věří, že na souřadnicích světa se nachází dokonalý bod, kde čas a místo naleznou společnou řeč. Možná právě proto vyrážejí z domu, domnívají se, že když se pohybují aspoň chaoticky, zvyšují pravděpodobnost jeho nalezení. Nacházet se na pravém místě v pravý okamžik, využít příležitost, uchopit šanci za pačesy, v tom okamžiku je kód zámku u dveří rozluštěn, kombinace výherních čísel — odtajněna, pravda — odhalena. Nepropásnout, surfovat na náhodě, shodě okolností, řízení osudu. Nic nepotřebujete — stačí přijít a přihlásit se do té jediné konfigurace času a místa. Můžete tam potkat velkou lásku, štěstí, výhru v loterii nebo rozřešení tajemství, nad kterým si všichni nadarmo celá léta lámou hlavy, nebo smrt. Někdy zrána se dostaví pocit, že ten okamžik už je blízko, možná se to stane už dnes.

Olga Tokarczuková: Běguni


Právě proto si tyrani všeho druhu, služebníci pekelní, nesou v krvi nenávist vůči nomádům — to proto pronásledují Cikány a Židy, to proto nutí všechny svobodné lidi, aby se usadili, a cejchují je adresou, jež je pro nás rozsudkem. Jde jim o to, vybudovat stojatý řád, učinit z plynutí času zdánlivost. Jde jim o to, aby se dny začaly opakovat a byly navzájem k nerozeznání, o vybudování obrovského stroje, v němž bude muset každé stvoření zaujmout své místo a vykonávat zdánlivé pohyby. Instituce a úřady, razítka, oběžníky, hierarchie a šarže, stupně, žádosti a zamítnutí, pasy, čísla, průkazy, volební výsledky, povýšení a sbírání bodů, sběratelství, výměna jedněch věcí za druhé. Přišpendlit svět pomocí čárových kódů, každé věci dát etiketu, ať je jasné, co je to za zboží a kolik stojí. Ať je ten cizí jazyk pro lidi nečitelný, ať ho čtou stroje a automaty, ať si po nocích ve velkých podzemních obchodech pořádají čtení vlastní čárové poezie. Hýbej se, hýbej. Blahoslavený ten, který kráčí.

Olga Tokarczuková: Běguni


Invaze hyperobjektů radikálně rozvrací dlouhodobě úspěšnou právní konfiguraci tržní ekonomiky v liberálnědemokratických státech. Jejím základem byla zákonem stanovená povinnost nahradit škodu, kterou jedni vlastníci způsobili druhým vlastníkům výkonem vlastnických práv – „internalizovat externality“ se tomu říkalo. Negativní externality ekonomického růstu rozptýlené po celé planetě, a proto nekompenzovatelné (například klimatické změny), byly v teoriích tržní ekonomiky definovány jako okrajové, převládaly internality – škody kompenzované jejich původci; v antropocénu naopak externality totálně převládají, žádný soud nemá k dispozici metriku, která by mu umožnila vyčíslit škody, najít jejich viníky a odsoudit je k „přiměřené“ náhradě – například dopady automobilového průmyslu jsou rozptýlené a nevyčíslitelné. Rozhodující charakteristikou antropocénu je tak nemožnost legálně určit, kdo je poškozený a kdo poškozující.

Václav Bělohradský: Přežije demokracie antropocén? Věk člověka a hodnotové ohnisko ústavy


Zaprvé je třeba vidět nejen těkavou páru emancipačního projektu průmyslové modernosti – rozvolnění závislosti lidských aktérů na časoprostorové struktuře světa: lyžuje se v létě a jahody se jedí v zimě; je třeba vidět také led, který přírůstky svobody volby zavlekly do společnosti. Navazuji tu na metaforu německého sociologa Clause Offeho, která zachycuje vnitřní rozpor procesu emancipace: je stále snadnější volit si svobodně místa pobytu, předměty spotřeby, informace, prožitky a identity – to všechno je pára. Její přírůstky dělají celou společnost těkavější, současně ale prorůstá dálnicemi, supermarkety, byrokraciemi, operačními systémy, korporacemi jako Google či Facebook, bez nichž by svobodná volba nemohla být racionální. Díky těmto „strukturám“ jsou možnosti, mezi nimiž si svobodně volíme, přehledné, porovnatelné, uspořádané, ale ty struktury samy jsou led, který do společnosti vrůstá na základě často utajených kompromisů mezi politickou a ekonomickou mocí; a jednou vytvořen nepřipouští alternativy.

Václav Bělohradský: Přežije demokracie antropocén? Věk člověka a hodnotové ohnisko ústavy


Postmoderní svět vědotechnicky zabezpečené existence je nudný, neskýtá žádné velké dobrodružství. Jedno z mála dobrodružství, které nabízí, je podnikání. Na podnikání je dráždivé především to, že si hraje s osudy dalších lidí. Podnikatel zatahuje do svých plánů další osoby (zaměstnance), s nimiž vstupuje do rulety života hrané dle pravidel neviditelné ruky trhu. Podnikání nikdy negarantuje jistotu úspěchu.

Jan Štern: Od normalizace k normalizaci a ještě dál


V tomhle stavu člověk také získá větší rozlišovací schopnost pro to, do jaké míry jiný skladatel nebo skladatelka dělají něco, co je jen a pouze jejich vlastní – to je pro mě zásadní kritérium. Musím vidět, že ten člověk jasně jde za nějakou ideou a vizí, a je schopen vykrýt touhy „být nějaký“. Jakmile člověk přestane toužit, aby psal nějakou hudbu, a začne psát pouze to, co je mu dáno, tak jeho práce kvalitativně vyroste nahoru. A to nezávisle na stylu.

Miroslav Srnka v rozhovoru s Borisem Klepalem


[T]ransformace je něco jiného než revoluce! Revoluce je odvržení starého režimu, které má všeobecnou podporu a znamená, že se nelze jednoduše vrátit ke starým pořádkům. Revoluce nediktuje transformaci, transformace si však vytváří různé interpretace revoluce.

Jiří Přibáň v rozhovoru s Matějem Metelcem a Lukášem Rychetským


Sure, all of this could be legit for some guys, but be warned, a softboy is using his intellect and emotional depth to lull you into a false sense of security. But once you do develop the feels? He won’t or ‘can’t’ commit. So, unlike a fuckboy, his particular brand of manipulation is less overt and far more insidious, but just as dishonest.

Sukriti Wahi: 5 Reasons Why A ‘Softboy’ Is So Much Worse Than A ‘Fuckboy’

Říjen 2019

We need to develop a broader understanding of “colonisation”. Knowledge systems worldwide are still underpinned by the logic of value extraction. In fact, knowledge as such is increasingly designed as the principal means for value extraction. Colonisation is going on when the world we inhabit is understood as a vast field of data awaiting extraction. Colonisation is going on when we throw out of the window the role of critical reason and theoretical thinking, and we reduce knowledge to the mere collection of data, its analysis and its use by governments, military bureaucracies and corporations. Colonisation is going on when we are surrounded by so-called smart devices that constantly watch us and record us, harvesting vast quantities of data, or when every activity is captured by sensors and cameras embedded within them. This is what colonisation in the 21st century is all about. It is about extraction, capture, the cult of data, the commodification of human capacity for thought and the dismissal of critical reason in favour of programming.

Achille Mbembe interviewed by Sindre Bangstad and Torbjørn Tumyr Nilsen


Through my conversations, I found that the couples who were able to thrive in love and at work had three characteristics in common. They acknowledged that they were not fulfilled in their current working and love lives. They formulated specific, detailed action plans and solutions together that allowed them to equitably divide responsibilities. And they were relentless in keeping each other accountable for living up to that view.

Jennifer Petriglieri: How Dual-Income Couples Find Balance in Love and at Work


Úkol musí zahrnovat všechny části společnosti – jeho radikalita je totiž bezprecedentní. Problémem totiž není ani samotný kapitalismus (socialistické ekonomiky byly a jsou neméně destruktivní), ani samotná modernita. Jde o problém civilizace jako takové – způsobu, jakým se logisticky organizuje a provádí management ekosystémů. Neexistuje civilizační uspořádání, které by nedegradovalo ekosystémy, nespalovalo ekosystém, a které by mohlo trvale existovat. Jen některým civilizacím trvalo delší dobu než vyčerpaly ekosystémové rezervy a dosáhly jejich limitů. Proto je proces sebe-definice, znovu-objevení se a situování se v dějinném kontextu naším generačním úkolem. Je to úkol odborný, politický, stejně jako umělecký. Jak pracovat s naší imaginací, senzitivitou, jak spustit sebe-inovační kreativní proces? Jak proměnit globální společnost, abychom směřovali ke spravedlivějšímu rozdělení společenského bohatství? A jak dostat pod kontrolu odvětví průmyslu, která jsou na degenerativních praktikách závislá? To vše musíme společně vynalézt a uvést do praxe. Neobejde se to ale bez zásadních politicko-ekonomických střetů.

Tadeáš Michalík, Vojtěch Pecka: Za novou planetární politiku

Září 2019

Po dvou nezdařených pokusech (17. února a 13. března) byl Riedl vysazen 16. dubna 1941. Plánované místo výsadku se nacházelo u obce Křečhoř na Kolínsku. Posádka letounu ale zabloudila a vysadila ho na rakousko-italských hranicích v Alpách u Landecku, 460 km daleko od plánovaného místa. Riedl snědl kapsli s poselstvími, ukryl náhradní krystaly pro vysílačku a vydal se na cestu do Čech. Pro případ zatčení si připravil legendu, že se vrací z Jugoslávie, kde pracoval u Bati (před válkou byl u Bati skutečně zaměstnán) a o doklady ho okradl neznámý muž ve vlaku. Němečtí celníci, kteří ho zadrželi, ho předali četníkům, kteří jeho legendě (po ověření si informace na personálním oddělení f. Baťa ve Zlíně) uvěřili. Po odpykání dvouměsíčního trestu ve vězení v Innsbrucku za nepovolené překročení hranic byl propuštěn.
Po třech měsících po propuštění se pokusil na smluveném místě (ve Vinohradské spořitelně v Praze) navázat kontakt s odbojem. Pokus ale nevyšel. Válku Riedl přežil jako vedoucí Baťovy prodejny v Trhových Svinech. Zde se také v závěru války účastnil revolučních bojů. S odbojem se mu spojení nepodařilo navázat, gestapo se o jeho poslání nikdy nedozvědělo, protože nebyl nikdo, kdo by ho mohl prozradit. Riedl byl totiž první, který byl z Londýna vysazen.
Svou misi Riedl ukončil 10. května 1945 když na MNO podal hlášení mjr. Palečkovi. Zde se dozvěděl, že byl považován za nezvěstného a pravděpodobně mrtvého.

Operace Benjamin – Wikipedie


Podle něj totiž, když o tom všem přemýšlel, prý není možné, aby Jana Filipová spolu s dalšími občany chodila demonstrovat zdarma. Takže Babiš má podle něj pravdu, když říká, že jsou ti lidé najatí, a ten soud nemohl být spravedlivý. „Vím to proto, že přece žádný Čech nedělá nic zadarmo. Proč by to kdo dělal? Já bych zadarmo demonstrovat nešel. A podle mě nikdo. Jo třeba za tisícovku, to by byla jiná, ale jinak ne.“ Kdo demonstrantům ty peníze dodává a kolik by to asi muselo být při čtvrtmilionové účasti, to prý neví, ale „asi nějaké takové síly existovat musí“.

Ivana Svobodová: Sama proti premiérovi: Nespojujte ji s námi!


Forget about writing. There’s a debate, a conflict, a dilemma, that everyone faces. As soon as you start school you are in a credentialed world. In America, especially, everything you do has to be convertible, ultimately, into a credential. Maybe you’re a bored but virtuous student at school, getting straight A’s; maybe there’s something outside school that genuinely excites you. The college application process means that whatever you do outside school is not really outside the system: These are placed in a field of extracurricular activities. And sometimes, of course, the thing that genuinely excites you is the life of the mind — maybe you are in a boring French class but love French and so read Proust independently. You have to find a way to present what you do in a form that is intelligible in the terms of the system. (Steve Jobs and Bill Gates are offered up as proof that you don’t need a college degree — the reason they count as proof is precisely that they converted their passions into something intelligible in terms of the system. Being a billionaire tends to be intelligible in terms of the system.) But of course, the process of conversion, of presentation, sometimes interferes with the thing you liked doing in the first place.

Helen DeWitt v rozhovoru s Lee Konstantinou


I think there’s something shameful about loving The Last Samurai. The novel gratifies the individual egos of a very specific type of reader. And isn’t that what a cult classic is — a book that people love, but only for themselves?

Brian Hurley: Knowledge Porn: On Helen DeWitt’s ‘The Last Samurai’


The dilemma is not between being true to one’s inner brilliance and selling out. It’s a weirder, more uneasy question: to remain obscure making one kind of junk or to become well-known making another.

Andrew Martin: Helen DeWitt Lacerates the Literary World


In his essay on “free time,” Adorno proposes that, in modern society, “free time” has been corrupted into “recovery time”: spells of lethargy between periods of work that merely prepare us for the resumption of labor. Today, the social shaping of leisure time remains apparent. We are pressured to spend our leisure time in certain ways (watching Netflix, shopping, exercising) and not others (organizing boycotts, attending protests, leading revolutions). If all we do is drift between tasks, we give up our ability to discriminate between these various kinds of uncompensated activity.

Charlie Tyson: What Would a World With Less Work Look Like?

Srpen 2019

Dryáčnické mentorství našich elit je totiž nejen neetické, ale také bezzubé. Je to nepodařený kompromis mezi pochopením a válkou. Buď chci někomu porozumět, nebo ho chci umlčet. Obojí současně dělat nejde.

Petra Hůlová v rozhovoru s Tomášem Macou

Červenec 2019

Paradoxically, most people feel the same way. Congress has an approval rating of 19% right now. According to PolitiFact, most voters have more positive feelings towards hemorrhoids, herpes, and traffic jams than towards Congress.

Scott Alexander: Against Against Billionaire Philanthropy


I would like to suggest that the moon landing was above all a triumph of our aesthetic instincts. What Goethe began at Weimar in 1789 ended on August 15, 1969. Apollo 11 was the culmination of the Romantic cult of the sublime prefigured in the speculations of Burke and Kant, an artistic juxtaposition of man against a brutal environment upon which he could project his fears, his sympathies, his feelings of transcendence.

Matthew Walther: The sublime Romanticism of the moon landing


There are perhaps 700 people in the world who can contribute to the leading edge of AI research, perhaps 70,000 who can understand their work and participate actively in commercialising it and 7 billion people who will be impacted by it.

Ian Hogarth: AI Nationalism


All of this is cultural. Heinrich is kind of cruel in his insistence on this. He recommends readers go outside and try to start a fire. He even gives some helpful hints – flint is involved, rubbing two sticks together works for some people, etc. He predicts – and stories I’ve heard from unfortunate campers confirm – that you will not be able to do this, despite an IQ far beyond that of most of our hominid ancestors. In fact, some groups (most notably the aboriginal Tasmanians) seem to have lost the ability to make fire, and never rediscovered it. Fire-making was discovered a small number of times, maybe once, and has been culturally transmitted since then.

Scott Alexander: Book Review: The Secret Of Our Success

Červen 2019

„Systém ohodnocení, který rozhýbává naši ekonomiku, nefunguje správně. Pro rozhodování nám nedává správné informace. „Tržní“ přístupy tak z hlediska celku zcela kolabují, přitom ale vytvářejí základnu pro nejziskovější průmysl dneška. Ludwig von Mises kdysi svou drtivou kritikou „nemožnosti kalkulace za socialismu“ přinesl principiální argument proti centrálnímu plánování socialistických ekonomik. Dnes je ovšem zřejmé, že podobný argument můžeme použít i proti kapitalismu, který do svých kalkulací nezahrnuje komplexitu dopadů na ekosystémy a náklady vyplývající z masivní ekologické destrukce. V době, kdy je lidská společnost planetárním činitelem a kdy její činnost směřuje k civilizační krizi, se stává adekvátní tržní kalkulace nemožnou a nakonec odměňuje nejvíc ty, kteří způsobují největší škody. Ropné korporace za náklady způsobené svou činností platit nemusí. Platíme je my – svým zdravím, majetky a na mnoha místech světa bohužel i životy.“

Vojtěch Pecka: Pohled do propasti


I’ve come to think of Singapore as the Apple of countries. It’s not a liberal setup, but a heavily opinionated framework for living, from the criminal punishment system, to the government’s 99 year land leases to inhabitants. If you like it, it’s a really nice place to live. If you don’t, well then you won’t.

Jose Luis Ricón: The crumbling public/private distinction

Květen 2019

Alabama v oblasti rodinné politiky už dlouhodobě praktikuje další vysoce brutální opatření: je to stát s dvojnásobně vyšší kojeneckou úmrtností, než je americký průměr, a úmrtnost matek zde není pro jistotu vůbec zaznamenávána. Proč? Stát ženám a dívkám znemožňuje prenatální péči, není zde garantovaná zdravotnická péči pro matky. Zároveň je v Alabamě téměř šestnáct procent dětí dáno k adopci, ale opatrovníci na ně nemůžou čerpat žádné finance. A v neposlední řadě se žena nemůže odstěhovat s dítětem bez souhlasu otce a otcova práva jsou zde téměř nedotknutelná bez ohledu na to, co dělá.

Apolena Rychlíková a Matěj Schneider: Právo na život? Antipotratová revoluce jím ve skutečnosti pohrdá


Zmíněná Margaret Thatcherová kdysi prohlásila, že „problém socialismu spočívá v tom, že mu nakonec dojdou peníze druhých lidí.“ Můžeme ji dnes parafrázovat, protože se ukazuje, že problémem kapitalismu je, že mu nakonec dojdou živé ekosystémy.

Martin Vrba v rozhovoru s Vratislavem Dostálem

Duben 2019

“Taboo” might mean nothing more than “one of two equally-sized sides has a advantage”.

Scott Alexander: Social Censorship: The First Offender Model


The biggest achievement of the new cognitive-military complex is that direct and obvious oppression is no longer necessary: individuals are much better controlled and “nudged” in the desired direction when they continue to experience themselves as free and autonomous agents of their own life. This is another key lesson of Wikileaks: our unfreedom is most dangerous when it is experienced as the very medium of our freedom – what can be more free that the incessant flow of communications which allows every individual to popularise their opinions and form virtual communities of their own free will?

Slavoj Žižek: Assange helped teach the people about our tarnished freedom – now we are all he has left to defend him


“The single most important thing that people said they wanted to hear was that their parent was proud of them, that they loved them and to hear them say that with their name,” Gaby says.

Dougal Shaw: If you die early, how will your children remember you?


Mám skôr pocit, že som v rovnakej pozícii ako majster sveta v guľôčkach. To, čo robím, zaujíma len hŕstku ľudí.

Karel Veselý v rozhovoru s Vladimírou Gahérovou


I did not want to destroy the Bamiyan Buddha. In fact, some foreigners came to me and said they would like to conduct the repair work of the Bamiyan Buddha that had been slightly damaged due to rains. This shocked me. I thought, these callous people have no regard for thousands of living human beings - the Afghans who are dying of hunger, but they are so concerned about non-living objects like the Buddha. This was extremely deplorable. That is why I ordered its destruction. Had they come for humanitarian work, I would have never ordered the Buddha’s destruction.

The Taliban supreme leader, Mullah Omar


Podstatné není čestnou legii odmítnout, je potřebné si ji nezasloužit!

Erik Satie, patrně spíše parafráze výroku «Ravel vient de refuser la Légion d’honneur, mais toute sa musique l’accepte.»

Březen 2019

Všechny nás – totiž celý český národ – musí nepochybně potěšit, dozvídáme-li se, že za svůj srpnový postoj jsme získali uznání i od Milana Kundery, tohoto jakoby lehce skeptického intelektuálního světáka, který byl vždy náchylný vidět spíš naše záporné stránky (a který dokonce – jak přiznává – hovoří se svými přáteli o jedné ze svých her jako o hře „protičeské“), a že mu naše tehdejší chování – zásadové a zároveň rozvážné (protože „v kořenech českého vlastenectví není fanatismus, nýbrž kriticismus“) – přímo imponuje.

Václav Havel: Český úděl?

Únor 2019

To je přesně to trvání na starém paradigmatu, které už nefunguje a fungovat nikdy nebude, důvěra v jeho instituce je definitivně pryč. Vezměte si třeba časopis typu Respekt. V rámci onoho mezivládí se jeho redakce brání tím, že trvá na možnosti přehledného světa a soustřeďuje kolem sebe jedince, kteří sdílejí stejný liberální sen. I to je takový miniklub, byť do něj patří desítky, možná stovky tisíc lidí. Tahle obrana je ale sebedestruktivní, protože svět už nezařadí zpátečku a vše, co mu bude stát v cestě, převálcuje. Fanoušci Respektu na to možná nebudou připravení, protože ani oni nejsou moc zvyklí komunikovat, většinou jen chválí, protože jim ty články „mluví z duše“.

Petr Fischer v rozhovoru se Zbyňkem Vlasákem


[M]ilovat neznamená vlastnit. Platí to i ve vztahu k vlastním dětem nebo v partnerství. Můžeme jít s druhým člověkem kus cesty vedle sebe, mít se rádi a nemyslet si přitom, že nám ten druhý patří.“

manželé Háskovi v rozhovoru s Petrem Třešňákem


Nejlépe vystihuje mindset samozvaných zachránců demokracie a parkové zeleně facebookový post dělníka dobra Jana Látala, který se nedávno lidu na férovku zeptal, zda náhodou neví „o nějakém problému, který je třeba akutně hasit? Všivárny typu šmejdi, podvodné směnárny, obchod s chudobou. Může jít o témata globální i lokální. Díky moc za vaše tipy.“

redakční kolektiv Vágus.cz: Triumf ega


Podobně argumentuje i Rachel Greenwaldová Smithová ve své monografii Afekt a americká literatura ve věku neoliberalismu. Staví se proti soucitu s literárními postavami, vybízí nás raději ke čtení knih chladných a neosobních. Emoční katarze je podle ní únikem, vcítění se do konkrétní postavy nás činí politicky pasivními. Naopak neosobní a odměřená četba nás nabádá k hlubší reflexi a případně i ke změně, politické uvědomění je zde probuzeno skrze odtažitost. Knihy, které nikdy tolik neproniknou do hloubky bolesti svých postav, jsou pro čtenáře formativnější, jelikož je nutí k nestrannému posuzování i vlastních pocitů.

Jan Géryk: Čtyřakordová hrdinství

Leden 2019

There’s plenty of room for compromise along the way, including compromise with committed centrists and conservatives. But one should never be blinded into compromise as a goal in and of itself. Compromise and standing in the middle is a tactic and a tool, not an ideology. And in an era where the right refuses to compromise on anything, reactionary centrism isn’t centrist at all.

Aaron Huertas: We Need to Talk About Reactionary Centrists


To understand global Trumpism, argues Valerie M. Hudson, a political scientist at Texas A&M, it’s vital to remember that for most of human history, leaders and their male subjects forged a social contract: “Men agreed to be ruled by other men in return for all men ruling over women.” This political hierarchy appeared natural—as natural as adults ruling children—because it mirrored the hierarchy of the home.

Peter Beinart: The New Authoritarians Are Waging War on Women


Protesters in France want a better (stronger and cheaper) horse – in this case, ironically, cheaper fuel for their cars. They should be given the vision of a society where the price of fuel no longer matters in the same way that, after cars, the price of horse fodder no longer matters.

Slavoj Žižek: How Mao would have evaluated the Yellow Vests

Prosinec 2018

Nová pruderie neútočí primárně na slova, míří na souvislosti, na kontext, tedy na určité způsoby myšlení. Vytrhává věci z kontextu, aby kontext zabila a s ním i interpretaci, smysl a určitý způsob přemýšlení a cítění. Touží po omezení perspektiv, po redukci pohledů na svět na jeden pohled. Proto také tak často míří na umění, které představuje úplně opačnou tendenci. Současné umění se ze všeho nejvíc podobá sociální laboratoři; společnost v tomto prostoru může objevovat nové souvislosti, uvidět to, co jinde vidět není, rozmluvit věci, které jinak nemluví, vyzkoušet jiné vidění a cítění, zažít zkušenost zjinačení sebe sama, což je specifická zkušenost, která je pohonem moderního světa. Neustálé stávání se jiným, a přitom zůstávat stejným, to je paradox moderní doby, na nějž dnešní lidé dokonale atomizovaného světa velmi často reagují tím, že brání koncept jakési vrozené neměnnosti: světa, životní moudrosti, sebe.

Petr Fischer: Paradoxní hnutí nové pruderie


Ve světě, který se emancipoval od metafyziky, pevných řádů a pravidel, nezbývá člověku nic jiného než se stát tvůrcem sebe sama, jenž se za nic neschovává, ani se nemůže o nic trvalého opřít. A tato slabost žádá pořádnou dávku síly.

Tereza Matějčková: Jedna pravda se rozsypala jako rozbité zrcadlo: Slabost, jež si žádá sílu

Listopad 2018

Co se děje teď, není jen lineárně, ale exponenciálně se prohlubující rozvrat. Naděje je, alespoň pro mne, jediná, v tom, že ta křeč dospěje do svého vrcholu a lidé se včas vzpamatují. Jistotu máte jedinou, a tu mějte nezvratně – žádný řád světa není konečný.

Jan Tesař v rozhovoru s Přemyslem Houdou


Human beings become accessible only insofar as they are experienced through the mediation of drugs (all of Paul’s extra-familial relationships are based on sharing drugs), and meaningful only insofar as registered as electronic data; technology, in turn, becomes a metaphor for everything it does not encompass. Paul envisions his spatial memory as a ZIP file, Taipei’s blinking electronic signboards as repeating GIFs, a nocturnal building bordering the Vegas desert as a frozen cursor in a word-processing document. The precision and relentlessness of such references alone might suffice to render Taipei to the internet what White Noise (also a drugged and death-haunted novel, and one of Lin’s formative influences) was to television: the first novel to successfully assimilate to literary art the mutant sensibility of a new mass medium.

Frank Guan: Nobody’s Protest Novel


One of the book’s most frequently-hammered-in points was that there was was a brief moment, back during the 1950s, when everything seemed to be going right for Russia. Its year-on-year GDP growth (as estimated by impartial outside observers) was somewhere between 7 to 10%. Starvation was going down. Luxuries were going up. Kantorovich was fixing entire industries with his linear programming methods. Then Khruschev made a serious of crazy loose cannon decisions, he was ousted by Brezhnev, Kantorovich was pushed aside and ignored, the “Khruschev thaw” was reversed and tightened up again, and everything stagnated for the next twenty years.

If Khruschev had stuck around, if Kantorovich had succeeded, might the common knowledge that Communism is terrible at producing material prosperity look a little different?

Scott Alexander: Book Review: Red Plenty

Říjen 2018

The wealth gap in the United States has less to do with the difference between people’s salaries than their assets. For instance, African-American families earn a little more than half the salary, on average, that white American families do. But that doesn’t account for the massive wealth gap between whites and blacks. More important to this disparity is the fact that the median wealth of white households in America is 20 times that of African-American households. Even African-Americans with decent income tend to lack the assets required to participate in savings accounts, business investments, or the stock market.

Douglas Rushkoff: Universal Basic Income Is Silicon Valley’s Latest Scam


I found my birth parents through a missing-persons service. My birth mother told me that my biological father had recently died. I learned later that it was a semi-intentional overdose. Bruna was pregnant with our son Lucien, and the 2008 financial crisis was gaining force. I applied for a tenured position in La Jolla, near San Diego. It was time for a change and time to finally write The Book on my own terms. Bruna found out on Wikipedia that my birth father was also father of Jamie Stewart of the band Xiu Xiu. I had a few of their CDs. We made arrangements to meet at his show in Echo Park. We met and talked and it was wonderful. The booming bass started Bruna into labour and I nervously followed the pre-programmed GPS to the hospital, where Lucien was born at sunrise. In the same day I had met the first two people with whom I was biologically related. It was also the happiest day of my life.

Benjamin H. Bratton: Music for Car Alarms (1998–2008)


I am writing—writing with the speed of an animal being chased by a larger animal. The larger animal is time. Here is the artist-mother’s bar graph: line one—the multiplying size and need of her expression—held up against line two—the rapid dissolution of time. To write is to be in conversation with yourself, to preserve a state of being so you can conclude a sequence of thinking and feeling. The enemy to this process is intrusion. Children, in all of their beauty and wildness and strange genius, are, in the way of a meteorite, an intrusion.

Claudia Dey: Mothers as Makers of Death


Sám pojem občanská společnost poněkud změnil svůj význam, čemuž nejlépe odpovídá hrůzostrašné spojení občanský sektor. Občanská společnost už není chápána jako sebeorganizace společnosti, ale spíš jako doména různých zpola či zcela profesionalizovaných nevládních organizací, které produkují mnoho dílčího dobra, ale spolu s ním také značnou míru odcizení. To, co mělo být sebeorganizací společnosti, připomíná spíš firmy, jakkoli neprodukují zisk a ve své většině dělají potřebnou a důležitou práci. Odcizení se dnes vrací nazpátek – v hustém dýmu pogromistických nálad vůči těmto organizacím, nálad, které jsou sice nepřijatelné, ale nikoli zcela nepochopitelné. Také pogromisté si pro sebe nárokují slova jako lid a legitimitu občanské společnosti – zapomínají ale, že smyslem sebeorganizace není zbrutálnění, ale sebekultivace.

Ondřej Slačálek: Myslet občanství ve vlkově břiše

Srpen 2018

The surest way to lay claim to the moral high ground in America is still to call oneself a victim, but outsider status now comes close. An outsider is in a sense a victim, someone who has been oppressed or mistreated by the majority. But victims possess purity and innocence by virtue of their lack of agency. Outsiders are actively angry and defiant; they are contrarian. Most important, victims seek justice under the terms of the existing moral order. They have a rightful claim that has gone unheard or has been ignored. For outsiders, the existing order is illegitimate and must be rejected or overturned. That was the feeling behind the Tea Party, with its Revolutionary War iconography of three-cornered hats and don’t-tread-on-me T-shirts, and it also drives its Trump-backing successors, who want to “take this country back” from the swamp of traitorous elites who have seized control. Victims want redress; contrarians want disruption and revolution.

Steve Lagerfeld: In with the Out Crowd: Contrarians, Alone and Together


We’re not here to be the voice of anything. We’re interested in what happens in the ever-growing space where voice is irrelevant.

Jacobite editors: This Ain’t Open for Discussion

Červenec 2018

Carl Jung noted that the power in a man’s personality is derived from his capacity to commit violence. Not in committing violence, but in learning the dark contours of the inner self, in integrating those dangerous parts so they won’t erupt and take us over. This sounds not dissimilar to Raymond Chandler’s iconic description of the hero:

Down these mean streets a man must go who is not himself mean, who is neither tarnished nor afraid. He is the hero; he is everything. He must be a complete man and a common man and yet an unusual man. He must be, to use a rather weathered phrase, a man of honor – by instinct, by inevitability, without thought of it, and certainly without saying it. He must be the best man in his world and a good enough man for any world.

He will take no man’s money dishonestly and no man’s insolence without a due and dispassionate revenge. He is a lonely man and his pride is that you will treat him as a proud man or be very sorry you ever saw him.

The story is this man’s adventure in search of a hidden truth, and it would be no adventure if it did not happen to a man fit for adventure. If there were enough like him, the world would be a very safe place to live in, without becoming too dull to be worth living in.

Gregg Hurwitz: How thrillers offer an antidote to toxic masculinity


The next time you’re engaged in a political discussion with someone who has very strong views different from your own, ask them if they can name two famous thinkers or politicians whose politics are opposed to theirs who they also think are very smart and genuinely concerned with making the world a better place. If they can’t, it’s not clear they are able to grant the good faith such discussions should have.

The Horwitz Challenge

Duben 2018

If you are reading this, and you’re a writer, and you, like me, are gripped with despair, when you think you might stop: Speak to your dead. Write for your dead. Tell them a story. What are you doing with this life? Let them hold you accountable. Let them make you bolder or more modest or louder or more loving, whatever it is, but ask them in, listen, and then write. And when war comes—and make no mistake, it is already here—be sure you write for the living too. The ones you love and the ones who are coming for your life. What will you give them when they get there?

Alexander Chee: On Becoming an American Writer

Listopad 2017

Prvním pravidlem Upířího hradu je: vše je třeba individualizovat a privatizovat. Zatímco teoreticky se staví za strukturální kritiku, prakticky se nezaměřuje na nic jiného než na individuální chování. Některé ty dělnické typy nejsou nijak zvláště dobře vychovány a někdy dokáží být velmi neslušné. Nezapomeňte: odsouzení jednotlivců je vždycky důležitější než soustředění se na neosobní struktury. Reálně vládnoucí třída propaguje individualistické ideologie, ale přitom se často chová jako třída. (Mnoho z toho, co nazýváme “konspiracemi”, jsou jen projevy třídní solidarity vládnoucí třídy.) Náš Upíří hrad jakožto zabedněné posluhovačstvo vládnoucí třídy dělá pravý opak: mluví o “solidaritě” a “kolektivitě”, ale chová se, jakoby ony individualistické kategorie oktrojované mocí opravdu platily. Jelikož je obyvatelstvo Upířího hradu do hloubi duše součástí maloburžoazie, je intenzivně soutěživé, ale projevuje se to pouze v pasivně agresivním hávu typickým pro buržoazii. Co je drží pohromadě, není solidarita, ale sdílený strach - strach, že příště budou těmi odhalenými a odsouzenými oni.

Druhým pravidlem Upířího hradu je: snažte se, aby myšlení a konání vypadalo velmi, velmi složitě. V žádném případě se nesmí objevit lehkost a už vůbec ne humor. Humor přeci z definice není vážný, že? Myšlení je tvrdá práce pro lidi s bezchybnou mluvou a zvrásněnými čely. Objeví-li se jistota, vneste skepticismus. Říkejte: neuspěchejme to, musíme se nad tím ještě hlouběji zamyslet. Nezapomeňte: být o něčem přesvědčen je jen formou útlaku a končívá to gulagy.

Třetím pravidlem Upířího hradu je: šiřte vinu, jak nejlépe umíte. Čím více viny, tím lépe. Lidé se musí cítit špatně: to je znamením, že si uvědomují závažnost situace. Je OK mít třídní privilegia, pokud za ně cítíte vinu a zajistíte, aby se lidé v nižších třídách cítili také vinni. Taky přeci děláte něco pro chudé, ne?

Čtvrtým pravidlem Upířího hradu je: esencializujte. Zatímco osazenstvo UH vždy mluví o fluiditě identit, pluralitě a multiplicitě - zčásti proto, aby zakrylo svůj zpravidla bohatý, privilegovaný či buržoazně asimiliační původ -, nepřátele je třeba vždy esencializovat. Jelikož touhy pohánějící UH jsou z velké části kněžské tendence k exkomunikaci a odsouzení, je třeba silně rozlišovat mezi Dobrem a Zlem a zlo musí být esencializované. Všimněte si užívaných taktik. X něco řekl/a nebo se nějak choval/a, přičemž tuto poznámku nebo chování lze považovat za transfobní, sexistické, atp. To zatím dává smysl. Ale zásadní je ten další krok. X je tedy definován/a jako transfob/ka, sexist(k)a, atp. Jejich celá identita je odteď definována jedním špatně zvoleným výrokem či nepromyšleným chováním. Jakmile UH rozpoutal svůj hon na čarodějnice, není těžké vybičovat oběť (často z nižší třídy a tudíž nevycvičenou v pasivně agresivní buržoazní etiketě) k tomu, aby ztratila trpělivost, čímž dále potvrdí svůj vyloučený status.

Pátým pravidlem Upířího hradu je: mysli jako liberálové (protože jsi jedním z nich). UH neustále podněcuje reaktivní pobouření skrze neúnavné poukazování na to, co je nad slunce jasnější: kapitál se chová jako kapitál (ne moc hezky!), státní represívní aparát se chová represívně. Musíme protestovat!

Mark Fisher: Odchod z Upířího hradu


But the non-innocent explanation is that I’m not getting wiser, I’m just getting better socialized. Maybe in medieval Europe, the older I grew, the more I would realize that the Pope was right about everything.

Scott Alexander: Does Age Bring Wisdom?

Září 2017

Zatímco Hayato Josef Okamura přemýšlí, že by se měl jeho bratr obklopit inspirativními, moudrými lidmi, víc číst a najít v sobě schopnost „unést životní hloubku“, o kus dál před zastávkou metra Ládví rozbalují volební stánek členové a příznivci SPD. Z reproduktoru mluví k okolojdoucím lidem nepřítomný lídr. „Konec diktátu EU! Odejdeme po anglicku! Konec parazitům! Ne islámu!“ U stánku se zastavují lidé, podepisují petici „proti ilegální migraci“ a přítomní stoupenci Okamury vysvětlují lidem, že parazit je ten, kdo má dvě ruce, a přesto nepracuje. Petici podepisuje i paní Věra, obklopená třemi dětmi. Čtvrté má doma, žije z dávek, už před mateřskou dlouho nepracovala a na dávkách je i její přítel. Ruce má obě. Všimla si Věra, že je podle Okamury parazit? „Ale ne,“ usměje se, „to on nemyslí mě. On myslí cikány.“

Ivana Svobodová: Divadlo Okamura


Tolerance is not a moral absolute; it is a peace treaty. Tolerance is a social norm because it allows different people to live side-by-side without being at each other’s throats. It means that we accept that people may be different from us, in their customs, in their behavior, in their dress, in their sex lives, and that if this doesn’t directly affect our lives, it is none of our business. But the model of a peace treaty differs from the model of a moral precept in one simple way: the protection of a peace treaty only extends to those willing to abide by its terms. It is an agreement to live in peace, not an agreement to be peaceful no matter the conduct of others. A peace treaty is not a suicide pact.

Yonatan Zunger: Tolerance is not a moral precept


Až mi jednou zemře někdo blízký, nechci z toho vyjít silnější. Chci z toho být smutná a chci, aby se mi stýskalo. Je snad život nějaká posilovna? Je snad moje nemoc, která poznamenala celou mou rodinu, včetně dvou chlapečků, kterým málem umřela máma, nějaký blbý kettlebell?

Bára Rektorová


As I listen to her, I start to suspect that her affair is about neither her husband nor their relationship. Her story echoes a theme that has come up repeatedly in my work: affairs as a form of self-discovery, a quest for a new (or lost) identity. For these seekers, infidelity is less likely to be a symptom of a problem, and more likely an expansive experience that involves growth, exploration, and transformation.

Esther Perel: Why Happy People Cheat


Můj meteožal je ale dlouhodobý. Už před více než čtyřiceti lety jsem napadla způsob, jímž Hydrometeorologický ústav prezentuje veřejnosti zprávy o počasí. Meteorologové se podbízejí optice dovolenkářů, je to populismus v koncentrované podobě: když měsíc v kuse praží slunko, máme „pěkné počasí“, když se blíží fronta, „doufáme, že se počasí nezkazí“. Když to slyším, úpím i jako socioložka.

Hana Librová


We should be more willing to lie to others, to protect our ability to be honest with ourselves.

Julia Galef: Unpopular ideas about social norms

Srpen 2017

Billionaires are probably warning us about AIs because the first thing any sentient AI would do is warn us about Billionaires.

r/ShowerThoughts


Somewhere in the process your mind very quietly and without fanfare gives up the ghost. It starts with forgetting a couple of little things, and progresses until you have no idea what’s going on ever. In medical jargon, healthy people are “alert and oriented x 3”, which means oriented to person (you know your name), oriented to time (you know what day/month/year it is), and oriented to place (you know you’re in a hospital). My patients who have the sorts of issues I mentioned in the last paragraph are generally alert and oriented x0. They don’t remember their own names, they don’t know where they are or what they’re doing there, and they think it’s the 1930s or the 1950s or don’t even have a concept of years at all. When you’re alert and oriented x0, the world becomes this terrifying place where you are stuck in some kind of bed and can’t move and people are sticking you with very large needles and forcing tubes down your throat and you have no idea why or what’s going on.

Scott Alexander: Who By Very Slow Decay


Takzvaná antipolitika, o které se v souvislosti s disentem mluví a která se stala vůdčí ideou devadesátých let, v sobě nenesla nutně úplnou nedůvěru v politické strany, ale přinesla přesvědčení, že politický program se musí zakládat na určitých nadpolitických hodnotách, jako například morálka, slušnost či svědomí. To mohlo fungovat mezi disidenty, v uzavřeném okruhu lidí, důsledek pro polistopadovou politiku byl ovšem takový, že tento postoj často neumožňoval pojmenovat některé nové společenské problémy a zůstal vůči nim často vlastně zcela slepý.

Veronika Pehe: Marxismus už není zakázané slovo

Červenec 2017

Mají auto a používají ho, před týdnem se vrátili z výletu do Slovinska, o sdílecím programu zatím jen uvažují. Ale se sousedy si půjčují třeba sekačku na trávu. Docela hodně létají. V únoru byli v Japonsku, v lednu v USA. Nemažou touhle vydatnou uhlíkovou stopou své předchozí úsilí? “To není dovolená, já se tam učím porovnávat kultury. Třeba o stoletých lidech v japonské Okinawě, kde se žije komunitním životem, jsem měl 30 přednášek, které mohou leckomu otevřít oči,” přesvědčuje mě Tomáš Hajzler.

Vladimír Ševela: Bez igelitu i deodorantu: Jak se žije lidem, kteří se rozhodli nezatěžovat planetu zbytečným odpadem


POSEIDÓN SEDĚL u svého pracovního stolu a počítal. Správa veškerého vodstva mu dala spoustu práce. Pomocných sil by byl mohl mít, kolik by jen chtěl, a taky jich měl velmi mnoho, ale protože bral svůj úřad velice vážně, znovu ještě všechno přepočítával, a tak mu byly pomocné síly málo platné. Nedá se říci, že by ho byla práce bavila, vykonával ji vlastně jen proto, že mu byla uložena, často se už dokonce ucházel o práci veselejší, jak tomu říkal, ale když mu potom byly učiněny nejrůznější návrhy, vždycky se ukázalo, že mu nic tak nevyhovuje jako dosavadní úřad. Bylo také velmi obtížné najít pro něj něco jiného. Nedalo se mu přece přidělit třeba jedno určité moře; nehledě k tomu, že ani tehdy by počtářská práce nebyla menší, nýbrž jen malichernější, mohl veliký Poseidón dostat vždycky jedině vedoucí postavení. A jestliže se mu nabídlo nějaké místo mimo vadu, dělalo se mu špatně už z té představy, jeho božský dech začal váznout, jeho kovový hrudník se rozkolísal. Ostatně, jeho stížnosti vlastně nikdo nebral vážně; jakmile začne trápit někdo mocný, nezbývá než pokusit se vyhovět mu naoko i v záležitosti, která nemá nejmenších vyhlídek; na to, aby byl Poseidón skutečně zproštěn svého úřadu, nepomýšlel nikdo, od prvopočátku byl určen za boha moři a při tom muselo zůstat.

Nejvíce se zlobil – a v tom byla hlavní příčina jeho nespokojenosti s úřadem –, když slyšel, jaké představy o něm panují, třeba že se ustavičně s trojzubcem projíždí po vlnách. A on zatím vysedává tady v hlubinách mořských vod a bez ustání počítá, jediným přerušením té jednotvárnosti byla tu a tam cesta k Jupiterovi, ostatně cesta, z níž se většinou vracel rozzuřen. Takže všechna ta moře vlastně ani neviděl, leda letmo při spěšném výstupu na Olymp, a nikdy je doopravdy neprojezdil. Říkával, že si s tím počká až do zániku světa, pak se snad ještě naskytne klidná chvilka, kdy těsně před samým koncem, po revizi posledního účtu, bude moci ještě v rychlosti podniknout malou objížďku.

Franz Kafka: Poseidón


Bit Rot occasionally lands a smart quip: “Minimalists are actually extreme hoarders: they hoard space.” But these are overwhelmed by glib nonsense, like Coupland’s theory that millennials don’t vote because they find analog voting tools “archaic” and an excruciating mock screenplay for a time-traveling reality show called George Washington’s Extreme Makeover. For a one-time fan of Generation X, I found this dispiriting. Was Coupland ever any good, or did my craving to see a life like my own described on the page blind me to his shortcomings? Did I fail to realize how annoying the characters in the novel are because I myself was equally insufferable? Perhaps the fate of all voices of a generation is that their readers will grow out of needing such voices. And however appealing the fanfare (and cash) likely to be showered on the next voice of a generation, do yourself a favor: Get yourself a small life on the periphery instead.

Laura Miller: Voice in the Wilderness


Happiness was never important. The problem is that we don’t know what we really want. What makes us happy is not to get what we want. But to dream about it. Happiness is for opportunists. So I think that the only life of deep satisfaction is a life of eternal struggle, especially struggle with oneself. If you want to remain happy, just remain stupid. Authentic masters are never happy; happiness is a category of slaves.

Slavoj Žižek


„V jaké době to vlastně žijeme?“ řekl, napil se piva, zapálil si doutník, vyfoukl kouř a pokračoval: „Vezměme si třeba Peňáse, který patří k té lepší polovině české společnosti – neagresivní, nexenofobní, ne hloupé, ani ne příliš inteligentní prostředně vzdělané vrstvě, de facto k elitě národa. Co nám o ní Peňás vypovídá? Nepříliš statečný, mravně nestálý polovzdělanec, který se živí jako námezdní pisálek v komerčním plátku, analysa a kritika, jistě, ale odsud posud – metoda mírného pokroku v mezích všemi stranami dohodnutého a předem schváleného mediálního provozu. Odmítá vážit si sám sebe, protože to je závazek, který znamená chovat se určitým způsobem a na druhou stranu mu brání volně existovat bez jakýchkoli zásad, tedy nemít sebemenší odpovědnost za své jednání. Ke všemu to nedělá instinktivně, respektive tam, kde by měl použít intelekt, přistupuje k věcem instinktivně, a naopak tam, kde by měl rozum potlačit a řídit se intuicí, je najednou veliký rozumář. Pochopitelně že se to nemohlo nepodepsat na jeho charakteru,“ rozebíral situaci Placák, napil se piva, utřel si hřbetem ruky veliký dolní pysk, ve kterém mu kdysi zarostl kus odtrženého masa po ráně pěstí, a potáhl z doutníku.

Petr Placák: Hotel Svidník


Politici zodpovědní za školství se zabývají podružnými detaily (kariérní řád) a vlak se řítí proti skále. Průměrný plat učitele 1. stupně základní školy v roce 2016 byl 29 715 korun, zatímco vysokoškoláci ve veřejném sektoru brali 37 830 korun, rozdíl tedy činil 8115 korun, za rok takřka sto tisíc korun hrubého. Přitom vysokoškoláci v soukromých firmách brali v průměru 49 400 korun…

Petr Šabata: Česko si zvolilo nejjistější cestu k chudobě a zaostalosti


Odvrhnutí komunistického břemene a otevření se mytickému Západu učinilo z devadesátých let éru „padělků“. Pohřbení nenáviděných „bolševických tradic“ nemělo efekt radikální invence, ale bezuzdné apropriace známých západních forem do českého kontextu. Kmeny 90, jako pokračování stejnojmenné knihy výstavními prostředky, tak bezděčně předkládají konfiguraci subkulturních šandžai artefaktů – od kolečkových bruslí přes DIY rave estetiku, někdejší trendy v módě subkultur až po symetrické portréty postav zastřešujících celou dekádu: šandžai ekonomického liberála Klause a šandžai demokratického humanisty Havla. Zachycují etapu křečovitého procesu stávání se Západem, který byl v polistopadových časech ještě deklarovaným cílem, zatímco dnes zdegeneroval do otevřené otázky, pokládané s rozhněvaným patosem vzájemně znesvářených sociálních skupin. Rozebírat ale v recenzi do detailu, co je na výstavě k vidění, má zhruba stejný smysl jako rozhlasový komentář sportovního zápasu. Mnohem spíš je namístě reflexe toho, v jakých mantinelech a na jakém hřišti se tento zápas odehrává.

Martin Vrba: Kmeny 90 jako nová ostalgie

Červen 2017

Extremismus a ohrožení demokracie u nás nevzniká z osmi procent lidí, kteří jsou v extrémní chudobě, ale právě z těch třiceti procent, co jsou relativně těsně nad nimi. Tihle lidé ve výzkumech často říkají, že pro ně nezáleží na tom, zda tu je či není demokracie. Nedůvěřují institucím, jsou negativněji zaměřeni proti minoritám a mají obavy z budoucnosti. Řešení této mělké chudoby pramenící z omezených příjmů je samozřejmě více. Třeba snížit odvody a zatížení málo placených úvazků. Snížit odliv zahraničního kapitálu, podporovat reinvestice v rámci republiky. Bojovat proti velkým daňovým únikům. Snažit se o posílení ekonomicky slabých regionů – například na severozápadě Čech. Posílit některá opatření v oblasti dostupného a sociálního bydlení a předlužení, což je něco, kvůli čemu se často můžete z mělké chudoby propadnout do opravdové. A snažit se o vzdělávání, v němž vzdělanostní dráhu tolik neovlivňují aspirace rodičů, a dětem ze znevýhodněných částí společnosti pomáhat od předškolního věku.

Daniel Prokop

Květen 2017

Macron is the chocolate-laxative candidate, offering us as a cure the very thing that caused the illness.

Slavoj Žižek: Don’t believe the liberals – there is no real choice between Le Pen and Macron



The most important process underlying strokes of creative genius is cognitive disinhibition—the tendency to pay attention to things that normally should be ignored or filtered out by attention because they appear irrelevant.

Dean Keith Simonton: If You Think You’re a Genius, You’re Crazy


Aktivity, které jsou nebezpečné pro můj úspěch, nepoznám podle toho, že jsou neužitečné nebo bez výsledku. Nejzáludnější jsou ty činnosti, které jsou dobré. Projekty, které mě lákají, nesou výsledky, jdou mi, mám z nich radost, druzí mě za ně chválí…

Dalibor Špok: Co mi o time managementu nikdy neřekli


Hard choices, easy life. Easy choices, hard life.

Jerzy Gregorek quoted by Naval Ravikant


Co vás vlastně k blogu vedlo? A nestydíte se někdy, když texty píšete?Já bych se spíš styděl psát za love pro Babiša jako vy.

KKRD Boys v rozhovoru s Halkou Horkou


Zatímco na plážích se sluní turisté z celé Evropy s malými dětmi, jen několik metrů od nich si arabští imigranti založili kemp. Spí na papírových kartonech a všude kolem nich jsou hromady odpadků. Peníze nemají žádné. Turisté tak zažívají velmi nepříjemné chvíle, když je tito imigranti doufající v azyl mlčky sledují, jak konzumují své pokrmy v restauracích, a vyčítavě pozorují, jak utrácejí své vydělané peníze.

Novinky.cz: Tisíce uprchlíků mění malebný turistický ostrov Kos k nepoznání


Je třeba si připustit, že v tomto smyslu snahy vybudovat v postsovětských zemích s pomocí zahraničních grantů autentickou „občanskou společnost“, tedy aktivní a pokrokovou politickou veřejnost, fatálně selhaly. Na vině ale není jen celková dynamika postkomunismu, nýbrž také pohodlnost aktivistů, kteří namísto namáhavého obstarávání věrohodné podpory komunit sklouzávají k pohodlnému byrokratickému vypořádávání grantové byrokracie a „realizacím“ dobře vypadajících komunikačních kampaní na internetu.Příklad z praxe: dlouholeté úsilí ekologických organizací prosadit takzvaně „antifosilní“ zákon, který by Českou republiku zavázal ke každoročnímu snižování emisí, odkládá ministr Brabec k ledu. Jeho zastánci (mezi něž se bez zaváhání počítám) jsou náhle jako nazí v trní: pro zákon nechybí argumenty, chybí moc jej prosadit. Nemáme-li ale peníze jako strana-firma, k níž ministr životního prostředí patří, jediným zbývajícím zdrojem moci jsou lidé. A ti náhle chybí. Diagnóza chybné strategie je jasná: příliš mnoho lobbingu, příliš málo organizační práce.HateFree projekt byl, v jistém smyslu, tohoto typu aktivismu vrcholem – nebyl již jen závislý na státu skrze dotace, nýbrž přímo „zestátněn“. Jeho likvidací se ohlašuje éra, v níž je třeba počítat s možností, že se pokrokový aktivismus stane opět vyloženě protistátním: Maďarsko tam směřuje a my směřujeme k Maďarsku.

Josef Patočka: HateFree aneb nástrahy transakčního aktivismu


Trivia: In 1917, long before he wrote this letter, Aldous Huxley briefly taught Orwell French at Eton.

Shaun Usher (ed.): 1984 v. Brave New World


Both candidates present themselves as anti-system, Le Pen in an obvious populist way and Macron in a more much interesting way: he is an outsider from existing political parties but, precisely as such, he stands for the system as such, in its indifference to established political choices. In contrast to Le Pen who stands for proper political passion, for the antagonism of Us against Them (from the immigrants to the non-patriotic financial elites), Macron stands for apolitical all-encompassing tolerance. We often hear the claim that Le Pen’s politics draws its strength from fear (the fear of immigrants, of the anonymous international financial institutions), but does the same not hold for Macron? He finished first because voters were afraid of Le Pen, and the circle is thus closed; there is no positive vision with either of the candidates, they are both candidates of fear.

Slavoj Žižek: Don’t believe the liberals – there is no real choice between Le Pen and Macron


Pokud jsi nezažil, jak je ponižující, když tě jako malého rodiče nutí stát v předsíni a usmívat se na malé smrady/pubertální smrady/dospělé kokoty a nechat se švihat po lýtkách, tak to prosím nehodnoť. Opravdu mám nejraději muže, kteří přijdou ženám vysvětlit, že pomlázka není o násilí, když to sami nezažili.

Saša Uhlová


I think the takeaway I found from writing Lesbian Surrender is that you can create taboos anywhere, but that for sex to be hot, it needs to be a little bit transgressive. People like to fight when they fuck, whether it’s physically, socially, or spiritually. That goes hand in hand with writing about people in a novel or writing a joke, there has to be something at stake and people are always looking for someone to shake them out of their bounds.

Sovereign Syre interviewed by Vice


Smysl života se skládá ze tří následujících věcí. Jednou je boj o dominanci a submisivitu. To znamená, komu ty poroučíš a kdo poroučí tobě. Druhý srovnávací systém je teritorium. To znamená, že máš nějaký teritorium, který ovládáš. Jsi novinář, ovládáš tuhle oblast, jsi důležitý. Třetí jev je boj o nejatraktivnějšího sexuálního partnera.

Jakub Horák v rozhovoru s Jaroslavem Denemarkem


For decades, liberals have called the Christian right intolerant. When conservatives disengage from organized religion, however, they don’t become more tolerant. They become intolerant in different ways. Research shows that evangelicals who don’t regularly attend church are less hostile to gay people than those who do. But they’re more hostile to African Americans, Latinos, and Muslims. In 2008, the University of Iowa’s Benjamin Knoll noted that among Catholics, mainline Protestants, and born-again Protestants, the less you attended church, the more anti-immigration you were. (This may be true in Europe as well. A recent thesis at Sweden’s Uppsala University, by an undergraduate named Ludvig Broomé, compared supporters of the far-right Swedish Democrats with people who voted for mainstream candidates. The former were less likely to attend church, or belong to any other community organization.)

Peter Beinart: America’s Empty-Church Problem


“Je třeba i rasismus marketingové téma?Rasismus je skvělé marketingové téma.Napadá vás nějaký příklad? Co nedávná kauza Lidl?Lidl je výborný příklad, už dlouho se totiž snaží o repositioning. Už nechce být levný a chce zaujmout městského liberála a střední třídu. Jejich kampaň s černochem je skvělá strategie. Lidl vezme téma, které působí kontroverzně, ve skutečnosti však tak moc kontroverzní není, a vyhrotí ho tak, aby k němu mohl zaujmout pozici. Tentokrát rasismus. Do letáku použije modela černé pleti a potom taktikou astroturfingu (vytváření falešné spontánní reakce a postojů veřejnosti - pozn. red.) na Facebooku jakoby zaútočí na svou vlastní značku. Udělá to armádou falešných profilů tvářících se jako zaprdění čeští rasisti, kterým vadí černoch v letáku. Vyprovokuje reakci liberálně smýšlejících lidí, kteří pak rasismus začnou veřejně odsuzovat. Těch je samozřejmě díkybohu více. Sami se pak oficiálním prohlášením přidají na stranu vítězů - odpůrců rasismu. Naprosto skvělá kampaň!A vy si myslíte, že to tak skutečně bylo?Já doufám, že to tak bylo.

Adam Hrubý v rozhovoru s Martinou Vincencovou


Pokud jde o děti, tak si v žádném případě nemůžu stěžovat. Vašek se jim hodně věnoval, ale taky částečně proto, že měl čas. Tatínkové tehdy chodili domů po osmi hodinách práce.

Livia Klausová: Zakázali mi otěhotnět!


Yelizaveta “Liza” Gryshchenko was 5 years old when her 70-year-old maternal grandfather raped and impregnated her. She had her 6th birthday several days before giving birth. Gryshchenko’s parents did not want the obstetricians to perform a cesarean section, as it was considered dangerous at the time. She gave birth in Kharkiv, with the aid of forceps and retractors. The 3 kg (6.6 lb), 52 cm (20 in) infant girl died during labor due to an early placental tear; she had been born at full term and apparently of good constitution and, according to doctors, would have survived if she had been extracted more quickly, revived, and oxygenated. After the incident, the family immigrated to Vladivostok, taking the girl’s grandfather with them.

List of youngest birth mothers @ Wikipedia


“Nobody is either a bully or a victim in the kyriarchy.As explained above, most people are likely to be both bullies and victims – most groups of people consist of members who have dominance over another group of people.Certain people, who experience both privilege and oppression, do not want to challenge the social structure that oppresses them. This is because they recognize that challenging this social structure will cause them to question – and perhaps lose – the dominance they have over other groups. ”

Sian Ferguson: Kyriarchy 101: We’re Not Just Fighting the Patriarchy Anymore


Bavil jsem se o tom s jinými lidmi, kteří brali prášky. Měli problém s tím, že už to nejsou oni. A ani ten klid jim za to nestál, aby je brali dál. Já taky cítím, že jsem někdo jiný. Vím, že ten můj klid není přirozený. Není to klid, který míváš o víkendu, když víš, že je volno a je ti fajn. Tohle je kovově chladný klid, jak kdybys byl velký mrazák, který všechno uvnitř zchladí. Necítíš se lidsky. Někdy s tím mám problém u filmů, do kterých se potřebuješ vcítit. Nejsem si jistý, jestli je ten film blbý, nebo to jenom necítím. Musím na to pak přicházet složitějším způsobem. Buď to vidím podruhé, nebo se ptám lidí, jak se cítili. Komplikuje to povolání.

Kamil Fila v rozhovoru s Jonášem Zbořilem


„Je zvláštní paradox, že v době, kdy máme k dispozici účinné očkování a byli jsme blízko eradikaci spalniček, což by následně vedlo k tomu, že by bylo možné zrušit plošné očkování proti nim, stojíme tváří tvář opakujícím se epidemiím tohoto infekčního onemocnění,“ konstatuje docent Rastislav Maďar, prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny, a odborný garant sítě Center očkování a cestovní medicíny Avenier. „Odpůrci očkování volají po tom, aby se očkovalo co nejméně, čehož by skutečně v případě spalniček bylo možné dosáhnout, kdyby se podařilo udržet dostatečně vysokou proočkovanost, a spalničky by se tak přestaly vyskytovat. Svým zastrašováním ale dosahují pravého opaku, a proto vyspělé země jako Rakousko nebo Německo mají se spalničkami větší problémy než třeba Honduras či Guatemala, kde je dostatečně vysoká proočkovanost,“ dodává.

Ludmila Hamplová: Odpůrcům očkování se daří. Spalničky se šíří napříč Evropou


“To avoid the draconian locks that John Deere puts on the tractors they buy, farmers throughout America’s heartland have started hacking their equipment with firmware that’s cracked in Eastern Europe and traded on invite-only, paid online forums.Tractor hacking is growing increasingly popular because John Deere and other manufacturers have made it impossible to perform “unauthorized” repair on farm equipment, which farmers see as an attack on their sovereignty and quite possibly an existential threat to their livelihood if their tractor breaks at an inopportune time.“

Jason Koebler: Why American Farmers Are Hacking Their Tractors With Ukrainian Firmware


In the end, believing in willpower is often simply not necessary. Now, when I hear the word “willpower,” it’s a mental red flag that prompts me to clarify further. Did my patient, Thomas, really have a willpower problem? While he struggled with alcohol cravings, he had no problem motivating himself in the positive sense, continuing to be extremely successful in his professional career and excelling as an amateur athlete, winning several competitions around the New York City area. His difficulty resisting the impulse to drink didn’t seem to be related to this ability to stick with a plan. Some researchers call this quality “self-discipline” and differentiate it from impulse control or resisting temptations. Which of those cognitive functions is the “real” willpower? To ask that question is to miss the point.

Carl Erik Fisher: Is Willpower a Finite Resource, or a Myth?


“In the second decade of the 21st century, digital services—code and design—are changing how power is distributed. Some examples:Society’s ability to regulate industries effectively is limited by its ability to access and understand code. This became clear during the VW emissions scandal, in which the company installed software on some cars to cheat emissions tests.Research from Carnegie Mellon University found that men were far more likely to see Google ads for high-paying executive positions than women.The decisions developers make about how they model ads on job-publishing platforms have an effect on people’s ability to find work (PDF).Debates about workers’ rights are increasingly debates about code. The employee tracking and conditions that are coded into platforms like Deliveroo and Uber are changing what it means to be employed. Facebook’s dilemmas around news algorithms are pretty well documented. The decisions they are faced with about censorship and quasi-regulation are the things that, historically, only nation states have had to deal with (but of course Facebook lacks the opportunities for recourse that nation states have in place—at least in the western tradition).Connected devices are redefining what privacy—a fundamental human right—means. And we are, in turn, being asked to trust opaque machine learning systems with that data.Uber is winning the battle for the future of public transport through a combination of legal brute force and amazing service design. But, long term, could we see them replacing democratically accountable civic transport networks?”

Richard Pope: Software Is Politics


The new authoritarian does not pretend to make you better, only to make you feel better about not wanting to change. In this respect, he has tapped a gusher in the Zeitgeist that reaches well beyond the domain of state socialism, an attitude that the writer Marilynne Robinson disparages as ‘nonfailure’, and that the writer Walter Mosley elevates to a virtue: ‘We need to raise our imperfections to a political platform that says: “My flaws need attention too.” This is what I call the “untopia”.’ Welcome to the not-so-brave new world.

Holly Case: The new authoritarians


“Today’s authoritarians, by contrast, expect very little of their ‘children’. They do not seek to transform their subjects or mould them into an ideal. They might lightly admonish them to stop smoking and drinking (Erdoğan), or to have more kids (Orbán), but they won’t generally send them to camps or prisons, or even tell them flat-out what to do or what to think. To be sure, some things are forbidden: trying to form an alternative fiefdom, initiating a coup, betraying the inner circle, etc. Try one of these and you will quickly learn that old-school tyranny still has its safe spaces. But if you criticise the government, its policies, or the person of the leader (especially in a place – such as Twitter or the international media – where someone might actually read it), you’re more likely to be trolled and harassed by the new authoritarian’s (often subsidised) supporters than sent to the mines.For the most part, today’s authoritarians are more like the fathers of our time who, instead of demanding that their children live up to a set of idealistic expectations, are likely to send a message in the vein of: ‘Don’t listen to what those bullies are saying about you! You’ve been misunderstood and pushed around for too long. I know the real you and will see to it that you don’t have to conform to their expectations.’ Daddy understands what Junior thinks and feels: namely slighted.”

Holly Case: The new authoritarians


Average hourly wages in China’s manufacturing sector trebled between 2005 and 2016 to $3.60, according to Euromonitor, while during the same period manufacturing wages fell from $2.90 an hour to $2.70 in Brazil, from $2.20 to $2.10 in Mexico, and from $4.30 to $3.60 in South Africa.Chinese wages also outstripped Argentina, Colombia and Thailand during the same time, as the country integrated more closely into the global economy after its 2001 admission into the World Trade Organisation.…Manufacturing wages in Portugal have plunged from $6.30 an hour to $4.50 last year, bringing wage levels below those in parts of eastern Europe and only leaving them 25 per cent higher than in China.

China Economic Review: Chinese wages higher than Brazil, Mexico

Únor 2017

Cars will clearly have to be able to perceive people walking along the street, even and especially on a snowy day, and not hit them.  That is just not debatable.  What is debatable is whether the cars will need to still pass them, or whether they will slowly follow people not risking passing them as a human driver would.  That slows down the traffic for both the owner of the driverless car, and for any human drivers.  The human drivers may get very annoyed with being stuck behind driverless cars.  Driverless cars would then be a nuisance.

Rodney Brooks: Unexpected Consequences of Self Driving Cars


Most influential, according to Combi, is a social paranoia that has been ramped up by smartphones. Generation Z’s social circles are not just a group of friends, but a potential swarm of teenage paparazzi, with even fewer morals than the professionals.“With everything kids do being filmed, they are very aware that being caught wasted on camera isn’t a good look. So it’s put people off. There is a culture of drink and drug shaming in the media, and this social embarrassment has filtered down to kids. If they get wasted at a party, the likelihood is that it will end up on Instagram or Snapchat. Kids have always been cruel, and most kids who see someone passed out on the floor having wet themselves are going to take a picture.”

Max Daly: Gen Z Is Too Busy to Drink or Do Drugs


Nejzajímavější formou finančních derivátů souvisejících s klimatickou změnou jsou „cat bonds“, tedy katastrofové dluhopisy. Na rozdíl od běžných dluhopisů se netýkají dluhu, jenž státu nebo korporaci vzniká v důsledku investování, nýbrž dluhu vzniklého v důsledku působení přírody. Katastrofové bondy jsou tak kryté samotnou přírodou a představují způsob, jímž se finanční trhy přímo napojují na samotné (destruktivní) přírodní procesy. Tím, že se cat bonds dostávají do oběhu na finančních trzích, se samotné riziko katastrofy na daném území rozšiřuje do celého systému, který finanční újmu z případné katastrofy dokáže pohltit lépe než třeba stát odkázaný sám na sebe. Jak upozorňuje finský sociolog Turro-Kimmo Lehtonen, na finančních trzích tak cirkuluje i klimatická změna samotná a stává se předmětem finančních spekulací, zhodnocování a nakonec i tvorby nového kapitálu. Netřeba snad dodávat, jak důležitou roli při uvolňování takovýchto derivátů hrají výpočetní modely, založené na velikém množství vzájemně propojených faktorů – od materiálů, z nichž jsou postaveny budovy v postižené lokalitě, až po konkrétní fyzikální vlastnosti přírodních živlů, jako je rychlost či teplota cyklonů. Příroda se tak ve světě velkých financí stává dokonalou abstrakcí, kterou je možné spočítat a ochočit si ji tak, aby jádro kapitalistické ekonomiky nikdy reálně neohrozila.

Lukáš Likavčan: Konec světa jako výhodný byznys


Traduje se, že když Marii Stuartovnu přesvědčovali skotští protestantští teologové ke konverzi naprostou převahou v teologických argumentech, odpověděla jim: Neumím vám dát protiargument, ale ti, kdo mě vychovali v katolictví, by přesvědčili i vás. Tu odpověď lze číst jako projev demonstrované ignorance, ale také jako sebeobranu před symbolickým násilím skrytým v intelektuální převaze.

Ondřej Slačálek: Mluvme o předpravdě


One of the key delusions that ‘the centre ground’ caused in SW1 concerned immigration. Most people convinced themselves that ‘swing voters’ must have a ‘moderate’ and ‘centre ground’ view between Farage and Corbyn. Wrong. About 80% of the country including almost all swing voters agreed with UKIP that immigration was out of control and something like an Australian points system was a good idea. This was true across party lines.This was brought home to me very starkly one day. I was conducting focus groups of Conservative voters. I talked with them about immigration for 20 minutes (all focus groups now start with immigration and tend to revert to it within two minutes unless you stop them). We then moved onto the economy. After two minutes of listening I was puzzled and said – who did you vote for? Labour they all said. An admin error by the company meant that I had been talking to core Labour voters, not core Tory voters.  On the subject of immigration, these working class / lower middle class people were practically indistinguishable from all the Tories and UKIP people I had been talking to.

Dominic Cummings: On the referendum #21: Branching histories of the 2016 referendum


Extreme focus on important things you can control will repay far far more than time spent reading speculation about things you can’t control.

Dominic Cummings: On the referendum #21: Branching histories of the 2016 referendum


Generally the better educated are more prone to irrational political opinions and political hysteria than the worse educated far from power. Why? In the field of political opinion they are more driven by fashion, a gang mentality, and the desire to pose about moral and political questions all of which exacerbate cognitive biases, encourage groupthink, and reduce accuracy. Those on average incomes are less likely to express political views to send signals; political views are much less important for signalling to one’s immediate in-group when you are on 20k a year. The former tend to see such questions in more general and abstract terms, and are more insulated from immediate worries about money. The latter tend to see such questions in more concrete and specific terms and ask ‘how does this affect me?’. The former live amid the emotional waves that ripple around powerful and tightly linked self-reinforcing networks. These waves rarely permeate the barrier around insiders and touch others.

Dominic Cummings: On the referendum #21: Branching histories of the 2016 referendum


I’ve learned over the years that ‘rational discussion’ accomplishes almost nothing in politics, particularly with people better educated than average. Most educated people are not set up to listen or change their minds about politics, however sensible they are in other fields. But I have also learned that when you say or write something, although it has roughly zero effect on powerful/prestigious people or the immediate course of any ‘debate’, you are throwing seeds into a wind and are often happily surprised. A few years ago I wrote something that was almost entirely ignored in SW1 but someone at Harvard I’d never met read it. This ended up having a decisive effect on the referendum.

Dominic Cummings: On the referendum #21: Branching histories of the 2016 referendum


Ukazuje se tak, že žádná kolektivní organizace, jakkoliv důležitá, nesmí založit svou moc na zrušení jednoty svědomí a rozumu. Toto omezení veškeré kolektivní moci je základem evropské civilizace. Být občanem nějakého státu, být členem nějakého hnutí, být součástí nějaké organizace, nesmí nikdy znamenat ochotu zříci se obsahu vlastního vědomí. Ochota překročit tuto mez je specifickým znakem ideologie, který ji odlišuje zásadně od kultury. Instituce složená z lidí, kteří se vzdali vlastního rozumu, obsahů vlastního vědomí, může být mocná a jednotná, ale není již lidským společenstvím, je svého druhu věcí.

Václav Bělohradský v doslovu k Patočkovým Kacířským esejům o filosofii dějin ᔥ Závěrečná řeč Kateřiny Krejčové


Neměl jste tedy strach?Naopak jsem pocítil velkou úlevu, protože do té doby jsem stále předstíral jakousi loajalitu vůči režimu. V okamžiku, kdy jsem Chartu podepsal, už jsem věděl, že jsem s režimem v otevřeném konfliktu a nemusím nic předstírat. Kdyby se rozhodli mě zavřít, pramálo by záleželo na tom, co dělám, prostě by to udělali. To mi vytvořilo prostor svobodného jednání, ve kterém jsem se už nezabýval hloupostmi, které člověk dělal proto, aby si někoho nerozhněval.

Daniel Kroupa v rozhovoru s Ondřejem Nezbedou


Let me tell you a wonderful old joke from Communist times. A guy was sent to work in East Germany from Siberia. He knew his mail would be read by censors, so he told his friends, ‘Let’s establish a code. If a letter you get from me is written in blue ink, it is true what I say; if it is written in red ink, it is false.’ After a month, his friends get a first letter. Everything is in blue. It says, this letter: ‘Everything is wonderful here. The stores are full of good food, movie theatres show good films from the West, apartments are large and luxurious. The only thing you cannot find is red ink.’ This is how we live. We have all the freedoms we want, but what we are missing is red ink: the language to articulate our non-freedom. The way we are taught to speak about freedom, ‘war on terror,’ and so on, falsifies freedom. And this is what you are doing here: You are giving all of us red ink.

Slavoj Žižek at Occupy Wall Street


[They are saying] we are all losers, but the true losers are down there on Wall Street. They were bailed out by billions of our money. We are called socialists, but here there is already socialism — for the rich. They say we don’t respect private property. But in the 2008 financial crash-down more hard-earned private property was destroyed than if all of us here were to be destroying it night and day for weeks. They tell you we are dreamers; the true dreamers are those who think things can go on indefinitely the way they are. We are not dreamers; we are the awakening from the dream that is turning into a nightmare. We are not destroying anything; we are only witnessing how the system is destroying itself.

Slavoj Žižek at Occupy Wall Street

Leden 2017

Yglesias perfectly demonstrates the operation of “Pundit Tenure,” a phenomenon by which established political commentators can never become discredited no matter how wrong they are. Provided they continue to emit a sufficient daily wordcount, and provided they do not question too many Beltway orthodoxies, they can bounce from publication to publication for the duration of their natural lives. Yglesias semi-seriously tweets “the Nazis had a lot of good ideas” and titles articles “Dumb Jewish Politicians,” yet none of this affects him. If any merit-based criteria were operating in determining who gets to be a pundit, Yglesias would long ago have ceased to make a living putting words together. And yet he persists.

Nathan J. Robinson: Explaining It All to You


Obvyklá námitka zní, proč se má třeba o regulaci emisí sekaček rozhodovat v Bruselu. Je tohle důležitá unijní agenda? Ano, protože jedno ze základních nepochopení evropské integrace je ve vztahu k byrokracii. Unie byrokracii dramaticky snižuje, přestože to vypadá naopak. Vezměte si, že každý z dvaatřiceti států jednotného trhu bude mít deset stránek norem o emisích sekaček. Takže dohromady to bude tři sta dvacet stránek regulace, které budou muset výrobci sekaček splnit. Teď místo toho Evropská rada a parlament přijmou direktivu, která bude mít třicet stránek. Z pohledu národního státu se rozsah regulace zvýší z deseti na třicet stran, z pohledu výrobců sekaček z tří set dvaceti stran na třicet. A teď jaký pohled je správný? Z ekonomického hlediska jasně ten, že se o emisích sekaček rozhoduje na evropské úrovni. Pokud ale problém vnímáme z národního pohledu, tak nám to připadá jako umělé vytváření byrokracie.

Zdeněk Kudrna v rozhovoru pro Respekt


Why has IT contributed so little to productivity? To understand this, it might help to understand that people in any organisation have two motivations. One is to create genuine economic value; the other is to generate a protective carapace of bullshit to protect their continued employment. When push comes to shove, people in jobs where productivity is hard to measure (i.e. most modern jobs) will always focus more on the latter.

Rory Sutherland: How time-saving technology destroys our productivity


Před půl rokem Ševcova Vrchní soud v Praze odsoudil za spoluúčast na sprejování na zeď ruzyňské věznice ke tříletému zákazu účasti na manifestacích, demonstracích, pochodech a veřejných shromážděních anarchistického hnutí. Probační a mediační služba si trest ale vykládá tak, že se nesmí účastnit žádných anarchistických akcí. Ty definuje široce: jsou to takové akce, kterých se účastní anarchisté. Případnou Ševcovovu účast na rozdávání jídla tak hlídá Národní centrála proti organizovanému zločinu. Jakmile by policie zjistila, že Ševcov u rozdávání jídla byl, informovala by o tom Probační a mediační službu, která má dohlížet na „efektivní a důstojný výkon alternativních trestů“.

Saša Uhlová: Ruský anarchista nesmí rozdávat jídlo lidem bez domova


Spisovatelka Stefanie Weissová, které je přes čtyřicet let a žije v New Yorku, se také rozhodla nemít děti: „Před lety jsem narazila na jeden text,“ řekla Weissová listu Broadly a odkazovala přitom na studii z roku 2008, kterou vypracovala dvojice výzkumných pracovníků z Oregon State University. „Bylo tam takové číslo: 9 441. To představuje množství metrických tun oxidu uhličitého, který přidáte do atmosféry za každé dítě, jež porodíte. A už ho nikdy nevezmete zpátky. To mě zastavilo.“

Linda Yang: Máme přivést děti do apokalypsy?


Další pastí, které je potřeba se vyhnout, je moralizující antikapitalismus – všechny ty řeči, že kapitalismus je poháněn egoistickou chtivostí jednotlivých kapitalistů, kteří baží po moci a penězích. Ve skutečném kapitalismu je osobní chtivost podřízena neosobnímu mechanismu kapitálu – jeho reprodukci a expanzi. Jsem tak v pokušení říct, že ve skutečnosti potřebujeme více osvíceného egoismu, nikoli méně. Vezměme si ekologickou hrozbu: žádná pseudoanimistická láska k přírodě tady není potřeba, jen dlouhodobý egoický zájem. Konflikt mezi kapitalismem a ekologií může vypadat jako typický konflikt mezi patologickým egoicko-utilitaristickým zájmem a skutečně etickou péčí o společné dobro lidstva. Při bližším pohledu je ale hned jasné, že situace je přesně opačná: jsou to naše ekologické zájmy, které jsou založené na utilitaristickém smyslu pro přežití: jsou jednoduše osvíceným sebezájmem a zájmem o budoucí generace proti našim zájmům bezprostředním. Představa spirituality ve stylu New Age o posvátnosti života jako takového nebo práv přírodního prostředí nemusí hrát žádnou nezbytnou roli v našem ekologickém uvědomění. Pokud v celé této záležitosti chceme najít etický rozměr, je k nalezení právě v bezpodmínečné oddanosti expanzi a reprodukci kapitalismu: ve figuře kapitalisty, který se bezpodmínečně oddává mechanismu expanze a je připraven mu obětovat úplně všechno, včetně přežití lidstva. Fiat profitus pereat mundus (ať zisky vzkvétají, i kdyby se celý svět měl v prach obrátit) může být mottem takového přístupu.

Slavoj Žižek: Lekce z Airpokalypsy


You may see it as a comedy, but I cannot laugh with you. To me, Friends signals a harsh embrace of anti-intellectualism in America, where a gifted and intelligent man is persecuted by his idiot compatriots. And even if you see it from my point of view, it doesn’t matter. The constant barrage of laughter from the live studio audience will remind us that our own reactions are unnecessary, redundant.

David Hopkins: How a TV Sitcom Triggered the Downfall of Western Civilization


But it is at the level of electoral politics that identity liberalism has failed most spectacularly, as we have just seen. National politics in healthy periods is not about “difference,” it is about commonality. And it will be dominated by whoever best captures Americans’ imaginations about our shared destiny.

Mark Lilla: The End of Identity Liberalism


„Vynořuje se nové politické štěpení: na jedné straně jsou ti, kteří chtějí pořádek, na druhé ti, kteří preferují otevřenost,“ dodává Kaufmann.

Jan Boček, Jaromír Mazák a Michal Zlatkovský: Rozdělená společnost? Čechy proti sobě staví věk a vzdělání


After two months, it is clear that the Trump industrial policy will be pro-business, not pro-market.It may seem to be a nuance, but there is a fundamental difference. A pro-business policy favors existing companies at the expense of future generations. A pro-market policy favors conditions that allow all businesses to thrive without any favoritism. A pro-business policy defends domestic enterprises with favorable rates and treatment. A pro-market policy opens the domestic market to international competition because doing so would not only benefit consumers, but would also benefit the companies themselves in the long term, which will have to learn to be competitive on the market, rather than prosper thanks to protection and state aid. A pro-business policy turns a blind eye (often two) when companies pollute, evade, and defraud consumers. A pro-market policy seeks to reduce the tax and regulatory burden, but ensures that laws are applied equally to all.

Luigi Zingales: Donald Trump’s Economic Policies: Pro-Business, Not Pro-Market


Faktem je, že volič ze třinácti tzv. swing states může svým hlasem ovlivnit výsledky výrazněji než občan tradičně „červených“ či „modrých“ států. Zajímavým důsledkem je vyšší váha hlasu bělochů a obyvatel venkova. Americkou populaci tvoří běloši z 63 %, ve swing states je to přes 72 %. Nadreprezentováni jsou tam i lidé z rurálních oblastí.Snížená váha hlasu nebílých a městských obyvatel je posílena i tím, že takřka šest miliónů lidí bylo v USA v minulosti zbaveno volebního práva, protože byli odsouzeni. Často jím nedisponují ani ti, kteří už opustili vězení. Nadprůměrně jsou mezi nimi zastoupeni právě obyvatelé měst a etnické minority. Jen na Floridě takto nemůže volit 10 % dospělých.Systém není nespravedlivý jen v jiné váze hlasů. Když se ve volbách bojuje vlastně jen o třináct států, kampaně se zaměřují na problémy relativně malé části obyvatel. Řada swing states leží kolem Středozápadu, proto volbám dominovalo téma upadajícího průmyslu. Potřeby voličů z Kalifornie, které trápí drahé školné a bydlení a sucha, z Chicaga, kde je problémem kriminalita a sociální vyloučení, nebo z Jihu s jeho konzervativními křesťanskými tématy mají menší ohlas. O tyto státy se nehraje.

Daniel Prokop: Úvod do praktické sociologie: Trumpova revoluce?


2016 will go down in history as the year the United States entered into a period of prolonged minority rule. Not only did Donald Trump win the White House despite trailing by more than 2.8 million popular votes, but Republicans held onto a fifty-two-seat majority in the Senate despite losing by even more — some 10.5 million votes overall.GOP candidates did better in the House, outpolling Democrats by a total of 1.1 percent. But through the miracle of gerrymandering, they managed to translate that slim lead into nearly fifty extra seats — 241 versus the Democrats’ 194.In other words, of America’s four top governing institutions, a minority party was able to take control of one, maintain its grip on a second, grab more than its fair share of a third, and set about seizing a fourth — the Supreme Court — by filling the vacancy created by Antonin Scalia’s mysterious death last February. Americans voted for a centrist party by a significant number, yet are winding up with ultra-right government across the board.

Daniel Lazare: A Constitutional Revolution


Zatímco všednodenní politické spory mezi kapitalistickými a kolektivistickými společnostmi světa dál pokračují, technokracie v obou typech společností posiluje a konsoliduje svou moc coby transpolitický fenomén řídící se diktátem průmyslové efektivity, racionality a nezbytnosti. Technokracie zaujímá ve všech zmíněných politických sporech postavení podobné pozici neutrálního sudího při sportovním klání. Sudí je obvykle tou nejméně nápadnou figurou na hřišti. Proč? Protože veškerá naše pozornost i vášnivá podpora míří k týmům, které spolu soutěží v rámci daných pravidel - toho, kdo stojí nad zápasem a tato pravidla interpretuje a prosazuje, si obvykle nevšímáme. Přesto je rozhodčí v jistém smyslu nejdůležitější osobou v celé hře, jelikož jedině on stanovuje limity i cíle klání a hodnotí jednotlivé soutěžící.

Theodore Roszak: Zrod kontrakultury. Úvahy o technokratické společnosti a mládeži v opozici


Taková je i „naše ideologie“, která doznala v posledních dekádách významných posunů. Slavoj Žižek ji charakterizuje jako kontrapunkt ke křesťanskému diktu „Bože, odpusť jim, protože nevědí, co činí“. Člověk pozdního kapitalismu naopak velice dobře ví, co dělá, a přesto to dělá.Problémem dnes není nevědomost jednotlivých aktérů, jako spíše to, že z poznání, kterým disponujeme, pro nás neplyne jakýkoliv důsledek pro naše reálné jednání, a jsme tak charakterističtí především naším cynismem. Rozpolcenost mezi tím, co víme, a tím, co děláme, ztělesňují Trump i třeba Babiš tím, že ačkoli všichni vědí, co jsou zač, nebrání to nijak jejich popularitě. Postpravdivá doba nespočívá ani tak v tom, že by veřejný prostor byl zaneřáděn nesmysly, kterým někdo věří. Skutečnost je mnohem horší – pravdy na veřejnosti kolují neustále, dokonce víme, že to pravdy jsou, ale nic to prostě neznamená.

Martin Vrba and Martina Růžičková: Bída hysterického machismu


1991: The best of all possible worlds. 2001: There’s no alternative. 2016: 2016!!!

Roman Rops-Tůma

Prosinec 2016

Please accept my non-denominational holiday wishes with no obligation, implied or implicit, my best wishes for an environmentally conscious, socially responsible, low-stress, non-addictive, gender-neutral celebration of the winter solstice holiday, practiced within the most enjoyable traditions of the religious persuasion of your choice, or secular practices of your choice, with respect for the religious/secular persuasion and/or traditions of others, or their choice not to practice religious or secular traditions at all. I also wish you a fiscally successful, personally fulfilling and medically uncomplicated recognition of the onset of the generally accepted calendar year 2017, but not without due respect for the calendars of choice of other cultures whose contributions to society have helped make America great. Not to imply that America is necessarily greater than any other country nor the only America in the Western Hemisphere. Also, this wish is made without regard to the race, creed, color, age, physical ability, religious faith or sexual preference of the wish.

Non-denominational holiday wishes @ Urban Dictionary


You can’t really imagine what it’s like to be a woman until you’ve been informed that you’re a shit dancer by an overweight man wearing a fedora; told your job is crap because “What value does PR actually bring to the world?” by a man who wrote copy for a yet-to-be developed children’s entertainment app; and told you’re a loser for wearing a waterproof mac when it was raining by a man whose moustache curls up at the ends.

Lucy Hancock and Amelia Abraham: How to Pick Up Girls (A Guide by Girls for Boys)


Rough doesn’t always equal BDSM, and BDSM does not always equal rough.It’s a scary thing trying to find a man who understands this fragile balance and makes me feel safe enough to let them take control of my body, without them bringing in their own premeditated ideas of what they think it should be for the both of us. I mean, how do you tell the man you asked to be in control, to not do what they want to do to you?

Kat Hamilton: I’m a Feminist Who Loves Rough Sex


people don’t even date anymore. they just talk, catch feelings, have a good thing going on for a little bit then end up ignoring each other

@anxietysmind


cheating isn’t always kissing, touching, or flirting. if you gotta delete text messages so your partner won’t see them, you’re already there

@anxietysmind


My husband is from Northern Ireland, which is a completely racially homogeneous place, and was for hundreds of years, and they still managed to find the difference between which way you faced an altar, and then kill each other for at least 600 of those years. I don’t accept the initial premise. Do you see what I mean? If you engage with it, then you’re engaged with the idea that the only peaceful way of life is homogeneity. I think that is historically delusional and inaccurate.

Isaac Chotiner: Zadie Smith on Male Critics, Appropriation, and What Interests Her Novelistically About Trump


Lucie Bílá (50), zpěvačka: „Žijeme v krásné zemi, kde bychom si měli vážit jeden druhého. Gesto Radka Bangy bylo velmi zbytečné. Jsou věci, které se neříkají veřejně, ale měly by se říkat v soukromí.“Lucie Vondráčková (36), zpěvačka: „Je dobrá pestrost v životě i umění a je potřebná. Berme trochu život s nadhledem a s humorem.“

Blesk.cz: Ortel chce vzít Gottovi zlato: Berme to s nadhledem, říká Vondráčková! Bílá peskovala Bangu


Fascism = Your fears are justified. Socialism = Your hopes are justified. Liberalism = Your indifference is justified.

@thedeadauthor


As multiple sources point out, both Hillary and Obama voted for the Secure Fence Act of 2006, which put up a 700 mile fence along the US-Mexican border. Politifact says that Hillary and Obama wanted a 700 mile fence but Trump wants a 1000 mile wall, so these are totally different. But really? Support a 700 mile fence, and you’re the champion of diversity and all that is right in the world; support a 1000 mile wall and there’s no possible explanation besides white nationalism?

Scott Alexander: You Are Still Crying Wolf


We must recognize, as a class, that working-class women have more in common with working-class men than they do with Marissa Mayer, and fight together to end exploitation of male and (particularly) female labor. We must recognize, as a class, that working-class LGBT people have more in common with working-class straight people than they do with Tim Cook, and fight to end all working-class oppression (particularly that based on sexuality).

Adam Fisher: The Blind Spots of Liberalism


Předním kandidátem na nahrazení liberalismu jako hodnotového politického rámce budoucnosti je to, čemu se říká „pravicový populismus“. Výstižnějším termínem je však „nativismus“, tedy představa, že stát patří těm, kteří jej – spolu s kulturou a jazykem – zdědili po předešlých generací. Na rozdíl od levicových alternativ se nativismu daří nejen jasně a srozumitelně pojmenovávat selhání liberalismu, ale také nabízet jasná a srozumitelná řešení. Na relativní chudnutí venkova na úkor metropolí, ztráty pracovních míst na úkor importované či vzdálené levné pracovní síly a prorůstání zájmů velkého byznysu a politiky reaguje nativismus izolacionismem v mezinárodní politice, upřednostňováním majoritního hodnotového rámce doma (křesťanské hodnoty, evropská tradice) a úměrně tomu i rezignací na vyvažování podmínek společenské i ekonomické participace minorit. Role státu se omezuje na vytváření rámce zajišťujícího vládu obecné vůle a heslem je právo a pořádek. Jen ti, kteří jsou ochotni pohybovat se v tomto rámci, mají nárok na servis sociální záchytné sítě, na který proto také zbude více peněz. Něco podobného platí i pro nadnárodní kapitál: má vrátit práci domácímu obyvatelstvu výměnou za daňové výhody (např. snižování korporátní daně), jinak je mu vyhrožováno sankcemi (třeba zaváděním sektorových daní na „zlá“ odvětví).

Jakub Stejskal: Robejškův kodex konzervativní revoluce


Jestli si můžeme vzít něco konstruktivního z posledních měsíců, pak je to ponaučení, že politika je o emocích. Není to takové klišé, jak by se mohlo zdát. A nemusí to nutně znamenat, že taková politika přestala zohledňovat fakta. Problém je spíš v tom, že jsme vstoupili do epochy, kdy je tou dominantní emocí křivda. A česká křivda se jmenuje Kalousek: díky jeho fenoménu se dostali k moci Zeman i Babiš.

Petr Bittner: Jít proti Babišovi z pozice Kalouska je jako jít proti jádru z pozice uhlí


Když se po Trumpově vítězství mluvilo o vzpouře „obyčejných lidí“ proti „elitám“, dávalo to smysl. Svět obletěly příběhy z amerického „rezavého pásu“, z venkova obývaného „hillbillies“ a dalších míst vzdálených od prosperujících metropolí na obou pobřežích. I mnoho obyvatel Kalifornie či New Yorku nejspíš překvapeně zjistilo, že skutečně existuje Amerika, která zoufale chce být „Great Again“.Jenže v Rakousku tohle vysvětlení moc nefunguje. Země ekonomicky těží z rozšíření EU, její banky a stavební koncerny expandovaly do celé střední a východní Evropy. Žádný pás továren, jehož velikost by mohla zamávat volebními výsledky, tu nerezaví a uniformu místních „hillbillies“ – sako s knoflíky z jeleních parohů – nosí i ministři.Země si dlouhá desetiletí zakládá na sociálním smíru a je ochotná pro něj udělat téměř cokoliv. „Pár miliard dluhů mi připraví méně bezesných nocí než pár set tisíc nezaměstnaných,“ prohlásil v 70. letech minulého století legendární kancléř Bruno Kreisky, a byť se přístup k rozpočtovým deficitům za uplynulé půlstoletí změnil, nezaměstnanost a sociální napětí jsou v rakouské politice stále, řečeno módním slovníkem, „no-go zóny“.Rakouským „elitám“ se opravdu nedá vyčítat, že by nebraly ohled na obavy a starosti „obyčejných lidí“.

Jan Moláček: Rakouské volby dopadly stejně jako ty americké. Ačkoli sako s knoflíky z parohů tu nosí i ministři


Skutečnou ideologií ponížených dneška je cynická skepse. A jejich spravedlností pomsta.

Tomáš Bek: Nemocenská: luxus, nebo hazard?


In the 21st century, politics operates around a different axis. It’s not left/right, big government/small government. It’s openness and dynamism versus closedness and security. It’s between those who see opportunity and excitement in the emerging globalized, multiethnic meritocracy against those who see their lives and communities threatened by it.

David Brooks: The Clinton Calendar


Ti, kteří ovládají příběhy, ovládají svět. Politická sféra ztroskotala na nedostatku zajímavých narativů. Hlavní úlohou teď zůstává napsat nový příběh o tom, co znamená být člověkem ve 21. století. Musí být stejně pádný pro ty, kteří volili Trumpa nebo Stranu za nezávislost Spojeného království, jako pro ty, kteří podporují Hillary Clintonovou, Bernieho Sanderse nebo Jeremyho Corbyna.Někteří z nás už na tomto projektu pracují a začínají rozeznávat možné počátky nového příběhu. I když je ještě příliš brzy na konkrétní rozuzlení, jádrem tohoto příběhu je uvědomění, které ostatně bohatě dokazuje moderní psychologie a neurověda. Totiž to, že lidé jsou v porovnání s ostatními tvory pozoruhodně sociální i pozoruhodně nesobečtí. Proto si atomizace a jednání ve vlastním zájmu, tolik prosazované neoliberalismem, protiřečí se vším, co utváří lidskou přirozenost.Hayek nám řekl, kdo jsme, a neměl pravdu. V prvním kroku musíme získat zpět naši definici lidství.

George Monbiot: Neoliberalismus: starý příběh v pozadí Trumpova triumfu


Brňáka z Brna vytáhneš, ale Brno z Brňáka ne.

Michael Poplar

Listopad 2016

Jinak se musím přiznat, že beletrii ve volném čase louskám velmi málo, a dokonce ani nemám načtená mnohá díla západního kánonu. Pamatuji si většinou jejich syžety, ale blafovat mohu jen do chvíle, než bych měl dělat například srovnání různých shakespearovských adaptací. Abych demonstroval svou ignoranci na nějakém příkladu, tak třeba Bratry Karamazovy jsem četl až poté, co jsem viděl film Petra Zelenky. Nepokládám se tedy za tradičního vzdělance, ale jen specializovaného intelektuála.

Kamil Fila: Co čte Ještě větší kritik


120 Days of Sodom is not a novel about the apathy of institutions and how they dehumanize and anonymize their members. It is not about marriage, unless we understand the four friends’ relationship as a kind of marriage. It is, rather, a novel about the apathy of coworking, a description of how individuals collaboratively create codes for behavior and imagine actionable scenarios in an enclosed space—i.e., office, another relative neologism derived from the Latin word for “obligation”—all the while guaranteeing that their actions will be impersonal. This is the sense in which 120 Days of Sodom can be considered an “office novel.” It is also, bizarrely, a comedy; it is the story of a highly successful office and how it works.

Lucy Ives: Sodom, LLC


I agree that most people are troubled that the likes of Tom Brady and Jennifer Lawrence earn far higher pay than does any firefighter or school teacher.  But this reality reflects not people’s correct understanding of a failing economy but people’s incorrect understanding of a successful economy.  It reflects also a failure of economists to better teach basic economics to the general public.  So let me ask: would you prefer to live in a world in which the number of people who can skillfully fight fires and teach children is large but the number of people who can skillfully play sports and act is very tiny, or in a world in which the number of people who can skillfully fight fires and teach children is very tiny but the number of people who can skillfully play sports and act is large?

Donald J. Boudreaux: Thinking At the Margin: It’s Revolutionary


The economist Fabian Waldinger has recently examined the impact of the purge and found something striking. Waldinger’s research strategy was based on the fact that different subjects suffered very different rates of dismissal. At Hilbert’s beloved Göttingen, for example, 60 per cent of the mathematicians were forced to leave, but the chemistry department lost nobody. Using such random variations across Germany, Waldinger was able to show how serious the impact was of losing, say, 10 per cent of the scientists at a department. Then he compared it to the impact of bombing raids on university departments during the war. He found the damage from losing Jewish or dissident scientists was far greater and longer lasting than the damage to offices or laboratory facilities.

Tim Harford: Messy: How to Be Creative and Resilient in a Tidy-Minded World


I believe the fundamental reason is China’s position as a single empire, and also its bureaucracy, which is a unique and peculiar animal. On the one hand, it is very progressive, because it is a meritocracy. In Europe, the people who were in power were the sons and nephews of other people in power. But in China there’s an examination, and the people who did the best rose in the Mandarin civil service. So you’d think, “Wow, that’s very progressive.” Except if you look at what they were studying for these exams, they were simply regurgitating the classics. It was the perfect tool to keep reproducing from the same mold generation after generation.In Europe, something different happens. People study classical knowledge, Ptolemy and Hippocrates and Archimedes, and they begin to say, “Most of this stuff is wrong.” You couldn’t do that in China. If you said “This stuff is wrong,” you failed your exam. But in Europe, the ability to challenge received wisdom is irrepressible.

Ana Swanson: Why the Industrial Revolution didn’t happen in China


China and Europe are different in many ways, but one is that after the Mongol conquest in the 12th century, China remains a unified empire run by a single Mandarin bureaucracy. There is nothing that competes with or threatens China. China does get invaded by Manchu tribes in 1644, but they don’t change the structure of the state. They learned to speak Chinese, dress like Chinese and eat like Chinese.In Europe, no one ever succeeds in unifying it, and you have continuous competition. The French are worried about the English, the English are worried about the Spanish, the Spanish are worried about the Turks. That keeps everybody on their toes, which is something economists immediately recognize as the competitive model. To have progress, you want a system that is competitive, not one that is dominated by a single power.I think that is the major difference. It isn’t just that China doesn’t have an Industrial Revolution, it doesn’t have a Galileo or a Newton or a Descartes, people who announced that everything people did before them was wrong. That’s hard to do in any society, but it was easier to do in Europe than China. The reason precisely is because Europe was fragmented, and so when somebody says something very novel and radical, if the government decides they are a heretic and threatens to prosecute them, they pack their suitcase and go across the border.

Ana Swanson: Why the Industrial Revolution didn’t happen in China


In the advent of AirSpace, our options are limited. The first is finding “the advantages of blankness,” as Koolhaas writes, becoming connoisseurs of “the color variations in the fluorescent lighting of an office building just before sunset, the subtleties of the slightly different whites of an illuminated sign at night.” Kanyi Maqubela, the Roam investor, sees meaning in the generic from an unexpected source. “If you go to Catholic church in most parts of the world, the mass is going to feel like the mass. There is still a sense of unity,” he says. “We’re starting to enter the world where these private companies have some of that magic to them, the notion of feeling at home across time zones in any country.”Suggesting that Airbnb could become the next Vatican is a stretch, however. While it would be impossible to stop the spread of the generic style—like trying to stop all hotels from looking the same—there are still steps to consider against the imperfect frictionlessness of the territory it occupies. This could come in the form of legislation that resists the spread of services like Airbnb (as Berlin, Paris, New York and San Francisco are considering), or a simple personal choice to become more invested in the local than the mobile — to opt for the flawed community bed & breakfast rather than the temporary, immaculate apartment. Seeking out difference is important, particularly when technology makes it so easy to avoid doing so.

Kyle Chayka: Welcome to AirSpace


František Jozef I., cisár a kráľ, by nás dnes považoval za príliš reakcionárskych. A okamžite by rozpoznal naše nudné etnické nenávisti, ktoré on – spolu s katolíckou cirkvou, židovskou buržoáziou, socialistickými odbormi, obrovským byrokratickým aparátom, progresívnou inteligenciou, aristokraciou a najvyšším velením armády – považoval za nechutné a hlúpe. On a oni by mali celkom pravdu.

Gáspár M. Tamás v rozhovoru s Igorem Danišem


In the 21st century, politics operates around a different axis. It’s not left/right, big government/small government. It’s openness and dynamism versus closedness and security. It’s between those who see opportunity and excitement in the emerging globalized, multiethnic meritocracy against those who see their lives and communities threatened by it.

David Brooks: The Clinton Calendar


The divide is economic, and it is massive. According to the Brookings analysis, the less-than-500 counties that Clinton won nationwide combined to generate 64 percent of America’s economic activity in 2015. The more-than-2,600 counties that Trump won combined to generate 36 percent of the country’s economic activity last year.Clinton, in other words, carried nearly two-thirds of the American economy.

Jim Tankersley: Donald Trump lost most of the American economy in this election


„Proč bych volil stranu, která slibuje lepší výběr daní nebo snížení nemocenské, to je vaše záležitost. Pro mě je jediná šance, že se tento systém rozsype a mé problémy se při tom ztratí,“ řekl mi na černo pracující muž, s nímž jsem kdysi dávno hrával fotbal, a který se nechce vrátit do systému, protože se nedávno dověděl, že dluží čtvrt milionu na zdravotním pojištění.

Jaroslav Spurný: Vztek vůči systému má důvod i v obrovském množství exekucí


Skutečnou ideologií ponížených dneška je cynická skepse. A jejich spravedlností pomsta.

Roman Rops-Tůma: Cool, ale v plotě


Prý zvítězili šovinisti. Ženská práva a feminismus jsou šikézní koníček ve společnosti, kde se pronájem dělohy k odnošení cizího dítěte nabízí jako přijatelný způsob přivýdělku, morálně zaštítěný autoritou České televize. Ta jeho výši kalkuluje jako ušlý zisk za dobu těhotenství plus šestinedělí, což vyjde na nějakých 300 tisíc. Ženy, které tímto způsobem řeší obživu vlastního dítěte, asi úplně nefrustruje, že se do Bílého domu neprobojovalo něžné pohlaví ráže Hillary Clintonové nebo Madeleine Albrightové.

Roman Rops-Tůma: Cool, ale v plotě


I also think that those progressives who are predicting that the election will have dire consequences for women, gays, and people of color are making a tactical error. They are setting a very low bar for Mr. Trump and the Republicans. When four years from now we still have civil rights laws in place, mostly-legal abortion, and widely-legal gay marriage, these putative victim communities will be wondering what all the fuss was about.

Arnold Kling: What Will be the Significance of Mr. Trump?


Nová levice, která se v devadesátých letech vydala třetí cestou, aby mohla operovat v rámci globální situace, bohužel dokáže oslovit jen část této periferie. Rozhodla se, že třídní konflikt nahradí kulturním bojem za práva menšin, imigrantů a ženskou emancipaci, namísto toho, aby jej začlenila do stávajících emancipačních bojů pracujících tříd. Do tohoto bohulibého schématu se tak nevešli bílí pracující, kteří o sobě dávají velmi hlasitě vědět během posledních let, ať už jako vyplašená střední třída nebo zatrpklá chudina.

Martin Vrba: Nacionálně kapitalistická americká dělnická strana


The most fundamental part of a new plan is this: do not do the same damn thing all over again and expect different results. We need a new kind of left politics. We need something that has what Obama had: inspiration, hope. It was joked that Hillary Clinton’s campaign slogan was “No you can’t.” That’s no good. Trump inspires people. He may inspire people by appealing to their nastiest, most inhuman and unneighborly instincts. But he inspires them. We have to have an agenda that gets people excited. It can’t be like trying to make people eat their vegetables. “You’ll vote for me and you’ll like it, because you have no alternative” is not an effective way to get votes.

Nathan J. Robinson: What This Means, How This Happened, What To Do


There are facts that complicate the simple “racist deplorables” explanation. As Nate Cohn of The New York Times noted, “Clinton suffered her biggest losses in the places where Obama was strongest among white voters,” meaning that this was “not a simple racism story.” There are plenty of people who voted for Obama in 2008 or 2012 who voted for Donald Trump in 2016. The important question is why? These are people who will happily vote for a progressive black president, but will turn around and vote for the Klan’s favored candidate four years later.

Nathan J. Robinson: What This Means, How This Happened, What To Do


Hillary Clintonová zase reprezentuje kontinuitu toho nejhoršího ze stávajícího establishmentu, i když samozřejmě jistou jeho variantou je i Donald Trump. Clintonová ale představuje i určitý druh vydírání, které cítíme také v Evropě. Klasický souboj pravice a levice se mění v domnělý boj o liberální demokracii proti nějakému šílenci, který ji chce unést. Pro tento fenomén – určitou variantu agresivního protiestablishmentového konzervatismu – ještě nemáme pojmenování a neuměle a bez úcty k historickým paralelám ho označujeme za fašismus. Na takové vydírání prostě nejde přistoupit. Prezidentský kandidát Donald Trump vypovídá o hloubce bankrotu, ve kterém se establishmentová politika ocitla. Bez zásadních změn, jež možná reprezentoval Bernie Sanders, ale možná ani on ne, ji nelze bránit. Právě tato politika vyzyvatele typu Donald Trump totiž plodí a dává jim sílu.

Ondřej Slačálek


Trump se nám hnusí, protože kde jiní užívají píšťalky, on volí klakson. Strašně neradi slyšíme takové názory vyslovovány natolik bezohledně. V hloubi duše přitom víme, že z nich na nás čiší principy, jež vládnou světem.Protože to Trumpem nezačalo, Trumpem, bez ohledu na to jak zle může prohrát, to ani neskončí. Ano, je to člověk plytký, prolhaný, neurvalý a krajně nebezpečný. Tyto vlastnosti jej ale nečiní černou ovcí, nýbrž naopak dokonalým reprezentantem své kasty: kasty, která řídí globální ekonomiku a ovládá naši politiku. Trump je náš systém, zbavený všeho předstírání.

George Monbiot: Donald Trump, muž v zrcadle


Poté muž zavolal policii a snažil se přesvědčit v tu chvíli již sedící kolektiv, že si mají vybrat tři zástupce, se kterými bude jednat. Stála jsem opodál a pozorovala, jak se bude situace vyvíjet. Přizval mě k sobě a když jsem si stoupla blíže k němu, objal mě kolem ramen a řekl: „Paní Uhlová, pojďte jednat a vyberte si další dva lidi.“ Zopakovala jsem, že akci opravdu neorganizuju a dodala jsem, že mám v půl dvanácté pracovní schůzku. Už to, že mě poznal, mě mírně překvapilo, ale vzápětí mě šokoval nabídkou, že tomu člověku, se kterým se mám sejít kvůli sociálnímu bydlení, zavolá. Věděl, s kým tu schůzku mám.

Saša Uhlová: Úklid v RPG, zatím nanečisto

Říjen 2016

In one study from 2006, psychological researcher Shelly Gable and her colleagues brought young adult couples into the lab to discuss recent positive events from their lives. They psychologists wanted to know how partners would respond to each other’s good news. They found that, in general, couples responded to each other’s good news in four different ways that they called: passive destructive, active destructive, passive constructive, and active constructive.Let’s say that one partner had recently received the excellent news that she got into medical school. She would say something like “I got into my top choice med school!”If her partner responded in a passive destructive manner, he would ignore the event. For example, he might say something like: “You wouldn’t believe the great news I got yesterday! I won a free t-shirt!”If her partner responded in a passive constructive way, he would acknowledge the good news, but in a half-hearted, understated way. A typical passive constructive response is saying “That’s great, babe” as he texts his buddy on his phone.In the third kind of response, active destructive, the partner would diminish the good news his partner just got: “Are you sure you can handle all the studying? And what about the cost? Med school is so expensive!”Finally, there’s active constructive responding. If her partner responded in this way, he stopped what he was doing and engaged wholeheartedly with her: “That’s great! Congratulations! When did you find out? Did they call you? What classes will you take first semester?”Among the four response styles, active constructive responding is the kindest. While the other response styles are joy-killers, active constructive responding allows the partner to savor her joy and gives the couple an opportunity to bond over the good news. In the parlance of the Gottmans, active constructive responding is a way of “turning toward” your partners bid (sharing the good news) rather than “turning away” from it.

Emily Esfahani Smith: Masters of Love


A teraz tá hádanka: Koľko podľa vás zarábajú krajčíri a šičky v takejto fabrike v čínskom Kantone? Odpoveď je: v čistej mzde v prepočte 1400 eur. O 1200 kilometrov severnejšie som netaktnú otázku o platoch položil majiteľovi malej továrne na lepiace pásky a dozvedel som sa, že robotník po nástupe u neho dostane na ruku v prepočte 550 eur mesačne, ale šikovný obchodník aj 100-tisíc eur ročne.V Šanghaji sa mi profesor ekonomiky sťažoval, že pred desiatimi rokmi ho človek starajúci sa mu o domácnosť stál 70 eur mesačne a dnes je to 700 eur. O ďalších tisíc kilometrov ďalej na sever v hlavnom meste mi majiteľka malej továrne na papieriku vypočítava, že jej najlacnejší robotník zarába 420 eur a inžinier 1100 eur v čistej mzde.

Tomáš Bella: 中国同志在哪方面没有做错 – Kde súdruhovia z Číny neurobili chybu


A za druhé bych chtěl vidět zaměstnance, který by považoval za normální, kdyby šéf ráno přišel, pohodil před každého v kanceláři včerejší spis označený velkou červenou číslicí, před všemi by vyčinil těm, kteří dostali hůř než trojku, a pak by odkráčel, abyste mohli pěkně společně a s patřičnou motivací celý den pracovat. V očekávání, jaké hezké číslo dostanete zítra.

Tomáš Feřtek: Dětem ve škole nejvíc vadí srovnávání a ponižování


What I mean to say is that you hear the Bat Kol.” The divine voice. “You hear this other deep reality singing to you all the time, and much of the time you can’t decipher it. Even when I was healthy, I was sensitive to the process. At this stage of the game, I hear it saying, ‘Leonard, just get on with the things you have to do.’ It’s very compassionate at this stage. More than at any time of my life, I no longer have that voice that says, ‘You’re fucking up.’ That’s a tremendous blessing, really.

David Remnick: Leonard Cohen Makes It Darker


V ČR bylo v loňském roce 20 393 umělých potratů. Je to číslo vysoké, přesto nikdy ještě nebylo tak nízké. V době, kdy ženám hrozil za potrat až pětiletý trest vězení, tedy do poloviny padesátých let, se roční počet kriminálních potratů odhadoval nejméně na sto tisíc. Na komplikace po pokoutních potratech umíralo v tehdejším Československu třikrát více žen než na komplikace při porodu, tedy čtyřicet až padesát do roka.

Saša Uhlová: Muslimské dělohy, solidarita s Polkami a co znamená „to“


Mohou roli ve výuce hrát i současné seriály, které se odehrávají v minulosti? Co třeba takový seriál Vyprávěj? To je zrovna příklad dosti nostalgického seriálu, který v zásadě obsahuje kulturní kód velmi podobný tomu normalizačnímu. Samozřejmě ho ve výuce můžeme použít a může nás poučit o mnohém. Ale rozhodně si nemůžeme myslet, že toto je ten střízlivý obraz minulosti. Je to nostalgický pohled, který v sobě přenáší normalizační kulturní vzorec: že rodina je důležitá, společnost je především společností rodin a každý se má starat sám o sebe. Hodnotové zakotvení má seriál Vyprávěj stejný jako například normalizační seriál Dynastie Nováků.Nicméně je tam i mikropříběh disidentské rodiny šikanované estébáky. Ten by se asi v normalizačním seriálu neobjevil. To jsou takové povinné úlitby. V současném diskurzu je nutné zařadit tam nějakého disidenta pronásledovaného nějakým estébákem. Ale základní intence toho seriálu je, že rodina je základ státu a že je to autonomní společenská jednotka, která si žije svůj život nezávisle na jakémkoli režimu. Režim je něco, co je vnější kulisou skutečného života. V tom je právě ta normalizační intence - přesně takto se tvářily normalizační seriály a filmy o rodině. Mělo to samozřejmě konkrétní důvod - režim tím říkal lidem: žijte si svoje životy, nechte nás na pokoji a my necháme na pokoji vás. Byla to forma společenské smlouvy, která do značné míry fungovala.

Jaroslav Pinkas v rozhovoru se Zdeňkou Trachtovou


Už jenom tím, že jste je koupil, tak přestaly vypadat jako nezávislé deníky.Mě to mrzí, ale já s tím nic nenadělám.

Andrej Babiš v rozhovoru s The Student Times


Jakmile položí ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) první podmínku, přistřihněte si vlasy, jenom tak trošku, a budete moci hrát, je třeba říci ne. Jakmile ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) řekne - změňte si název a budete moci hrát dál to, co hrajete, je třeba říci - ne, nebudeme tedy hrát.

Ivan M. Jirous: Zpráva o třetím českém hudebním obrození


Stejně jako neexistuje postmateriální odpověď na zelenou otázku, není možná ani morální odpověď na otázku sociální. Zemanovský marasmus by nás neměl svádět k samolibému postoji, který si vystačuje s obhajobou polistopadového příběhu, k němuž bychom se měli vrátit jako k oné správné cestě, na které jsme pouze zabloudili. Jako integrální součást Západu jsme se stali i součástí jeho problémů, na něž budeme muset nacházet společná řešení.

Martin Vrba: Od Václava Havla k Petru Pithartovi?


Chomsky himself may have put it best (though he was referring to presidents rather than scientists): “We shouldn’t be looking for heroes. We should be looking for good ideas.”

Tom Bartlett: The Chomsky Puzzle


Liberal democracy is decomposing into its constitutive parts: Over the next decades, much of the world will face a tragic choice between illiberal democracy, or democracy without rights, and undemocratic liberalism, or rights without democracy.

Yascha Mounk: The Week Democracy Died


Cílem Ruska není, aby přesvědčilo významnou část populace o své pravdě, jeho cílem je totálně rozbourat jakoukoli důvěru v cokoliv.

Otakar Foltýn ᔥ Jan Grohmann: Ruský útok zničí obranu Pobaltí do 60 hodin, ukázala simulace


From the perspective of an ordinary citizen, let’s say a 25 year old with literary and musical interests, the siege starts without warning and comes out of nowhere.

Miljenko Jergovic: The Siege Starts Without Warning


Pořiďte si maličkosti – zapalovače, svíčky, atd. Generátor na palivo je dobrá myšlenka, ale lepší je mít tisíc zapalovačů. Při SHTF scénáři takový generátor přiláká celou armádu, tisíc zapalovačů nezabere tolik místa, jsou levné a vždy je můžete vyobchodovat za něco jiného.

Selco: Urban Survival: Tipy a rady z války v Bosně


Můj názor je, že hygiena je důležitější než jídlo, můžete snadno ulovit holuba, pokud máte babičku, tak může znát některé jedlé rostliny, ale nemůžete si ulovit ruční dezinfekční zařízení.

Selco: Urban Survival: Tipy a rady z války v Bosně


Svitek se přestal ovládat a ženu 16 ranami sekerou umlátil, přičemž jí prakticky oddělil hlavu od těla. Poté si všiml, že se budí i dcery, a proto na ně také zaútočil. Tu, která byla blíže k němu udeřil třikrát a druhou čtyřikrát. Pohled na krev ho silně sexuálně vzrušil. Kuchyňským nožem, který si donesl z vedlejší místnosti, otevřel manželce trup od břicha po krk a levou rukou z něj vytrhal některé vnitřnosti, které házel na podlahu za sebe. Potom jí odřezal prsy, které pohodil na zem. Z těla vyndal i 6 měsíců starý lidský plod, který se ještě hýbal. Pomocí žiletky ho vypitval. Později si nedokázal vybavit, jestli tak udělal přímo při manipulaci s Máriiným tělem, nebo ho někam odnesl. Těla dcer se rozhodl odnést v jutovém pytli do lesa. Už před domem však dostal chuť zneužít i je. Pytel odnesl do předsíně, kde těla vysypal na podlahu. Žiletkou jim otevřel břišní dutinu a vytrhal část vnitřností. Ty poházel okolo sebe. Některé rozsekal nožem na kousky. Nad mrtvolami potom několikrát masturboval. Z běsnění ho vyrušil až kohout. Svitek si uvědomil, že už svítá a že musí někam utéct.Odešel do domu, kde se umyl. Utřel se do krvavého svetru, převlékl se a ušpiněné oblečení schoval do hromady dřeva před domem. Potom se vydal směrem od města. Vloupal se do opuštěného stavení, kde se opil a rozhodl se, že spáchá sebevraždu. Ještě než plán provedl, z opilosti usnul. Druhý den se přesunul do dalšího domu, kam se vloupal. V domě našel Alpu, kterou vypil a rozhodl se, že se oběsí a zároveň si pořeže varlata. Nejdříve se pokusil pořezat zavíracím nožem, který byl ale tupý. Když si sáhl do kapsy pro cigaretu, objevil žiletku, kterou se pořezal a pověsil se za trám. Oprátka ale nevydržela, Svitek spadl z velké výšky, poranil si hlavu a upadl do bezvědomí. Když se vzpamatoval, zaslechl před domem nákladní auto a rozhodl se utéct. Tou dobou už rodina zavražděných objevila těla a policie prohledávala okolí. Poraněného Svitka, který silně krvácel z rány v rozkroku, zadržel na silnici jeden z policejních vozů. Odvezli ho k výslechu, kde svůj čin doznal.

Štefan Svitek @ Wikipedia


Following Short’s identification, reporters from the Los Angeles Examiner contacted her mother, Phoebe Short, and told her that her daughter had won a beauty contest. Only after prying as much personal information as they could from Phoebe, did the reporters tell her that her daughter had been murdered.

Black Dahlia @ Wikipedia

Září 2016

V Bronxu existují různé skupiny, které se mezi sebou často nemají rády. Situaci hezky vystihl jeden patnáctiletý romský kluk, když popisoval, jak se v lokalitě hraje fotbal: „Každej blbec tady umí kličku, ale nikdo neumí nahrávat.

Kateřina Šedá v rozhovoru se Zbyňkem Vlasákem


Místo o den delšího víkendu bych měl jiný skromný návrh: volné středy. Nemělo by smysl opouštět na jediný den domovská města směrem na chaty nebo na eurovíkendy třeba v Paříži. Uvolnil by se však čas na aktivity, které tolik z nás po třicítce přestává stíhat: číst a především potkávat se často s přáteli a pořádně si povídat o svých životech a názorech. Tak jako za studentských časů. Neprospělo by to jen zábavě – avšak kdo by si dovolil zpochybnit její význam pro vyrovnaný a spokojený život? –, ale také obohacení společnosti. Výměně názorů, nápadů a zkušeností lidí, kteří pracují v různých odvětvích, a ve výsledku by to třeba prospělo i tak důležitému posílení soudržnosti společnosti.

Tomáš Lindner v anketě Respektu


One heuristic for distinguishing stuff that matters is to ask yourself whether you’ll care about it in the future. Fake stuff that matters usually has a sharp peak of seeming to matter. That’s how it tricks you. The area under the curve is small, but its shape jabs into your consciousness like a pin.The things that matter aren’t necessarily the ones people would call “important.” Having coffee with a friend matters. You won’t feel later like that was a waste of time.One great thing about having small children is that they make you spend time on things that matter: them. They grab your sleeve as you’re staring at your phone and say “will you play with me?” And odds are that is in fact the bullshit-minimizing option.

Paul Graham: Life is Short


Here’s the specific advice I recently gave my kids:Live with total integrity. Be transparent, honest, and authentic. Do not ever waiver from this; white lies and false smiles quickly snowball into a life lived out of alignment. It is better to be yourself and risk having people not like you than to suffer the stress and tension that comes from pretending to be someone you’re not, or professing to like something that you don’t. I promise you: Pretending will rob you of joy.

Christine Carter: Why It Doesn’t Pay to be a People-Pleaser


Co se stalo v neděli, když vás zatkla policie? Mluvilo se o náhodné kontrole dokladů.Oleg Vorotnikov: Možná víte, že od konce devadesátých let nepoužíváme peníze…Jak můžete nepoužívat peníze?Nepovažujeme je za důležité k životu, na tom stojí naše filozofie.Tak čím krmíte děti?Tím, co získáme.Jako že chodíte do lesa?Náš les se nazývá Albert, Billa, Žabka…Takže kradete?Osvobozujeme zboží od jeho ceny.

Oleg Vorotnikov v rozhovoru s Lukášem Prchalem, Danielem Konrádem a Michaelem Švecem


Člověk nemá dělat nikdy v životě víc než může. Ale nesmí nesmí dělat míň než může. Když to, co jsem udělal třeba já, že jsem se vzbouřil, udělá chlap, kterej má ženu pět dětí, je instalatérem nebo klempířem, tak mu řeknu: jdi od toho; nedělej to; zmizíš. Ale zase když spisovatel, kterej si může dovolit, se posere při prvním momentě a podepíše všechno, tak to je ten viník. Čili nemá člověk dělat víc než může, ale nesmí dělat míň než může.

Pavel Landovský (od 24: 12)


Není větších zastánců pořádku, než jsou vítězní revolucionáři.Jakmile se nová revoluční moc ustaví, vytvoří se stát a jeho instituce, jakmile její představitelé začnou sklízet ovoce nového postavení, stane se pořádek svatým pojmem. Z bývalých vůdců povstání, podněcovatelů stávek, organizátorů pouličních demonstrací, šiřitelů ilegálních tiskovin, důmyslných ukrývačů zbraní, partyzánů a velitelů přepadových oddílů, se téměř přes noc stávají vyznavači pořádku a přísné legality, které naplňuje odporem každé neorganizované srocení lidu, letáček rozepsaný psacím strojem, a dokonce i teoretická úvaha o možné reformě existujícího systému. Titíž lidé, kteří kdysi, ještě ve starém parlamentě, proslavili svou stranu bojovnou řečí, projevovali později nelíčené pobouření nad krotkou výhradou básníka či filosofa k existujícímu pořádku. Viděl jsem, jak představitel státu štítivě poukázal na nehoráznou drzost jakýchsi lidí, kteří neuměle rozmnožili leták, zdůrazňující znění zákona o volebním právu. Za války to byl správce tajné tiskárny.

Milan Šimečka: Obnovení pořádku (první dva odstavce)


„Nezažili válku, neví o tom nic. To nemají ze své hlavy. To jim určitě zas někdo řekl v gymnáziu,“ okřikla ho z hloučku jedna z žen.

Radek Latislav: Mladíka si odvezla policie. Na Zemana křičel „špína, hnus, fašismus“


Even great writers usually write shit. Being a great writer means writing shitty stuff and not giving up. It doesn’t mean you just sit down and it comes out beautiful. So you should go to the studio and say, like I did with FX and Louie, “This might not be any good. Let’s make this for as little as possible. Let’s make one and see how it goes, but if we need to, we can all walk away without any huge penalty.”

Louis C.K. interviewed by David Marchese


The goal of the things I say onstage or in my shows isn’t to please everyone. My goal is not to have everyone say, “This was an excellent indictment of this bad thing.” I’m confounded by people who want that from art. “Boy, that sure showed that woman to be strong! That means that was good!” It’s so much more interesting to shed light on these things that we all argue about. We don’t have to agree on everything, and that’s okay. After I made the episode about the fat girl, I read a blog post by a young woman who was furious. She said, “I’ve been talking about this all these years and nobody gives a shit. The fact that this guy’s being carried around on people’s shoulders by some feminists makes me sick to my stomach.” And I read it and I was like, You’re totally right. I completely see that. Would that make me go, I better not touch that note again? It’s the opposite. It’s exciting to be a flash point. It’s a valid thing to have your feelings violated and hurt. Sorry, but it is.

Louis C.K. interviewed by David Marchese

Srpen 2016

Nejde přitom pouze o existenci jako takovou, ale o to, že se to celé odehrává v binární opozici trapný-netrapný. Jde jenom o to, jestli dokážu, že nejsem trapný, případně jestli unesu svou vlastní trapnost. Buď jsem schopen nebýt trapný, když hodinu komentuju, jak hraju počítačovou hru a jím brambůrky nebo si pomažu obličej nutellou, nebo naopak unesu svou trapnost, když to udělám nějak špatně, ale dokážu se přes to přenést. Tím si trénuju odolnost proti kyberšikaně, kterou třeba zažiju mimo svůj kanál. Youtubering tedy může být částečně byznys, částečně způsob komunikace v kultuře, která podlehla bezobsažnosti, ale hlavně v tom vidím trenažér pro to, aby se lidé obrnili proti hejtu. Nic lepšího mě k tomu nenapadá.

Kamil Fila v rozhovoru s Kirillem Ščeblykinem


The ‘Overton window’ is a term from political science meaning the acceptable range of political thought in a culture at a given moment. It was the creation of Joseph Overton, a think-tank intellectual based in Michigan, who died in 2003 at 43 after a solo plane accident. His crucial insight, one which both emerged from and was central to the work of the think tank Right, was that the window of acceptability can be moved. An idea can start far outside the political mainstream – flat taxes, abolish the IRS, more guns in schools, building a beautiful wall and making Mexico pay – but once it has been stated and argued for, framed and restated, it becomes thinkable. It crosses over from the fringe of right-wing think-tankery to journalistic fellow-travellers; then it crosses over to the fringe of electoral politics; then it becomes a thing people start seriously advocating as a possible policy. The window has moved, and rough beasts come slouching through it to be born.

John Lanchester: Brexit Blues


The E.U. commission has 33,000 employees—half the number employed by the U.S. Social Security Administration alone. The E.U. has no right to tax, and its budget is around 1 percent of the GDP of the E.U. countries, compared to around 20 percent in the U.S.

Johan Norberg: Why Libertarians Should Be Wary of Brexit ‘Victory’


All you do is stonily deny any knowledge of a person or cultural touchstone that you should, by virtue of your other cultural reference points, be aware of. These will of course be different for everyone, but my favorites include:Žižek, John Updike, MORRISSEY (only for experts), Radiohead, Twin Peaks, David Lynch in general, Banksy (only for streetfighters), Withnail and I, Bauhaus (movement), Bauhaus (band), Afrika Burn, the expression “garbage person,” A Clockwork Orange, Steampunk (this one is really good), Jack Kerouac, “Gilmore Girls,” Woody Allen, the expression “grammar nerd,” the expression “grammar Nazi,” cocktails, bongs, magical realism, millennials, Cards Against Humanity, trance parties, bunting, many comedians, William Gibson, burlesque, the Beats, The God Delusion, sloths, anarchism, Joy Division, CrossFit, “The Mighty Boosh,” and Fight Club.

Rosa Lyster: The Best Time I Pretended I Hadn’t Heard of Slavoj Žižek


Paris syndrome (French: Syndrome de Paris, Japanese: パリ症候群, Pari shōkōgun) is a transient psychological disorder exhibited by some individuals when visiting or vacationing to Paris, as a result of extreme shock resulting from their finding out that Paris is not what they had expected it to be. It is characterized by a number of psychiatric symptoms such as acute delusional states, hallucinations, feelings of persecution (perceptions of being a victim of prejudice, aggression, or hostility from others), derealization, depersonalization, anxiety, and also psychosomatic manifestations such as dizziness, tachycardia, sweating, and others, such as vomiting. Similar syndromes include Jerusalem syndrome and Stendhal syndrome. The condition is commonly viewed as a severe form of culture shock. It is particularly noted among Japanese travellers.

Paris syndrome - Wikipedia, the free encyclopedia


Kdesi uprostřed života je okamžik, kdy muž musí vzít svůj osud do vlastních rukou.

Josef Jedlička: Kde život náš je v půli se svou poutí


Rodič je od začátku předurčen k selhání. Buď se s tím smíří anebo ne.

Martin Zikmund: Jak (ne)zničit svým dětem život


In a big, postindustrial world, we treat most human activities as if they were either a kind of production or a kind of consumption—so that raising children is seen as either very badly paid work or a very expensive kind of luxury.

Alison Gopnik: A Manifesto Against ‘Parenting’


After all, to be a wife is not to engage in “wifing,” to be a friend is not to “friend,” even on Facebook, and we don’t “child” our mothers and fathers. Yet these relationships are central to who we are.

Alison Gopnik: A Manifesto Against ‘Parenting’


Around 1900, most inventions concerned physical reality: cars, airplanes, zeppelins, electric lights, vacuum cleaners, air conditioners, bras, zippers. In 2005, most inventions concern virtual entertainment — We have already shifted from a reality economy to a virtual economy, from physics to psychology.

Geoffrey Miller ᔥ Robots taking jobs — Maybe we’ve been thinking about this wrong


Jedním z úkolů této cesty bylo vyzkoušet telematický systém FleetBoard. Vedle on-line sledování polohy nebo komunikace dispečera s řidičem umí velmi podrobně vyhodnocovat jízdní styl řidiče.Takže jsem každý den stahoval data o jízdě a konzultoval je s Filipem Hammerem, specialistou na FleetBoard. První den získávám 9,1 b z deseti možných a dosahuji spotřeby 32,2 l/100 km. Následující den snižuji rychlost na 84,5 km/h a v maximální míře využívám systém PPC, bohužel však velmi špatně brzdím a místo motorové brzdy panicky využívám provozní. Takže zase 9,1 bodů. Další den už jsem zvedl hodnocení na 9,3 b, a to hlavně díky lepšímu brzdění. Ve čtvrtek dokonce získávám 9,7 b, přičemž spotřebu plně naloženého auta jsem stlačil na 27 l. Začal jsem totiž zcela důvěřovat systému PPC. Nejvíc mi pomáhal při brzdění z kopce, elektronika totiž sama včas začne zpomalovat nejprve motorem, a pak i motorovou brzdou. Několikrát jsem jel dokonce i 94 km/h, ale jen přesně na tak dlouho, aby nedošlo k zápisu na kartu.V průměru jsem za ty čtyři dny dosáhl hodnocení 9,22 bodů a průměrná spotřeba klesla z 32,2 na 29 l/100 km. „Během těch čtyř dnů jste se opravdu hodně zlepšil,“ pochválil mě při konečném vyhodnocení na centrále Mercedesu na pražském Chodově Filip Hammer. „Největší rezervy máte ve správném brzdění, ale to je všechno o praxi,“ dodává.

Michal Štengl: Novinář se stal na čtyři dny řidičem kamionu po Evropě. Zažil bouračku, ponížení i strach


We believed that downturns had been rendered obsolete by the ingenious technology of the new economy. We thought ourselves immune from things like plant closings in Iowa and Nebraska, where remote Americans struggled against falling-in roofs and credit card debt. We watched these blue-collar workers being interviewed on TV. For the length of the segment, it was impossible not to feel the sadness and anxiety they must have felt for themselves and their families. But soon we moved on to weather and sports and by the time we thought about them again, it was a different plant in a different city, and the state was offering dislocated worker programs, readjustment and retraining services, and skills workshops. They’d be fine. Thank god we didn’t have to worry about a misfortune like that. We were corporate citizens, buttressed by advanced degrees and padded by corporate fat. We were above the fickle market forces of overproduction and mismanaged inventory.

Joshua Ferris: Then We Came to the End: A Novel


To, že se jedná o policejní konfidenty, bylo podle Sovy evidentní – třeba ve chvíli, kdy sáhodlouze mluvili o právech zvířat a bájili o přestřihávání drátů kožešinových farem a o chvíli později spořádali v motorestu svíčkovou.

Apolena Rychlíková a Pavel Šplíchal: Kauza Fénix: malý český monstrproces


„Já si myslím, že jsme udělali konečně něco pro ty slušné. A víte co, demokracie je hezká věc, ale právo, pořádek je taky důležité. Takže tento zákon je pro slušné lidi a těch je většina v naší zemi, tak si myslím, že to uvítají. A to jeho nesvoboda. Víte, radši si obětuju trošku nesvobody, když vím, že budu mít pořádek a že mi na ulicích nebudou lítat vandalové a nebudou mi tady neorganizovaně šířit paniku v nějakých manifestacích. A my ze severních Čech jsme na to zvyklí,“ prohlásil doslova Schwarz v úterý večer v Událostech, komentářích v ČT.

Poslanec ANO by obětoval kus svobody za pořádek. Skandál, říká TOP 09


One of the things you notice, travelling around the country talking to people about economics, is that young people in particular feel they are living in an economic system rather than a political one.

John Lanchester: Brexit Blues


Genuine cosmopolitanism is a rare thing. It requires comfort with real difference, with forms of life that are truly exotic relative to one’s own. It takes its cue from a Roman playwright’s line that “nothing human is alien to me,” and goes outward ready to be transformed by what it finds.The people who consider themselves “cosmopolitan” in today’s West, by contrast, are part of a meritocratic order that transforms difference into similarity, by plucking the best and brightest from everywhere and homogenizing them into the peculiar species that we call “global citizens.”

Ross Douthat: The Myth of Cosmopolitanism


Když tedy někdo říká, „nemůžeme prostě otevřít hranice, protože bychom tím zničili uspořádání společnosti“, můžete odvětit, že uspořádání společnosti bylo zničeno už dávno – a to je právě ten důvod, proč je dnes tak těžké přijmout uprchlíky.

Gaspár M. Tamás v rozhovoru s Jaroslavem Fialou


Přestože se část veřejnosti mylně pod vlivem zkreslených informací z médií domnívá, že celý svět je v pohybu, například podle nové publikace IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) Global Migration Trends zůstává 97 % obyvatel planety ve stejné zemi, kde se narodili. Počet mezinárodních migrantů ve světě sice podle OSN vzrostl za poslední čtvrtstoletí o více než třetinu (tedy asi na 240 milionů), nicméně vzhledem k růstu počtu obyvatel planety se jejich podíl pohybuje již od poloviny 20. století kolem tří procent. Do této množiny migrantů je zahrnuta jak migrace za prací a studiem, tak i migrace humanitární.

Jan Schroth: Co odhalují čísla o migraci?


Uprchlická krize v loňském roce byla sice nečekaně intenzivní, a i proto nebylo jednoduché najít rychlé řešení, avšak v minulosti už evropské státy čelily podobným počtům uprchlíků, se kterými si s většími či menšími problémy poradily. Jak uvádí detailní analýza dostupná na www.faktus.info, v roce 1992 v době rozpadu Jugoslávie zažádalo v EU o azyl 672 000 lidí. Unie však tehdy měla pouze 15 členů. Pokud by se navíc přičetly žádosti i v dalších třinácti dnes členských zemích, tedy včetně například Švédska (84 000 žádostí), Rakouska (25 000 žádostí), číslo by se blížilo k loňskému milionu.

Jan Schroth: Co odhalují čísla o migraci?


Brát někomu názor znamená, že se kohokoli na cokoli zeptáte. Názory se pouze vyslovují a poslouchají a sdílejí, rozhodně se o nich s nikým nebavte a nic si o nich nemyslete.

Standa Biler


Politicky korektní sračky v ČR nechceme, ale opravdovou odvahu říct, co vlastně chceme, zase tak úplně nemáme.

Pavel Šplíchal: Míchání ras se vrací do Evropy


Toxic masculinity is what entitles a man to take a weapon and take other people’s lives in the name of his values.Toxic masculinity enforces the idea that being a “man” means not just being strong, but showing that strength through violence and fear. It means always being the one in control, having power and dominance over others at all times, by any means.

Janey Stephenson: It’s not Muslims or people with mental health problems who are most likely to kill you in a terrorist attack – it’s men


The United States holds one set of clues to how religion has been able to turn commercial culture to its advantage. A large part of our confused thinking stems from the simple yet deep-seated error of assuming that ‘traditional’ communities must have lived in a golden age of religion from which there could only have been a fall as people became ‘modern’. In reality, the very opposite happened in America. Americans were less (not more) religious at the time of George Washington than that of Ronald Reagan. In 1776, when the United States declared its independence, Church membership in New England was a lowly 20 per cent. Religious life started to quicken only in the second half of the nineteenth century. By 1890, 45 per cent belonged to a Church, chapel or synagogue. Thirty years later, the number had climbed to 59 per cent; in the early twenty-first century, it hovers around 62 per cent. Far from retreating, religion advanced with modern commerce and consumer goods. It was an affluent society which, in 1954, put ‘In God We Trust’ on all its coins and banknotes.

Frank Trentmann: Empire of Things: How We Became a World of Consumers


Džihádisté například nikdy nemluví o rozjímání. Nikdy neříkají věci jako „celou noc jsem přemýšlel o“. Takhle nefungují.

Josie Appleton v rozhovoru s Olivierem Royem


A truly candid disclaimer would require me to inform the subject that not one of my articles has resulted in a policy change or improved in any meaningful way the lives of the people whom it was about. It would require me to reveal that the Afghan commander I profiled never received the weapons he needed and was killed while on patrol a couple of years later—or that the Honduran man, having failed to get a visa, tried to return to the U.S. illegally and was again arrested and deported before he could reunite with his wife and children. But more importantly, a truly candid disclaimer would require me to inform the subject that helping him is not even my objective to start with. Influencing policy is not my objective. Making any real difference of any sort isn’t my objective, can’t be my objective, because if it were, I would have switched to a different line of work by now.

Luke Mogelson: The Dark Side of Longform Journalism


Dahl’s life story, it turns out, is less a normal human biography than a series of grisly and fabulous yarns that stretch back 30 or so generations. He was a direct descendant of the Scottish hero William Wallace, whose family got hunted out of Britain in 1305, after Wallace was hanged and beheaded. They ended up in Norway, where, centuries later, Dahl’s great-great-grandfather, a Norwegian pastor, escaped a church fire by stacking Bibles against a wall, climbing them, and throwing himself out a stained-glass window. Dahl’s father, as a child, had to have his arm amputated after a mishap with a drunk doctor. His uncle introduced himself to his aunt by rescuing her from a fire that killed 100 people.

Sam Anderson: Big Sometimes Friendly Giant


Fictional writing has no value, documentary narrative has no value. The only genres I saw value in, which still conferred meaning, were diaries and essays, the types of literature that did not deal with narrative, that were not about anything, but just consisted of a voice, the voice of your own personality, a life, a face, a gaze you could meet. What is a work of art if not the gaze of another person?

Karl Ove Knausgaard ᔥ Elaine Blair: Note To Self. The lyric essay’s convenient fictions

Červen 2016

Daddy and Mommy are not here. Anything is possible, and I can get away with anything. I can make up any sort of bullshit and my younger siblings will buy it. The sense of freedom is one I like to describe as free as speech, and as in lunch. Free as in speech describes the Sociopath’s complete creative freedom in scripting social realities for others. Cherished human values are merely his crayon box. Free as in lunch describes the Sociopath’s complete freedom from accountability, in his exercise of the agency ceded to him by the Losers and Clueless, via their belief in the reality of social orders.

Venkatesh Rao: The Gervais Principle


Pak si musíme uvědomit, že v dnešní době už není tak snadné ukončit válku jako dříve. Třeba o konci obou světových válek rozhodly hegemonické mocnosti, které si po čase řekly: O. K., dost bylo válčení, vraťme se k byznysu. Dnes je situace úplně jiná. Příměří vám nepomůže, pokud je válka asymetrická. Islámský stát nebo Boko Haram jsou nepravidelný nepřítel, který je poháněn hlubokým přesvědčením, že bojuje za dobrou věc, a jeho úhlavním nepřítelem jsou právě západní hegemoni. Ti pak logicky nejsou schopni zajistit mír.

Saskia Sassenová v rozhovoru s Vojtěchem Kubátem


It was a case of economics reporting without any economics. It is a bit like a weather forecaster who reports the weather without any reference to the time of year.

Simon Wren-Lewis: Economics reporting without any economics


Zatímco textilačka Herainová z Kotony Beroun zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Horáková v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky.

Ludmila Brožová-Polednová v závěrečném projevu při procesu s MIladou Horákovou


And then, at the bottom of the article, after I learned about the graphic details of my own sexual assault, the article listed his swimming times. She was found breathing, unresponsive with her underwear six inches away from her bare stomach curled in fetal position. By the way, he’s really good at swimming. Throw in my mile time if that’s what we’re doing. I’m good at cooking, put that in there, I think the end is where you list your extracurriculars to cancel out all the sickening things that’ve happened.

Here Is The Powerful Letter The Stanford Victim Read Aloud To Her Attacker


Petr Lang se rozhodl vyřešit pronásledování svých dcer po svém a kvůli tomu skončil na pět let ve vězení. Muži, který obtěžoval jeho děti, uštědřil facku. Následoval pád a těžké zranění. Pronásledovatel dívek po pár dnech v nemocnici zemřel. Malé holčičky se tak po odsouzení otce od května ocitly bez svého ochránce. Možnost viděly v napsání dopisu Miloši Zemanovi, ve kterém ho prosily o milost pro svého tátu. Místo prozkoumání případu se ovšem dočkaly nečekané odpovědi z Kanceláře prezidenta republiky. Úředník v něm píše, že dívky se mají především zaměřit na studium, aby pomohly své matce překonat těžké období.

Vilém Besser: Dcery prosily Zemana o milost pro tátu. Měly byste se hlavně učit, zněla odpověď


Vývoj ve střední Evropě se dá v tomto smyslu číst také úplně jinak než jako kontrarevoluce proti demokracii a evropské integraci – je to kontrarevoluce proti emancipaci žen.

Martin M. Šimečka: O mužích, kteří nenávidí ženy


Tesla has two cars, the S60 and the S75, that are physically more or less identical, but one costs $8500 more than the other. The cheaper car ($66K base price) has a software block on its battery which limits its range to 208 miles on a full charge. Pay $8500 up front, or $9000 for an over-the-air update later, and you get an extra 40 miles. Same car, same battery. About 20 percent more efficient, for $9000. Better software license.

Tim Carmody: Cars are getting weird

Květen 2016

Airbnb má v současnosti hodnotu přes 25 miliard dolarů, a je tak cennější než síť hotelů Marriott – ta však po celém světě zaměstnává tisíce lidí a vlastní hotelové objekty. Airbnb nevlastní žádnou z nemovitostí, kterou nabízí, a zaměstnává pouze tolik lidí, kolik je potřeba na spravování a rozvoj portálu. Je tak jedním z příkladů fenoménu, který bývá označován jako kapitalismus platforem.

Kateřina Smejkalová: Proč chtějí světové metropole omezit Airbnb?


Zástupci společnosti Ropid slibovali, že ihned po otevření Blanky budou tunelem projíždět autobusy pražské MHD. Plány se ale brzy změnily. Autobusy tak v tunelu ještě nějakou dobu řidiči neuvidí .Hlavní příčinou se zdá paradoxně skutečnost, že by tunelová linka byla příliš oblíbená. To by totiž znamenalo, že k její obsluze by bylo zapotřebí mnoho vozů, a její provoz by z toho důvodu byl velmi nákladný.

Jakub Heller: Autobusy MHD zatím Blankou jezdit nebudou. Byly by oblíbené, a tedy drahé


Když kouřím, dělám něco zcela zbytečného, nesmyslného, nepraktického, pro mě škodlivého, a tím vykračuji z oblasti pouhého přežívání a obstarávání života. Vykračuji ke smrti. Symbolicky nasazuji život, překonávám strach ze smrti a z vlastní konečnosti. Kuřák volí stejně jako Achilleus – ten může prožít dlouhý a šťastný život na venkově, anebo může zemřít mladý u Tróji a získat nesmrtelnou slávu, být podobný bohům. Volí druhou možnost. Kouření ono napětí mezi pouhou délkou a zachováním života a jeho smyslem a překročením neustále připomínají. Připomínají nám vznešenost, která, pravda, může být neslučitelná se životem.

Petr Bílek: Cigarety jsou vznešené


Abandon your current notions of success. You aren’t successful when your baby sleeps through the night and you haven’t failed if they only eat Mini Cheddars until they turn 10.

Emma Beddington’s reply in How to get your kids to 18, sane and not hating you


Věřit tomu, že naše mediální sdělení, například šíření příběhů utrpení nebo do očí bijících nespravedlností, zlepší situaci trpících, dnes může jedině skalní fanoušek seriálu Akta X.

Michal Pavlásek: Proč nikdo neposlouchá příběhy utrpení?


Několik lidí na útěku, kteří uvízli v Idomeni, obcházelo desetitisícové místo utrpení s kamerou vyrobenou z kusu dřeva a prázdné lahve nahrazující objektiv a s mikrofonem vyrobeným z čajového kelímku pokrytého ponožkou a sarkasticky komentovali dění kolem sebe. Reflektovali tak svoji pozici jakožto součásti mediálního cirkusu, kde každý každého natáčí, zpovídá, fotí. Jejich akt jde stokrát více na dřeň než to, o co se uměleckými performancemi pokoušel například Aj Wej-wej. Autor fotografií Martin Trabalík to komentoval takto: na jednu stranu to vypadá, že rezignovali na možnost, že by zájem o jejich situaci cokoliv změnil, na stranu druhou nacházejí vlastní cestu, jak poukázat na mediální šílenství spojené s jejich situací.Zmíněná skupina, ironicky nazvaná Refugee TV, tímto aktem subverzivně parodovala novinářský průmysl, ustavený kolem snahy podat zprávu o utrpení světu tam venku, a zároveň se kriticky postavili proti tomu, že se na mezinárodním poli stali neviditelnými a že jim nikdo nenaslouchá. Podvratnost původního ironického aktu sice zmizela, když uprchlíci získali darem opravdovou kameru (nyní již působí jako „skuteční“ reportéři), přesto v jejich aktivitě zůstal přítomen emancipační osten: odmítají být objektem našich technických zázraků, osvobodili se od hry zvané žurnalistický průmysl, která v důsledku na komodifikaci utrpení participuje. Nejenže chtějí vyprávět své příběhy sami za sebe, ale radikálně obracejí perspektivu a do pozice „objektů“ staví „mezinárodní zachránce“ – pracovníky humanitárních organizací a dobrovolníky, kteří musí odpovídat na stejné otázky, jakým jsem byl nucen čelit já: „Představ si, že jsi v syrském uprchlickém táboře. Co bys tam celou dobu dělal?“

Michal Pavlásek: Proč nikdo neposlouchá příběhy utrpení?


Radiohead have, in fact, got many businesses registered at that address ranging from the flippantly named LLLP LLP to the flippantly named Unreliable Ltd. There is even one called Random Rubbish Ltd (it is at the tail end of a voluntary liquidation).

Alex Marshall: Radiohead’s corporate empire: inside the band’s dollars and cents


Popular music is the most living art form today. Condemned to a desert island, contemporary people would grab their records first; we have the concept of desert island discs because we could do without most other art forms before we would give up songs. Songs are what we consume in greatest quantity; they’re what we store most of in our heads.

Mark Greif: Radiohead, or the Philosophy of Pop


Kundera tuším píše ve Valčíku na rozloučenou, že v desateru není ‘odpověz’. Ano, hodně lidí si myslí, že odpovědět je slušnost. Někteří si dokonce myslí, že to je povinnost. Já si taky myslím, že to je slušnost. Ale taky si myslím, že někdy (respektive dost často) je dokonce povinnost neodpovědět.

Adam Gebrian ve facebookové diskusi


But the word processor is the after-typewriter, its opposite. In poetic terms, the typewriter means thudding while word processing means deftness. Word processing on one’s own software or computer or special device—on WordPerfect (1980), the Osborne 1 or IBM PC (1981), the Kaypro II (1982), Microsoft Word (1983)—was for many writers special because it is done with light. Andrei Codrescu wrote that the Kaypro “let you write with light on glass, not ink on paper, which was mind-blowing. It felt both godlike and ephemeral.” The word processor is a powerful and empowering tool, far less about dominating the prone typewriter than about feeling humbled in the presence of infinite possibility.

Josephine Livingstone: How Literature Became Word Perfect


Vladimir Nabokov believed that inspiration comes in phases. First, he wrote, there’s the “prefatory glow,” the feeling of “tickly well-being” that banishes all awareness of physical discomfort. The feeling does not yield its secret just yet, but a window has been opened and some wind has blown in.Then, a few days later, Nabokov continued, the writer “forefeels what he is going to tell.” There’s an instant vision, the lightning bolt of inspiration, that turns into rapid speech, and a “tumble of merging words” that form the nucleus of a work that will grow from it over the ensuing months or years.Inspired work stands apart from normal life. In the first place it’s not about self-interest as normally understood. It’s not driven by a desire for money or grades or status. The inspired person is driven intrinsically by the work itself. The work takes hold of a person.Inspiration is not earned. Your investment of time and effort prepares you for inspiration, but inspiration is a gift that goes beyond anything you could have deserved.Inspiration is not something you can control. People who are inspired have lost some agency. They often feel that something is working through them, some power greater than themselves. The Greeks said it was the Muses. Believers might say it is God or the Holy Spirit. Others might say it is something mysterious bursting forth deep in the unconscious, a new way of seeing

David Brooks: What is Inspiration?


“Věděl jsem, že to, co vyrobím, uvidí na internetu tisíce lidí. To je úplně něco jiného než psát seminárku do školy. A člověk k tomu pak úplně jinak přistupuje,” vysvětlil student ekonomie na Mendlově univerzitě Miroslav Rozenberg, který nedávno dokončil web pro stavební firmu.

Lukáš Valášek: Mezi fotbálkem a vzducholodí. Hravá firma z Brna dává studentům praxi


„Prekariát můžeme definovat jako stav, kdy jste nucena přijmout život s nestabilní prací. Ale to není nejdůležitější. Já více zdůrazňuji to, že lidé v prekariátu nemají pocit profesní identity, protože nedělají kariéru, zato vykonávají spoustu úkonů, které se ale nepočítají jako placená práce.

Guy Standing v pořadu Českého rozhlasu


Imagine if the people of the Soviet Union had never heard of communism. The ideology that dominates our lives has, for most of us, no name. Mention it in conversation and you’ll be rewarded with a shrug. Even if your listeners have heard the term before, they will struggle to define it. Neoliberalism: do you know what it is?

George Monbiot: Neoliberalism – the ideology at the root of all our problems


„Lidsky a osobně vystupuje moc mile. Rozbrečel se mi v té hospodě asi ve dvě hodiny ráno, že ho lidi nemají rádi, že je tajnej,“ vzpomíná Cakl. „Věnoval jsem mu čepici ACAB (All cops are bastards) a udělal jsem mu tím ohromnou radost,“ směje se Cakl a dodává, že pláč Petra Nagyho působil autenticky. „Možná to byla jeho strategie, ale mně to tak nepřipadalo.

Saša Uhlová: Příběh policejních agentů: byl plánovaný útok na vlak jejich nápad?


„Že to končí částečně v Islámském státu, to je každému jasné. Ale pokud ukáže papíry, tak je mi jedno, kam to zboží jde. Já jsem čistý, mám obchod se stranou, kterou mi ministerstvo průmyslu povolí. A že to jde někam jinam? Válka se musí živit z obou stran, protože kdyby se obě strany nepodporovaly, tak skončí válka i celý tenhle průmysl,“ uzavírá Čestmír.

Michal Bělka: Teroristé shánějí zbraně i v Česku. Válka se musí živit, říká zbrojař


Přepnul jsem na rakouskou televizi, kde divákům ukázali radioaktivní mrak a řekli, že sice není jasné, nakolik je nebezpečný, ale děti do šesti let ať zůstanou doma, Rakušané ať nejedí čerstvou zeleninu a nepijí mléko. Když jsme šli na další den se synem do jeslí, ředitelka nám se slzami v očích řekla, že dostala příkaz vyhnat děti ven na pískoviště.  Tehdy jsem pochopil, že žádná společenská smlouva mezi režimem a konformním davem neexistuje -  to si ji onen dav jen namlouval, aby omluvil svoji konformitu.

Martin M. Šimečka: Jak mne Černobyl ozářil poznáním

Duben 2016

[D]obrou zprávou je všeobjímající solidarita všech zúčastněných: v tajemném světě globálního kapitálu jsme si všichni bratry. Je tu západní rozvinutý svět, včetně nezkorumpovatelných Skandinávců, a všichni si podávají ruce s Vladimirem Putinem. Stejně tak tu je čínský prezident Si Ťin-pching společně se Severní Koreou a Íránem. Muslimové a Židé tu na sebe přátelsky pomrkávají – v multikulturním ráji, kde jsou si všichni rovni ve své odlišnosti.

Slavoj Žižek: Jak si vysvětlit Panamské dokumenty


To flesh out the corrosion of democracy that is happening, you need to go to a Berlin-born economist called Albert Hirschman, a giant in modern economic thinking. Hirschman died in 2012 at the age of 97, but it’s his concepts that really set in context what’s so disturbing about the Panama Papers.Hirschman argued that citizens could protest against a system in one of two ways: voice or exit. Fed up with your local school? Then you can exercise your voice and take it up with the headteacher. Alternatively, you can exit and take your child to a private school.In Britain and in America, the super-rich have broken Hirschman’s law – they are at one and the same time exercising economic exit and political voice. They can have their tax-free cake and eat it.

Aditya Chakrabortty: The 1% hide their money offshore – then use it to corrupt our democracy


Nevíme, kdo jsme, ale bojíme se o to.

Matěj Spurný v rozhovoru s Terezou Šimůnkovou


Nějaký člověk — zřejmě biletář — po nás chtěl vstupenku. Zeptali jsme se ho, zda je tu někde pamětní deska. Celý zkoprněl: pamětní deska? Přesto se nám pokusil pomoci: vy asi myslíte desku ohledně šestapadesátého? Nikoli, ohledně pětačtyřicátého. Odněkud se vynořil mladý policista. Ano, on že ví o jakési pamětní desce kohosi dokonce ji i viděl na vlastní oči, ale kde přesně, to už si nevzpomíná. I on se ptal: a o jaké události má být řeč? Inu, o masové vraždě — řekli jsme opatrně. Jistě, ale ze kdy? — chtěl vědět. Z padesátých let? Ze šestapadesátého? Nebo z pozdější doby? Ne, z roku 1945. Nad tím policista definitivně užasl: Z pětačtyřicátého?! — asi jako bychom pátrali, dejme tomu, po staroperských vykopávkách.

Imre Kertész: Někdo jiný: kronika proměny. ISBN 978-80-87497-06-7. Překlad: Adéla Gálová. (s. 78)


Život je totiž buď demonstrace, nebo kolaborace.

Imre Kertész: Někdo jiný: kronika proměny. ISBN 978-80-87497-06-7. Překlad: Adéla Gálová. (s. 69)


Myslím, že na místa, kde se odvíjely rozhodující události našich životů, stojí za to občas zavítat, abychom zjistili: nemáme sami se sebou nic společného. Je to závažné zjištění, které se pokoušíme zakrýt nejrůznějšími formami a sublimacemi věrnosti, neboť vrtkavost naší individuality ba nám jinak nabízela pohled pouze na čiré šílenství.

Imre Kertész: Někdo jiný: kronika proměny. ISBN 978-80-87497-06-7. Překlad: Adéla Gálová. (s. 50-51)

Březen 2016

“It’s not a human move. I’ve never seen a human play this move,” he says. “So beautiful.” It’s a word he keeps repeating. Beautiful. Beautiful. Beautiful.

Cade Metz: The Sadness and Beauty of Watching Google’s AI Play Go


By 2025, China will have 15 megacities with 25 million inhabitants each. Europe will have none.

Frank Jacobs: The City States of Europe


Nepřekvapí proto, že byla 5. března 1942 odsouzena k nejvyššímu trestu. Svým příbuzným to oznámila v dopise prodchnutém těžko uvěřitelnou ironií: „Jak se máte všichni? Sedíte pevně? Odhodlávám se vám totiž konečně oznámit, co jsem se minule odvážila sotva nadhodit: jsem zasnoubená od 5. 3. se smrtí. Sice nedobrovolně, ale když jsem s ní tolik koketovala při své činnosti venku, není divu, dělá-li si na mne nárok, že? Konečně neshledávám to nic strašného očekávati o něco dříve tuto ‚svatbu‘, která přece nakonec žádného nemine – stejně poraženého i vítěze.“ Inka zároveň zakázala své advokátce, aby žádala o milost.

Petr Koura: Irena Bernášková – statečná odbojářka zasnoubená se smrtí


Nedávno nás do Německa pozvala organizace Aktion Sühnezeichen. Organizují pobyty mladých Němců na místech, kde nacisté páchali největší zločiny. Byli i v Treblince a viděli tam moji knížku. Dozvěděli se, že žiji, a pozvali mě se ženou na besedu. Zorganizovali výstavu mých soch o Treblince. Putovala po Německu celý rok, byla na nejrůznějších místech. Tehdy jsem změnil na mladou generaci Němců názor. Nejdřív jsem se jich lekl. Když přicházeli na moji výstavu, byli takoví divní, s barevnými vlasy. Ale sedli si na zem a se zájmem poslouchali. To na člověka zapůsobí. S lidmi z Aktion Sühnezeichen jsme se opravdu sblížili. Když jsme se loučili, moje žena se rozplakala a říká: „To je hrozné. Já jsem se do vás zamilovala a sama sobě to nemůžu odpustit.

Samuel Willenberg v rozhovoru s Josefem Pazderkou


Jednou – někdy v lednu 1943 – mě nahnali do baráku ke stříhání žen. Před odchodem do plynu je tam vždy vězni holili. Já jsem to nedělal, ale tentokrát mě tam poslali. Najednou si přede mě sedla taková dívenka. Tiše se mě zeptala, jak dlouho bude celá ta cesta na smrt trvat. Ona věděla, já jsem věděl. Řekl jsem jí, že deset minut, možná méně. Lhal jsem, ve skutečnosti byl celý proces delší. Ona mi řekla, že nedávno odmaturovala a že se jmenuje Rut Dorfmanová. Byla krásná. Zvedla se z té stoličky a šla ke dveřím. Tam se ještě otočila a podívala se na mě. Jako by se loučila. Ne se mnou, ale s celým světem. Takové střípky jsem si zapamatoval. Třeba moment, kdy otec po příjezdu zouval boty malému synkovi. On už věděl, co se děje, ale dítě ještě nic netušilo. Táta mu zouval boty a ještě je svazoval provázkem dohromady.

Samuel Willenberg v rozhovoru s Josefem Pazderkou


Labouristé začali zavádět podmíněnou sociální péči, čímž nakonec všechno zničili. Vždyť Anglie vyprodukovala ve dvacátém století zhruba každých deset let neuvěřitelná hudební hnutí, která oslovila celý svět. A proč to skončilo? No, protože všechny tyhle kapely využívaly sociální péči! Vezmete si pár děcek z vrstvy pracujících, dáte jim dostatek peněz, aby měly čas hrát, a získáte Beatles. Kde je příští John Lennon? Nejspíš balí krabice někde v supermarketu.

David Graeber v rozhovoru s Arthurem de Grave


Směřujeme tedy ke globální válce? Ne tak docela: nedošlo k žádným vyhlášením války, přitom ale vzniká nespočet nových válečných zón. Na obzoru nejsou jednotné fronty, ale fragmentární mikrokonflikty a podivné aliance bez nějaké obecné strategické vize. To, co se před námi rýsuje, není „světová válka“. Nazval bych to spíše rozdrobená globální občanská válka. Fragmenty se nesjednocují, protože válka už je všude. Jak tvrdí americký ministr obrany Ashton Carter, v současnosti „se dostává stále větší destruktivní síla do rukou stále menších skupin lidí“. V situaci, kdy je válka privatizována, si nedokážeme ve světě představit žádný geopolitický řád ani žádnou mírovou dohodu mezi znepřátelenými náboženskými kmeny. Je zde jen nekonečná válka, kterou nám sliboval Bin Ládin. Z nebe, kde teď bezesporu přebývá, se teď musí pan Ládin při pohledu na vzestup chalífátu smrti usmívat: zatím lze lehce tvrdit, že Alláhova armáda válku vyhrává.

Franco „Bifo“ Berardi: Globální občanská válka: můžeme jí předejít?


Dalším hřebíčkem do politické rakve TOP 09 je starlet sociálních médií a svazácká „mladá krev“ Dominik Feri, který neopomněl Hujové na radnici udělat PR poté, co se s ní nesešel Andrej Babiš. Přestože úkolem Feriho má být přilákat zpět mladé voliče, argumentace jeho, Babiše i Hujové vůči Klinice připomíná řeč ďábla, jíž kdysi promlouvali normalizační kulturní referenti: můžete dál hrát svoji muziku, ale vlasy si musíte trošku zkrátit. Můžete si udělat neziskovku, budovu pronajmout, dělat koncíky a pít limču, ale legálně a hlavně jinde. Tak jako byl pro normalizační establishment esteticky přijatelnější uhlazený Olympic než vulgární rockeři v orvaných džínách, je zřejmě dnešnímu establishmentu bližší designově sterilní Paralelní polis z peněz Karla Janečka než autonomní squatteři a squatterky z Kliniky.

Tomáš Schejbal: Pravice vede třídní boj


Když jsem se byla podívat, co tam Klinika dělá, a přišla jsem tam neohlášeně a viděla to na vlastní oči, běhal mi z toho mráz po zádech.Co jste viděla?Například tam byly osoby, které hovořily anglicky, a já jsem se jich zeptala, odkud jsou. A oni vůbec neměli s projektem, který předložila Klinika, nic společného.

Kateřina Arajmu v rozhovoru s Pavlem Šplíchalem


Říkat nejlepší dostupné informace je u nás chybně zaměňováno s politickým postojem.

Vojtěch Boháč


Česká televize nominovala mimo jiné i seriál Doktor Martin. Jedná se o téměř přesnou kopii povedené britské série a fascinujícím způsobem dokládá, že Češi nejsou schopni natočit vtipný seriál, ani když okopírují záběr po záběru.V originálu se například mrzoutský lékař snaží zbavit otravného psa a hodí mu aportovací klacek z útesu. Český doktor Martin mu klacík hodí na louku…

Lukáš Senft: Na Českých lvech zvítězil nihilismus


Obyčejně, když je filmař slušný člověk, začne sledovat, jak se lidem žije, a poukazuje na to, co mu přijde špatně. Že je v tom dobrý, poznáte tak, že ho dříve či později zmlátí.

Karel Vachek v rozhovoru se Zbyňkem Vlasákem


Fiction, speaking very generally, is about the individual in society, about the expectations and conflicts that color a life when an obdurate reality stands in the way of one’s self-image or desires. Novels don’t have to be overtly political, but they do, in one guise or another, reflect the civilization that helped shape them, and, as Orwell liked to say, “Inequality [is] the price of civilization.” The invisible centerpiece of every great novel is the protagonist’s rebellion or coming to terms with his or her place in the scheme of things.

Arthur Krystal: The Novel as a Tool for Survival


So, I asked, plagiarizing my book-club friend’s question, What is the engine in this book? “The engine is the narrative voice,” he said. “You can’t really say ‘Why do you like that person? Why do you feel sympathetic to that person?’ When you like the voice, it can write about anything. It’s like listening to a piece of music.” That seems true enough, though there’s something that happens in a genuinely great novel that you can’t ever fully unpack. It’s about narrative voice, yes, but there’s also some odd, sweet alchemy of empathy and wit, familiarity and amazement, tension and satisfaction that resists summary. Only bad novels are easy to explain.

Tom Bartlett: A Norse God Among the Lit-Critters

Únor 2016

Ilustrativní jsou výsledky experimentu Debory Smallové a kolegů (pdf). Účastníkům svého pokusu nejprve slíbili odměnu ve výši “3 až 10 dolarů” za nesouvisející úkol. Leč po konci experimentu jim individuálně vypláceli jen tři dolary. Nijak přitom nezmínili původní slib ani možnost vyjednávání. Účastníkům nedávali žádnou zpětnou vazbu, jak si v experimentu vedli. Jen sledovali, kdo se ozve. O více peněz si řekl každý čtvrtý muž, ale jen 3 procenta žen. Když jsme podobný experiment zkoušeli na českých studentech ekonomických fakult, výsledky byly téměř identické.

Petr Houdek: Ženy berou méně, čelí předsudkům


Muž se podle něj celý silně třásl a byl v šoku. Na dotaz hlídky, proč chtěl ukončit život, odpověděl, že už ho nebaví žít, jelikož neslyší, špatně vidí a nikdo ho nechce.

Novinky.cz: Muž se zapálil u hlavního nádraží v Ústí nad Labem


I really don’t know if the Bad Thing is really depression. I had previously sort of always thought that depression was just sort of really intense sadness, like what you feel when your very good dog dies, or when Bambi’s mother gets killed in Bambi. I thought that it was that you frowned or maybe even cried a little bit if you were a girl and said “Holy cow, I’m really depressed, here,” and then your friends if you have any come and cheer you up or take you out and get you ploughed and in the morning it’s like a faded color and in a couple days it’s gone altogether. The Bad Thing—which I guess is what is really depression—is very different, and indescribably worse. I guess I should say rather sort of indescribably, because I’ve heard different people try to describe “real” depression over the last couple years. A very glib guy on the television said some people liken it to being underwater, under a body of water that has no surface, at least for you, so that no matter what direction you go, there will only be more water, no fresh air and freedom of movement, just restriction and suffocation, and no light. (I don’t know how apt it is to say it’s like being underwater, but maybe imagine the moment in which you realize, at which it hits you that there is no surface for you, that you’re just going to drown in there no matter which way you swim; imagine how you’d feel at that exact moment, like Descartes at the start of his second thing, then imagine that feeling in all its really delightful choking intensity spread out over hours, days, months… that would maybe be more apt.) A really lovely poet named Sylvia Plath, who unfortunately isn’t living anymore, said that it’s like having a jar covering you and having all the air pumped out of the jar, so you can’t breathe any good air (and imagine the moment when your movement is invisibly stopped by the glass and you realize you’re under glass…). Some people say it’s like having always before you and under you a huge black hole without a bottom, a black, black hole, maybe with vague teeth in it, and then your being part of the hole, so that you fall even when you stay where you are (… maybe when you realize you’re the hole, nothing else…).

David Foster Wallace: The Planet Trillaphon as it Stands in Relation to the Bad Thing


The former Czech president Václav Klaus enters the restaurant. The two men, who openly detest each other, smile warmly and exchange a few words. As Klaus walks off, Babiš’s smile slides to a grimace and a withering look.“This is . . . the most negative person,” he says. “Klaus, Kalousek. They all want to get rid of me,” he explains, referring to Miroslav Kalousek, leader of the opposition, whom Klaus is meeting for lunch.

Henry Foy: Lunch with the FT: Andrej Babiš


Republika je tranzitní země, otázka je: jsme schopni vytěžit z toho maximum? Ve středověku státy a města na obchodních stezkách bohatly, my z té polohy naopak chudneme.

Matěj Stropnický v rozhovoru pro týdeník Echo


Ženy mezi třicítkou a padesátkou vytvořily kotel s transparentem „ALEŠ JE BŮH“ a vděčně se smály každému vtipu. Z řetězu utržený Aleš Zbořil se blýsknul i nenápadným rasistickým žertíkem: „Někteří obviňují AZ-kvíz z rasismu, protože tu dvacet let nebyl žádný cikán“ (smích publika). Rozdivočelýho Aldu musel zklidnit režisér, kterej připomněl, že se nedávno „jeden Rom dostal až do finále“.

Prigl.cz: Další článek: Osm tezí o AZ kvízu


Jakoby náhle jsme se ocitli v situaci, kdy družina blogerů ovládá Lidové noviny, titul s tradicí odkazující na Čapka, Peroutku či Vaculíka, a provozují je jako médium, jež je platformou malé české nenávisti. Čpí poníženou služebností vůči vydavateli a překypují propagandistickým štvaním vydávaným za novinářství. Bulvární deník Blesk je dnes psán řemeslně i s odpovědností za obsah lépe než do bahna citací z nacistického webu upadlé Lidové noviny.

Jakub Patočka: Bez odvážné mediální reformy neudržíme demokracii


Tinder is a productivity app disguised as “fun.” The app gently reminds us that romance is a commodity with many potential suppliers. So creating a Tinder profile becomes necessary work that presents one as desirable and sexual, that positions one as an advertisement to a potential mate, that communicates that I am a fantasy that you did not even know you had until I appeared in front of you, on your screen, in your hand. Tinder is about selecting the images that make you look a combination of bored and hot — intelligent without being egotistical, curious without appearing desperate.

Alicia Eler & Eve Peyser: How to Win Tinder


The quintessential exponents of Tinder chill are perhaps the Softboy and the Fuckboy. In “Have You Encountered the Softboy?” Alan Hanson explains these types: “The Fuckboy is perplexed that you were upset when he forgot to text you for three days and then sent ‘what are you up to’ at last call. The Softboy knows this behavior is selfish and cruel, though his desire to get laid can trump this. He feels shame. He does it again.” Call a Softboy out on not responding to your texts and he’ll offer an explanation of what he’s going through, that he cares a lot about you but you’re “stressing him out.” Call a Fuckboy out and he’ll tell you to “chill” or “calm down.” But they’re both telling you the same thing.That is not to say chill is limited to such men; people of any gender can participate in chill. The only requirement is that you don’t acknowledge it. To remain chill is to ignore without intention, not because you chose to but because you don’t have the emotional energy to reply to everyone. The more we Tind, the seemingly chiller we become. But really we are just overwhelmed with faces behind screens, with serial objectification and passive evasion. Away from the screen, chill seems less chill and more like a sad wish that people were more robotic, without needs or feelings, hermetically self-fulfilling and self-fulfilled.

Alicia Eler & Eve Peyser: Tinderization of Feeling


What the social networks can create is a substitute. The difference between a community and a network is that you belong to a community, but a network belongs to you. You feel in control. You can add friends if you wish, you can delete them if you wish. You are in control of the important people to whom you relate.

Zygmunt Bauman interviewed by Ricardo de Querol


To jde ruku v ruce. Instituce mají za úkol publikum vychovávat. K tomu mám jednu historku. Loni v lednu měla v Rudolfinu premiéru moje skladba No Night No Land No Sky. Zahrála ji Pražská komorní filharmonie, která si ji u mě objednala společně s německou Deutsche Kammerphilharmonie. Což bylo mimochodem poprvé, kdy mě nějaká větší česká hudební instituce oslovila, abych pro ně něco napsal.Publikum v tom Rudolfinu se rozlomilo na dvě poloviny. Pro jedny to bylo překvapení, pro druhé naprostá zrada koncertního provozu. Dokonce mi pak jeden pán napsal, že to považuje za podraz od vedení Pražské komorní filharmonie. To slovo “podraz” mě zaujalo. Ono říká, že dotyčný posluchač chápe to abonmá jako smlouvu: když si ho koupí, tak za něj bude pravidelně dostávat dvě hodiny něčeho “hezkého”. Prostě se posadí, zhasnou v sále a ta hudba ho bude dvě hodiny tak jako ovívat. A on pak vyjde z Rudolfina jako ze sauny.

Miroslav Srnka v rozhovoru s Ondřejem Formánkem


Pro mě je hudba něco jako sudoku. Musí štymovat při pohledu ze všech směrů. Ohromně komplexní a jednoduché zároveň. Strukturovaná emoce. Fantazie uvnitř řádu. Jakási cesta objevování s nadšením z harmonické souvislosti na závěr. Podobně jako když naše matikářka na gymplu dopsala na tabuli nějaký složitý důkaz a celá se zatetelila radostí. A je jedno, jestli je to písnička od Beatles nebo Beethovenova symfonie.

Miroslav Srnka v rozhovoru s Ondřejem Formánkem


Most Romans, like Augustus, thought cruelty to slaves was shocking. They understood that slaves could not simply be terrified into being good at their job. Instead, the Romans used various techniques to encourage their slaves to work productively and willingly, from bonuses and long-term inducements, to acts designed to boost morale and generate team spirit. All of these say more than we might imagine about how employers manage people successfully in the modern world.

Jerry Toner: Slaves or wage slaves


“In the early days when we arrived, the people were impressed with us,” he said. “They were taking pictures of us, inviting us into their homes. They liked our brown skin and our dark hair.”After the attacks in Paris, though, many Europeans began to regard the migrants as a security threat.“They turned their faces away from us,” he said. “I felt like the Finnish people really didn’t want us anymore.”

Tim Arango: Disappointed With Europe, Thousands of Iraqi Migrants Return Home


„Mohli by se uprchlíci použít jako pracovní síla pro stavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe?“ nastavuje mladý muž laťku otázek z publika. „Nemohli. Jelikož chtějí do Německa, tak z toho logicky vyplývá, že nechtějí pracovat,“ opáčí Zeman nastavením laťky výrokové logiky.

Petr Bittner: Jak Miloš Zeman lhal pro lidi

Leden 2016

ziburovatět: začít se vyjadřovat ke všem společenským i celosvětovým problémům na základě toho, že se člověk z bodu A do bodu B dostal nezvyklým dopravním prostředkem, případně bez něj (t. j. pěšky); podle Ladislava Zibury

Čeština 2.0


Selfies must be shared — or at least be taken as part of a series with the intention to share at least one — to be considered selfies. This is my working definition (and for purists, also the one listed in the Oxford Dictionaries) and there are no exceptions. If you take a picture of yourself never intending to post it or send it out, that is not a selfie. If you allow someone else to take your picture, and then put it on Instagram, that’s not a selfie (it is still valuable mythmaking-via-imagery, but with the disqualifying intervention of an outsider). If you take a picture with yourself and someone else and share it, that is called an “ussie,” and it technically counts, but is usually met with less disdain than a solo effort.

Rachel Syme: SELFIE: The revolutionary potential of your own face, in seven chapters


As a consequence Belgium is no longer one, or even two, states but an uneven quilt of overlapping and duplicating authorities. To form a government is difficult: it requires multi-party deals within and across regions, “symmetry” between national, regional, community, provincial, and local party coalitions, a working majority in both major language groups, and linguistic parity at every political and administrative level. And when a government is formed, it has little initiative: even foreign policy—in theory the responsibility of the national government—is effectively in the hands of the regions, since for Belgium it mostly means foreign trade agreements and these are a regional prerogative.

Tony Judt: Is There a Belgium


Obě ženy navíc dobře vědí, že i v obtížné situaci vám dokáže řada institucí ještě komplikovat život. „Cítila jsem se strašně ponížená. Když jsem našla řešení, zrazoval mě od něj úřad, stát, obec. Třeba spolubydlení. Vypočítala jsem si, že je pro mě lepší vzít si dva plus jedna byt v lepším stavu a blízko centra a jeden pokoj pronajímat zahraničním studentům, než mít rozpadlou garsonku na kraji města,“ popisuje Kateřina Mahdalová, jak se pokoušela vynalézavě se ze své situace dostat: „Úřednice se na to neustále tvářily divně. Pochybovaly, zda je to vhodné pro děti.“„Pak jsem začala rozjíždět svůj web datovazurnalistika.cz. Sociální pracovnice na mě řvala u soudu, že to nemyslím vážně, jak si představuju, že se tím uživím. Soudkyně na mě taky naléhala, proč se nenechám zaměstnat? Přitom jsme měla nasmlouvané zakázky a placenou spolupráci. Chtěly mě odvádět od profese, které vůbec nerozuměly. Dnes se tím webem živím,“ říká.

Zuzana Vlasatá: Příběhy dvou žen: chudé kvůli dětem?


In the era before women had any control over their fertility, child abandonment—a de-facto form of infanticide—“affected not tens of thousands, not even hundreds of thousands, but millions of babies,” according to the anthropologist and primatologist Sarah Hrdy. In Florence, for instance, the average annual rate of infant abandonment between 1500 and 1843 ranged from twelve per cent to forty-three per cent. In response, societies eventually began establishing foundling hospitals, but the mortality rates at these were equally high. Two-thirds of babies left at a Florence foundling home between 1755 and 1773 died before their first birthday; in 1767, mortality rates in foundling homes in St. Petersburg and Moscow reached ninety-nine per cent. While contemporary readers may find these statistics shocking, many people at the time knew exactly what was going on. In the town of Brescia, in northern Italy, residents proposed carving a motto over the entrance to the foundling home: “Here children are killed at public expense.”

Kathryn Schulz: The Best Facts I Learned from Books in 2015


Adorno’s central objection—that astrology fostered a risky passivity—was later echoed by liberal intellectuals who argued that New Age thinking (to which astrology belonged, despite its lineage going back to antiquity) did even worse damage by encouraging an inward turn at the expense of the civic sphere. Most notable among these critics was Christopher Lasch, who argued in a 1976 issue of the New York Review of Books that Americans had lost faith in politics and retreated to “purely personal satisfactions.” These satisfactions included New Agey self-improvement ventures like therapy and “the wisdom of the East,” but also yuppie ones, like ballet and jogging. Such activities were harmless in themselves, but signified an ominous “retreat from the political turmoil of the recent past”—and a retreat, more worryingly, from history in general. For what did injunctions to “live in the moment” and “be present” mean if not “forget the past”?

n+1: Stars—They’re Just Like Us!


Jsem hluboce přesvědčen, že dějiny střední Evropy by se odehrávaly jinak, kdyby se prezidentem Československa stal Dubček, jehož celoživotní zkušenost pravila, že osudy národů určují velmoci a že jen když bude dostatečně opatrný, Moskva jej možná opět povolá do služby. Jenže Havel chtěl vtisknout Čechům (a Slovákům) víru, že vzdor a „neopatrnost“ se vyplácejí, že národy si samy určují svůj osud, pokud jsou připraveny snášet případné oběti.

Martin M. Šimečka: Jiný Václav Havel


Autor skladby Hadr, kterou si Dělnická strana vybrala, s jeho dodatečným svolením, za svou hymnu, se ve své hospodě poselstvím songu „jsou to jen páni, co bez přestání z dělníčka hadr dělaj na vytírání, zkoušej ho mačkat, dokud z něj kape“ zrovna neřídil. Servírce a kuchařce platil minimum s argumentem, že přece nejde jen o peníze. „Je to pro ně svým způsobem prestiž, pracovat pro kapelu Ortel, respektive pro mě,“ říkal tehdy návštěvníkům.

Hana Čápová: Úspěch slavíka Ortela je připomínkou, kolik tu žije lidí s pocitem beznaděje


Takzvaná „nová levice“ je z mnoha stran obviňována, že cítí s uprchlíky, ale už ji nezajímají „naši“ bezdomovci či staří lidé. Není to pravda, přinejmenším pokud jde o bezdomovce nebo Romy - ti mají v řadách levicových a antirasistických aktivistů zastání. Ale kdo z nás o sobě může říct, že zná problémy a stojí na straně těch, které mezi sebou opovržlivě označujeme jako „white-trash“ či bílý odpad?

Tomáš Schejbal: Ortel nad sluníčkáři


Současná válka proti politické korektnosti se nijak neliší od Ordinace v růžové zahradě: samotný děj se nikam nerozvíjí a občas se objeví osobnost, která byla populární v devadesátých letech.

Petr Bittner: Síť revoluční politické korektnosti


Na pasový úřad Třetí říše se v roce 1933 dostavil Egon Meisel a žádal o vystěhovalecký pas. “Pročpak se chcete vystěhovat, pane Meisel?” ptá se ho úředník. “Máte tady přece zavedenou živnost, dům, přátele…” “Když já slyšel, že mají být pogromy na židy a na holiče.” “A proč, prosím vás, na holiče?” “Vidíte, a to je právě důvod, proč chci odtud. Každý se ptá jenom Proč na holiče…”

Židovské vtipy

Prosinec 2015

Čtyřiadvacátého srpna letošního roku seděl doma na gauči a podle svých slov přemýšlel o budoucnosti. O tom, že by se odstěhoval od rodičů a začal nový život. „Bodla by k tomu nějak holka. Jít bydlet ve dvou. S kamarádem bych bydlet nemohl, připadal bych si jako buzerant,“ popisoval, co se mu honilo hlavou. „Chtěl jsem se seznámit s novými lidmi, ale nevěděl jsem jak,“ pokračoval ve výpovědi. Nakonec ohřál vodu ve varné konvici, vyšel z domu a zezadu přistoupil k nic netušící ženě, která šla po ulici. Aniž by jí cokoli řekl, nalil na ni zezadu vroucí vodu. „Chtěl jsem aby se otočila, udělat nějakou blbost. Nechtěl jsem ji polejt tak moc. Ujela mi ruka,“ tvrdil. Když žena začala křičet, otočil se a odešel domů. Po chvilce se podle svých slov vydal na procházku do Prokopského údolí.

Čeněk Třeček, Jiří Pánek: Jsem moc velký dobrák, tvrdí muž obžalovaný z polévání žen vařící vodou


Co cítíte k agentům dnes, když už máte jistotu, že to agenti byli? Necítím k nim naprosto žádnou zášť. Je pro mě sice strašné zklamání jejich chování jako lidí, ale vytvořil jsem si k nim za tu dobu vztah. To není stockholmský syndrom. Vím, že to byla jejich práce, taky musí platit složenky. V hnutí je lidé vítali tím, že jim dávali pusu na tvář a kdyby potřebovali, udělali by pro ně vše. A oni se mezitím snažili dostat nás na doživotí. Z hlediska systému to chápu, je prostě takový. Z hlediska těch lidí je to zvláštní, to musí být silná nátura.

Petr Sova v rozhovoru se Sašou Uhlovou


Není náhoda, že žádný jazyk nemá výraz pro osiřelého rodiče. Když vám umře rodič, jste sirotek, ale pro osiřelého rodiče výraz neexistuje, to není v řádu věcí.

Dana Gálová v rozhovoru s Ondřejem Nezbedou


Throughout the medieval era, disapproval of crying is confined to hypocritical tears, which were understood to be common in both men and women. Put another way, until recently, grown men actually forced themselves to cry publicly in the hope of impressing their peers.

Sandra Newman: Man, weeping


“The equal validity of every culture” is racist. It masquerades as a universal axiom that every Arab, Eskimo, and Fijian could arrive at if only they would reflect, but it’s no more universal than cheeseburgers. It is the idea of a very specific culture — the post-Christian West. “The equal dignity of all religions” is violent. It is the doctrine of a very specific theology — that of religious pluralism. Implicit, then, in the violent restructuring of cultures and religions into equal units is the assertion of one particular race, culture, and theology as the dominant one, under who’s gaze which all Jews, Muslims, Catholics are revealed as relative — the culture of post-Christian liberalism.

Marc Barnes: Why “Getting Along” Isn’t Working


The World Bank provided some relief from bad news this week with some fresh, positive data: For the first time ever, it estimates that the number of people around the world living in extreme poverty will fall below 10 percent.Using an updated international poverty line of USD $1.90 a day, the Bank estimated that global poverty has fallen from 12.8 percent of the world’s population in 2012 to 9.6 percent of the global population in 2015. The new figures raise hopes that extreme poverty could be eliminated in the near future, the bank said.

Adam Taylor: For the first time, less than 10 percent of the world is living in extreme poverty, World Bank says


I have a lot of friends who grew up in the USSR, or Yugoslavia, who describe what it was like. You get up. You buy the paper. You go to work. You read the paper. Then maybe a little work, and a long lunch, including a visit to the public bath… If you think about it in that light, it makes the achievements of the socialist bloc seem pretty impressive: a country like Russia managed to go from a backwater to a major world power with everyone working maybe on average four or five hours a day. But the problem is they couldn’t take credit for it. They had to pretend it was a problem, “the problem of absenteeism,” or whatever, because of course work was considered the ultimate moral virtue. They couldn’t take credit for the great social benefit they actually provided. Which is, incidentally, the reason that workers in socialist countries had no idea what they were getting into when they accepted the idea of introducing capitalist-style work discipline. “What, we have to ask permission to go to the bathroom?” It seemed just as totalitarian to them as accepting a Soviet-style police state would have been to us.

David Graeber interviewed by Thomas Frank


Dospělý člověk zná koncept „důstojnosti“. A tento koncept nemá materiální povahu. Nepřináší zisk. Dítě je za bonbón ochotné udělat cokoli ponižujícího. Ještě se mu nedostává osobnosti, základu, na kterém se důstojnost může vytvořit. Dospělé individum, jedinec, v jehož vědomí se osobnost již utvořila, ze sebe nebude kvůli zisku dělat idiota. U silných osobností se tento abstraktní koncept ukazuje stát výš než materiální blaho. Dospělý člověk nerozjezdí rajčata traktorem. Nesedne si do buldozeru, aby jím rozdrtil husy, které předtím odebral obchodnici ve venkovském obchůdku… Protože to je hanba.

Arkadij Babčenko: Infantilismus „ruského světa“


„Bydleli jsme poblíž černobylské atomové elektrárny. Pracovala jsem jako pekařka, vyráběla jsem pirožky. A můj muž byl hasič. Akorát jsme se vzali, dokonce jsme se ještě drželi za ruce, když jsme šli na nákup. Ten den, kdy reaktor vybuchl, měl manžel jen pohotovost na stanici. Vyrazili na výjezd v košilích, v domácím oblečení, k jadernému výbuchu, nedali jim žádné speciální vybavení. Tak jsme žili… Víte… Celou noc hasili požár a dávky radiace, kterým byli vystaveni, nebyly slučitelné s životem. Ráno je všechny letadlem odvezli rovnou do Moskvy. Ostrá, pronikavá bolest… přežili ještě pár týdnů… ten můj byl silný, byl sportovec, umřel jako poslední. Když jsem tam dojela, řekli mi, že leží ve speciálním boxu a nikoho k němu nepouštějí. ´Ale já ho miluju,´ prosila jsem. ´Starají se o ně vojáci. Co bys tam zmohla?´ ´Miluju ho.´ Snažili se mě umluvit: ´To už není ten, koho jsi milovala, je to už jen objekt určený k deaktivaci. Chápeš?´ Ale já si stále jen opakovala: miluju, miluju… V noci jsem k němu vylezla po požárním žebříku…. Strážce jsem uprosila, uplatila, aby mě k němu pustili… Nenechala jsem ho samotného, byla jsem s ním až do konce. Za pár měsíců po jeho smrti jsem porodila holčičku. Žila jen pár dní. Ona… tolik jsme na ni čekali a já ji přitom zabila… Zachránila mě, veškerou radiaci vstřebala do sebe. Byla tak maličká…Úplný drobeček… Ale já je dva milovala. Copak je možné někoho zabít láskou? Proč to musí být spojené – láska a smrt? Všude chodí spolu. Ať mi to někdo vysvětlí. Plazím se po kolenou u hrobu…

Světlana Aleksijevičová v projevu při příležitosti převzetí Nobelovy ceny za literaturu


S našimi studenty jezdíme dvakrát v roce do Auschwitz a je to užitečně strávený čas. Při prohlídkové trase nejprve padne na diváka šílená, studená hrůza, že chybělo málo, narodit se před několika desítkami let, a byli bychom mezi obětmi. Později ale přijde ještě jiný typ hrůzy, šílenější, studenější a děsivější. Vědomí, že chybělo málo, narodit se před několika desítkami let a o několik desítek kilometrů směrem na západ, a byli bychom mezi vykonavateli.

Marek Vácha: Chvění

Listopad 2015

Motivační weby jsou plný originality a neurčitých doporučení, jak „jít vlastní cestou“, jenže k Octavii a domečku vás přivedou úplně jiný cesty, než je nějaká vlastní.

Prigl.cz: Svět patří těm, co se poserou


In reality, Walden Pond in 1845 was scarcely more off the grid, relative to contemporaneous society, than Prospect Park is today. The commuter train to Boston ran along its southwest side; in summer the place swarmed with picnickers and swimmers, while in winter it was frequented by ice cutters and skaters. Thoreau could stroll from his cabin to his family home, in Concord, in twenty minutes, about as long as it takes to walk the fifteen blocks from Carnegie Hall to Grand Central Terminal. He made that walk several times a week, lured by his mother’s cookies or the chance to dine with friends. These facts he glosses over in “Walden,” despite detailing with otherwise skinflint precision his eating habits and expenditures. He also fails to mention weekly visits from his mother and sisters (who brought along more undocumented food) and downplays the fact that he routinely hosted other guests as well—sometimes as many as thirty at a time. This is the situation Thoreau summed up by saying, “For the most part it is as solitary where I live as on the prairies. It is as much Asia or Africa as New England… . At night there was never a traveller passed my house, or knocked at my door, more than if I were the first or last man.”

Kathryn Schulz: Pond Scum. Henry David Thoreau’s moral myopia.


The development of containers revolutionized trading among nations. Within 5 years of “containerization,” posits one estimate, trade among nations increased 320%; within 20 years, trade increased by 790%. In 1965, before containerization, a crew could move 1.7 tons of goods per hour. After containerization, a crew could move 30 tons per hour — a 17.6x increase in productivity.

Priceonomics: Why Aren’t America’s Shipping Ports Automated?


But the more important reason I’m glad to have majored in computer science relates to something else Dr. Perlis said during that first class. He said it right after the poetry thing:“Think about the greatest, most beautiful cathedrals in Europe. Some of them took more than 500 years to build. Can you imagine the grandeur and scope of the computer programs we will build over the next 500 years?”

Andy Raskin: Is Programming Poetry?


Na otázku, proč mrtvolu uchovávala ve sklepě a nevyhodila ji třeba do kontejneru, odpověděla matka rezolutně: „Vždyť to bylo moje dítě!“Žena také u soudu řekla, že pro ještě nenarozeného potomka neměla vymyšlené jméno, v duchu mu říkala Dítko Kvítko.

Martin Beneš: Matka utopila novorozenou holčičku v kbelíku, dostala 18 let vězení


„Chtěli jsme něco pro každého. Fašistům kampaň potvrzuje, že by se měla zavést tvrdší pravidla a omezit svoboda, liberálům střední třídy zase dává možnost zažít vůbec nějaké emoce. Cynikům možnost se nad to povyšovat a útlocitným se rozplývat. Ale všem hlavně dává pocit, že se děje něco, co je přesahuje, a důvod se účastnit a být u toho,“ popisuje marketingovou taktiku specialista.

Adam Hrubý: Paříž jede bomby aneb jak se prodává teror


Nezlomné předsvědčení, že před mým právem na to udělat si jakýkoli vtip na jakékoli téma se musí všechno zastavit a všechno se mu musí podřídit (tak jako si fundamentalistický muslim, křesťan, neoliberál či levičák myslí to samé o své víře). Ne, nemusí. Nejde ani tak o téma, ale o způsob a intenci. Vysmívat se cizí bolesti a bezmoci a zesměšňovat cizí utrpení (a jet na tom byznys či fedrovat v tomto duchu styl) je prostě svinstvo, které je možná třeba někdy bránit kvůli koherenci práv anebo před větším svinstvem typu vraždy, ale rozhodně to není žádná hodnota, již by mělo smysl bránit samu od sebe. Volání “Všichni jsme Charlie Hedbo” bylo šovinistické selhání a neschopnost Západu vidět vlastní krutost a vlastní fundamentalismus.

Ondřej Slačálek v komentáři na svém facebookovém profilu


V desetiletích od konce druhé světové války jsme svědky proměny formy rasismu: od biologického rasismu směrem k novému, kulturnímu rasismu. Krize sociálního darwinismu byla podpořena a do jisté míry urychlena pokrokem moderní genetiky. Tak, jako byla průkopnická práce Charlese Darwina použita rasisty jako údajný vědecký základ a napomohla tím biologicko-rasistickým ideologiím k „rozkvětu“, tak dnes to jsou naopak paradoxně přírodovědné objevy, které umožnily dekódování lidského genomu a vzaly tak sociálnímu darwinismu jeho zdání vědeckosti.Antropologie mezitím na základě nálezů kostí a rozluštění genomu zjistila, že „všichni pocházíme z Afriky,“40 že světlejší kůže Evropanů je odchylkou od původně tmavší a že lidstvo nepochází z různých druhů opic (polygeneze), ale z jediného (monogeneze). Srovnávací výzkum genů všech částí lidstva ukázal, že neexistují žádné podstatné rozdíly mezi jednotlivými lidskými skupinami. Nejnovější výzkumy navíc ukázaly, že došlo k malému smíšení druhu Homo sapiens, vzešlého z Afriky, s příbuzným druhem neandrtálce. Docházelo tedy k malému míšení během 20 tisíc let před vymřením neandrtálců před 30 tisíci lety. To není dobrá zprava pro rasisty, že je nordický člověk „bastardem“ a jenom Afričané mají „rodově čisté“ geny.

Volkhard Mosler: Proměny rasismu. Od sociálního darwinismu ke střetu civilizací (II)


Uprchlíky (i ekonomické migranty, což je totéž) lze považovat za avantgardu v tom významu, že jsou doslovným ztělesněním „deleuzovského paradigmatu“ pozdního kapitalismu. Jsou to skuteční nomádi, kteří se v pocitu bezprostředního ohrožení vydali na cestu. Můžeme dokonce starolevičácky tvrdit, že reprezentují potenciální revoluční subjekt, protože – zaprvé – zviditelňují dramatické rozpory kapitalistického systému a pokrytectví legitimizujících ideologií. Zadruhé: radikalizují tyto rozpory tím, že berou ideologie za slovo a dovádějí je svou praxí do neuvažovaných důsledků. A konečně zatřetí: vrhají nelichotivé světlo na naši vlastní situaci – v éře globalizovaného kapitálu jsme téměř všichni běženci, kteří nemají své místo jisté.

Roman Kanda: Uprchlíci ve věku migrace


Vciťovat se do obětí, budiž, ale není to náhodou tak, že část liberální levice miluje oběti – že je miluje právě proto, že jsou oběťmi, a že to říká něco poněkud podivného o jejím vztahu k životu, který je založen na úsilí nebýt obětí? A bude je milovat i poté, co se dosáhne kýženého stavu a oběti oběťmi být přestanou?

Ondřej Slačálek: Vzpoura proti specialistům na dobro


Osvětim byla a je výhodným symbolem pro různé evropské země, z odlišných důvodů. Třeba pro Poláky je místem, kde byli zabíjeni i oni. A to je pravda. Poláci opravdu byli po polských a maďarských Židech třetí nejpočetnější skupinou obětí. V poválečných letech proto mohl polský komunistický režim Osvětim prezentovat jako místo společného židovského a polského utrpení, což se mu hodilo, protože prosazoval, že občané Polska trpěli stejně jako Židé. Jenže to už pravda nebyla.Výhodným symbolem byla Osvětim i pro Sovětský svaz, protože byla jediným místem, kde nebylo možné mluvit o sovětských občanech jako o spolupodílnících na vraždění. Sovětští občané se totiž podíleli na střílení na východě a pomáhali budovat Treblinku, Belzec, Sobibor, ale k Osvětimi ničím „nepřispěli“.A konečně i k Německu byl symbol Osvětimi velice přívětivý, protože po válce Němci mohli říkat: „My jsme nevěděli, co se dělo v Osvětimi!“ A to je - možná - pravda. Jenže pokud symbolizujete holokaust Osvětimí, pak by z toho vyplývalo, že Němci nevěděli o holokaustu jako takovém, což už pravda není. Němci zcela jistě věděli, co se dělo, protože masové vraždy Židů začaly na východní frontě bez jakéhokoli utajení a podílely se na nich stovky tisíc Němců - a těm se děj odehrával před očima. A symbol Osvětimi tento fakt zamlžuje.

Timothy Snyder v rozhovoru s Přemyslem Houdou


Väčšina Židov, asi 97 percent, bola zavraždená mimo nacistického Nemecka. Odhadom asi polovica nemeckých Židov ho prežila. V zónach bez štátu, tam kde ho Nemci zničili, Židia takmer nemali šancu prežiť, možno jeden z dvadsiatich. Na miestach, kde bol suverénny štát, aj keď tam viedli politiku holokaustu, pomer prežitia bol jedna ku dvom. V Dánsku 99 percent Židov prežilo, v Estónsku naopak zomrelo, hoci išlo o podobné krajiny, kde tradícia antisemitizmu nebola až taká odlišná. Lenže povaha okupácie tam bola úplne odlišná, Estónsko čelilo jednej z najradikálnejších foriem okupácie, Dánsko prešlo relatívne pokojným obsadením. Pozrime sa na mestá, napríklad kto zomrel v Paríži. Tam zahynulo prekvapivo viac poľských Židov než francúzskych, pretože tí poľskí nemali občianstvo. Ak sa pozriete na čísla, tak z toho vyskakuje niečo, čo by sme mali objasniť. A nedá sa vysvetliť nemeckou ideológiou, pretože tá bola rovnaká po celej Európe, nevysvetľuje to ani antisemitzmus, ktorý sa viacmenej neodlišoval v rôznych častiach Európy. Najdôležitejšou povahou nemeckej moci sa tak stáva deštrukcia štátov, každý štát, ktorý Nemci zlikvidovali, otvoril nové možností na útlak Židov.

Timothy Snyder v rozhovoru s Mirkem Tódou


Označím mesianismus amerických neokonzervativců formulí majdanizace zahraniční politiky. Tou metaforou chci zachytit představu, že protesty na různých náměstích jsou vždy projevem vůle k demokratickému uspořádání státu – jak zaslepeně eurocentrické bylo například pojmenování arabské jaro! Obecněji můžeme majdanismus definovat jako víru ve vznik demokracie spontánní „transsubstanciací (přepodstatněním) protestujících davů v politický systém“. Je to mystifikace, mobilizační energie majdanů je většinou postavena na nadvládě identitárního diskurzu, který je morem demokracie, náměstí plná protestujících zástupů se jen v určitých historických situacích transformují v demokratické instituce.Majdanismus je jednou z podob víry v rozhodující roli antipolitiky v dějinách Evropy. Přesněji tím slovem můžeme označit katastrofální důsledky přecenění teatralizované reprezentace jednoty na náměstích a podcenění strukturálních podmínek demokracie. Prvním tragickým příkladem majdanizace zahraniční politiky byla západní podpora kosovského separatismu „humanitárním bombardováním“ Srbska, prezident Bush jen přejal a rozvinul tento přístup k zahraniční politice.

Václav Bělohradský: Prokletí majdanismu


Je těžké o spolupacientech psát, i když bych rád, ale opravdu nechci nikoho poškodit. Přesto zmíním cca pětašedesátiletého penzistu, který vlastnil úspěšnou menší firmu, má milující ženu, děti, na které může být pyšný, krásná vnoučata a finančně je za vodou, protože má kromě důchodu i stabilní příjmy z investovaného majetku. Člověk, o němž by běžný člověk řekl onu, lidmi s depresí tak nenáviděnou, větu „Z čeho ON proboha může mít depresi?“ A měl ji. Nedokázal se z ničeho radovat, ani ze své rodiny, přestal být schopen práce, zažíval trýznivé pocity a přemýšlel o sebevraždě. Když jsem na oddělení nastoupil, měl za sebou už tuším třináct elektrošoků. Během mého pobytu absolvoval ještě tři další. Po každém z nich zapomněl jména svých spolupacientů na pokoji a musel se zeptat, kde je záchod. Také přišel kvůli šokům o několik zubů (na svůj věk měl záviděníhodný chrup), protože roubík holt vždycky nesedne správně. Musel požádat přítele, aby mu udělal účetní uzávěrku firmy, jejíž činnost ukončil, přestože dřív by to pro něj nebyl sebemenší problém. Nyní vůbec netušil, jak se to dělá. Po každém šoku byl zmatený, ale druhý den už byl v pohodě. Byl za ty šoky vděčný – bez ohledu na poškození paměti a ztracené zuby – protože se po mnoha letech konečně cítil lépe. Elektrokonvulzivní terapie mimochodem probíhá v úplné anestezii a není to tak „hororové“, jak si někteří lidé představují, zejména pod vlivem některých slavných děl světové kinematografie.

Jaroslav A. Polák: Dva měsíce v blázinci – část 1. - Oddělení 22


[A]ntidepresiva nejsou žádné „veselé pilulky“ a že léky proti úzkosti, například populární Lexaurin, nejsou antidepresiva. Smyslem antidepresiv je vytvořit v mozku podmínky, jaké panují ve zdravém mozku, nic víc. To chce čas, proto trvá často i několik týdnů, než lék zabere (nebo než je možné říci, že nezabírá), a proto je třeba užívat je pravidelně i po odeznění potíží (v případě lidí s reaktivní depresí je možné lék po nějaké době postupně vysadit, u lidí trpících bipolární poruchou nebo rekurentními depresemi je obvykle nutné užívat léky celoživotně). Pokud by antidepresiva užíval zdravý člověk, rozhodně mu to náladu nezlepší a projeví se nanejvýš nežádoucí účinky.

Jaroslav A. Polák: Dva měsíce v blázinci – část 1. - Oddělení 22


The most essential gift for a good writer is a built-in, shock-proof shit detector.

Ernest Hemingway interviewed by George Plimpton for Paris Review No. 18 (spring 1958) ᔥ David Shields: Reality Hunger


[N]apište prosím někdo román pro čtenáře, který nemá čas na čtení.

Eva Klíčová v anketě Česká próza na konci roku 2015, Host 8/2015


Rádi píšou o něčem z minula, o svých soukromých trablech, o tom, jak cestují, jak jim umřela babička, o svém dětství, o tom, jak trochu myslí na sex. Spořádaná témata spořádaných autorů, kteří se pohybují v bezčasí dějin každodennosti, v univerzálním časoprostoru, kde není Únor ani Listopad. V tomto chudém aranžmá nechávají pobývat bezvýrazné postavy, které si lze sotva zapamatovat. Jako by se báli cokoliv sdělit, a tak alespoň píší tak trochu staromilsky, krouží pěkné věty v duchu stylistických cvičení, hloubaví jsou pak spíše sentimentálním, uvzdychaným a především nezávazným, tedy soukromým způsobem. Hlavně pak pěstují texty reflexivní a fragmentární – prý se svět rozpadl a příběhy (dějiny) skončily. Jenže k čemu nakonec všechny ty Mapy Ann, Šaty z igelitu, Pálenky, Do tmy, Zázemí, Spouště, Juhásové jsou? Kdy dojde na víc než jen na kratochvíli se slovy? Na víc než lunatické literární modelářství? Škoda že tito předčasně utrápení dědicové bezvýznamnosti nemají trochu vůle přestat se zabývat sami sebou, ať už asociovaně, či nikoliv.

Eva Klíčová: Konec dějin

Říjen 2015

Je to i jeden z důvodů, proč jsem já před půl rokem nastoupila do ZOOTu. Vůbec se nechováme jako e-shop. A mojí nejčastější metaforou, kterou vysvětluji, kde pracuji, je „občanské hnutí“. Máme hodnoty a filozofii a někdy mi přijde, že prodej oblečení je k tomu „jenom tak bokem“.

Pavlína Louženská v rozhovoru s Dominikou Konečnou


[N]ic mi nedělá takovou radost jako možnost ocenit dobrotu a zásadovost svého politického protivníka.

Yanis Varoufakis o Angele Merkelové v rozhovoru pro Der Spiegel


Nedávno jsem vedl diskusi přes Facebook s člověkem, který se zabývá tvorbou staveb na klíč. Už jsem jich postavil na padesát tisíc, psal hrdě, a co děláte vy? Co je vaše práce? “Moje práce spočívá v tom, abyste už dalších padesát tisíc takových domů nepostavil,” odpověděl jsem mu. A za tím si stojím.

Adam Gebrian v rozhovoru s Irenou Jirků


I discovered that at least one person in Europe in the 1730s not only knew about Buddhism but had studied Buddhist philosophy for years. His name was Ippolito Desideri, and he had been a Jesuit missionary in Tibet. In 1728, just before Hume began the Treatise, Desideri finished his book, the most complete and accurate European account of Buddhist philosophy to be written until the 20th century. The catch was that it wasn’t published. No Catholic missionary could publish anything without the approval of the Vatican—and officials there had declared that Desideri’s book could not be printed. The manuscript disappeared into the Church’s archives.

Alison Gopnik: How an 18th-Century Philosopher Helped Solve My Midlife Crisis


The biological computing units are made to believe that they are in control of the capital. In service to the capital maximizer they build great monuments. Groups of very tall structures where these biological computers can gather in close proximity to one another and devise the best means to make more capital. By delivering intense emotional reward to those that most efficiently grow capital and withholding rewards from those who do not, the capital maximizer ensures the allegiance of its biological computational resources.

@ThoughtInfected: Capitalism is a Paperclip Maximizer


Whether its central claim is an inscrutable dream of religiously legitimated sovereignty or a malleable delusion, the appeal of ISIS is easily abstracted from motives available to outsiders. It is, in the incisive words of the New York artist Molly Crabapple, a ‘cosplay Caliphate’, a dress-up festival of blood-soaked nostalgia whose very pretensions to antiquity mark it as the rankest kind of modern innovation.

Benjamin Dueholm: Return of the King


Islámští utečenci nebudou podle prezidenta Miloše Zemana dodržovat a respektovat naše zákony a zvyklosti. Budou mít právo šaría, takže nevěrné ženy budou kamenovány, zlodějům se budou utínat ruce, řekl dnes prezident při debatě se zaměstnanci Řeznictví a uzenářství Matula v Lechoticích na Kroměřížsku.

ČTK ᔥ Echo24


Co jsme to za Evropany, že zcela samozřejmě předpokládáme, že imigranti kulturně převálcují nás – a ne my je? Co jsme to za křesťany, že ani nepomyslíme na to, že by muslimové po setkání s naší plnou, žitou křesťanskou vírou mohli uvěřit a přijmout Pána Ježíše Krista – v kterého jako Boha a člověka ostatně už v naší „křesťanské“ Evropě věří taky jen jednotky procent obyvatel…

František Schildberger: Refugees welcome


Heinz-Christian Strache je předsedou rakouské Strany svobodných, jeho popularita roste, protože se ostře vymezuje proti přijímání uprchlíků. Na druhé straně přibývá kritiků, kteří ho označují za radikála, extremistu, populistu, xenofoba a podobně. Jedním z jeho kritizovaných výroků je tvrzení, že Rakousko může ročně přijmout maximálně 15 tisíc uprchlíků před válkou.Jiří Dienstbier je českým ministrem pro lidská práva a patří k liberálnímu křídlu sociální demokracie. Kritici ho často označují za přehnaného humanistu, falešného pozéra, sluníčkáře apod. Jeho zřejmě nejkritizovanějším výrokem je návrh, přijmout v Česku patnáct tisíc uprchlíků před válkou.

Petr Holub: Co mají společného Dienstbier a Strache

Září 2015

Nenávidět, co neznám, znát nechci — podstata fašismu. Nedat si ze zásady s ničím práci; simplifikovat notoricky a debilně — podstata fašismu. Absolutní nevědomost, rochnění se v ní, nechtít vědět, že nevím, pýcha na tento stav, konec. (1979)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 453


Everestu nelze dobýt lanovkou, ale lezectvím; touto tvrdou prací se člověk sám stává Everestem. (1979)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 453


Ti, kdo jsou jen a jen mizerní, mají se rádi jako čuně pro čuně; kdo jsou menší mizerové, mají se rádi proto, aby se uchovali; bylo jim darováno ponětí, že ze sebe mohou něco udělat, a že jsou zodpovědni nejen za sebe, ale i za ty, kdož jim byli svěřeni; protože není dobrých, relativně nejmenší mizerové jsou ti, kdo jsou ochotni učinit se pitevním stolem i nožem, svící i plamenem, upalovaným i hranicí; jsou bez konce až do smrti klinikou i autolaboratoří, to ne ze zvědavosti; ona tahle zvědavost brzy přejde; ale je tu i dar posedlosti; jsou to výzkumníci. Dobří pak jsou jen ti, kdo těsně v kruhu obestoupili Krista; ti, kdo se totálně obětovali a umřeli v subjektivním pocitu zoufalosti nad tím, že marně. Je jich v každém okamžiku světa tak deset patnáct, ale právě oni to jsou, díky jimž se ještě svět nevypařil v nic. (15. prosince 1976)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 413


Denně jsem nucen 8-10 hodin polykat své bezživotí, abych uživil ty, kdož jsou mně svěřeni k nasycení a opatrování. Nejsem schopen je opatrovat, jen nasytit. Můj případ není za život život, ale: vyšší schopnosti za potravu a náležitosti. (květen 1976)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 384


Mnoho cítit, málo mluvit - toť prérijní Indián, můj vzor. Nic necítit, mnoho mluvit, a navíc to i psát, co hůř, dobře to psát, a tedy sám nic necítit a druhým působit bolest - toť literát, můj nepřítel. (8. dubna 1975)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 349


Talent bez statečnosti je jak dort s polevou z hoven; je to naděje, která odvedla jen zradu; jsou to nezáslužnost a darovanost, které dovedly podat jen ampuli s luminalem a neudělaly na tomto světě nic, naprosto nic. (1967)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 82


Vyžaduji právo na práci. Nezajímá se o zaměstnání, ale požaduji právo na práci, což v takto ustavené společnosti od let postrádám. Žádám odzvučněnou celu a ne průchozí barák, z něhož, vyhlédnu-li ven, jsem svědkem nekonečného hemžení, propojeného debilními poloinformacemi o ničem. Žádám celu a v ní právo na nerušenou práci, neboť je ve mně tolik a tolik, a tudíž se zrychluji ve zpomalování a zpomaluji ve zrychlování. (1967)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 79


Aby se vytvořilo něco, musí autor vycedit krev. Hodlá-li kdo klohnit svá písma v tvůrčí pohodě, tedy v blufu, kterému nikdy nic neodpovídalo, neudělá nic. Je to nemožné proto, že život je s krutou pedanterií vedená kniha. Má dáti Dal. Fajfkovat a škrtem pera odepisovat miliardy v ní může mocenská politika, ale nikdy duch. V něm si nelze nic koupit, leč právě proměnou, a ještě potmě, ve štvaném nadplánu, v děsivé nepřehlednosti a nepředpokládanosti. Básník se musí rozhodnout. Po všech lidech chce osud neustálá rozhodnutí v banalitě a v řádu zanikavosti. Na básníkovi vymáhá však jako po žádném jiném rozhodnutí absolutní, odvahu projít komnatami skučivých příšer, pocákán hovny, chce po něm skok do tmy. Proto je tak mnoho talentů, ale tak nepatrně těch, kdo odvedli šár, na němž další vyroněná krev utmelí další šár, dokud nestojí dům. (1966)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 63


Milost je vždy nezasloužená. Být zasloužená a dokonce vysloužitelná, nebyla by to milost, ale mzda. (1965)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 37


Tragédie práce jakožto zaměstnání. Řešení, řešení jediné: práce jakožto duchovní příkaz. Jde nám o práci, která nemá na mysli mzdu a která vše, co podniká, konat musí, ale nikdy že musí; jde nám o pracovníka, jediného možného, jelikož je v něm živo svědomí jakožto svoboda, tj. výzva a volba, vůle na výzvu smysluplně odpovědět a odvaha rozhodnout se k sobě samému. (1965)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 28  


Jde o dalekosáhlé, penetrující spiknutí nahodilého proti nutnému, podružného proti podstatnému, vnějšího proti vnitřnímu. Jde o široce založený komplot proti tvorbě. Ten komplot se může ne zcela rozbít, ale alespoň pozastavit a na jednom místě rozrušit o podivína, který si osvojí nejsvéhlavěiší neústupnost všemu navzdory a chová se tak, jako by vše, co ho obklopuje, prakticky neexistovalo.  (1968)

Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti, ISBN 80-85639-28-9, s. 5


Po delším období autarkie za vlády Stalina se tento vzorec prosadil znovu. Pod pláštíkem „studené války“ byly východoevropské země od šedesátých let těžce zadlužené Západu. Režim se stával hluboce konzervativní a stále více nacionalistický. Mohli byste se domnívat, že úhlavním nepřítelem byl – přinejmenším ideologicky – západní kapitalismus, avšak nebylo tomu tak. Úhlavním nepřítelem byl (a zůstal) rok 1968 a Nová levice, která by lidem mohla připomenout, že existuje něco jako socialismus, jenž byl od té doby pohřben druhořadým konzumerismem.

G. M. Tamás: Co znamená uprchlická krize


One of the terrors of dating is Milan Kundera, and specifically, The Unbearable Lightness of Being, the sexually-transmitted book that this Czech-born author has inflicted on a generation of American youth.

Maciej Cegłowski: Dating Without Kundera


Když chceme my nebo Slováci přijmout jen křesťanské uprchlíky, je to skandál. Když totéž chce řada francouzských měst, napíše o tom jeden server. Když český policista očísluje malé děti fixou, je to dozvuk holocaustu. Když migranta očísluje dánský policista, nestojí to za zmínku. Když se migranti odmítají registrovat v Maďarsku, je to logický důsledek xenofobní atmosféry. Když se odmítají registrovat v Rakousku nebo v Dánsku, protože chtějí pokračovat do Německa respektive Švédska, znamená to co? Když Orbán zavře hranice, dovolil si vzít situaci do vlastních rukou. Když Francie v rozporu s pravidly Schengenu a bez notifikace Evropské komisi zablokuje hraniční přechod Ventimiglia, je to bez komentáře. Když Maďarsko postaví na hranici plot, je to otočení kola dějin zpět. Když Španělsko vybuduje ploty kolem svých afrických držav Ceuta a Melilla, je to… kdo o nich naposledy psal?

Martin Weiss: Mitteleuropa, nová kolonie moralistů


Nedávno jsem tak byl kupříkladu tázán: „Co je podle vás nemravného na tom, že suverénní státy chtějí samy rozhodovat o své imigrační politice a chránit své vnější hranice?“ Je to jako když se zeptáte vyděšeného brigádníka v CineStaru „co je podle vás nemravného na tom, že svědomitý otec chce na každém kroku chránit svoje děti“ právě ve chvíli, kdy jdete s rodinou na Madagaskar 2 a za páskem máte šavli.

Petr Bittner: Evropa vysílá signály


debata o uprchlících je furt ta česká debata o cikánech, jenom někdo zaměnil slova

Monika Jägerová: salam alejkum, welcome to europe


Tak přátelé, tohle jediné vám věřím. Vy začnete mlátit hlavou o koberec stejně rychle, jako se vaši dědové naučili zvedat pravačku, a Národní Islámské Souručenství začne fungovat dřív, než první muezzin zazpívá „abrakadabra minaret,“ protože, jak známo, základním rysem naší, NAŠÍ kultury (kterou ONI přišli vyvrátit, jak jinak) je schopnost jakoukoli nadvládu přežít rychlou transformací a tak rafinovaným předstíráním loajality, že se na to, že je předstíraná, u mnohých často přijde až po osvobození, co nám někdo zvenčí milostivě věnuje.

Martin Malý: Sluníčkářem v několika krocích


Mám v téhle věci zlé, příkré podezření: tahle neúčast je svědkem morálního selhání lidí, kteří se libertariány označují právě a jen tehdy, když se jim to hodí. Je to dost podobná situace, jako absurdní postoj sociálních demokratů, strany práce, k danění práce / majetku. Pár teoretiků uvnitř strany si možná uvědomuje, že to, co říkají, nedává smysl, ale říkají to stejně, poněvadž doufají, že si toho nikdo nevšimne, a pokud všimne, není to problém, protože intelektuální nepoctivost u nás není téma.

Lukáš Lánský: Kde jsou libertariáni?


Jel jsem tam s takovým tím předpokladem, že jsou to lidé, kteří se sem hrnou, aby využili benefity, které evropské země nabízejí. Ale když jsem je naživo viděl, mohl jsem je jen litovat. Nikdo by se dobrovolně nevydal na takovou potupnou cestu.

iDnes.cz: Reportér přešel maďarsko-srbskou hranici. Zoufalý pohled, líčí uprchlíky


Whether you score or you miss, you have to forget about it immediately. You’re on to the next one. That’s how you have to think.

Chris Wondolowski: What You Don’t Know About: Being a Striker


When I was just starting out in my job, I didn’t understand this. In high school and college, I would think, Just don’t mess up out there. Don’t embarrass yourself. I eventually learned there is no room for this type of thinking. You have to care very much about the game, but simultaneously have enough confidence in yourself to not care about screwing up. It takes years to really understand this concept.

Chris Wondolowski: What You Don’t Know About: Being a Striker


A major part of my job is to lie (sorry, Mom). I have to use deception to manipulate two, sometimes three, defenders guarding me. It’s a 90-minute game of chess. If I know we don’t have the ball in a threatening spot, I’ll often sacrifice my positioning for a little while so I can soften up the defenders for later. I want to build up their confidence and make them think they’re all over me. For example, I always know the exact spot I want to end up when a play is building in the middle of the field. And if I see that my teammate is running down the wing with the ball, I know he’s maybe eight seconds away from crossing the ball into the box. I can’t simply run to my spot right away. I need to use about 7.5 seconds before the potential pass comes to confuse the defenders. I need to make them believe that I’m going anywhere else but that spot.

Chris Wondolowski: What You Don’t Know About: Being a Striker

Srpen 2015

Máme-li potřebu – po vzoru „hegelovských […] komentátorů niternosti, kteří nemají smysl pro humor“ – číst v těchto autorech naší „kontrakultury […] úzkost, osamělost, provinilost, drama komunikace a tragičnost niternosti, svědčí to o naší dekadenci a degenerování. Vždyť i sám Max Brod líčí, jak se posluchačů zmocňoval šílený smích, když Kafka předčítal ze svého Procesu […]. Smích a nikoliv nějaké označující. Schizosmích, revoluční rozjaření: právě to vystupuje z velkých knih, a nikoli úzkost našich malých narcisům či hrůzy naší provinilosti. Můžeme tomu říkat ‚komično nadčlověka’ anebo ‚klaunství Boha’: Z velkých knih vždy tryská nepopsatelné veselí, a to i tehdy, mluví-li o věcech ošklivých, zoufalých a strašlivých.“ V tomto pojetí není literární text návodem budoucí emancipace (jako u Sartra), ale jejím bezprostředním spouštěčem. Nemáme napřed pochopit, co text říká, abychom to pak mohli realizovat, ale napojení se na nevyslovitelné textu vychýlit naše myšlení a jednání ze zavedených drah. Dobrý text nás nevyzývá k hledání svého skrytého smyslu, ale přináší na nás odstředivý pohyb.

Pavel Barša: Cesty k emancipaci, s. 242-3; citace z Gilles Deleuze: Nomádské myšlení, s. 289


This is what an artist does. She must defamiliarize herself with her everyday perceptions, which depend on—are conditioned by—her past experiences, including the experience of inhabiting a world that is thoroughly conventional. She has to try to perceive as a baby does, or as the empiricist supposes we all do, but this is a subtle and extraordinary accomplishment. There is nothing infantile about good art, but it does show us the world as viewed by a consciousness that has, for a spell, liberated itself from conventionality.

Matthew B. Crawford: The World Beyond Your Head: On Becoming an Individual in an Age of Distraction


Tato trojúhelníková dynamika mezi šikanujícím, obětí a obecenstvem je to, co označuji jako hlubinnou strukturu šikanování. Zasloužila by si analýzu v učebnicích. Vlastně by si zasloužila viset všude kolem zapsaná obřími neonovými písmeny: Šikanování vytváří morální drama, ve kterém reakce oběti na akt agrese může být použita jako opodstatnění původního agresivního skutku.Nejen že se toto drama objevuje na samých počátcích šikanování v raném dětství; je to přesně ten aspekt, který přetrvává i v dospělosti. Nazývám to “vy dva toho nechte” problém. Každý, kdo navštěvuje nějaká online fóra, ten vzor rozpozná. Agresor útočí. Oběť se snaží distancovat a nic nedělá. Nikdo se nevměšuje. Agresor zesílí útok. Oběť se snaží distancovat a nic nedělá. Nikdo se nevměšuje. Agresor dál zesílí útok.Může se to stát tucetkrát, padesátkrát, ale nakonec oběť zareaguje. Tehdy, a teprve tehdy, se okamžitě ozvou výkřiky typu “Do sebe! Do sebe! Podívejte jak se ti dva volové řežou!” nebo “Nemůžete se prostě uklidnit a zkusit se na to podívat pohledem toho druhého?” Chytrý tyran ví, že se to stane—a že za to, že je agresorem, žádné body neztratí. Také ví, že když naladí svou agresi na správnou notu, sama odpověď oběti bude moci být představena jako hlavní problém.Zbohatlík: Jsi slušnej chlap, ale musím říct, že jsi tak trochu debil. Chudák: Tak trochu cože? Co tím kurva chceš říct? Zbohatlík: Už vidíš co myslím? Uklidni se! Říkal jsem přece, že jsi slušnej chlap. A ty výrazy! Trochu se mírni, jsou tu i dámy.A to, co platí o společenských třídách, platí i o dalších formách strukturální nerovnosti: proto také máme označení jako “uječené ženské” nebo “naštvaní černoši” a celou řadu dalších, podobně pohrdavých. Ale základní logika šikanování těmto nerovnostem předchází. Je prahmotou, ze které jsou vytvořeny.

David Graeber: Tyranova kazatelna


“Nezáleží na tom, kdo si začal” je pravděpodobně šest nejzáludnějších slov našeho jazyka. Samozřejmě, že na tom záleží.

David Graeber: Tyranova kazatelna


Libertarianism has a special meaning predominantly in the United States. In the United States, it means dedication to extreme forms of tyranny. They don’t call it that, but it’s basically corporate tyranny, meaning tyranny by unaccountable private concentrations of power, the worst kind of tyranny you can imagine.It picks up from the libertarian tradition one element, namely opposition to state power. But it leaves open all other forms of — and in fact favors — other forms of coercion and domination. So it’s radically opposed to the libertarian tradition, which was opposed to the master servant relation.

Noam Chomsky: Creating the Horror Chambers


In its reduction of all human actions to equivalent choices, behavioral economics reinforces market hegemony. Flattening all activities onto the same economic plane is a hallmark of the neoliberal project.

John McMahon: Training for Neoliberalism


Cena je na Evropském trhu bezkonkurenční v poměru nutričního obsahu na 1 investovanou korunu. Je třeba nahlížet s nadhledem a zamyslet se nad efektivitou obsahu. Pokud by vám to nešlo, tak je jasné, že za 61 Kč koupíte i spoustu rohlíků, na kterých nějakou dobu přežijete. (Doba je nicméně velmi omezená).

komentář na stránce potravinové náhražky Mana


What does Wonkr do? Primarily, you put Wonkr on your phone and it asks you a quick set of questions about your beliefs. Then, the moment there are more than a few people around you (who also have Wonkr), it tells you about the people you’re sharing the room with. You’ll be in a crowded restaurant in Nashville and you can tell that 73 per cent of the room is Republican. Go into the kitchen and you’ll see that it’s 84 per cent Democrat. You’ll be in an elevator in Manhattan and the higher you go, the percentage of Democrats shrinks. Go to Germany — or France or anywhere, really — and Wonkr adapts to local politics.

Douglas Coupland: We are data: the future of machine intelligence


A few young women admitted to me that they use dating apps as a way to get free meals. “I call it Tinder food stamps,” one said.

Nancy Jo Sales: Tinder and the Dawn of the “Dating Apocalypse”


The comparison to online shopping seems an apt one. Dating apps are the free-market economy come to sex. The innovation of Tinder was the swipe—the flick of a finger on a picture, no more elaborate profiles necessary and no more fear of rejection; users only know whether they’ve been approved, never when they’ve been discarded. OkCupid soon adopted the function. Hinge, which allows for more information about a match’s circle of friends through Facebook, and Happn, which enables G.P.S. tracking to show whether matches have recently “crossed paths,” use it too. It’s telling that swiping has been jocularly incorporated into advertisements for various products, a nod to the notion that, online, the act of choosing consumer brands and sex partners has become interchangeable.“It’s instant gratification,” says Jason, 26, a Brooklyn photographer, “and a validation of your own attractiveness by just, like, swiping your thumb on an app. You see some pretty girl and you swipe and it’s, like, oh, she thinks you’re attractive too, so it’s really addicting, and you just find yourself mindlessly doing it.” “Sex has become so easy,” says John, 26, a marketing executive in New York. “I can go on my phone right now and no doubt I can find someone I can have sex with this evening, probably before midnight.”

Nancy Jo Sales: Tinder and the Dawn of the “Dating Apocalypse”


Nabité významem je to tolik, až to září do noci. Jak maják, jak Fukušima, jak Zelená příšera Rikitan. Do noci tmavé tak, že jen bílé zuby afrických prznitelů panen svítí docentu Konvičkovi na cestu, zatímco se čelní představitelé intelektuální obce opět vzájemně ujistili, že piccolo neexistuje a zapili to ciderem. Pardubičtí školáci si pěkně hrají na gestapáky, Prahou bloudí mazací tramvaj, Všeobecné obchodní podmínky mluví jasnou a nesmlouvavou řečí a člověk neví, která Dagmar je která. Kdo se snaží, ten přece na ulici neskončí, ti lidé si to sami vybrali. Hlavně aby se u nás nezavedla ta šaríja, pani! Spisovatelka Petra Hůlová prolomila vlny. Ministr přísně dohlíží na vyšetřování daňových úniků své firmy a někdo to zaplatí, asi my. Čelní představitelé intelektuální obce dopili cider a vesele zvažují, na které lucerně budou viset, nevědouce, že jiní to zvažují taky. Cink, a někdo zas zaplatil, aby se mohl podívat na Havla. Pravda a láska zvítězila prakticky úplně nad vším, především sama nad sebou. Husák se v očistci Havlovi směje a zapíjejí to piccolem. 2015.

Petr Koubský @ Facebook


Jak se Deníku Referendum daří ekonomicky?Teď je to o něco lepší. Třeba díky grantům. Aktuálně máme jeden na stáže pro cizince. Já osobně jsem částečně placená z grantu Nadace ČEZ.

Saša Uhlová v rozhovoru s Leošem Kyšou


[S]ocialismus nebo komunismus vznikl z určitých příčin. Nyní sice padl, avšak ty příčiny zůstaly.

Ludvík Vaculík v rozhovoru s Jakubem Patočkou


Smart”: today, it often means doing more with less. And no, nobody knows why there is “ less” to begin with: we just celebrate “smartness

Evgeny Morozov @ Twitter


It was all going so well. True, Greek GDP did shrink by 25% over 4 years, unemployment rose to 25% and youth unemployment to 50%, but before Syriza’s election Greek GDP had actually stopped falling. Further austerity was planned so that Greece could start to pay interest on its enormous debts, together with various ‘reforms’ that were so obviously in the interests of the Greek economy, and the consensus forecast was that the Greek economy might start to grow at a pace that would also stop unemployment rising. Who knows, in a decade or so it might even fall below 20%. But then disaster struck. The Greek people went and spoilt everything by electing a government that suggested that there might be an alternative to all this. Of course the Greek people are not really to blame: how can they be expected to understand there was no alternative to their suffering. The real blame must lie with the ‘populist’ politicians who pretended there could be an alternative. The ever patient and understanding Troika negotiators then had to deal with ‘adolescent ideologues’ who were prepared to use the suffering of the Greek people as a means to achieve their own political ends. They were cheered on by pundits and economists on the left in the UK and US who wanted nothing more than to use Greece as part of a ‘proxy war’ to get more Keynesian policies in their own countries.

Simon Wren-Lewis: The ideologues of the Eurozone


Úloha tohoto eurosystému v politickém řádu eurozóny je srovnatelná s pozicí sovětské nebo čínské komunistické strany ve státech, v nichž se chopily moci. Stejně jako komunistická strana má nyní eurosystém „vedoucí úlohu“ v neoliberálním řádu – na všech operačních úrovních EU poskytuje „odborné vedení“ zvoleným politickým strukturám, které mu nejsou legálně podřízeny, ale fakticky jsou jím ovládány. Nad byrokratickým aparátem (eurosystém) je „ústřední výbor“ (euroskupina) a nad nimi politbyro (představitelé hlavních věřitelů). A nad tím vším stojí skutečné centrum plně centralizované moci: generální tajemník Merkelová.Pro jakoukoli levicovou vládu je tedy nemožné ohrozit diktaturu finančníků, dokud nekontroluje vlastní centrální banku. To je sice nutná, avšak nikoli postačující podmínka.

Billmon: Poučení z krysího vývoje


The liberal press is as guilty of this as anyone. Notionally more compassionate news outlets take care to remind us that immigrants actually “enrich” our culture and bring economic benefits. The fact that this is entirely true does not make it any less of an offensive argument. Migrants do not come to the west from war-torn Syria, Eritrea, Afghanistan or any other nation that has been colonised and occupied and then bombed and plundered for resources over centuries of imperial and post-imperial exploitation chiefly to enrich the lives of westerners and liven up our god-awful cuisine with some actual flavour. They come out of fear for their lives. They come for asylum and security and opportunity, and they are perfectly entitled to do so, if not by the law of the land then by the principles of justice and human decency.

Laurie Penny: Europe shouldn’t worry about migrants. It should worry about creeping fascism


A kdy vlastně v dějinách nastala ta zlatá éra, ve které elity neselhaly?

Petr Bittner: Na plovárně s Petrem Robejškem


Proč by si měla nějaká holka, která si přečte kodex lidských práv, vynucovat nošení šátku s tím, že na to má právo?

Miroslav Zikmund v rozhovoru s Martinou Kociánovou


Nedávno se dožadovali větší společenské prestiže někteří čeští spisovatelé na tzv. sjezdu. Jejich nynější mlčení, jejich lhostejnost k počátkům nebezpečných nálad ve společnosti ukazují, že jim jde víc o stipendijní pobyty a výši honorářů za čtení než o to, aby se reálně chopili úkolu, který kdysi ve společnosti plnili. Kdo jiný by se měl zastávat uražených a ponížených?

Petr Bílek: Kde jsou spisovatelé?


V současné české mediální krajině je takřka nemožné dohledat novináře, který by byl připraven nekompromisně rozporovat jakoukoliv nahlas vyřčenou lež.

Apolena Rychlíková: Semelová, Kuras a svoboda slova


Příliv new age volnočasové apokalyptiky je nezastavitelný. Stále více lidí je schopno představit si snadněji konec světa, než sebemenší změnu v ekonomické distribuci: po probuzení prostě tak nějak očekáváte spíše asteroid než bezplatnou MHD.

Petr Bittner: Všichni tady umřeme

Červenec 2015

Auta už dávno nejsou jen „plechovky“, jak se o nich někteří páni architekti zvykli vyjadřovat. Jsou vrcholem dosažených technologických poznatků, špičkou designu, reprezentantem svého majitele, atrakcí pro kolemjdoucí.

Petice k rekonstrukci Velkého náměstí v Hradci Králové


Šíření lži a poplašné zprávy v jednom, že očkování způsobuje autismus navíc ze všeho nejvíce škodí samotným autistickým dětem a jejich rodinám. Kombinace strachu, nevědomosti a stále větší rozšířenosti konspiračních teorií o očkování vede k tomu, že část rodičů nenechává sourozence autistických dětí očkovat a stávají se plamennými odpůrci očkování. „Mnohé rodiny, i když musí překonat strach, to u sourozenců dětí s autismem zvládnou. Jiní se stávají velmi ortodoxními odmítači očkování. Někdy si říkám, že by udělali lépe, kdyby svoji energii věnovanou antivakcinačním kampaním zaměřili na přímou práci s dítětem,“ je přesvědčená psycholožka Kateřina Thorová, ředitelka odborných programů Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA) a přední česká odbornice na problematiku autismu.

Ludmila Hamplová: Jak hluboko klesla Česká televize? Až ke konspiračním teoriím o zdraví!


So, without colonisation or African slavery, we don’t have a resulting large Black population, and we don’t have any White Guilt, because there’s nothing to feel guilty about. White Guilt is largely an Anglo-Saxon and Afrikaner problem - please don’t project it onto us.

Dave Bleja: The Melting Pot and the Salad Bowl: Why the Witcher 3 is a step forward for ethnic diversity in games


Snad tyto dohady nejsou příliš necitelné. Pokud se někoho dotknou, tak se omlouvám. Je v nich i moje omezení: méně ohledu na lidi, více ohledu ke smyslu.

Kamil Fila: Režisér Aramisova: Talent, nebo spíš příznak všech bolístek FAMU?


This is about as bad as human beings are capable of behaving. But what distinguishes us from many of our enemies is that this indiscriminate violence appalls us. The massacre at My Lai is remembered as a signature moment of shame for the American military. Even at the time, U.S. soldiers were dumbstruck with horror by the behavior of their comrades. One helicopter pilot who arrived on the scene ordered his subordinates to use their machine guns against their own troops if they would not stop killing villagers.46 As a culture, we have clearly outgrown our tolerance for the deliberate torture and murder of innocents. We would do well to realize that much of the world has not.

Sam Harris in a public conversation with Chomsky


Každá forma vlády má svůj literární žánr – totalitarismus miluje hrdinské eposy, absolutismus obrazy okázalé vznešenosti; žánrem demokracie je fraška, míchání chvály s výsměchem, sakrálního s vulgárním, nízkého se vznešeným.

Václav Bělohradský: Rozum, zákon a smích


I had a teacher I liked who used to say good fiction’s job was to comfort the disturbed and disturb the comfortable.

David Foster Wallace interviewed by Larry McCaffery ~ Zadie Smith: Changing My Mind: Occasional Essays


Jsme noční jezdci. V našich duších, úplně na dně, pod souborem ohavných instinktů — je krůpěj lásky, která není z tohoto světa.

Václav Kahuda: Vítr, tma a přítomnost


Pevné a zajímavé obsahy mají v tomto věku už jenom podivíni. Cvikýři, kteří v mládí bolestivě zjišťovali vlastní nezařaditelnost do obvyklých souřadnic života… nyní — po padesátce se konečně naučili žít. Rozkvétají jako pozdní kaktusové květy a jejich omamná vůně, ty feromony věčného, zastydlého mládí neodolatelně přitahují prázdné, životem spotřebované postavy „normálních“ lidí.

Václav Kahuda: Vítr, tma a přítomnost


Beru si brýle a čtu: Objekt P. (muž, 40 let), vzděláním psycholog (Mgr.), zaměstnání nevykonává. Sub. anam.: Objekt udává, že se těžko realizuje ve společnosti druhých, lidé ho ruší či obtěžují, uvědomuje si svou sníženou schopnost kooperace, ale dává ji za vinu nepochopení svého přízemního okolí. Své obtíže částečně somatizuje, blíže nesp. onemocnění, „únavový syndrom“ (objektivně lze uvažovat o larvované dep. por.). Po několika zaměstnáních, která v otázce odborné (adekvátní vzdělání a původním ambicím) a délce zam. poměru mají sestupný charakter, udává P. že „zůstane doma“. Rád hraje šachy, převážně sám se sebou, přehrává si partie slavných hráčů, sám v mládí dosáhl jistých úspěchů na rep. úrovni. Snaží se dle vlastních slov o „fair play“ způsob existence a skepticky očekává totéž od druhých. Realizuje se psaním knih — různých dotazníků, „psychologických průvodců“, analýz společenské konformity a pokrytectví v odborných kruzích a u veřejně činných osob. Praktikuje cykloturismus, převážně po již jím poznaných trasách, výrazný sklon k dokumentování a místopisu (fotografie památných míst, rodiště známých osobností, lokální zajímavosti), vše je ale originální, nikdy se nejedná o všeobecně známá témata. (…) Zjištěn snížený práh tolerance na emocionálně zatíženou komunikaci. Anxiózní situace, kdy se nemůže rychle vzdálit do rozumové, logické sféry (rozhovory s otcem, se sourozenci), klasifikuje později úkorně jako: „Stal jsem se objektem emočního vydírání, sestra je prázdná, mám vygumovaný mozek, útok normoušů…

Václav Kahuda: Vítr, tma a přítomnost


„Víš, co je nejlepší utajení pravdy? Nechat ji vykřičet do světa nějakým debilem.

Václav Kahuda: Vítr, tma a přítomnost


To deštivé léto mne naplnilo osobní odvahou. Svoboda pramenící z rozhodnutí opustit jakékoliv kariéry a žít u dna. A zde věnovat energii smysluplným činnostem — sebevzdělávání, onanii a prvním pokusům o souložení, procházkám a popíjení a činnosti nejctihodnější — mlčenlivému snění na kanapi. Vnitřní vesmír se mi v hlavě rozšiřoval nadsvětelnou rychlostí.

Václav Kahuda: Vítr, tma a přítomnost


Večer běží svým tempem, společně s Honzou Haklem čteme Oscarovy texty, já do toho občas vložím nějakou vzpomínku, docela se to setkává s dobrou odezvou publika, souhlasně reagují na slova: „Určitě jste měli mezi sebou, v širším přátelském okruhu jste taky znali nějakého takového živějšího chlapíka, někoho, kdo hnal věci až na samu mez, nebo za ni. Dobrodruha s poctivou tváří a čistou duší, alkoholika bezedného, povětroně a nikdy nezestárnuvšího, věčného kluka. Ten člověk byl součástí vašeho mládí, a teď ve třiceti — jste dospělí, někteří máte sami už děti… a ten divoký druh vašich her a mládeneckých hrdinských kousků… ten Vinnetou už s vámi není. Nežije, nebo odešel někam do světa. Prostě nepřekročil s vámi bludný kořen, nevstoupil do dospělosti, a stal se tak součástí legendy o vašem mládí, nádherné, rok od roku se rozvíjející pohádkové pověsti — kterou si vyprávíte na občasných vzpomínkových setkáních… A jeho nepřítomnost — je tak intenzivní, že se takřka vyrovná jeho tehdejší přítomnosti… a on tak vstupuje mezi vás z vyprávěných vzpomínek a historek. Hrdina věčné, nikdy nezestárlé mladosti…

Václav Kahuda: Vítr, tma a přítomnost


If Ross knew the noose was tightening, he didn’t show it. In the days after the Ocean Beach party, he worked at his standing desk and called Julia in Austin, telling her he was going to visit in November. She sent him sultry photos, naked and dancing, as a preview. That Monday night, Ross wrote in his diary: “Had revelation about the need to eat well, get good sleep, and meditate so I can stay positive and productive.”

Joshuah Bearman: The Untold Story of Silk Road, Part 2: The Fall


This was a new kind of unfreedom. In hindsight, the betrayal of sexual liberation was a mistake the liberators seemed fated to make. Because moralists had said for so many centuries, “Sex must be controlled, because it is so powerful and important,” sexual liberators were seduced into saying, in opposition, “Sex must be liberated, because it is so powerful and important.” But in fact a better liberation would have occurred if reformers had freed sex not by its centrality to life, but by its triviality. They could have said: “Sex is a biological function—and for that reason no grounds to persecute anyone. It is truthless—you must not bring force to bear on people for the basic, biological, and private; you may not persecute them on grounds so accidental. You must leave them alone, neither forcing them to deny their sex nor to bring it into the light.”

Mark Greif: Afternoon of the Sex Children in Happiness: Ten Years of n+1

Červen 2015

I always had a hard time with fiction. It does feel like driving a car in a clown suit. You’re going somewhere, but you’re in costume, and you’re not really fooling anybody. You’re the guy in costume, and everybody’s supposed to forget that and go along with you.

Dave Eggers inteviewed by Tasha Robinson


Zatímco na plážích se sluní turisté z celé Evropy s malými dětmi, jen několik metrů od nich si arabští imigranti založili kemp. Spí na papírových kartonech a všude kolem nich jsou hromady odpadků. Peníze nemají žádné. Turisté tak zažívají velmi nepříjemné chvíle, když je tito imigranti doufající v azyl mlčky sledují, jak konzumují své pokrmy v restauracích, a vyčítavě pozorují, jak utrácejí své vydělané peníze.

Tisíce uprchlíků mění malebný turistický ostrov Kos k nepoznání


The Event is never happening in the present. It is always about to happen or has already happened. Once declared, an Evental statement will always have been true. Scientific claims are a clear example of this (e.g. oxygen has always been an element according to scientists, even though air was considered an element until the eighteenth century).This also applies in politics. So for instance, workers in the nineteenth century weren’t recognised as oppressed and excluded. It was only after the socialist movements and revolutions that the oppression of workers was retrospectively recognised. After this point, history was written in a way which treated the workers as always there, but oppressed and excluded.

Andrew Robinson: An A to Z of Theory @ Alain Badiou: The Event


Jazyk levičáků je často přímo zaměřen na to, aby lidi vylučoval. Je plný rétoriky a terminologie, srozumitelné a přístupné jen těm, kdo znají levicové prostředí. Sociální sítě jsou plná aktivistů útočících na jiné příslušníky levice, aby se přidržovali přesně daných pravidel levicové komunikace. Nemluvit či nepsat “tím správným způsobem” se v nejlepším případě považuje za podezřelé, v nejhorším za zradu. Pro miliony lidí, kteří nesledují nejnovější módní politické teorie, to znamená být ignorován a odepsán. Je ironické, že pravice káže tvrdý individualismus, avšak často projevuje velkou solidaritu, zatímco levice káže kolektivismus, ale chová se extremně individualisticky. Hlasy na levici, které dosáhnou určitého vlivu ve společnosti, jsou kritizovány za údajný kariérismus nebo jiné neseriozní vedlejší motivy, nebo že prosazují “nesprávný” druh levicové politiky.

Lekce ze Španělska: Jak se musí levice chovat, chce-li vyhrávat volby


It would be perverse to defend Taylorism, but there was at least a transparency about its logic. Workplaces and managers existed to extract value, in the most efficient way possible. Workers were never expected to like this, which was a freedom of sorts. As Ian Curtis, the lead singer of Joy Division who hanged himself aged twenty-three, once said, ‘I used to work in a factory and I was really happy because I could daydream all day’.

William Davies: The Happiness Industry


Nor are most “traditional foods” very old. For every prized dish that goes back two thousand years, a dozen have been invented in the last two hundred. The French baguette? A twentieth-century phenomenon, adopted nationwide only after World War II. English fish and chips? Dates from the late nineteenth century, when the working class took up the fried fish of Sephardic Jewish immigrants in East London. Fish and chips, though, will soon be a thing of the past.It’s a Balti and lager now, Balti being a kind of stir-fried curry dreamed up by Pakistanis living in Birmingham. Greek moussaka? Created in the early twentieth century in an attempt to Frenchify Greek food. The bubbling Russian samovar? Late eighteenth century. The Indonesian rijsttafel? Dutch colonial food. Indonesian padang food? Invented for the tourist market in the past fifty years.Tequila? Promoted as the national drink of Mexico during the 1930s by the Mexican film industry. Indian tandoori chicken? The brain­child of Hindu Punjabis who survived by selling chicken cooked in a Muslim-style tandoor oven when they fled Pakistan for Delhi during the Partition of India. The soy sauce, steamed white rice, sushi, and tempura of Japan? Commonly eaten only after the middle of the nineteenth century.

Rachel Laudan: A Plea for Culinary Modernism


[W]hy don’t combatants surrender anymore? Why does every politicized world conflict — IS vs. Iraq, Taliban vs. the Afghan government, Assad vs. everyone in Syria, Nigeria vs. Boko Haram, Kenya vs. al-Shabab — seem to become the Never-Ending War?

Carlin Romano: Whatever Happened to Surrender?


The morale of American troops quickly became a serious problem. Instances of self-inflicted injuries increased as traumatised soldiers did whatever they could to escape the violence of the front. Usually these injuries took the form of an “accidental” rifle shot through the left hand or the foot, but one soldier from the 99th Infantry Division was so desperate that he lay down beside a large tree, reached around it, and exploded a grenade in his hand.

Antony Beevor interviewed by Keith Lowe


Rusko dosahuje na vrcholu své krize, v roce 1994, čísla 4,2 mrtvých na tisíc obyvatel. To je 2,5× víc než válečné Chorvatsko a téměř 4× víc než Mexiko.

Jan Boček, Marcel Šulek, Petr Kočí: Rusové proti Rusům: Země v nevyhlášené občanské válce


Já jsem dětství víceméně protrpěl, protože jsem se pořád šíleně těšil, až budu dospělý. Mně dětství připadalo děsně ponižující. To je strašně divný, bejt dítě. Zažil jste třeba dětskou nudu?

Petr Šabach v rozhovoru s Jiřím Leschtinou


Pražskému Václavskému náměstí, kde se nejvíc scházeli, říkali Trafalgar nebo Trafouš, kalhotám říkali šťaldy nebo roury, vysokým podrážkám sádla, botám maďary. Z té doby je ale třeba doloženo první použití slova kilo ve smyslu stokoruna, tedy výraz, který se zachoval dodnes. Používali výrazu setnout se ve smyslu společensky se unavit, svinčit znamenalo tančit swing. A začali používat zkracování: neba místo nebaví.

Petr Koura v rozhovoru s Vladimírem Ševelou


[J]ako mladý člověk jsem byl velmi nepřátelský vůči tomu, když někdo starší argumentoval „ty nemáš zkušenosti“ – ne snad proto, že bych si myslel, že je mám, ale naopak proto, že jsem viděl různé lidi s různými zkušenostmi, které je vedou ke zcela různým názorům, a čím větší důraz kladli na své zkušenosti, tím byli ubožejšími zajatci těch zkušeností bez schopnosti pochopit zkušenosti jiných lidí.

Boris Cvek: O generačním konfliktu


Zvláště hluboké kořeny má ve středoevropské kultuře boj proti vládě předem připravených formulí, proti frázím, proti příkladům hrdinství, které sepisují ulejváci v zázemí a které v době horkých či studených válek okupují veřejný prostor. Jaroslav Hašek, Karel Poláček a především Karl Kraus se takovým frázím celý život vysmívali, ale „prolitá krev hrdinů“ jim dává znovu a znovu falešnou vznešenost. Pravdoláskařský atlantismus, oportunistický „havlismus“ naší morální pravice, je postaven na apologetických frázích, s nimiž Václav Havel bojoval důsledně a vynalézavě. „Jsou to paradoxy, co?“ říká sládek v jeho slavné Audienci.

Václav Bělohradský: Jsou to paradoxy, co?


Já si myslím, že pražský sídliště jsou ještě horší než brněnský. Když seš v Brně na sídlišti, tak většinou vizuálně furt vidíš, že jsi součástí nějakýho většího celku města, kdežto v Praze jsi za nějakýma kopečkama, takže už seš jenom na tom sídlišti a vlastně nevíš kde. Můžeš být klidně v Bělorusku. Ty netušíš, že tam je Praha, kde lidi chodí po centru a žijou tam.

Pavel Šplíchal v rozhovoru s Nicol Staňkovou

Květen 2015

Po novu drží klíče ten, kdo dokáže v řeči s dostatečnou frekvencí a na správném místě operovat se slovem „kultura“ v jeho novém smyslu, plus všemi jeho varietami. Čili se procvičujme, zde je slovníček: nový, grafické studio, Czech Grand Design, Jindřich Šídlo, novinka, iniciativa, evropská města, inspirace, naše čtvrť, alternativní projekt, premiéra, komunitní dění, nápad, proaktivní, angažovaný, prostor, život, soused, architektura, malířské odpoledne, sousedské aktivity, oživení ulic, komunita — priorita, grant, fantasie. Odkud ta slova a sousloví beru? Čerpal jsem ze dvou stránek předposledního Hobuletu (4/2015), radničních novin Prahy 7; tohle číslo už bylo v režii „Prahy 7 sobě“.

David Zábranský: Až moc kultury


Socialism is a dirty word in my country. I have to give that disclaimer at the beginning of every speech, “Oh by the way I’m not a Marxist you know”. I lived through the 20th century. I don’t believe that a state-run economy can be as viable as market capitalism in producing mass wealth. I don’t.I’m utterly committed to the idea that capitalism has to be the way we generate mass wealth in the coming century. That argument’s over. But the idea that it’s not going to be married to a social compact, that how you distribute the benefits of capitalism isn’t going to include everyone in the society to a reasonable extent, that’s astonishing to me.

David Simon: There are now two Americas. My country is a horror show


Powerwall is like the automobile of electricity.

Matt Huber: Elon Musk Saves the World?


Na rozdíl od Rakouska se sovětská armáda v roce 1945 z československého území stáhla a vrátila se až v roce 1968. Kdo bude přesto tvrdit, že jsme z jedné okupace přešli do druhé, anuluje svobodu rozhodování československých politiků i občanů v letech takzvané třetí republiky (1945–1948). Komunismus je tak mnohem přesvědčivěji připsán vnější síle, zmizí vítězství KSČ v Čechách a na Moravě ve svobodných volbách roku 1946, její převzetí moci v únoru 1948 lze nazývat pučem. Rozdělení na „my­Češi“ a „oni­bolševici“, východní primitivové s brutální vojenskou přesilou, se stává přehledně černobílé. My­Češi jsme zbaveni odpovědnosti za komunismus, který je usvědčen jako anomálie vnucená zvenčí.

Milena Bartlová: Osvobození


„Jak dlouho pluje loď do Itálie?“ ptá se Rolanda, jeho žena. „Nevím přesně,“ říká Amar poslední večer. Možná bude loď na cestě pět dní, možná i tři týdny.

Wolfgang Bauer: A před námi je štěstí


Československá železná opona za sebou nechala během let 1948–1989 celou řadu obětí. Civilistů bylo 450, ne vždy šlo přitom o narušitele, (např. Johann Dick byl turista) či nešťastné náhody. Pohraničníků při výkonu služby zemřelo celkem 654, z toho většina nehodou, sebevraždou či zastřelením kolegou. Při přestřelce s uprchlíky zemřelo 10 z nich.

Železná opona @ Wikipedie


Ať už bude v novém kapitalismu hrát větší roli trh či centrální plánování, ze starých autoritářských hodnotových vzorců může převzít tyto:a) rigidní lpění na hodnotách kapitalistické třídy, jako je výkon a spotřeba, úspěch, kvantifikace a komodifikace hodnot i mezilidských vztahů; b) nekritická důvěra v experty a jejich schopnosti; c) agresivita vůči nevýkonným, neúspěšným a těm, kdo nevyznávají tyto hodnoty.

Tomáš Schejbal: PF 2013: Škála technokratismu


Nový, technokratický kapitalismus bude samozřejmě formovat nový, žádoucí typ autoritářské osobnosti – lidi s technokratickou poruchou, s manažerským stylem myšlení, chování a životního stylu. Takové sociálně patologické jevy existují samozřejmě už dávno, ale dosud nenastaly podmínky, aby se staly dominantními. Dá se však očekávat, že spíše než ve vyšších třídách se s technokratismem setkáme právě ve střední třídě, která ve společenské dělbě práce hraje servisní úlohu právě vůči vyšším třídám, a proto vůči nim cítí masochistickou podřízenost, jež kompenzuje vůči třídám postaveným níže. Prostředí střední třídy, alespoň toho, co z něj zbude, bude tedy technokratičtější než technokraté nějaké budoucí plánovací komise WTO.

Tomáš Schejbal: PF 2013: Škála technokratismu


Propojení politiky a podnikání? Tak určitě to má něco do sebe, žejo.

„členka, Mladé ANO“, ČT24, 1. 5. 2015


Co byl Zlín, Svit nebo Partizánske před Baťou? Tam lidé novou práci skutečně dostali. Babiš firmy opravdu jen přebírá a restrukturalizuje, tedy šetří a spíš propouští. Ve svých podnicích udržuje hladové mzdy, rozhodně jedny z nejnižších v České republice. Neprodukuje žádný hi-tech, technický pokrok, jsou to jenom robotárny. Všimněte si: vyrábí možná jako jediný podnikatel v České republice zboží, které je svou kvalitou často stejné, anebo dokonce horší než za komunistů – mám na mysli nejrůznější potraviny a salámy. Zhoršuje kvalitu nafty a benzínu, vyrábí předraženou elektřinu.

Karel Kříž v rozhovoru s Bohumilem Pečinkou


There is no longer time that is free from work, however unwillingly; instead, all time is potential work time. Free time is no longer free, but comes at the cost of whatever money might have been earned. If an Uber driver can make $15 a hour, every hour, then every hour she chooses to spend with her family, or cleaning her bathroom, or playing Euro Truck Simulator, has an opportunity cost of $15.

Timothy Kennett: Why Do We Play Video Games That Feel Like Work?


Najednou bylo módní říkat, že musíme mít možnost vybírat třeba školu pro děti sami. A dotáhli jsme to do absurdních rozměrů. Musíme si vybírat lékaře, „já si musím všechno vybírat“! Lidé nechápali, o co přijdou, že jsme měli vysokou úroveň škol. Svoboda výběru najednou byla strašně důležitá.

Hynek Pallas v rozhovoru se Sašou Uhlovou


It occurred to me that there were two sets of virtues, the résumé virtues and the eulogy virtues. The résumé virtues are the skills you bring to the marketplace. The eulogy virtues are the ones that are talked about at your funeral — whether you were kind, brave, honest or faithful. Were you capable of deep love?

David Brooks: The Moral Bucket List

Duben 2015

Smoking’s decline has gone hand in hand with the decline of predictable working and leisure routines. In place of the rhythm of work, break, work, break, which cigarettes helped to punctuate, we now live in a society that lacks interruptions. This shift was noted in a short but influential essay by French philosopher Gilles Deleuze. In “Postscript on Societies of Control,” Deleuze contrasted what he termed “control societies” of the late 20th century with the “disciplinary societies” that emerged in the 19th century. As Deleuze argued, “In the disciplinary societies one was always starting again (from school to the barracks, from the barracks to the factory), while in the societies of control one is never finished with anything.”

William Davies: What have we lost in the shift from cigarettes to smartphones?


This paper examines a rare and unstudied piece of consultancy work undertaken in 1944 by Friedrich Hayek for the British Colonial Office and for the Government of Gibraltar. Hayek’s subsequent reports suggested the reorganization of the state-regulated Gibraltar housing market in line with free market principles designed to relocate the colony’s working-class population into neighbouring Spain. However, rather than freeing Gibraltarians from the evils of state planning, as identified in The road to serfdom (also 1944), this proposal would have delivered them into the dictatorship of General Franco. Not only was Franco’s regime brutal, but it also practised autarkic economic policies virtually identical to those which Hayek maligned in The road to serfdom. In sum, Hayek’s proposals would have benefited Gibraltar’s landlords at the expense of the liberty of the majority of the civilian population.

Chris Grocott: Compromising liberty: Friedrich Hayek’s The road to serfdom in practice ᔥ Tyrel Cowen


Rognlie’s results, and the theory of agglomeration economies, suggest that to fight wealth inequality, what we really need to do isn’t to redistribute income from corporations, but to redistribute income from land. How do we do that? Well, allowing more development in urban areas is a good start. But the real weapon here is the Henry George tax, or land value tax (LVT). This is like a property tax, but it taxes only the value of land, not the value of the structures built on the land. It encourages efficient use of land, while providing the most efficient method of wealth redistribution. Milton Friedman called it the “least bad tax.”

Noah Smith: Piketty’s Three Big Mistakes


Dělejte věci, ve kterých vidíte smysl, a buďte v nich nejlepší, a doufejte, že po singularitě budou potřeba.

Vojta Roček @ Metacamp


In the new world of on-demand everything, you’re either pampered, isolated royalty — or you’re a 21st century servant.

Lauren Smiley: The Shut-In Economy


The issue is not that jobs used to have meaning and now they don’t; most jobs in most periods have undoubtedly been staffed by people who would prefer to be doing something else. The issue is that too little of the recent gains from technological advance and economic growth have gone toward giving people the time and resources to enjoy their lives outside work.

R. A.: On “bullshit jobs”


Když dcera nabídla profesorce dějepisu, že by do hodiny mohl přijít pamětník holocaustu a vyprávět svůj příběh, učitelka odmítla. Berou prý teď právě Jiřího z Poděbrad, takže setkání s přeživším Osvětim se do výuky nehodí.

Petr Třešňák: Láska za časů Osvětimi


Jen těžko představitelné fyzické týrání sice vydržel sedmnáctiletý Vlastimil Moravec, jehož rodiče po jistý čas výsadkáře ukrývali, jejich skrýš v kostele Cyrila a Metoděje však prozradil, když se nervově zhroutil při pohledu na odříznutou hlavu maminky Marie v konzervačním roztoku. Stejný šok ale prodělali i příbuzní výsadkářů. I sedmi vojákům byly totiž hlavy odděleny od těl a “naloženy” do skleněných válců.

Jan Gazdík: Z porodního sálu na smrt


RFE/RL: Was it hard to get the job? Burkhard: Yes, it was hard. You have to write sample texts first, and then they decide if you’re suitable for the work. They weed people out that way.RFE/RL: What kind of texts? Burkhard: First they make you write something neutral – Vegetarianism: Pros And Cons. After that, the assignments start to get more to the point – for example, what do I think about humanitarian convoys in Donetsk?RFE/RL: Were you forced to hide your real beliefs? Burkhard: Yes, I’m pro-Western. That’s natural for me and for them, of course, it’s not. I didn’t write anything about my views. Otherwise, they wouldn’t have hired me; they would have thrown me out immediately. They’re constantly running ideological checks on everything you write. I got caught a couple of times; I had some irresponsible moments.RFE/RL: Did they immediately offer you a salary of 45,000 rubles, or did you get gradual raises before you reached that point? Burkhard: No, I got it immediately – as long as I met my quota. It’s a real factory. There are production quotas, and for meeting your quota you get 45,000. The quota is 135 comments per 12-hour shift.

Dmitry Volchek and Daisy Sindelar: One Professional Russian Troll Tells All


The Žižekian corpus reads increasingly like a philosophic iPod Shuffle, recirculating the same repertory of jokes, analyses, interpretations and provocations in different sequences and combinations.

Josh Cohen: Worst of all worlds: late capitalist materialism and the unending cycles of Slavoj Žižek


Zdá se tedy nakonec, že ekonomika sdílení není nic, co nahradí kapitalismus. Bude to jedna z možností, jeden z přístupů k podnikání, jenž vám může obstarat živobytí a který vám bude vyhovovat, pokud jsou vám jeho zásady blízké - třeba nikdy nekončící pracovní doba. Skutečné obrovské majetky, skutečnou kumulaci kapitálu, přinese sdílená ekonomika jen provozovatelům úspěšných sdílecích systémů, kteří budou diktovat podmínky na trhu. Což si tito provozovatelé i jejich investoři velmi dobře uvědomují a podle toho se také chovají.

Patrick Zandl: Ekonomika sdílení


Mladík brzy zjistil, že historická pouta s vyraženými písmeny STB nejdou z ruky sundat. Část pout se mu podařilo „mechanicky odstranit,“ ale zbytek mu na pravé ruce zůstal.S odstraněním zbytku nespěchal. Po čase však přeci jen došel na jednu ze služeben policie. Tam se však ukázalo, že od starých pout nejsou klíče k dispozici, a tak policisté odkázali nešťastníka na policejní muzeum.„Ani tam muž neuspěl a odešel tak s nepořízenou a situaci už dál neřešil. Když pak ale v pátek přišel do nemocnice za lékařem na ošetření, ten mu s ohledem na skutečnost, že pouta už přirostla do tkáně a ruka tak byla nehybná, doporučil amputaci,“ uvedla mluvčí pražské policie Jana Rösslerová.Lékaři mladíka bez domova ošetřili, ale protože nebyl ohrožen na životě, tak ho propustili. „Protože není řádně pojištěný, odkázali ho na příslušné zdravotnické zařízení v místě bydliště, což je v tomto případě Jablonecko. Mladého muže tak čeká cesta do tamní nemocnice, kde si nechá amputovat část ruky,“ přiblížila další osud mladíka mluvčí policie.

Čeněk Třeček: Mladík si v zimě přicvakl pouta. Zarostly do masa a čeká ho amputace


[A]bychom se na několik měsíců zbavili jednoho „živla“ z ulice, utratili jsme desítky tisíc, za které by „živel“ mohl mít ubytování, jídlo a sociální služby na celý rok.

Jan Potměšil: Zákaz pobytu dva roky poté – jak se nám represe (ne)vyplatila


Najman byl tak dokonalý případ českého blbství, že by ho mohli vozit na Světové výstavy: bodrý, rozšafný, přiměřeně lidový, přiměřeně nedovzdělaný, bohorovný, samolibý a agresivní. Tuze rád diskutoval, čímž se v Česku rozumí společenská operace, v níž jde o to co nejrazantněji utřít nějakého jiného vola, který se pokouší cosi o čemsi vyjádřit. Teprve zhostí-li se Čech této sociální povinnosti, bude považován za inteligentního člověka: česká inteligence povstává z temnot, do nichž jeden poloblb uvrhne jiného poloblba. Argumentovat rovná se pak odmítání čehokoli, co kdo vysloví, jaksi z principu – mě nedoběhnou –; mít názor znamená považovat si nadevše močálu ve vlastní hlavě.

Patrik Ouředník: Ad Acta. Torst, 2006, ISBN: 80-7215-290-4 (s. 87-88)


Je v pořádku, že level „na Čechy dobrý“ existuje. Jsou tvůrci, kteří ho dobrovolně obhospodařují a jsou v tom se sebou srovnaní: Jan Hřebejk a Michal Viewegh třeba. Zaplaťbůh za ně, bez nich by tu byl Troškaland. Blbé ale je, že neexistuje nic nad nimi. Jako bychom se pořád plácali v 19. století, doháněli okolí a pěkně se v teplíčku koukali jeden na druhého. Nemáme, čím bychom v literatuře a filmu obohatili ostatní. Jsme světu k ničemu.

Štefan Švec: Na Čechy dobrý

Březen 2015

Their content may be ancient, but their form is ultra-modern. So instead of seeing in ISIS a case of extreme resistance to modernization, one should rather conceive of it as a case of perverted modernization and locate it within the series of conservative modernizations which began with the Meiji restoration in Japan (rapid industrial modernization assumed the ideological form of restoration, of the return to the full authority of the emperor).

Slavoj Žižek interviewed by Slawomir Sierakowski


Timberg is right, of course, that this is a scary and confusing time to be a creative professional. But ’twas ever thus, pretty much, as even a quick glance at intellectual history suggests. George Gissing’s New Grub Street, published in 1891, laid out the plight of writers whose lives were upended by a previous wave of creative destruction and technological innovation—in his case, the decline of the lending library and the rise of the mass-market press, which utterly transformed the market for popular fiction.

Evan Kindley: Culture Crash: The Killing of the Creative Class, reviewed


When his first on-camera opportunity came, it wasn’t quite the glamorous orgy he’d imagined. He answered an ad in a local paper and showed up to an unpalatable offer: 15,000 yen ($126) to eat a plate of actual feces, take it or leave it. He took it. The next day, he was so sick that he went to the hospital, where doctors put him on intravenous antibiotics, diagnosed him with what he remembers simply as a “shit disease,” and billed him 20,000 yen ($168).

Paige Ferrari: Meet the Hardest Working Man in Porn


Literature is the art of writing something that will be read twice. Said Cyril Connolly.

David Markson: The Last Novel


You have to read fifteen hundred books in order to write one. Flaubert put it.

David Markson: The Last Novel


Hegel, asking Schelling’s advice about a town to settle in, and listing his chief requirements: A good library and ein gutes Bier — a good beer.

David Markson: The Last Novel


Good writing is above all an assault on cliché.

Alexander Theroux interviewed by Colin Marshall


Vstávám v sedm ráno, do zbytku 2 deci vody v PET lahvi sypu porci mladého ječmene, beru si jej s sebou na střechu hotelu, v kterém jsem spal poslední čtyři noci. Cvičím jógu s čerstvým ranním sluncem, dole u školy už děti v uniformách hrají fotbal – radost je takhle z nadhledu pozorovat. Po 30 minutách jógy vyražím na 200 metrů vzdálenou pláž a dávám si cca 3,5 kiláku lehkého běhu na boso po pláži. Vracím se na hotel, sprcha, obleču se, sedám na motorku a jedu do centra na své oblíbené smoothies, kde mě už dobře znají. Vytahuju tužku s papírem a iPad, do kterého jsem si uložil screenshoty a podklady aplikace, pro kterou mám navhrnout, na dnešní večerní skype schůzku, první wireframy. Brčkem usrkávám první ze dvou půl litrových smoothies – dragon fruit s avokádem. Za hoďku a něco mám první nápady a rozvržení stránky na papíře. Zaplatím 37 korun za obě smoothies. Naproti přes cestu dám ještě typickou vietnamskou bagetu s vajíčkem a koriandrem. S paní, mezitím co se nad uhlíky opéká bageta, si píšeme po papírku jak se jmenujem, kolik nám je a odkud jsem. Dojím a naposledy se jedu projet po městě a podívat se ještě tam, kde jsem nebyl.

Adam Marčan: Den digitálního nomáda :)


Výrazná je snaha firem dostat se do názvů ulic, existuje třeba ulice Duhová, v níž sídlí firma ČEZ. Naproti tomu hlasováním v Pardubicích neprošla ulice U Apagu. Byla příliš krátká a tvořil ji prakticky jen vjezd do firmy.

Klára Kubíčková: Místopisné rošády v Česku v běhu času: Stalinov, Mrdákov i Sračkov


Za velmi poučný příklad takové postdemokratické vlády považuji i koalici ANO a Žít Brno v Brně pod vedením starosty Vokřála. Když si připomeneme, že ta koalice je demokratickou reakcí na praktiky brněnské ČSSD, máme přesvědčující příklad postdemokratického řešení krizí.

Václav Bělohradský v rozhovoru s Petrem Kamberským


Jako nejsubverzivnější akt se ve světle prekarizace práce jeví rozhodnutí zůstat v domácnosti, využívat sociálního systému, který nabízí dávky, jako je rodičovský příspěvek, přídavek na děti nebo příspěvek na bydlení, a „dobrovolnicky“ se věnovat obecně prospěšným aktivitám, které přispívají k větší svobodě ve společnosti.

Linda Sokačová: Prohry a zrady feminismu


Koneckonců samotná práce pro oligarchy není sama o sobě odsouzeníhodná, stejně jako samo o sobě není odsouzeníhodné členství v KSČ. Jistě se i mezi oligaršími novináři najdou nějací Krieglové a Šabatové, kteří v čase zkoušky i za cenu osobních obětí využijí své privilegované postavení ve prospěch společnosti (alespoň doufejme). A na druhé straně, všichni se nějak přizpůsobujeme siločarám moci – holt nájmy a hypotéky se samy nezaplatí.

redakce A2: Oligarchové – okupanti mediálního prostoru


V roce 2004 byl majitel společnosti Synot Ivo Valenta obviněn ve fotbalové korupční aféře. Soud mu tehdy uložil pokutu 350 tisíc korun a čtyřměsíční podmíněný trest. Dnes je Valenta senátorem a svůj “škraloup” prezentuje jako známku mužnosti.“Já si myslím, že každý správný chlap má mít nějaký škraloup. Pokud nemá, není to správný chlap,” říká Valenta v rozhovoru DVTV. Obhajuje tak své působení v politice, do které vstoupil i přes svou korupční minulost.

DDTV: Každý správný chlap má mít škraloup, říká o své korupční minulosti senátor Valenta


Pohovořme tedy o „svobodě projevu“. V protikladu k ní tato demonstrace přeplněná vlajkami s trikolórou potvrdila, že „být Francouzem“ dnes znamená především osvojit si pod státním dohledem tentýž názor, jako mají všichni ostatní. Během prvních dní po událostech bylo prakticky nemožné vyslovit o tom, co se stalo, jakýkoliv jiný názor než ten, který opěvuje naše svobody, naši republiku, zatracuje nabourávání naší identity – jež je dílem mladých muslimských dělníků a těch otřesně zahalených dívek – a který konečně energicky připravuje „válku proti terorismu“. Slyšeli jsme dokonce následující slogan, jehož kvality nelze z hlediska svobody projevu neocenit: „Všichni jsme policisté!“Jak se dnes mimochodem může kdokoliv odvážit mluvit o „svobodě projevu“ v zemi, kde – až na velmi zřídkavé výjimky – všechny televizní a tiskové orgány vlastní velké soukromé, finanční nebo průmyslové skupiny? Náš „republikánský pakt“ musí být skutečně pružný a svolný, abychom si mohli vůbec jen představit, že tyto velké skupiny a jejich vlastníci, jako jsou Bouygues, Lagardère nebo Niel, ale také všichni ostatní, jsou připraveni obětovat své soukromé zájmy na oltáři demokracie a svobody projevu!

Alain Badiou: Rudá a trikolóra


Duchcov zakázal vyhláškou grilování na veřejných prostranstvích, posedávání na betonových zídkách a palisádách nebo vytahování křesel na ulice. Kritici poukazují na to, že radnice, v jejímž čele je i Dělnická strana sociální spravedlnosti, vyhlášku vydala cíleně proti Romům.„Vyhláška přinese pořádek. Nevidím důvod, proč by lidé měli dělat na ulicích pikniky a podobné věci. To je špatně, to by se nelíbilo asi nikomu v žádném městě,“ říká duchcovský starosta Zbyněk Šimbera.

Artur Janoušek: Duchcov zakázal vysedávat na ulici. S Romy to nesouvisí, tvrdí radnice


Dalším důvodem skomírání protestů je ideologická nejasnost cílů – tedy vytyčení toho, zza co protesty bojují a čeho chtějí dosáhnout. Nedáváná hnutí sice vrátila do hry socio-ekonomické problémy, zamířila na kapitalismus a postdemokracii a zpochynila politicko-ekonomický systém jako takový, ale jen proto, aby bojovala za důstojnější participaci v něm. Ambivalenci středních tříd lze vyjádřit hesly: Jsme proti kapitalismu, ale jen proto, že z něho nic nemáme; Nevěříme v systém, ale jen proto, že z něho neprofitujeme.

Bob Kuřík: Protestní hnutí v Evropě. In: Umění protestu


When the Turkish Communist writer Panait Istrati visited the Soviet Union in the mid-1930s, the time of the big purges and show trials, a Soviet apologist trying to convince him about the need for violence against the enemies evoked the proverb “You can’t make an omelet without breaking eggs,” to which Istrati tersely replied: “All right. I can see the broken eggs. Where’s this omelet of yours?” We should say the same about the austerity measures imposed by IMF: the Greeks would have the full right to say, “OK, we are breaking our eggs for all of Europe, but where’s the omelet you are promising us?”

Slavoj Žižek: Žižek’s Jokes – Did You Hear the One about Hegel and Negation?


We were told to surf the web, but in the end, the web serf’d us. Yet there’s a worse fate than digital serfdom, as Snowden’s ongoing NSA revelations suggest. This isn’t simply about the commodification of all human kinesis, it’s the psychological colonialism that makes the commodification possible.

Douglas Haddow: DATAcide: The Total Annihilation of Life as We Know It


Ulbricht built the Silk Road marketplace from nothing, pursuing both a political dream and his own self-interest. However, in making a market he found himself building a micro-state, with increasing levels of bureaucracy and rule‑enforcement and, eventually, the threat of violence against the most dangerous rule‑breakers. Trying to build Galt’s Gulch, he ended up reconstructing Hobbes’s Leviathan; he became the very thing he was trying to escape. But this should not have been a surprise.

Henry Farrell: The reluctant king of the hidden internet


To, že médium koupí významný podnikatel, není v dějinách kapitalismu nic neobvyklého. Neočekávám, že Lidové noviny půjdou jako hlídací pes po Babišovi, nečekám, že Respekt nebo Hospodářské noviny investigativně rozkryjí Bakalu, že Týden totéž udělá Soukupovi a Blesk Křetínskému. Čekám však, že se takový Respekt pořádně podívá vyšetřovacím způsobem na zoubek Babišovi, nebo Týden Bakalovi.  Nic takového se téměř neděje. Oligarchizovaná česká média nejsou dnes smutná primárně tím, co v nich vychází, ale tím, co v nich chybí.Největším nebezpečím pro svobodu a demokracii by bylo jakési srozumění mezi oněmi oligarchy, že „jejich“ média nebudou dělat důslednou investigativní žurnalistiku na další, jakýsi pakt o neútočení. Jeden z nich v soukromí přiznal, že koupení média se dnes rovná jakési strategické obraně podobné vlastnictví jaderného arzenálu velmocemi. Ty také nemají atomovku k útočení, ale k pojištění, že na ně ostatní nezaútočí. Nevím, jestli doktrína vzájemně zaručené destrukce existuje explicitně – velmi pravděpodobně neexistuje – avšak jisté je, že dobrou investigativní práci na oligarchy abys dnes pohledal.

Tomáš Klvaňa: „Zruštění“ Česka je výsledkem prohry prozápadních elit


One of the oddest things about the furore surrounding Piketty’s book was that almost nobody talked about the role of technology in all this. Specifically, there was little discussion of the strange coincidence that the recent catastrophic rise in levels of inequality has coincided neatly with the digital revolution.When you think about it, it’s clear that this isn’t just a random correlation. The digital revolution is driving inequality, not reducing it. That’s because the technology has certain characteristics (zero marginal returns, network effects and technological lock-in, to name just three) which confer colossal power on corporations that have mastered the technology. In the process it confers vast wealth on those who own them.

John Naughton: Google and tech’s elite are living in a parallel universe


I say “we”, although the greatest trick Thatcherism ever pulled was this redefinition of “us and them”. Suddenly, people in your own family were voting Tory. Mrs Thatcher’s chief information officer, Rupert Murdoch, was telling us that the firemen and the dustmen were our enemies. That the women of the NUT and Nalgo were the mad, selfish defenders of a doomed elite. The Tory government went after the local authorities, telling us that government itself was our enemy. You were just going: “Hold on a minute, if you’re the government …” and then they shouted: “Oh, God, look! The Falklands!”, hired more expensive PR guys and carried on privatising.

Ian Martin: The city that privatised itself to death: ‘London is now a set of improbable sex toys poking gormlessly into the air’


Jde Platón a vidí Diogéna, jak si myje před svým sudem zeleninu. Chvíli jej pozoruje a pak mu říká: „Vidíš, vidíš, Diogéne, kdyby ses přátelil s králem, nemusel by sis tu takhle před sudem mýt svou zeleninu. Diogénes k němu vzhlédne a odvětí: „A ty, Platóne, kdyby sis sám myl svou zeleninu, nemusel by ses kamarádit s králem.

Jakub Patočka: Václav Bělohradský jako karikatura sebe sama


We must do our work for its own sake, not for fortune or attention or applause.

Steven Pressfield: The War of Art: Break Through the Blocks & Win Your Inner Creative Battles


Není tu poptávka po někom, kdo umí hezké věty, ale po někom, kdo myslí a je originální.

Eva Klíčová v rozhovoru s Klárou Kolářovou

Únor 2015

my essential points about AI:1) We should really call it Artificial Smartness, because we don’t want it conscious.2) It will be a cloud service; you’ll buy as much IQ as you need on demand.3) There will only be 2-3 major AI providers since AI will follow network effects.

Kevin Kelly: How to Use Artificial Intelligence


Indonesians surveyed by Galpaya told her that they didn’t use the internet. But in focus groups, they would talk enthusiastically about how much time they spent on Facebook. Galpaya, a researcher (and now CEO) with LIRNEasia, a think tank, called Rohan Samarajiva, her boss at the time, to tell him what she had discovered. “It seemed that in their minds, the Internet did not exist; only Facebook,” he concluded.

Leo Mirani: Millions of Facebook users have no idea they’re using the internet


Pokud existuje simulátor kapitalismu, jmenuje se GTA.

Vít Schmarc: Grand Theft Auto V: Ztracen v Los Santos


Ideální stav bude, až tu úplně všichni budeme mít svůj vlastní internetový deník. Bude to vlastně krásné naplnění takové té vize, že každý má být podnikatelem.

Saša Uhlová


Myšlenka půstu se dnes přestěhovala z privátní do veřejné sféry.

Petr Honzejk: Půst a růst


UCLA students staged a sit-in to protest microaggressions such as when a professor corrected a student’s decision to spell the word indigenous with an uppercase I — one example of many “perceived grammatical choices that in actuality reflect ideologies.” A theater group at Mount Holyoke College recently announced it would no longer put on The Vagina Monologues in part because the material excludes women without vaginas. These sorts of episodes now hardly even qualify as exceptional.

Jonathan Chait: Not a Very P.C. Thing to Say. How the language police are perverting liberalism.


This is why Silicon Valley is fucked up. Because it’s built and run by some of the most privileged people in the world who are convinced that they are among the least.

Laurie Penny: Male Nerds Think They’re Victims Because They Have No Clue What Female Nerds Go Through


Proč bych měl obětovat modlám své doby, své generace, svého národa? Obětuji jen jednomu bohu: svému. Ptáte se, jak jej mohu odlišit od model? Docela prostě: modly jsou dílem společnosti, mého boha zvolilo mé vědomí. Můj bůh mi neukládá jiné povinnosti než spát, bdít, pracovat, jíst, pít, vyměšovat, milovat, myslet. Modlám je zapotřebí obětovat svědomí i vůli. Poznáte je snadno, prohlašují za ctnost nejubožejší vlastnost, jíž je lidská bytost schopna: poslušnost. A tím to nekončí! Oběť vašeho života je jim málo; chtějí po vás, abyste obětovala i životy jiných. Jednou ve jménu krvelačného boha, jindy pro čest krále, dnes na oltář vlasti, zítra ve jménu rasy nebo civilizace. Modly střídají jména jako Vy střevíce: včera se jedna z nich nazývala Prusko, dnes se jmenuje Německo; včera si žádala smrt Bavořana, dnes žádá smrt Francouze. Někde se jmenuje Národ, jinde Rozum nebo Vůle lidu. Modly mají desítky a stovky jmen; nejupřímnější z nich zní Co by tomu řekli sousedé. Mají desítky a stovky jmen, avšak jednu touhu: ubít vás, zničit, odstranit, obrátit vás vniveč, udělat z vás nic.

Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855. Vyšlo v nakladatelství Torst v roce 2006. (s. 20)


Z jiné vizuální nedůslednosti až zamrazí: zatímco pilot byl v popravčí kleci natočen bez monoklu a s kratšími vousy, v jiném videu, kde Islámský stát 31. ledna ukázal stětí japonského rukojmího Kendžiho Gota, se již objevila pilotova fotografie v kleci – ovšem zase s výrazně jinou hustotou vousů. Buď byl tedy v době zabití Gota již mrtev i al-Kasásbe a Islámský stát fotografii z popravy přece jen retušoval, nebo byl způsob popravy plánován a Islámský stát ho naznačil fotomontáží al-Kasásby v kleci, anebo – což asi děsí nejvíc – záběry v kleci se natáčely ve více dnech, čili poprava se de facto nacvičovala.

Petr Kubálek: Okrajová sdělení videí Islámského státu


Alicja, polská pedagožka žijící v Norsku, o tom říká: „Častým důvodem intervence Barnevernu u polských rodin je nejen to, že nikdy nejdou daleko pro pohlavek (i když i ten je považovaný za neodpustitelný a je protizákonný), ale také jakýsi kulturní zvyk přenášení vlastních frustrací na děcko. Polské děti často slýchají věty typu: Kvůli tobě nemám na nic čas. Ty mi vůbec nepomáháš a já mám tolik práce. Jsem z tebe vážně unavená, už tě mám tak akorát dost. Podívej, jak ses pobryndala, jsi hloupá koza. A tohle je v Norsku považováno za formu emocionálního násilí, která dětem ubližuje.

Lucie Jarkovská: Vyhlásíme válku Norsku?


That true age of innovation – I’ll call it the Golden Quarter – ran from approximately 1945 to 1971. Just about everything that defines the modern world either came about, or had its seeds sown, during this time. The Pill. Electronics. Computers and the birth of the internet. Nuclear power. Television. Antibiotics. Space travel. Civil rights.There is more. Feminism. Teenagers. The Green Revolution in agriculture. Decolonisation. Popular music. Mass aviation. The birth of the gay rights movement. Cheap, reliable and safe automobiles. High-speed trains. We put a man on the Moon, sent a probe to Mars, beat smallpox and discovered the double-spiral key of life. The Golden Quarter was a unique period of less than a single human generation, a time when innovation appeared to be running on a mix of dragster fuel and dilithium crystals.

Michael Hanlon: The golden quarter


When most people say they want to be a millionaire, what they really mean is “I want to spend $1 million,” which is literally the opposite of being a millionaire.

Morgan Housel: 122 Things Everyone Should Know About Investing and the Economy


Dokud budeme uvažovat jen v hranicích této civilizace založené na nerovnosti, masa lidí bude ekonomický růst vnímat jako příslib - byť zcela klamný - že jednou přestanou patřit do kategorie „podprivilegovaných” a že zastavení růstu je jejich odsouzení do bezútěšné průměrnosti. I proto je potřeba zaútočit nikoli na hospodářský růst jako takový, ale spíš na mystifikaci, kterou drží při životě, na dynamiku narůstajících a věčně frustrovaných potřeb, kterou organizuje podněcováním jednotlivců k vůli „vydobýt si vyšší postavení” než mají ostatní. Devizou takové společnosti by mohlo být: co je dobré pro všechny, je bezcenné. Respektovaný budeš jen když se budeš mít „lépe” než ostatní.Jenže k prolomení ideologie hospodářského růstu je potřebné tvrdit opak: jen to, co je dobré pro všechny, je tě hodné. Výrobu si zaslouží jen to, co nikoho neprivileguje, ani neponižuje. Můžeme být šťastnější i s menším bohatstvím, protože ve společnosti bez privilegií není chudých.

André Gorz: Naše a jejich ekologie


In its 400+ year history, the corporation has achieved extraordinary things, cutting around-the-world travel time from years to less than a day, putting a computer on every desk, a toilet in every home (nearly) and a cellphone within reach of every human.  It even put a man on the Moon and kinda-sorta cured AIDS.

Venkatesh G. Rao: A Brief History of the Corporation: 1600 to 2100


Libertarianism is an unpopular view. And it takes particular personality types to be open to taking unpopular views. Some of these personality types are people who are open to new experience, love the world of ideas and have a disposition for independent thought. However, some of these personality types simply enjoy holding outrageous and provocative views, who like to argue and fight with others, who like insult and and shock.

Kevin Vallier: The Contrarian Trap: The Source of the Liberty Movement’s Dark Side


Je asi nezpochybnitelné, že existuje nějaký systém ruské státní mediální politiky, který zaměstnává lidi, kteří mají šířit ruskou verzi událostí. Dobrou ukázkou je Russia Today nebo Ruptly, její kanál, který se specializuje na multimédia. Jejich manipulace je často velmi subtilní. Ale oni takto pracují, systematicky vytvářejí obraz prohnilého Západu plného fašistů a zkažených lidí.Dost to připomíná média z dob komunismu u nás…Ano, když se zamyslíme nad tím, jak by vypadal internet za studené války – tak přesně takto. Současná doba je nejlepší ukázkou toho, že existence internetu by před rokem 1989 sama o sobě nezměnila vůbec nic.

Josef Šlerka v rozhovoru s Davidem Slížkem


Cílem letité ruské propagandy na Ukrajině není přesvědčit lidi, že Moskva má pravdu. Cílem je přesvědčit je, že pravdu nemá nikdo. Cílem je zasít do jejich vědomí hluboké přesvědčení, že lžou úplně všichni.

Martin M. Šimečka: Horší než tanky


Udržet se na uzdě a chovat se bez emocí i k nulám, řvounům, nevzdělaným, vystresovaným, špinavcům, bezďákům a lidem, co se válejí ve vlastní moči, je těžší. Byla by to ale známka toho, že žijeme v civilizované zemi.

Štefan Švec: Jako mor


Women are most frequently concerned that their vaginas smell like fish, followed by vinegar, onions, ammonia, garlic, cheese, body odor, urine, bread, bleach, feces, sweat, metal, feet, garbage and rotten meat.

Seth Stephens-Davidowitz: Searching for Sex


A jestli jsme na tom stejně? Ne nejsme. Já se živím poctivou prací, kterou nemůže dělat každý, což mi dává na významu. Ty se živíš prací, kterou může dělat každá, úplně každá.

norník s přezdívkou Kyfos, citováno z bakalářské práci Zuzany Lenhartové Kdo jsou muži kupující sex? Sociální identita Norníka


Protestní energie bojující proti participační krizi demokracie nemá ovšem v Česku levicovou, antikapitalistickou podobu, nýbrž přesně opačnou: jde o energii konzervační, která krásné plody kapitalismu hodlá využít k vybudování měšťanské idyly, specifické varianty biedermeieru 21. století.Těžko říct, zda to souvisí s odlišným temperamentem jižanů a Středoevropanů, ale v Česku se radikální levice vůbec bát nemusíme. Ať už je český politik vlevo, vpravo, nebo uprostřed, všude je jeden společný cíl. Klidná a spořádaná společnost malého města.

Petr Fischer: Maloměstské Česko proti extrémní levici


Jak na vás Andrej Babiš působil, když jste se potkali poprvé? – Vrátil jsem se tehdy zrovna z dvouměsíční cesty po Asii s jakousi tibetskou mentální rychlostí, a najednou do mě narazil někdo, kdo měl tu mentální rychlost úplně odlišnou. A měl v hlavě představu, která mi tehdy připadala úplně šílená. Ale možná ta šílenost byla nakonec důvodem, proč jsem do toho šel.

Petr Topinka v rozhovoru s Ondřejem Formánkem


Lidé, kteří patří k sobě, by si neměli ani vzájemně tajit své hmotné zájmy, ani se na ně redukovat, nýbrž reflektovaně je ve svém vztahu uchopit, a tím je překročit.

Theodor W. Adorno: Minima moralia - Reflexe z porušeného života. Academia, 2009, přel. Martin Ritter


Poněvadž všechno je obchod, nesmí být slovo obchod vysloveno stejně jako slovo provaz v domě oběšence.

Theodor W. Adorno: Minima moralia - Reflexe z porušeného života. Academia, 2009, přel. Martin Ritter


Když ještě existovalo něco takového jako oddělování práce od soukromého života, jež jsme dříve znevažovali, nyní však po něm skoro truchlíme, hledělo se na člověka, který v soukromé oblasti sledoval účelné cíle, jako na nezpůsobného vetřelce. Dnes se jeví jako arogantní, podivný a nenáležitý ten, kdo se oddává soukromému životu, aniž by na něm bylo vidět účelné směřování. Člověk, který nic „nechce“, je téměř podezřelý: lidé nevěří, že by mohl být ku pomoci v boji o zrno, aniž by se legitimoval protipohledávkami.

Theodor W. Adorno: Minima moralia - Reflexe z porušeného života. Academia, 2009, přel. Martin Ritter (s. 25)

Leden 2015

Druhou nemoc nazval papež „martismem“ (od jména Marta) a spočívá v přehnané aktivitě. Jsou jí postiženi ti, kteří se pohrouží do práce natolik, že nevyhnutelně opomíjejí „ten nejlepší úděl“, totiž posadit se Pánu k nohám (srov. Lk 10,38-42). Proto Ježíš svoje učedníky nabádal, ať si „trochu odpočinou“ (srov. Mk 6,31), neboť opomíjet nezbytný odpočinek vede ke stresu a nervozitě. Pro toho, kdo skončil svoje poslání, je odpočinek nezbytný a povinný a je třeba jej trávit seriózně. Pobýt nějaký čas s příbuznými a respektovat volné dny jako chvíle duchovní i fyzické obnovy. Je zapotřebí osvojit si poučení Kazatele, který říká, že „všechno má svůj čas“ (Kaz 3,1-15).

Milan Glaser: Papežův katalog „kuriálních nemocí“ ke společnému zpytování svědomí


As part of a publicity stunt, author James Patterson is giving away 1,000 self-destructing digital advance copies of his latest novel, Private Vegas. If you score one, you have 24 hours to finish the entire book before the text vanishes forever.

Jon Fingas: Self-destructing book gives you 24 hours to finish reading ᔥ Tyler Cowen


Today, the primary value of the novel no longer appears to be its capacity to deliver sensations or some sort of meditation on the way we live now; it is instead an object for deceleration, for ceasing time rather than killing it, for therapeutic rather than troubling purposes.

n+1 editors: Too Fast, Too Furious


The problem of a society undergoing acceleration is that people crave an ever greater variety of social experiences out of the sheer sense that they must “keep up.” The semantics of contemporary life suggest obligation: “I must read the newspaper”; “I ought to play the piano more”; “I really need to keep up to date.”

n+1 editors: Too Fast, Too Furious


One’s leisure time feels like work that one doesn’t have time for.

n+1 editors: Too Fast, Too Furious


Albania today is the only country in the world where the working people pay no imposts or taxes whatever.

Aristotel Pano: Panorama of the Economic-Social Development of Socialist Albania, 1973 ᔥ Wikipedia


Ottoman subject (1910–1912) Serbian subject (1912–1915) Bulgarian subject (1915–1918) Yugoslavian subject (1918–1943) Yugoslavian citizen (1943-1948) Indian subject (1948–1950) Indian citizen (1948-1997)

Nationalities of Blessed Teresa of Calcutta, M.C.


Nihilistický humor soudobé východní Evropy potvrzuje, že v rámci společnosti nemá nic svou niternou hodnotu, možná s výjimkou pomíjivých radostí a dočasného lidského tepla. Myšlení je idiocie. Umění je marnivá přetvářka. Filantropie je úchylka. Veřejná debata je kakofonie. Služba veřejnosti je záminka pro sobecké poklesky. Právo jsou advokátské triky. Každá vláda je svévolná tyranie. Chudí jsou nechutní. Bohatí jsou blbí. Cizinci mluví zmatenými jazyky a jedí ústřice, fuj. Východoevropané smrdí. Ženy jsou sexuálně nespoutané. Gayové piští falsetem. Konzervativci jsou tlusťoši. Liberálové jsou Židi. Socialisté jsou šílenci. Rusové jsou mužici. Američani jsou idioti. Filosofové jsou vousáči.

G. M. Tamás: Návrat do banálnosti


There are other questions. One would naturally ask how France upholds freedom of expression and the sacred principles of “fraternity, freedom, solidarity.” For example, is it through the Gayssot Law, repeatedly implemented, which effectively grants the state the right to determine Historical Truth and punish deviation from its edicts? By expelling miserable descendants of Holocaust survivors (Roma) to bitter persecution in Eastern Europe? By the deplorable treatment of North African immigrants in the banlieues of Paris where the Charlie Hebdo terrorists became jihadis? When the courageous journal Charlie Hebdo fired the cartoonist Siné on grounds that a comment of his was deemed to have anti-Semitic connotations? Many more questions quickly arise.

Noam Chomsky: Paris attacks show hypocrisy of West’s outrage


1) The right to blaspheme (and otherwise give offense) is essential to the liberal order.2) There is no duty to blaspheme, a society’s liberty is not proportional to the quantity of blasphemy it produces, and under many circumstances the choice to give offense (religious and otherwise) can be reasonably criticized as pointlessly antagonizing, needlessly cruel, or simply stupid.3) The legitimacy and wisdom of such criticism is generally inversely proportional to the level of mortal danger that the blasphemer brings upon himself.

Ross Douthat: The Blashpemy We Need


What Max Horkheimer had said about Fascism and capitalism already back in 1930s - those who do not want to talk critically about capitalism should also keep quiet about Fascism - should also be applied to today’s fundamentalism: those who do not want to talk critically about liberal democracy should also keep quiet about religious fundamentalism.

Slavoj Žižek: Are the worst really full of passionate intensity?


Nigel Farage has concluded the murders in Paris prove there’s a “fifth column” seeking to destroy us from within, adding “On a cultural level, what price anybody who is a stand-up comic, a cartoonist, a newspaper columnist, who wants to say something critical about Islam at all?”This is a fair point, because it’s hard to think of a single newspaper that at any time has ever said anything critical about Islam isn’t it? The Daily Mail for example is virtually a tabloid version of The Koran, and reading The Sun is like watching a Bin Laden video with added tits.

Mark Steel: Charlie Hebdo: Norway’s Christians didn’t have to apologise for Anders Breivik, and it’s the same for Muslims now


Procestoval jste i další země a napsal několik knih o Balkáně. Je dnes někde postavení Romů lepší?Třeba v Srbsku, kde jsem žil. Postavení srbských Romů jistě není perfektní, ale to není nikde. V Srbsku potkáte řadu romských univerzitních učitelů, lékařů nebo zdravotních sester. Jsou v této společnosti mnohem lépe integrováni, mají práci, chodí do škol. Nezažil jsem proti nim otevřené fyzické násilí. Zcela opačnou situaci jsem ale viděl v Kosovu. Rozdíl to byl skutečně obrovský.

Paul Polansky v rozhovoru s Jaroslavem Fialou


Na dětech jejich romství není příliš vidět, proto David nikdy nechodí do školy na třídní schůzky, ani při jiných příležitostech, aby se to ve škole kvůli jeho vzhledu neprovalilo. Tyto záležitosti obstarává manželka s výrazně světlejší pletí.

Saša Uhlová: Dožít se toho, že se to tu změní


Není pochyb o tom, že pozdní kapitalismus řadu svých imperativů artikuluje skrze apel na určitý typ péče o zdraví. Zákaz kouření na veřejných místech nebo neustálé pranýřování stravovacích návyků pracujících v programech typu Jste to, co jíte naznačují, že se již nacházíme v svébytném režimu paternalismu bez Otce. Nejde o to, že kouření jako takové je „špatné“, špatné na kouření je to, že nedovolí těšit se z dlouhého a pohodového života. Tato propagace dobrého zdraví má však své meze: duševní zdraví a intelektuální růst bývají součástí této kampaně jen zřídkakdy. Namísto toho je nám vnucován reduktivní, hédonistický model zdraví, jehož krédem je “dobře se cítit a dobře vypadat”. Radit lidem, jak mají hubnout nebo jak si mají zdobit dům, se považuje za přijatelné, ale volat po kulturním zdokonalení je pokládáno za opresivní a elitistické. Obvinění z elitismu a omezování nemůže ospravedlnit námitka, že nikdo nemůže znát vaše potřeby lépe než vy, protože kupříkladu kuřáci své skutečné zájmy údajně také neznají nebo nejsou schopni jednat v souladu s nimi. Nikoliv, důvodem je skutečnost, že jen určité zájmy jsou považovány za správné, neboť reflektují hodnoty, které jsou pokládány za hodny všeobecného konsenzu. Hubnutí, výzdoba domu a zlepšování vašeho osobního vzhledu do tohoto sdíleného „konsentimentálního“ režimu náležejí.

Mark Fisher: Kapitalistický realismus. Přel. Radovan Baroš, Rybka publishers, 2010, ISBN 978-80-87067-69-7 (s. 96)


Mnozí ze studentů, s nimiž jsem se setkal ve své praxi, jako by se nacházeli v jakémsi stavu depresivní hedonie. Deprese je obvykle charakterizována anhedonií, nicméně stav, o němž hovořím, se nevyznačuje ani tak neschopností těšit se z věcí jako spíše neschopností dělat cokoliv jiného než se pídit za požitky. Panuje rozšířený pocit, že „něco schází“ – nedostává se však poznání, že k tomuto záhadnému, chybějícímu pocitu potěšení lze dospět toliko „mimo princip slasti“.

Mark Fisher: Kapitalistický realismus. Přel. Radovan Baroš, Rybka publishers, 2010, ISBN 978-80-87067-69-7 (s. 35)


Filmy typu VALL-I jsou příkladem toho, čemu Robert Pfaller říká „interpasivita“: film předvádí náš antikapitalismus za nás, v našem zastoupení, a tím nám umožňuje dál beztrestně konzumovat. Úlohou kapitalistické ideologie není explicitně se něčeho zastávat, za něco bojovat, jak to dělá propaganda, ale maskovat skutečnost, že se kapitál při svém fungování obejde bez jakékoli subjektivně zakoušené víry. Fašismus nebo stalinismus si bez propagandy nelze představit – kapitalismus ale může fungovat naprosto bez problémů a v mnoha ohledech dokonce i lépe, když ho nikdo explicitně neobhajuje.

Mark Fisher: Kapitalistický realismus. Přel. Radovan Baroš, Rybka publishers, 2010, ISBN 978-80-87067-69-7 (s. 24)


So, even more precisely, the ad means: “Go have a beer and let it make you happy.” Nothing strange there. Except beer used to be sold on the dream of communal fun: have a beer with a buddy, or lots of buddies. People crowded the frame, laughing and smiling. It was a lie about alcohol—as this ad is a lie about alcohol—but it was a different kind of lie, a wide-framed lie, including other people.Here the focus is narrow, almost obsessive. Everything that is not absolutely necessary to your happiness has been removed from the visual horizon. The dream is not only of happiness, but of happiness conceived in perfect isolation.

Zadie Smith: Find Your Beach


In the late 19th and early 20th centuries, one of the great divisions between anarcho-syndicalist unions, and socialist unions, was that the latter were always asking for higher wages, and the anarchists were asking for less hours. That’s why the anarchists were so entangled in struggles for the eight-hour day. It’s as if the socialists were essentially buying into the notion that work is a virtue, and consumerism is good, but it should all be managed democratically, while the anarchists were saying, no, the whole deal—that we work more and more for more and more stuff—is rotten from the get-go.

David Graeber, interviewed by Thomas Frank


But under the guise of innovation and progress, companies are stripping away worker protections, pushing down wages, and flouting government regulations. At its core, the sharing economy is a scheme to shift risk from companies to workers, discourage labor organizing, and ensure that capitalists can reap huge profits with low fixed costs.There’s nothing innovative or new about this business model. Uber is just capitalism, in its most naked form.

Avi Asher-Schapiro: Against Sharing


Přitahují mě solitéři, kteří často zklamou a dezorientují armádu svých sympatizantů. Připomíná mi to moji oblíbenou scénu z Forresta Gumpa. Gump strhne k běhu polovinu Spojených států a pak uprostřed té arizonské krajiny na silnici v poušti řekne: „Už mě to nebaví.“ Lidi se ho ptají, co mají dělat, a on jim řekne, ať dělají to, co předtím, a jde pryč.

Robert Sedláček v rozhovoru s Janem Bělíčkem a Jaroslavem Fialou


Polovina lidí v této zemi si myslí, a mají k tomu dobré důvody, že se Zeman chová jako smyslů zbavený. Nerozumějí mu, je nečitelný, což je u reprezentanta státu problém. Já je úplně chápu. Nikdy bych ale nešel někoho ostouzet za to, že se stal součástí toho politického divadla. Vždyť to můžete vypnout. Rozechvělí studentíci někde na severu Čech přeskakujícím hlasem říkají, že nechtějí prezidenta, který mluví sprostě. Jirousi, probuď se… Noviny se na titulních stránkách ptají, jak teď budeme mluvit s dětmi. Děti mluví jak kanál, já mezi ně chodím. Je to obrovské pokrytectví a unikají nám opravdu vážné věci. Privatizuje se stát. Prahu 10 řídí agent Státní bezpečnosti, který verboval jiné agenty. Moc si z nás dělá srandu. Kolik lidí volilo Aleše Řebíčka a celou tuhle garnituru? Jak dlouho trvalo, než se lidé v Ústí a Liberci rozhodli zatočit se svými zastupiteli? Teď už tam není ani z čeho krást. Kde byly červené karty? Byly schované, protože takový protest by byl nebezpečný. Přišli byste o práci nebo by vás vyhodili ze školy. Potřebujeme bezpečný protest a Zeman je ideální cíl.

Robert Sedláček v rozhovoru s Janem Bělíčkem a Jaroslavem Fialou


Kvalita života prudce klesá ne proto, že v systému se děje, co je nelegální, ale proto, že se v něm děje, co je legální – to je opravdový problém. Heslo boj proti korupci od něj odvádí pozornost, a proto je nejnebezpečnější mystifikací současné politiky.

Václav Bělohradský: Korupce jako filosofický problém


Křesťanství je prý dobré na mravnost. Tak si to myslí většina politiků a většina představitelů církví to ráda slyší a přizvukuje tomu. Je to omyl. Křesťanství tu není k tomu, aby suplovalo humanismus s jeho pravidly, zásadami a principy, nýbrž aby nebyla smlčena kategorie milosti, aby nebylo smlčeno evangelium, že člověk je přijat, že dostal, i když si nezasloužil. Toto evangelium má moc člověka proměnit. Neříkám, že jej vždy promění. Mnozí se podobenství o dělnících na vinici budou nadále smát. Bylo by to však v našem životě zoufale spravedlivé, a proto chudé, kdyby platilo jen: dostaneš, co si zasloužíš. Kdybychom nikdy nemohli uslyšet: jsi přijat, dostaneš, i když si sis nezasloužil. Život je všechno možné, ale vposledu milost.

Otakar A. Funda: Víra bez náboženství. Prvokruh, 1994. ISBN: 80-901470-1-8 (s. 239)


Jako kdysi byl veden zápas, zda Bůh našich tužeb a přání či Bůh pravdy a milosrdenství, stojíme dnes před obdobou tohoto zápasu – totiž před otázkou, jak člověk pochopí svou existenci, jak pochopí své místo v dějinách a ve společnosti. Pochopí člověk svou existenci jen jako své „já“ a nebo jako překročení svého „já“? Pochopit svou existenci jen jako své „já“, to neznamená jen žít svému prospěchu, ale též žít své zbožnosti, své ušlechtilosti, sledovat glorifikaci své mravnosti a potvrzení své vlastní dobroty. Ta druhá možnost pojetí lidské existence se jmenuje „ne jen já“. Nejde jen o to, že člověk tu nežije svým sobeckým tužbám, ale jde o to, že člověk se tu nevzhlíží ve své mravnosti, že nesleduje potvrzení vlastní ušlechtilosti, že nestaví na odiv svůj humanismus jako svou mohutnost, ale že se bezvýhradně otevírá pro dění lásky a nečeká, co za to má.

Otakar A. Funda: Víra bez náboženství. Prvokruh, 1994. ISBN: 80-901470-1-8 (s. 164)


Člověk bez potřeby posledních otázek a jistot je vyzván, aby se odvážil něčeho nadějného, užitečného – aniž by měl záruku smyslu či odměny. Je vyzván, aby učinil nadějný krok, aniž by se mu dostalo zdůvodnění proč. „Kým je vyzván,“ zeptá se člověk náboženský. Nenáboženský člověk řekne „Je vyzván.“ Má na mysli výzvu, která do lidského (sic) vstupuje jako nepodmíněná a přec bezpodmínečná, nezdůvodněná, ale podmaňující. Není však tento rozměr nepodmíněné a nezdůvodněné výzvy nejpřiměřenějším nenáboženským vyjádřením toho, oč jde, když Bible na výšinách svých odpovědí řekne „Bůh“? Toto vykročení ze všech záruk a jistot a vkročení do pozitivní nadějnosti, která se odváží něčeho nadějného, jmenují vírou, vírou v nenáboženském smyslu, vírou bez náboženství.

Otakar A. Funda: Víra bez náboženství. Prvokruh, 1994. ISBN: 80-901470-1-8 (s. 137)


Člověk může svůj život postavit na svých pravidlech, na svých zásadách, na svých ctnostech – nebo jej staví na zkušenosti, na prožitku podmanění, které do jeho života vkročilo jako bezpodmínečná výzva. Tu se vlastně již dotýkáme rozdílu mezi humanismem a vírou. Dotýkáme se tu onoho specifického a nezadatelného v náboženství starého Izraele a křesťanství. Bůh tu není supernaturálně postulovaný služebník lidských tužeb a přání, Bůh tu není garant lidské etiky, ale je výzvou a podmaněním.

Otakar A. Funda: Víra bez náboženství. Prvokruh, 1994. ISBN: 80-901470-1-8 (s. 26)

Prosinec 2014

It is impossible for someone to lie unless he thinks he knows the truth. Producing bullshit requires no such conviction. A person who lies is thereby responding to the truth, and he is to that extent respectful of it. When an honest man speaks, he says only what he believes to be true; and for the liar, it is correspondingly indispensable that he considers his statements to be false. For the bullshitter, however, all these bets are off: he is neither on the side of the true nor on the side of the false.

Harry Frankfurt: On bullshit


Strategie růstu založená na tržní ekonomii vykazuje dnes dva velké nedostatky. Za prvé systém cen nás neinformuje o ekologických mezích růstu, protože cenu má jen to, co je soukromým vlastnictvím. Vzduch nebo voda ale nepatří nikomu. Za druhé pak hodnota výrobků, kterých používáme, závisí stále více na tom, jak jich užívají druzí lidé. Například když všichni používáme auto stejným způsobem a ve stejné chvíli, vznikne dopravní zácpa a automobil je znehodnocen. Trh není účinným prostředkem koordinace užívání věcí. Jan Faktor, panovačný domácí pán z Poláčkova Domu na předměstí, se trápil otázkou, zda mu patří i obloha nad jeho pozemkem. Nakonec nad tím mávne rukou, „protože z oblohy žádného užitku není.“ Tato bezcennost oblohy v tržní ekonomii je dnes největším problémem liberálně demokratických společností.

Václav Bělohradský: Kapitalismus a občanské ctnosti. ISBN: 80-202-0368-0, s. 106


Demokracie má tři nepřátele. Za prvé náboženský fundamentalismus, který nepřipouští jiné než doslovné čtení posvátného textu. Druhým nepřítelem je nacionalismus, který zaručuje právo mluvit jen těm, kteří mají společný původ. Třetím nepřítelem je expert, jehož názor se postupně stává jedinou zárukou legitimity zákonů. Tato redukce legitimnosti zákonů na názor experta ohrožuje dnes demokracii nejvíce.

Václav Bělohradský: Kapitalismus a občanské ctnosti. ISBN: 80-202-0368-0, s. 42


Václav Bělohradský v jednom ze svých esejů píše: „Korupce – to slovo normalizuje katastrofální důsledky fungování globální ekonomické moci tím, že je redukuje na problém překročení hranice mezi legálním a nelegálním (…) – tedy na problém trestání zkorumpovaných jednotlivců nebo skupin.“ Fakt korupce a její odhalování je dílčí pravdou, která nám zakrývá lež o celku.

Lukáš Senft: Přitakávající polis, Ztohoven, Janeček a regulace alternativ


My si fakt mysleli, že to bude napořád, a já s tím byl smířený. Když jsem šel do kriminálu potřetí, Jirous šel popáté. Nebylo co řešit. Brali jsme to tak, jak to bylo. A stejně beru věci dneska. Jsem v undergroundu, dělám, co si myslím, že je správné, a tím to hasne.

František Stárek v rozhovoru s Luďkem Staňkem


Velitel městské policie Marek Šilhan zase uvedl, že by rád „apeloval na veřejnost, aby své pocity vůči bezdomovcům ventilovala přímo vůči nim, nejenom písemně nebo na Internetu“ (Plzeňská jednička, 18. 6. 2014). Při té příležitosti prezentoval na tiskové konferenci „novou účinnou metodu“ městské policie. Ta spočívá v tom, že se dvousměnná skupina městských strážníků „nalepí na bezdomovce“ a sleduje je tak dlouho, dokud z centra města neodejdou.

Laco Toušek: V Plzni hledají konečné řešení otázky bezdomovectví


Vzdor tomu se mi zdá, že žijeme v prudce zajímavé a dynamické době plné nových témat. Jestli kdy bylo o čem psát, hrát, točit filmy, je to teď. A jestli kdy bylo proti čemu demonstrovat, je to opět teď. Leč nic z toho se neděje. Každý si šmrdlá svoji privátní kašičku, naše srdce zaplavila rezignace a média klesla snad úplně nejníž.Chtělo by to ještě jednu revoluci, k níž ale nedojde. U nás se totiž dělají revoluce jen se svolením Velkého bratra. Trochu to připomíná nejprovařenější polský vtip: Proč v Čechách za války nebyli partyzáni? Protože nám to Němci nedovolili…

Emil Hakl: Pár slov na povinný oltář


Today, creative industries are structured to minimise the diversity of their participants - economically, racially and ideologically. Credentialism, not creativity, is the passport to entry.

Sarah Kendzior: Expensive cities are killing creativity


This year, the ‘sharing economy’ has shown itself to be overwhelmingly an anti-regulatory, precariat-creating way of monetizing social interactions.

Cameron Tonkinwise: Sharing you can Believe in


Přechod od vlastnictví k „přístupu“ opěvovanému Rifkinem nás neosvobozuje od kapitalismu. Ten, kdo nemá peníze, nemá ani přístup k sdílení. Dokonce i v éře přístupu žijeme v „Bannoptikonu“, v němž jsou ti, kteří nemají peníze, z přístupu ke sdílení vyloučeni. „Airbnb“, komunitní trh, jenž mění každou domácnost v hotel, proměňuje v zisk dokonce i pohostinnost. Ideologie komunity nebo spolupracujících „commons“ vede k totální kapitalizaci společnosti. Ničím nemotivovaná přívětivost se stává nemožnou. V takové společnosti je zkomercionalizováno dokonce i přátelství. Lidé se chovají přátelsky, aby si vysloužili lepší ohodnocení na internetu. Dokonce i kolaborativní ekonomiku tak ovládá neúprosná logika kapitalismu. Během tohoto přátelského „sdílení“ paradoxně nikdo nic nedává zadarmo. Kapitalismus dospívá ke svému naplnění v okamžiku, kdy prodává komunismus jako zboží. Komunismus jakožto zboží je koncem revoluce.

Byung-Chul Han: Proč dnes už není žádná revoluce možná?


Neoliberalismus mění utlačované dělníky ve svobodné podnikatele, v podnikatele sebe samých. Každý je dnes podnikatelem vykořisťujícím dělníka, jímž je on sám. Každý je pánem i rabem v jedné osobě. Rovněž třídní boj se dnes mění ve vnitřní boj se sebou samým. Kdo dnes neuspěje, obviňuje sám sebe a pociťuje za své selhání stud. Člověk problematizuje sám sebe, a nikoliv společnost.

Byung-Chul Han: Proč dnes už není žádná revoluce možná?


Chvíli přemýšlela, pak zadumaně odpověděla: „Myslím, že jí budeš připadat moc starý…“ Ano to je ono, všechno jsem pochopil, jakmile to dořekla, a vlastně mě nijak nepřekvapila, zaznělo to jako ozvěna čekané, duté rány. Věkový rozdíl bylo poslední tabu, nejzazší hranice, o to silnější, že přišla na řadu poslední a nahradila všechny ostatní zákazy. V moderním světě mohl člověk libovolně střídat partnery, být bisexuál, transsexuál, zoofil, SM, jenom nesměl být starý.

Michel Houellebecq: Možnost ostrova. ISBN: 978-80-207-1236-3, přel. Jovanka Šotolová, s. 154


Co jsme mohli dělat? O tom jsme přemítali při procházkách mezi dunami. Žít? Přesně v těchto situacích se lidé zdrcení vlastní bezvýznamností rozhodnou pořídit si děti; tak je zabezpečena reprodukce druhu, nicméně je pravda, že čím dál méně často. Isabelle byla docela hypochondr a právě dosáhla čtyřicítky; prenatální vyšetření však velmi pokročila, a já správně tušil, že tady problém není: problém jsem byl já. Nejen že jsem v sobě měl onu oprávněnou nechuť, jež se každého normálně založeného chlapa zákonitě zmocní už při pohledu na mimčo; nejen že panovalo neochvějné přesvědčení, že dítě je druh zvráceného pidižvíka s vrozenou krutostí, u něhož se ihned projeví ty nejhorší druhové rysy a od kterého se domácí zvířata moudře a obezřetně odvracejí. Mnohem závažnější příčinu představoval hluboce zakořeněný děs, skutečný děs z nekončící kalvárie lidské existence. Lidský kojenec totiž jako jediný z celé živočišné říše projevuje svůj příchod na svět neutichajícím útrpným řevem, proto tedy určitě trpí, a nesnesitelně. Možná je důvodem ztráta srsti, jež činí kůži tolik citlivou na změny teploty a nedokáže doopravdy ochránit před útokem parazitů; možná abnormální nervová dráždivost, nějaký nedostatek ve stavbě těla. Každému nestrannému pozorovateli rozhodně dojde, že lidský jedinec nemůže být šťastný, že není vůbec uzpůsoben pro štěstí, že jeho jediným předurčením je šířit kolem sebe neštěstí, čímž činí existenci ostatních stejně nesnesitelnou, jako je ta jeho – a obyčejně mu jako první za oběť padnou rodiče.

Michel Houellebecq: Možnost ostrova. ISBN: 978-80-207-1236-3, přel. Jovanka Šotolová, s. 48


In just over 50 years, in other words — not for everyone, of course, but for a great many people, and for an especially large portion of sophisticated people — the moral poles of sex and food have been reversed. Betty thinks food is a matter of taste, whereas sex is governed by universal moral law of some kind; and Jennifer thinks exactly the reverse.

Mary Eberstadt: Is Food the New Sex?


Letošním slovem roku se stal výraz HOLLANOVAT - v užším významu to znamená neodpovídat na SMS, ignorovat vzkazy na FB, též nemoci se někomu dovolat…ale současně to v širším významu chápeme jako předstírat otevřenost. Subjekt všude rozdává své tel. číslo či jiný kontakt na sebe, ale pak zarputile HOLLANUJE….

Petr Kolman


O sabatu člověk žije tak, jako by neměl nic, nesleduje žádný jiný cíl než bytí, tj. rozvíjí své bytostné síly: modlí se, studuje, jí, pije, zpívá, miluje. Sabat je dnem radosti, protože v tento den je člověk plně sám sebou.

Erich Fromm: Mít, nebo být? ISBN 80-206-0181-3, přel. Vlastislava Žihlová, s. 46


For drug buyers, online markets offer several advantages. They are less physically dangerous than street trades. This goes for dealers, too: a recent study found that a third or more of sales on Silk Road were to “a new breed of retail drug dealer”, a transformation of the wholesale market that “should reduce violence, intimidation and territorialism.”

The Economist: The Amazons of the dark net


„Komunismus“ je pro Badioua jednou ze čtyř klíčových kategorií, s jejichž pomocí lze identifikovat protikladná pnutí v současném světě. Časovou osu pnutí tvoří rozpor mezi tradicí a modernitou; ontologickou rovinu pak lze definovat kontradikcí mezi kapitalismem a komunismem. Čtyři hroty lze spojit do kosočtverce: jeho hranou spojující tradici s kapitalismem je fašismus, pojítkem mezi tradicí a komunismem je socialismus.Zbývají šipky k modernitě: jedna směrem od kapitalismu, druhá od komunismu. Spojnice mezi kapitalismem a modernitou představuje Západ, Occident, dominantní síla a tvar naroubovaný na dnešní svět, který si klade ideologický, produkční, kulturní i historický nárok na dějinné vítězství. Protějškem této osy je spojení mezi komunismem a modernitou. Podle Badioua je tato osa zatím neurčitá a tvoří prostor pro nový antikapitalistický projekt.

Petr Bittner: Alain Badiou, pražská Událost


The reality is that families in poverty very rarely have a full-time worker in the family; in fact, only 7 percent of the time. The entire bottom 20 percent of income earners (which includes some people above the poverty line) averages only 0.42 earners per household. People are not in poverty because the minimum wage is too low, or because their hourly pay is too low even when they make above the minimum wage. People are in poverty because they are not working or not working enough. They need jobs, not an increase in the minimum wage.

Jeffrey Dorfman: The Minimum Wage Debate Should Be About Poverty Not Jobs


Vzdělání neexistuje proto, aby prospívalo ekonomice, naopak, ekonomika je tu od toho, aby nám umožnila prohlubovat vzdělání.

David Graeber: Proč nemůže být vzdělání zdarma?


Úvaha „odvětví XY se bude rozvíjet, tedy je zapotřebí produkovat více absolventů“ dříve obvykle platilo. V budoucnu tomu tak rozhodně být nemusí: je pravděpodobné, že v mnoha rozvíjejících se oborech bude extrémní tlak na špičkové výkony a výkony jen o trochu horší nebudou mít na trhu šanci. Troufám si to tvrdit na příkladu IT: zatímco dříve a v podstatě ještě dnes si rozumnou práci našel jak špičkový programátor s vynikajícím teoretickým zázemím a kvalitní praxí (pobírající vysoký plat) na jednom konci spektra, tak i „IT-bastlič“ (který sbíral drobky). Pamatuji si, že v době, kdy jsem se seznamoval s počítači, bylo na českém trhu mnoho firem, v nichž se programovalo nějaké to účetnictví, a celkem rozumně prosperovaly. Nyní je takovýchto firem o poznání méně. Za pár let přijde nějaký GoogleAccountant, který na základě analýzy korespondence se zákazníky bude připravovat faktury ke schválení, generovat reporty v barvách podle aktuální nálady uživatele a zapracovávat do účetního procesu změny podle automatické analýzy zákonů… Pracovat na tom budou nejlepší mozky planety, průměrný absolvent IT oboru si v Google neškrtne a psát na koleně „lacinější, jednodušší konkurenci“ nebude dávat smysl – vždyť GoogleAccountant používají všichni. A ten „IT-bastlič“, který lepil HTML kód webových stránek pro živnostníky z celé ulice, nebude mít co dělat, jelikož dostatečně dobrou prezentaci vygeneruje i automat, který bude ovládán koncovým zákazníkem s tabletem.

Martin Víta: Hlavně ty technické obory…


Na mladé lidi nelze klást jiné nároky, než je osamostatnění a založení rodiny. Roksaová a Arum ve svých kritériích vystihli problém dostát oběma nárokům na dospělost. Mladí lidí musejí být dostatečně flexibilní, tedy neukotvení, aby obstáli na trhu práce, ale zároveň dostatečně ukotvení, aby byli schopní založit rodinu.

Tereza Matějčková: Vysoké školy nevzdělávají. Jen umožňují nicnedělání.


[…] Arum a Roksaová používají dnes již klasickou knihu amerického sociologa Davida Riesmana (1909–2002) Osamělý dav. Studie o změnách amerického charakteru z roku 1950. Ta je stále aktuální a sleduje, jakým způsobem proměňují masová média společnost. Převládal-li dosud člověk ovládaný svým nitrem, nyní ho ovládá vnějšek, jeho okolí.Tyto odlišné orientace nekopírují rozdíl mezi introverty a extroverty. Riesman spíše popisuje odlišné socializační procesy. Člověk orientovaný na své nitro přijímá v raném věku autoritu od svých rodičů, vychovatelů a učitelů, čímž si zvnitřňuje hodnoty, které mu slouží jako vnitřní gyroskop.Takový člověk byl již v době zveřejnění Riesmanovy knihy Osamělý dav ohroženým druhem. Vytlačoval ho totiž člověk řízený radarem, který si v dětství a mládí nezvnitřňuje žádnou autoritu, hodnoty a řád, ale flexibilně se přizpůsobuje dané poptávce. Kritériem pro hodnocení mu nejsou tradiční autority, ale vrstevníci a současníci. Má nutkavý sklon se ujišťovat, že ho jeho blízcí či kolegové uznávají, a proto neustále sleduje signály, které o něm vysílají. Ústředními ctnostmi již nejsou odvaha či moudrost, které jsou druhým spíše protivné, ale empatie a tolerance.

Tereza Matějčková: Vysoké školy nevzdělávají. Jen umožňují nicnedělání.


Tomu, že romské rodiny mají nárok na větší dávky než neromské, věří podle výzkumu 44 procent respondentů. Podobný počet, 43 procent, souhlasilo, že většinu českých nezaměstnaných tvoří Romové.Necelá třetina odpovídajících (29 procent) označila za pravdivý výrok, že Romové dostávají léky zdarma a osmnáct procent mladých Čechů věří, že Romové mohou jezdit zadarmo městskou hromadnou dopravou. Za nepravdivé však tyto informace označila jen zhruba třetina respondentů, většina uvedla, že neví.

Zdeňka Trachtová: Vyšší dávky a léky zdarma. Mladí Češi věří bludům o Romech, tvrdí výzkum


[M]y jsme moc nechtěli, a považovali jsme to dokonce za naši ctnost. Nevím, jestli se v dějinách najde podobný příklad revolucionářů, kteří se nezalekli svých protivníků v době, kdy byli u moci, ale zalekli se jich potom, co padli na kolena, přesněji zalekli se svého vlastního vítězství.

Martin M. Šimečka: Intelektuálové nepřevzali zodpovědnost, tak musel někdo jiný


Cestou domů jsme se bavili o nějakých úplně jiných věcech a naprosto nás nenapadlo, že jsme byli svědky něčeho, co by mělo nějak změnit dějiny ČR, nebo se nějak zásadně odlišovalo od předchozích protivládních demonstrací.

František Fuka: Jak to bylo 17. listopadu 1989

Listopad 2014

From the time that I was 6 years old I had the mania of drawing the form of objects. As I came to be 50 I had published an infinity of designs; but all that I have produced before the age of 70 is not worth being counted. It is at the age of 73 that I have somewhat begun to understand the structure of true nature, of animals and grasses, and trees and birds, and fishes and insects; consequently at 80 years of age I shall have made still more progress; at 90 I hope to have penetrated into the mystery of things; at 100 years of age I should have reached decidedly a marvelous degree, and when I shall be 110, all that I do, every point and every line, shall be instinct with life — and I ask all those who shall live as long as I do to see if I have not kept my word.

Hokusai ~ Lewis H. Lapham: Old Masters


Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach.Nebojte se toho, co jste sami vytvořili, nebojte se ani všeho, co člověk vyrobil a čím je den ode dne více ohrožován! A konečně, nebojte se sami sebe!

Ze slov Jana Pavla II. při jeho uvedení do úřadu v říjnu 1978 (objeveno v červenci v olomouckém kostele sv. Mořice)


Kdyby poválečné Československo a jeho tehdejší prezident Edvard Beneš neměli špatné svědomí, musel Nicholas Winton dostat nejvyšší státní vyznamenání nejpozději v roce 1945. Nikdo však tehdy, stejně jako dnes, neměl zájem na otevření kruté pravdy o tom, že britské organizace a dobrovolníci v Praze (vedle Nicholase Wintona i Trevor Chadwick a Bill Barazetti) stáli od podzimu 1938 proti nedemokratickým pořádkům a antisemitským zákonům tehdejšího Československa prakticky sami. Česká společnost by už konečně měla přiznat, že tito Britové ve své hrdinské snaze pomoci uniknout před smrtí alespoň židovským dětem, jednali proti vůli československých úřadů.

Jan Urban: Smutek Sira Wintona


Revoluce je trest za nedostatek reformace.

Tomáš Koloc: Především ze všech stran…


Rozdávání peněz chudým k rovnosti nevede. Dáváte-li chudým jídlo zdarma, pouze je zbavujete důstojnosti. Ale když vybudujete výbornou knihovnu v chudé oblasti, dáte najevo, že máte důvěru v jejich inteligenci. A právě skrze vědění postupně vzniká nová rovnost.

Enrique Peñalosa, bývalý starosta Bogoty, v rozhovoru s Janou Beránkovou


[S]oučasná „ekonomická věda“ je mediálním trikem, postaveným na rétorickém využití matematiky, hraje v naší společnosti stejnou roli jako astrologie, nemá nic společného s realitou.

Václav Bělohradský: Den vyhlášení postdemokracie


Last March, Malta began accepting citizenship applications from wealthy foreigners willing to invest $1.5 million in the country in exchange for Maltese citizenship (and with it, all the benefits that come with belonging to an EU member state). While the Maltese program was by no means the first of its kind, it received an enormous amount of attention in Europe for putting a price tag on EU passports. Then, in May, an entrepreneur named Roger Ver launched Passports for Bitcoin, a service that helps clients use bitcoin to buy St. Kitts and Nevis citizenship. St. Kitts has exchanged citizenship for cash for years, but thanks to Ver, it’s gaining a reputation among the techie-libertarian set as a go-to place to escape the U.S. tax code.

Atossa Araxia Abrahamian: Passports for Sale


Politický systém se nejen rozpadá do kaleidoskopu zájmů, ale také splývá do nových tematických hnutí. Velké strany se definitivně rozpadly z několika důvodů. Už tady nemáme velké továrny, kde byly společné zájmy. Máme masy individuí. Žijeme v tekuté společnosti a tekutá společnost nemůže mít netekuté strany. Každý je dnes ochoten vládnout s každým. Sociální demokracie někde vládne s TOP 09, někde s ANO, jinde s komunisty. Dokonce se někde chtěla dát dohromady s Dělnickou stranou. To už není ta sociální demokracie, o níž, když získá ve volbách moc, víme, jaký má program, jaké má priority, a také víme, jaké bude mít koaliční partnery. Dřív jsme mohli mít naprostou jistotu, že nebude vládnout s Kalouskem. Teď ji nemáme. To patří k tomu rozpadu.

Václav Bělohradský v rozhovoru s Lenkou Zlámalovou


Máte oligarchie demokratické, otevřené a uzavřené. Když už jsou oligarchie nevyhnutelné, tak o nich otevřeně mluvme. To je ten realismus. Jde o to, aby nevládla jediná oligarchie. Aby jednotlivé oligarchie spolu musely soutěžit o moc. Nikdy se neprosazují zájmy jednotlivců. Robert Dahl popsal teorii, že funguje polyarchie. Lidé se sdružují do skupin, které prosazují své zájmy. Uzavřená oligarchie je diktatura. Je jen jedna a nesmí se kritizovat. Otevřené oligarchie mezi sebou soutěží o moc a vliv. To je demokracie. Nemá cenu si předstírat, že je nějaký lid. Vláda menšiny nad většinou je antropologická konstanta. Všechny vlády jsou oligarchické. Záleží na tom, kdo a jak ty oligarchy řídí a kontroluje.

Václav Bělohradský v rozhovoru s Lenkou Zlámalovou


Ve všech zmiňovaných seriálech [Cesty domů, Ordinace v růžové zahradě, Doktoři z Počátků, Vinaři nebo Svatby v Benátkách] lze vypozorovat prvek, který se opakuje již od Života na zámku z počátku devadesátých let. Děj se soustředí na problematiku hromadění či správy majetku a jeho následného rozvoje. I Nemocnice na kraji města musela být v nových podmínkách soukromou klinikou. U Vinařů jsem doufala, že tento trend pomine, ale i v tomto seriálu hlavní postavy vlastní a dále nějak “rozvíjejí” majetek.

Irena Reifová z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Univerzity Karlovy v rozhovoru s Markem Prosem


“I get really affected by bestiality with children,” she says. “I have to stop. I have to stop for a moment and loosen up, maybe go to Starbucks and have a coffee.” She laughs at the absurd juxtaposition of a horrific sex crime and an overpriced latte.Constant exposure to videos like this has turned some of Maria’s coworkers intensely paranoid. Every day they see proof of the infinite variety of human depravity. They begin to suspect the worst of people they meet in real life, wondering what secrets their hard drives might hold. Two of Maria’s female coworkers have become so suspicious that they no longer leave their children with babysitters. They sometimes miss work because they can’t find someone they trust to take care of their kids.

Adrian Chen: The Laborers Who Keep Dick Pics and Beheadings Out of Your Facebook Feed


Nevěřte žebrajícím lidem! A už vůbec ne ženám! Navíc těhotným ženám!

Miloš Kuřátko: Vypočítavá těhule žebrala u obchoďáku: Za to, co se stalo potom, ji budete nenávidět!


Now, ok, I understand that many of us become scientists because we’re unconventional, because we’re individuals, because we’re quirky. Sure, some of us dress funny. I know lots of scientists, great scientists, who are pretty fond of Hawaiian shirts. But, really, seriously, did it not occur to Matt Taylor for maybe just a nanosecond, that appearing on camera, as a scientist, at a defining moment in the history of space exploration, in a shirt festooned with sprawling half-naked women (and a couple o’ guns) might, I dunno, send the wrong goddamn message?!?!

Terry Wheeler: Sometimes, a shirt is not just a shirt


So yeah, it’s just a shirt.And it’s just an ad.It’s just a saying.It’s just a TV show.It’s just the Internet.Yes, but you almost make as much as a man does.It’s just a catcall.It’s a compliment!It’s just that boys will be boys.It’s just that she’s a slut.It’s just that your dress is too short.It’s just that we want to know what you were wearing at the time, ma’am.It’s just it’s just it’s just.It’s just a death by a thousand cuts. No one cut does the deed. In the end, they all do.

Phil Plait: Shirtstorm


Součástí kultury znásilnění je:• obviňování oběti („Říkala si o to!“) • trivializace sexuálního násilí („Kluci budou vždycky kluci!“) • sexuálně explicitní vtipy • tolerování sexuálního obtěžování • nafukování statistik o nepravdivých hlášeních znásilnění • veřejné hodnocení toho, jak byla oběť oblečená, jejího psychického stavu, úmyslů a minulosti • bezdůvodné genderově podmíněné násilí ve filmech a televizi • definování „mužství“ jako dominantního a sexuálně agresivního • definování „ženství“ jako submisivního a sexuálně pasivního • tlak na muže, aby „zabodovali“ • tlak na ženy, aby nepůsobily „chladně“ • předpoklad, že znásilňovány jsou jen promiskuitní ženy • předpoklad, že muži nemohou být znásilněni, případně že se to může stát jen „slabým“ mužům • odmítání brát obvinění ze znásilnění vážně • poučování žen o tom, jak se vyhnout znásilnění, namísto nabádání mužů, aby se sexuálního násilí nedopouštěli

Zaron Burnett: Průvodce kulturou znásilnění pro gentlemany


Snoozování, jak se tento nešvar jmenuje, velmi nabourává naši ranní energii a výrazně oslabuje naši vůli hned z rána. Začněte váš den první výhrou. Vstaňte na první zazvonění.

Petr Ludwig: 10 zásad, jak posilovat svou vůli


Still, humans will never stop procrastinating, and it might do us good to remember that the guilt and shame of the do-it-tomorrow cycle are not necessarily inescapable. The French philosopher Michel Foucault wrote about mental illness that it acquires its reality as an illness “only within a culture that recognizes it as such.” Why not view procrastination not as a defect, an illness or a sin, but as an act of resistance against the strictures of time and productivity imposed by higher powers?

Michael Nebab: Weekly Passport: Procrastination, Medium, and Darwin Christ


Many conlanging projects begin with a simple premise that violates the inherited conventions of linguistics in some new way. Aeo uses only vowels. Kēlen has no verbs. Toki Pona, a language inspired by Taoist ideals, was designed to test how simple a language could be. It has just a hundred and twenty-three words and fourteen basic sound units. Brithenig is an answer to the question of what English might have sounded like as a Romance language, if vulgar Latin had taken root on the British Isles. Láadan, a feminist language developed in the early nineteen-eighties, includes words like radíidin, defined as a “non-holiday, a time allegedly a holiday but actually so much a burden because of work and preparations that it is a dreaded occasion; especially when there are too many guests and none of them help.”

Joshua Foer: Utopian for Beginners


Like Piketty, I’m also a big believer in the estate tax. Letting inheritors consume or allocate capital disproportionately simply based on the lottery of birth is not a smart or fair way to allocate resources. As Warren Buffett likes to say, that’s like “choosing the 2020 Olympic team by picking the eldest sons of the gold-medal winners in the 2000 Olympics.” I believe we should maintain the estate tax and invest the proceeds in education and research—the best way to strengthen our country for the future.

Bill Gates: Why Inequality Matters


Člověk musí psát pokaždé tak, jako by psal poprvé a naposledy. Povědět toho tolik, jako by to bylo rozloučení, a tak dobře, jako by podstupoval debut.

Karl Kraus: Soudím živé i mrtvé. Odeon, 1974, překlad Aloys Skoumal, s. 169


Mnozí sdílejí se mnou mé názory. Ale já s nimi ne.

Karl Kraus: Soudím živé i mrtvé. Odeon, 1974, překlad Aloys Skoumal, s. 134


Jsou prázdné hlavy mělké a hluboké.

Karl Kraus: Soudím živé i mrtvé. Odeon, 1974, překlad Aloys Skoumal, s. 168


Opravdu: ten strašlivý pád, do něhož svět po první světové válce upadl podruhé, nečiní snad nic tak zřejmým jako omezení osobní svobody pohybu člověka a okleštění jeho práv a svobod. Před rokem 1914 patřila země všem. Každý šel, kam chtěl a zůstal tak dlouho, jak chtěl. Žádná povolení, žádná dovolení neexistovala a já se stále znovu kochám úžasem mladých lidí, když jim vyprávím, že před rokem 1914 jsem cestoval do Indie a Ameriky, aniž jsem vlastnil pas či ho vůbec jaktěživ viděl.

Stefan Zweig: Svět včerejška. ISBN 80-85639-29-7, překlad Eva Červinková, s. 351


Svou metodu tedy uplatňoval opatrně: vždy jen jedna dávka a po ní malá pauza. Vždy jen jedna pilulka a potom okamžik vyčkávání, zda nebyla příliš silná, zda svědomí světa tuto dýku ještě snese. A protože evropské svědomí — ke škodě a hanbě naší civilizace — horlivě zdůrazňovalo svou nezúčastněnost, protože tyto násilné činy se přece odehrávaly na „druhé straně“ hranice, dávky sílily, až nakonec na ně vzala za své celá Evropa.

Stefan Zweig: Svět včerejška. ISBN 80-85639-29-7, překlad Eva Červinková, s. 314


Kdo dnes otevře nějaký starý ročník Fliegende Blätter nebo nějaký jiný humoristický list oné doby, v každém sešitě s hrůzou nachází nejstupidnější posměšky nad stárnoucími dívkami, které se svými zničenými nervy už nedokázaly skrývat svoji přirozenou touhu po lásce. Namísto aby rozpoznali tragédii těchto obětovaných existencí, které kvůli rodině a jejímu dobrému jménu v sobě musely potlačit požadavky přírody, touho po lásce a mateřství, vysmívali se jim s nepochopením, které se nám dnes hnusí. Ale vždy je společnost nejkrutější vůči těm, kteří vyzrazují její tajemství a zveřejňují, kde se ona sama svou neupřímností dopouští zločinu proti přírodě.

Stefan Zweig: Svět včerejška. ISBN 80-85639-29-7, překlad Eva Červinková, s. 74


Díky chytrým telefonům a tabletům se nakonec mění i oblečení samotné. Designéři dnes totiž navrhují své oblečení tak, aby vypadalo dobře hlavně na obrazovkách. Detaily a složité vzory přestaly hrát roli, protože uživatelé on-line klikají na jednoduché vzory a jasné siluety.

„módní teoretička a šéfka newyorského Fashion Institute of Technology“ Valerie Steeleová v rozhovoru s Petrem Matějčkem


Můj pedagog na AVU Vladimír Kokolia jednou řekl skvělou věc, která přesně vyjadřuje, jak to vnímám já: „Kvalitní umělec dokáže naplňovat kritéria. Někdo pak dokáže kritéria překračovat. To je pořád slabé – chceme, aby naše věci kritéria vytvářely.

„Sociální architektka“ Kateřina Šedá v rozhovoru s Kateřinou Farnou


Z toho, co natočili Bohdan Bláhovec (hip hop), Pavel Abrahám (motorkáři) a Jan Látal (hispsteři), si můžeme odnést zcela jiné poznání. Dnešní tvůrci konstruují své portréty jiných lidí vždy ironicky. Přestože by třeba i mohli k nějaké skupině patřit, nikdy se k nim nepřihlásí nebo neprojevují klíčovou empatii. Všechny výjevy jsou studené, vzdálené svým „objektům“, zaměřují se na vyprázdněnost jednotlivých činností. Výpovědi o čemkoli jako snad musely vždy vyznít trapně, nepřipraveně, do prázdna, aktéři musí být zbaveni sebejistoty, že někam patří a vědí, co dělají, nebo vyzní (třeba i pravdivě) jako pohlcení ve velmi malé bublině osobních zálib.I v reakcích publika převládá výsměšnost. Během projekce se čeká, až někdo řekne něco hloupého, abychom se mu mohli zasmát, abychom ho mohli odhalit jako „neautentického“. Jedná se o hru na vylučování pozérů bez ujasnění pravidel, co by přitom měla být ona autentická báze, kdy už je někdo fakticky zcela soběstačný a jeho vymezení se vůči většině dává smysl a posouvá ho dál.Těžko říct, jak dopadnou ostatní díly Kmenů, a jak se chlad či trapno zmenší po finálním zvukovém mixu. Přesto tu zřejmě napořád zůstane nepříjemný dojem, že v současnosti se všichni bojíme k něčemu přihlásit a že naší největší úzkostí zůstává, abychom se před ostatními neztrapnili. Období puberty, kdy jsme tímto pocitem nejistoty trpěli asi všichni, se tím prodlužuje někam na neurčito, do pozdních třiceti. Dál už zároveň nelze předstírat mládí, svěžest a nekomformitu.

Kamil Fila: Je dnes vůbec možné být rebelem bez sponzorů?

Říjen 2014

Všichni jsme mimochodem lnuli k povrchu koule. Planeta byla kulatá. Nikdo nevěděl, proč z ní nespadneme, i když každý předstíral, že je mu to jasné. Opravdu chytrým lidem bylo jasné, že jedním z nejlepších způsobů, jak zbohatnout, je vlastnit část povrchu, k němuž lidé museli lnout.

Kurt Vonnegut: Snídaně šampionů (ISBN: 80-7203-083-3, přel. Jaroslav Kořán, s. 186-7)


Symptomatická je na utopickém myšlení českého bódhisattvy moralistická pozice, ze které vychází. Zatímco věnuje maximální energii aktivnímu vytváření „ostrůvků pozitivní deviace“, na odvržení kapitalistického systému už mu nezbývá čas. To názorně prokazuje jeho představa, že provoz celého projektu bude kofinancován štědrými dárci včetně korporací s filantropickými sklony. Zatímco Malý otevřeně deklaruje postkapitalistické cíle, jeho projekt tvoří jen kosmetický doplněk tržní ekonomiky a soukromého vlastnictví. Z naivního, nicméně snad upřímného pokusu o alternativu se tak ve výsledku v nejlepším případě stává paralelní sféra odpočinku od každodenní neurózy boje o přežití – skrze kapitalismus a pro kapitalismus. Ze sítě Hearth.net se pak de facto stává obdoba portálů pro nabídku věcí, kterých se dotyčný chce zbavit za odvoz a podobně.

Martin Vrba: Z miliardáře buddhistickým komunistou


Back in June, Indian Prime Minister Narendra Modi even quipped that India’s real-life Martian adventure was costing less than the make-believe Hollywood film Gravity.

Jonathan Amos: Why India’s Mars mission is so cheap - and thrilling


[T]he independence of Switzerland is not really underwritten by its geography, and the Swiss Army knows it – most of the big cities are located on easily accessible plains and the Swiss national defence plan has always been to abandon them. After all, Switzerland was actually ruled by Austria as recently as the days of William Tell. The independence of this little country is assured by the fact that it has long been understood by all the great powers bordering on the Alps that it’s probably in everyone’s best interests in the long term to have the key trade routes owned by a gang of ornery peasants who don’t want to be bothered by outsiders rather than having to fight over them all the time.

Daniel Davies: The World Is Squared: Episode 1 – “Switzerland, Country of Joyce”


I have heard natives of Zurich claim that they would honestly prefer to live in Mogadishu than in Geneva; boredom is, after all, a form of pain.

Daniel Davies: The World Is Squared: Episode 1 – “Switzerland, Country of Joyce”


Pokud jsme v minulých letech poslouchali, že musíme být hodnější na cizí firmy, jinak utečou do Ruska, je tu jedna dobrá zpráva: firmy hned tak neutečou, protože si u nás přijdou na pěkné peníze. Jak vyplývá z údajů MMF, návratnost investic do zahraničí je u nás stejná jako v rozvojových zemích.

Jaroslav Fiala: Česko patří ekonomicky do Ruska. Víc než si myslíte


We should have no illusions: liberal communists are the enemy of every true progressive struggle today. All other enemies – religious fundamentalists, terrorists, corrupt and inefficient state bureaucracies – depend on contingent local circumstances. Precisely because they want to resolve all these secondary malfunctions of the global system, liberal communists are the direct embodiment of what is wrong with the system. It may be necessary to enter into tactical alliances with liberal communists in order to fight racism, sexism and religious obscurantism, but it’s important to remember exactly what they are up to.

Slavoj Žižek: Nobody has to be vile


Nezbyde ale zřejmě, než se smířit s tím, že revoluce bude buď trapná, nebo nebude vůbec.

Jan Kubíček: Onanie, sebevražda, revoluce?, Lógr 4/2011


Možná je Andrej Babiš skutečně dovršením demokratické revoluce po pětadvaceti letech. Možná přináší přesně to, co jsme vždy v hloubi chtěli: nezabývat se idejemi a nechat si všechno zařídit. Jen nám bylo zatím žinantní to otevřeně přiznat.

Petr Honzejk: Babišovo završení sametové revoluce


There is no G-d in heaven There is no hell below So says the great professor of all there is to knowBut I’ve had the invitation that a sinner can’t refuse It’s almost like salvation It’s almost like the blues

Leonard Cohen: Almost Like The Blues


I dnes Bůh chce, aby On byl na prvním místě – i před dětmi. Bůh tímto v kontextu výchovy vlastně říká: To nejúžasnější co můžeš pro děti udělat je, když si je nezbožštíš. Když to nebudou tvoje děti, ale já, kdo tě povede.

David Novák: Otcové, děti a skutečně jde především o společný čas?


A recent study demonstrated that, unlike some newscasters we know, enslaved ants don’t take life in captivity lying down, instead working to destroy the slavemaker colony and killing up to three out of four of their captors’ children.The rebellions, though, aren’t dramatic, Spartacus style uprisings. Instead, enslaved Temnothrax longispinous ants work more like French resistance fighters in World War II, committing small acts of sabotage against their captors.

Ian Chant: Enslaved Ants Regularly Rise In Rebellion, Kill Their Slavers’ Children ᔥ Jacobin Bookmarx


A pokud by se snad reálným nositelem onoho „tekutého hněvu“, do kterého Bělohradský zřejmě vkládá celé své naděje společenské rezistence, měly stát ty skupinky pirátů, anarchistů a squaterů, jakožto těch, kteří se tak nějak staví do opozice proti panujícímu establishmentu, pak v daném směru má daleko spíše pravdu Jan Keller se svým zjištěním, že všechny tyto napohled natolik radikální a antisystémové hloučky ve skutečnosti jednají v naprosté shodě se základními principy právě toho systému, který zdánlivě tak zásadně zavrhují!Jejich základním cílem totiž ve skutečnosti není nějaké hledání smyslu lidské existence, v pozitivním a univerzálním smyslu, nýbrž – jenom jejich vlastní osobní autonomie, jejich ničím a nikým nerušená a nedotčená individualita! A přesně tohle jsou zároveň základní životní principy jak stávajícího liberálního státu (tedy politického establishmentu), tak ale i kapitalismu, s jeho zásadně soukromovlastnickým, tedy individualistickým pojetím!Tyto anarchistické skupinky tedy brojí proti kapitalismu a jeho strukturám; ale ve skutečnosti nejsou ničím jiným, nežli zrcadlovým obrazem – právě samotného kapitálu! Jsou sice negací kapitalismu – ale jenom negací zdánlivou, jsou pouhou nezralou revoltou, která nakonec kapitalismus neoslabuje, nýbrž naopak posiluje, protože umožňuje vypustit páru z přetopeného kotle sociální a existenciální frustrace.

Josef Poláček: Jak se Václav Bělohradský míjí se svým cílem


Marcin Król, vlivný polský esejista a historik, poukazuje v rozhovoru s Grzegorzem Sroczyńským pro list Gazeta Wyborcza (přeloženém ve zkrácené verzi v červnovém dvouměsíčníku Listy) na nastalou menší možnost uplatnění. Król tvrdí, že americký sen selfmademana přestává působit. „Společnost dnes totiž vytváří naději, slibuje, a zároveň to neumí splnit. V tak masovém měřítku to nikdy dříve nebylo. Miliony lidí jsou dnes vychovávány, ukazuje se jim půvab světa, pouštějí se seriály a do rukou se jim cpou poradci, kteří křičí,můžeš víc‘,,rozvíjej se‘,,zlepšuj‘,,žij naplno‘. Načež se jim řekne, tůdle!‘.“ Co praví (aktuální) klasici Marcin Król přitom náležel se svým vlivným čtvrtletníkem Res Publica Nowa k těm, kteří americký sen propagovali.

Jiří Špaček: Generace nesnesitelných rozmazlenců nastupuje. Čeká ji ale tvrdá realita


A2: Co podle vás charakterizuje dnešní mladou uměleckou generaci?M. K.: Zkurvenost a nesebekritická ambicióznost. A2: Můžete to rozvést?M. K.: Použiju slova jedné své básně: předstíraná levicovost, vypointovaná pravicovým životním stylem. Pro současnou mladou generaci je uměřená levicovost lákavým módním trendem, který však selhává v základní životní praxi, jíž je odklon od galerijních móresů a kurátorských stupidit. Jedno naráží na druhé, jednomu ani druhému nelze věřit. Člověk si pak připadá jako idiot. Současná mladá generace je v mnohém ovládaná hudbou a hédonistickým životním stylem, obojí lze bez nadsázky přiřadit ke konzumnímu životnímu stylu, který si nechala bez reptání vnutit a ještě ho považuje za alternativní.

Jan Bělíček, Lukáš Rychetský: Začíná být opět nuda. Rozhovor s básníkem, prozaikem a performerem Milanem Kozelkou

Září 2014

Takzvaní obyčejní lidé jsou ve skutečnosti nejkomplikovanější a já mám stále větší potíže s nimi vyjít, v poslední době jsem se s nimi téměř úplně přestal stýkat, styk s obyčejnými lidmi je pro mne už dávno nemožný, přesahuje mé síly, nemohu se jim vůbec ukázat. Skutečně jsem se styku s obyčejnými lidmi, kteří jsou, jak jsem řekl, ze všech nejobtížnější, úplně vzdal, příliš mě to namáhá a dorozumívat se s nimi nepřímo pomocí lží nechci. Také jsem si ujasnil, že ti nejobyčejnější jsou ve skutečnosti nejnáročnější. Nikdo není tak náročný jako obyčejní lidé a já už dospěl tak daleko, že si takové lidi nemohu dovolit. Já už si mohu dovolit stěží sám sebe.

Thomas Bernhard: Beton. Překlad: Radovan Charvát, ISBN: 80-7260-043-5 (s. 100-1)


Vždy ztroskotáme, protože jsme nasadili laťku mnohem výš, než jsou naše možnosti. A když se rozhlédneme, vidíme kolem sebe jen ztroskotance, kteří si nasadili laťku příliš vysoko. Kam bychom však na druhé straně přišli, kdybychom si ji dávali příliš nízko?

Thomas Bernhard: Beton. Překlad: Radovan Charvát, ISBN: 80-7260-043-5 (s. 87)


Vždycky jsem věřil, že svou duševní práci zastanu zcela sám, bez přispění kohokoli dalšího, což se zákonitě ukázalo jako omyl, ale právě tak je omyl, že někoho opravdu potřebujeme, někoho potřebujeme a zároveň nepotřebujeme, jednou ho potřebujeme a jindy nepotřebujeme a jednou ho potřebujeme a přitom ho nepotřebujeme, tuhle nejabsurdnější skutečnost jsem si v těchto dnech opět uvědomil; nikdy nevíme, zda někoho potřebujeme nebo nepotřebujeme nikoho, nebo zda potřebujeme někoho a zároveň nikoho, a protože nikdy nevíme, co skutečně potřebujeme, jsme nešťastní, a tudíž neschopní začít s duševní prací ve chvíli, kdy chceme a kdy se nám to zdá správné.

Thomas Bernhard: Beton. Překlad: Radovan Charvát, ISBN: 80-7260-043-5 (s. 31)


The ultimate freedom lies in not having to explain “why” you did something.

Nassim Nicholas Taleb: Additional Aphorisms, Rules, and Heuristics (Added to the Incerto)


When people call you intelligent it is almost always because they agree with you. Otherwise they just call you arrogant.

Nassim Nicholas Taleb: Additional Aphorisms, Rules, and Heuristics (Added to the Incerto)


Monotheistic religion isn’t so much about telling man that there is one God, so much preventing man from thinking that he is God.

Nassim Nicholas Taleb: Additional Aphorisms, Rules, and Heuristics (Added to the Incerto)


Možná ani nebude tak zle. Možná se naučíš nové finty. Možná si zvykneš do kalendáře psát schůzky ve městech, která v životě nenavštívíš, jen aby se nepoznalo, kde opravdu budeš. Možná si zvykneš každý týden začít hledáním informací o nějaké ošklivé nemoci, aby z tvé vyhledávací historie nebylo poznat, co ti kdy bylo. Možná, až se tě obchod s kancelářskými potřebami zeptá, jaké je tvoje směrovací číslo, zvykneš si zadat to, které je nejbližší konkurenčnímu obchodu, protože se naučíš, že pak to máš nejlevnější.

Václav Novák: Řekni mi o sobě něco, neboj


One of the worst inventions of modern life is the concept of ‘quality time’. When it comes to building and maintaining relationships, there is no substitute for quantity. When did we get so busy that we started looking for short-cuts even in relationships?

Hugh Mackay: The Price of Modern Life Is Depression And Loneliness?


Once I have lived to 75, my approach to my health care will completely change. I won’t actively end my life. But I won’t try to prolong it, either. Today, when the doctor recommends a test or treatment, especially one that will extend our lives, it becomes incumbent upon us to give a good reason why we don’t want it. The momentum of medicine and family means we will almost invariably get it.My attitude flips this default on its head. I take guidance from what Sir William Osler wrote in his classic turn-of-the-century medical textbook, The Principles and Practice of Medicine: “Pneumonia may well be called the friend of the aged. Taken off by it in an acute, short, not often painful illness, the old man escapes those ‘cold gradations of decay’ so distressing to himself and to his friends.”My Osler-inspired philosophy is this: At 75 and beyond, I will need a good reason to even visit the doctor and take any medical test or treatment, no matter how routine and painless. And that good reason is not “It will prolong your life.” I will stop getting any regular preventive tests, screenings, or interventions. I will accept only palliative—not curative—treatments if I am suffering pain or other disability.

Ezekiel J. Emanuel: Why I Hope to Die at 75


There is a bit of vanity in possessing a couple of pairs of sweatpants with swooshes, stripes and leaping wildcats on them, but beyond that they’re inexpensive, easy to care for and practical. They can go from bed to street and back to bed again in an endless cycle that mirrors the downward cycle of the communities where these garments flap on clotheslines and hang on balcony railings. In short, sweatpants are a sign of surrender, of giving up, of hopelessness, of no longer needing to make an effort in society.

Tyler Brûlé: The symbolism of sweatpants ᔥ Zuzana Vlasatá


Buržoazní epocha se od všech ostatních epoch odlišuje neustálými převraty ve výrobě, ustavičnými otřesy všech společenských vztahů, věčnou nejistotou a pohybem. Všechny pevné, zakořeněné vztahy se svým doprovodem starých ctihodných představ a názorů se rozkládají, všechny nově utvořené zastarávají, dřív než mohou zkostnatět. Všechno stavovské a ustálené valem mizí, všechno posvátné je znesvěcováno a lidé jsou nakonec donuceni podívat se na své životní postavení, na své vzájemné vztahy střízlivýma očima.

Karel Marx: Manifest Komunistické strany ᔥ Václav Bělohradský


Nutnost naplňovat předepsané formy štěstí je symptomatická i pro žebříčkovou taneční hudbu, která hédonismus prezentuje jako povinnost. (Fisher cituje z jednoho tracku producenta Davida Guetty: „Pař dál, jako by to byla tvoje práce.“)

Karel Veselý: Kam se vypařila naše budoucnost?


Dalším znakem je to, že jejich celoživotní náplní je banalita a jsou schopní ji nalézat takřka v každým aspektu otravně zajímavého bytí. “Co je váš motor?“ ptá se vystudovaný žurnalista režiséra, kterýmu už je deset let všechno jedno. Rozhovor vyleze, podnikovej časopis stejně nikdo nečte, ale „všichni sme vlastně novináři, žejo.

Prigl.cz: Mediální mrdničky


Peníze vidíme jako podmínku štěstí a přitom je to naopak - když člověk bude opravdu šťastný, peníze přijdou. Kdo nevěří, ať to zkusí. Není nic jednoduššího.

Tomáš Klus: Všichni lidé jsou skvělí, jen to kolikrát nevědí


Of all the life-hacks, not drinking is the most impactful one. When compared with optimising your email inbox or taking multivitamins or outsourcing tasks to a VA, there’s really no bigger lifehack than just not drinking. Asking for soda-lime in social-drinking situations is the easiest way to overcome the friction of applying this to your life.

Nick Crocker: Thirty Things I’ve Learned


Jakmile se objevují první známky rozumu, musíme se pokoušet učinit ze světa rodičů, do něhož jsme byli zplozeni a zrozeni, svět vlastní, každý se o to musí pokoušet sám za sebe a zcela odkázán sám na sebe a hned, jakmile se u něj objeví první známky rozumu, aby se vůbec tento léta a desetiletí trvající pokus stal skutečností, je třeba nesmírného vypětí, nesmírného vypětí podtrženo, abychom pak na konci své existence mohli říci, že jsme existovali ve vlastním světě a nemuseli umírat s ostudou, že jsme existovali jen ve světě svých rodičů, protože právě to by bylo to vůbec nejostudnější.

Thomas Bernhard: Korektura: Román, ISBN 80-85190-81-8, překlad Miroslav Petříček (s. 196)


This ideal of the modern mother – a mother exclusively concentrated on her child’s supposed well-being – means a big change for the condition of women. For some, this new way of life might deliver a kind of joy, letting women immerse themselves fully in the act of being a mother, but for others it is a burden, a source of anxiety and isolation. Stuck at home for a year or more, if she decides to quit her job, or furnished with a breast pump, if she goes back to work, the new mother is forced to choose between giving up her full adult identity and taking on an expanded and exhausting set of obligations, along with a strong dose of guilt.

Élisabeth Badinter: A Philosopher’s Case Against Modern Motherhood ᔥ A2larm


Chybou děl jako je Občanský průkaz není jejich falešnost. Problém je, že takhle shrnutá klišé plodí mizerná vyprávění. Ve srovnání se silou popisů Havlových, Hrabalových nebo Kunderových jde o mechanické konstrukce bez života. Jejich autoři jistě nejsou tak zlí jako normalizační falšovatelé historie. Jsou jen stejně hloupí.

Štefan Švec: Normalizace v nás


K čemu potřebujeme kulturu? ptají se vážně dospělí lidé, kteří prošli českým školstvím. Těžko se jim po milion šesté vysvětluje, že to je to jediné, kvůli čemu má tahle země a její jazyk důvod existovat a že jsme na to přišli už někdy za Schauera. K čemu je ta kultura, když si na sebe nevydělá? ozývá se znovu. Vždyť ti naši kluci v NHL, ti si na sebe vydělají dobře! OK, milí přátelé, kultura není k ničemu. Tuhle dobu si nikdo kvůli ničemu pamatovat nebude a naši vnuci nás budou považovat za dementy. Právem.

Štefan Švec: Vaše vnoučata vás budou mít za dementy


V noci je možné prožít, jak mocný, velký a milosrdný je Alláh. Zkusit si, že ani krok neuděláte proti jeho vůli. Každý muslim je sluhou, otrokem v rukou Božích. To mu dává muslimskou hrdost a pýchu. S takovým pánem už totiž nemůžete být sluhou ani otrokem žádného člověka, dokonce ani když patříte do sultánova majetkového přiznání. Proto je islám jedno z nejsvobodnějších náboženství. Všechno důležité je jenom mezi vámi a Bohem. Není potřeba žádný prostředník, žádný kněz, panovník ani manažer.

Štefan Švec: Soudím, že islám musí být zničen


Mít opravdového nepřítele je radost. Ostatně, kdo by mohl mít rád muslimy. Vždycky vám jen tak mezi řečí vybuchnou.

Štefan Švec: Soudím, že islám musí být zničen


Kriticky se k zahalování žen vyjádřil i prezident Miloš Zeman. “Začíná to šátkem a končí to burkou,” podotkl. Navíc si myslí, že nošení šátku je pro krásné ženy znevýhodnění. “I když si výjimečně dokážu představit ženy, jejichž zahalení do burky by pro mužský pohled bylo prospěšné, ale to je naprostá minorita žen,” zažertoval.

Zeman: Šátkem to začíná, burkou končí ᔥ Petr Bittner


Všichni se při „tvoření“ tváří, jako by měli zácpu. // Používat slovo tvořit v první osobě je podobné jako říkat „mé verše“ nebo „skládám písně“. I Jarek Nohavica při tom vypadá jako dement, a to na rozdíl od ostatních opravdu písně skládá.

Štefan Švec: Tvořím, vy nuly


The Romantics weren’t obsessed with who created what, because they thought you could be creative without “creating” anything other than the liveliness in your own head. (“All men are poets in their way,” Coleridge wrote.) In fact, because we think of creativity in terms of objects instead of minds, and outcomes instead of experiences, the idea of a lone, creative genius has become as inconceivable to us as the idea of a lone, unprofitable businessman. We believe creativity is “real” only when a crowd says so; we need creativity to “pay off.”

Joshua Rothman: Creativity Creep

Srpen 2014

Google’s self-driving cars are programmed to exceed speed limits by up to 10mph (16km/h), according to the project’s lead software engineer.Dmitri Dolgov told Reuters that when surrounding vehicles were breaking the speed limit, going more slowly could actually present a danger, and the Google car would accelerate to keep up.

Joe Miller: Google’s driverless cars designed to exceed speed limit


Neoliberalism differs from other utopian ideologies in the way that it understands its own project. For the neoliberal, the acquisitive individual is the essence of human nature, and market society is the natural order of the social world. The aim is not to create a world that never existed, but rather to liberate a pre-existing reality of ‘spontaneous market forces’, and ‘entrepreneurial zeal’ from beneath the dead hand of the interventionist state. Neoliberals therefore see their project as ‘pragmatic’ and ‘non-ideological’, in contrast to the failed utopian ideologies of the past.

Japhy Wilson: The economics of anxiety: neoliberalism as obsessional neurosis


We are a team of libertarian cocaine dealers. We never buy coke from cartels! We never buy coke from police! We help farmers from Peru, Bolivia and some chemistry students in Brazil, Paraguay and Argentina. We do fair trade!

Mark Strauss: “Fair Trade” Cocaine Is A Thing Now


Unsurprisingly, when people were asked to decide between something like an iPod and a bag of pretzels, they didn’t feel particularly anxious: the choice was clear and life was good. When both choices were low in value, the emotions were similarly clear-cut. No one was particularly happy, but neither were they anxious. But when multiple highly positive options were available—a digital camera and a camcorder, say—anxiety skyrocketed, just as Lipowski had predicted. The choices between those objects that they valued most highly were both the most positive and the most anxiety-filled. The more choices they had—the study was repeated with up to six items per choice—the more anxious they felt. “When you have more good choices, you don’t feel better,” Shenhav says. “You just feel more anxious.”

Maria Konnikova: When It’s Bad to Have Good Choices


Nejdůležitějším bojem dneška je boj za Čtvrtou politickou teorii. Ta je naší zbraní a s její pomocí zhatíme cíl liberálů vmanipulovat Putina a Rusko do pozice, v jaké si ho přejí a tím pádem utvrdíme Rusko jako první postliberální mocnost, bojující proti nihilistickému liberalismu v boji za otevřenou, multipolární a skutečně svobodnou budoucnost.

Alexandr Dugin: Ideologická dimenze nadcházející války s Ruskem ᔥ Josef Šlerka


Po svém vítězství v roce 1991 vstoupil liberalismus do fáze imploze (vnitřního zhroucení). Po porážce komunismu, stejně jako i fašismu, zůstal osamocen, bez jediného bojeschopného nepřítele. A to bylo okamžikem, kdy se začaly objevovat první vnitřní rozpory a kdy liberální společnosti začaly usilovat o sebeočištění od zbývajících neliberálních prvků: sexismu, politické nekorektnosti, nerovnosti pohlaví, posledních zbytků neindividualistických dimenzí institucí jako stát či církev atd. Liberalismus vždy potřebuje nepřítele, od něhož může osvobozovat. Jinak ztratí svůj smysl a jeho implicitní nihilismus se stane očividným. Absolutní triumf liberalismu je jeho smrtí.

Alexandr Dugin: Ideologická dimenze nadcházející války s Ruskem ᔥ Josef Šlerka


Jedinou možností volby v království globálního liberalismu je ta mezi pravicovým liberalismem, levicovým liberalismem nebo radikálním liberalismem, včetně krajně pravicového, krajně levicového a ultraradikálního liberalismu. V důsledku toho funguje liberalismus jako operační systém celé západní civilizace a všech ostatních společností, které se nacházejí v její sféře vlivu. Liberalismus se stal společným jmenovatelem každého politicky korektního diskurzu a měřítkem určujícím, kdo bude připuštěn do hlavního politického proudu a kdo bude marginalizován nebo odmítnut a odsunut na (za) jeho okraj. Samo konvenční vědění se stalo liberálním.

Alexandr Dugin: Ideologická dimenze nadcházející války s Ruskem ᔥ Josef Šlerka


Problém muslimů, říkal, je v tom, že ráj slibovaný prorokem existuje už na tomto světě: na zemi jsou místa, kde mladé, svolné a smyslné dívky tančí pro potěšení mužů, kde se lze opájet nektary za poslechu nebesky znějící hudby; kolem hotelu je takových míst v okruhu půl kilometru alespoň dvacet. Tato místa jsou snadno dostupná i bez splnění sedmi muslimských povinností nebo podporování svaté války; stačí zaplatit pár dolarů. Aby si to člověk uvědomil, nemusí ani cestovat; stačí mít satelit. Podle něj není pochyb, že muslimský systém je odsouzen k zániku: kapitalismus vyhraje. Už teď mladí Arabové sní jen o konzumaci a sexu. I když nakrásně občas tvrdí opak, jejich tajným snem je přejít na americký model: agresivita některých je jen známkou bezmocné závisti; naštěstí se jich stále víc skutečně obrací k islámu zády.

Michel Houellebecq: Platforma. ISBN: 978-80-7407-188-1 (s. 274-5)


„Právě to je u tebe úžasné: těší tě dávat rozkoš. Dávat tělo jako zdroj rozkoše, nezištně potěšit: to už zápaďáci neumí. Naprosto ztratili smysl pro dávání. Můžou se přetrhnout, ale už nejsou schopní prožívat sex jako přirozený. Nejenže se stydí za svoje tělo, které nedosahuje standardů porna, ale ze stejných důvodů je už vůbec nepřitahuje ani tělo druhého. Není možné se milovat bez určitého odevzdání, bez aspoň dočasného přijetí stavu závislosti a slabosti. Citové vzplanutí a sexuální posedlost mají stejný původ, obě vycházejí z částečného opuštění vlastního já; není to oblast, kde se dá realizovat, aniž se ztratíme. Stali jsme se chladnými, rozumnými, příliš si uvědomujeme svou individuální existenci a svá práva; hlavně se chceme vyhnout odcizení a závislosti; navíc jsme posedlí zdravím a hygienou: to skutečně nejsou ideální podmínky pro lásku. Došli jsme tak daleko, že profesionalizace sexuality na západě se stala nevyhnutelnou. Samozřejmě existuje taky SM. To je čistě intelektuální svět s jasnými pravidly a předběžnou dohodou. Masochisti se zajímají jen o vlastní pocity, snaží se zjistit, kam až můžou zajít v bolesti, trochu jako extrémní sportovci. Sadisti jsou jiní, vždycky jdou co nejdál, touží ničit: kdyby mohli mrzačit nebo zabíjet, dělali by to.“ „Nechci na to už ani pomyslet,“ řekla a roztřásla se, „fakt se mi to hnusí.“ „Protože jsi zůstala sexuální, živočišná. Vlastně jsi normální, nepodobáš se tak úplně zápaďačkám. Organizované SM se svými pravidly může oslovit jen vzdělané, mozkově založené lidi, které sex už úplně přestal přitahovat. Všem ostatním zbývá jediná možnost: porno, profesionálky, a pokud chtějí skutečný sex, země třetího světa.“

Michel Houellebecq: Platforma. ISBN: 978-80-7407-188-1 (s. 196-7)


„Takže na jedné straně,“ pokračoval jsem, „máš miliony zápaďáků, co mají všechno, akorát nemůžou dosáhnout sexuálního uspokojení: hledají, neustále hledají, jenže nic nenacházejí a jsou nešťastní až do morku kostí. Na druhé st raně máš miliony lidí, kteří nemají nic, umírají hlady, dožívají se nízkého věku, žijí v podmínkách škodlivých zdraví a nemají na prodej nic jiného než svá těla a nenarušenou sexualitu. To se snadno, opravdu snadno chápe: ideální směnná situace. Prachy, které z toho koukají, jsou skoro nepředstavitelné: kam se hrabe informatika, biotechnologie nebo mediální průmysl; nedá se s tím srovnat žádný ekonomický sektor.“

Michel Houellebecq: Platforma. ISBN: 978-80-7407-188-1 (s. 194-5)


„Děsí mě na tom,“ pokračovala, „že už nedochází k žádnému fyzickému kontaktu. Všichni mají rukavice, používají nástroje. Těla se nikdy nesetkají, nevidíš žádné polibky, dotyky nebo pohlazení. Pro mě je to pravý opak sexuality.“Měla pravdu, ale předpokládám, že příznivci SM právě v těchto praktikách spatřují apoteózu sexuality, její konečnou podobu. Každý při tom zůstává zavřený ve vlastním těle, plně oddaný svým pocitům jedinečné bytosti; i to je jeden z možných pohledů. V každém případě bylo jisté, že podobné podniky jsou stále oblíbenější.

Michel Houellebecq: Platforma. ISBN: 978-80-7407-188-1 (s. 155-6)


As long as the structure of the group is informal, the rules of how decisions are made are known only to a few and awareness of power is limited to those who know the rules. Those who do not know the rules and are not chosen for initiation must remain in confusion, or suffer from paranoid delusions that something is happening of which they are not quite aware.

Jo Freeman: The Tyranny of Stuctureless


A “laissez faire” group is about as realistic as a “laissez faire” society; the idea becomes a smokescreen for the strong or the lucky to establish unquestioned hegemony over others. This hegemony can be so easily established because the idea of “structurelessness” does not prevent the formation of informal structures, only formal ones.

Jo Freeman: The Tyranny of Stuctureless


Contrary to what we would like to believe, there is no such thing as a structureless group. Any group of people of whatever nature that comes together for any length of time for any purpose will inevitably structure itself in some fashion. The structure may be flexible; it may vary over time; it may evenly or unevenly distribute tasks, power and resources over the members of the group. But it will be formed regardless of the abilities, personalities, or intentions of the people involved.

Jo Freeman: The Tyranny of Stuctureless


Zdá se, že dlouhá epocha dějin, jež začala triumfem usedlíků nad nomády, nyní spěje ke svému konci. Globalizaci lze charakterizovat mnoha způsoby, ale „pomsta nomádů“ je přinejmenším stejně dobrá, ne-li lepší než ostatní.

Zygmunt Bauman: Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta, 2005, 290 s. ISBN 80-204-1195-x. (s. 46)


Robert Reich navrhuje, abychom ekonomicky aktivní lidi dnešní doby rozdělili zhruba do čtyř širokých skupin. První kategorii tvoří „manipulátoři symbolů“, což jsou lidé, kteří vymýšlejí ideje a také postupy, jak je učinit žádoucími a prodejnými. Druhou skupinu tvoří lidé, kteří se podílejí na obnově pracovní síly (pedagogové a různí funkcionáři sociálního státu). Třetí kategorii představují lidé, kteří jsou zaměstnaní v „osobních službách“ (to je onen druh zaměstnání, který John O’Neil označil jako „obchod s kůží“); takoví lidé se musejí osobně setkávat se spotřebiteli daných služeb: jádro této kategorie tvoří prodejci výrobků a výrobci touhy po nich. A konečně do čtvrté skupiny patří ti, kteří během posledního půldruhého století tvořili „společenský substrát“ pracovního hnutí. Jsou to, Reichovým slovníkem, „rutinní dělníci“ připojení k montážní lince nebo (v modernějších závodech) k počítačové síti a k automatickým elektronickým zařízením. Tato skupina představuje nejpostradatelnější, nejdisponibilnější a nejsnáze nahraditelnou část ekonomického systému.

Zygmunt Bauman: Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta, 2005, 290 s. ISBN 80-204-1195-x. (s. 38)


Cestovat nalehko a vystříhat se trvalé vazby k majetku, to je dnes znamením privilegovaných; kramařit s věcmi, které přežily plánovanou dobu použití, nebýt schopen se s nimi rozloučit, to je dnes příznak deprivace.

Zygmunt Bauman: Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta, 2005, 290 s. ISBN 80-204-1195-x. (s. 51)


Pomáhat druhým je fajn věc. Ale můžeme se taky zamyslet nad tím, koho vlastně zajímá sbírka na nezávislý festival guerilla gardeningu, cyklorozvoz fairtrade veganských sušenek nebo výroba stylových kuchyňských doplňků z recyklovaných conversek? Přesně tytéž lidi, kteří tyhle aktivity rozjíždějí. Zatímco jinde stěhují Romy z ghett na ubytovny, bagrují pole pro sklady Amazonu a penzistům skrouhávají důchody, blahobytní bobos se rochní ve svém etickém konzumerismu a vymýšlení stále nových a nových „projektů“ simulujících zásadní přínos k veřejnému dobru. A nejhorší na tom je, že většina z nich tomu všemu upřímně věří a se svou vizí šťastného urbánního života plného pouličních trhů a práce v designovém openspace otravují všechny kolem sebe.

Matouš (Vágus): Ideamakeři, inovátoři a jiní spasitelé


Záznamy získané z Bravova iPhonu dokazují, že jeho majitel osudný den mezi časy 23:31 a půlnocí devětkrát použil funkci baterka a ptal se digitální asistentky Siri, „kde může spolubydlícího ukrýt.“ Siri na to odpověděla otázkou „Jaké místo hledáte?“ a poté nabídla čtyři možnosti – bažinu, vodní nádrž, slévárnu kovů a skládku.

Mladík zabil spolubydlícího a pak se iPhonu ptal, kde má schovat tělo / edit 20. 8.: Siri in murder trial: police clarify that Pedro Bravo did not ask iPhone assistant for advice


Moudrost Toltéků, to je, jako by někdo přišel s tím, že Slavníkovci byli brutálně potlačeni Přemyslovci, protože uchovávali prastarou moudrost. Ta moudrost byla zčásti zničená, ale zbytky se uchovaly v nějaké lidové tradici, překonaly i zlé Habsburky a Marii Terezii, která nám vnutila školskou učenost. A já teď půjdu a budu sbírat ty střípky slavníkovské učenosti a vydám to jako soubor moudrosti.

Markéta Křížová v rozhovoru s Lenkou Nejezchlebovou


Bylo nám šestnáct, byli jsme mladí, svobodní, i v té strašlivé diktatuře, a neměli jsme v úctě její slávu. Mnohokrát později jsem si vzpomněl na ten Silvestr, zejména jednou, když mě zaměstnanec jiné diktatury bral na paškál kvůli stejné písni. A zdálo se mi, že svoboda je čistě záležitostí mládí a diktatur. Že jinde nikde není, snad proto, že ji lidé nevnímají. Jako nevnímají vzduch, dokud jim ho v plynové komoře života nenahradí těmi krystalky, bez chuti, bez vůně, bez zápachu…

Josef Škvorecký: Příběh inženýra lidských duší: entrtejnment na stará témata o životě, ženách, osudu, snění, dělnické třídě, fízlech, lásce a smrti. ISBN 978-80-259-0111-3, s. 505

Červenec 2014

Pokud jste pohodlní a nechce se vám nic zařizovat, můžete si zamilovat coworcation ‒ spojení coworkingu s rekreačními aktivitami v atraktivních destinacích, příkladem budiž třeba Surf Office na Kanárech se školou surfingu.

Robert Vlach


Stali jsme se obyvateli Ženevy z dob Kalvína, v které prý kalvinisté sundali z oken záclony a závěsy a nechali tak své soukromí zcela na pospas všem. Dobrý křesťan se přeci nemá za co stydět! O několik stovek let jsme na tom ještě hůře. Nejen že sami všem říkáme o svém soukromí, ale ještě si své soukromí necháváme známkovat. V takovém světě vzniká pomalu a jistě diktovaná veřejná morálka. Jsou v něm samozřejmě povolené drobné poklesky a tak bez obav můžeme napsat status: “Včera jsem se strašně opil a teď je mi zle!” a určitě se dočkáme pár zvednutých palců. Nikdy však nenapíšeme: “Včera jsem ztloukl svou ženu tak, že má modřiny!”Facebook vytváří sluníčkový svět s falešnou morálkou, která je o to zákeřnější, že nám i taktně vymezuje povolené poklesky. Skutečně temné stránky lidské duše však na něm místo nemají. Jenže ke člověku patří právě i temné strany duše: buřičství, nenávist, zloba, deprese, násilí, ale také zahálka a nuda. Všechno to, co Kalvín a Facebook ve svých slunečních státech nechtějí. Jenže tohle všechno k člověku prostě patří. Pro někoho je to zdrojem inspirace, pro někoho trápení, jisté ale je, že to dává lidské existenci vícerozměrnost. Pokud navíc potlačíme temné strany duše, vyhřezne nahromaděná energie někde jinde a s nebývalou intenzitou.

Josef Šlerka: Facebook a právo na temnou stranu duše


Regulation is a bad substitute for unions. Regulation is inflexible. Whereas collective bargaining - when done intelligently - can respond to different local conditions.

Norman Geras: Unions & Productivity


You can’t choose a side when liberalism insists there are no sides at all.

Robin Marie Averbeck: Why I’m Not a Liberal


Why are so many problems today perceived as problems of intolerance, rather than as problems of inequality, exploitation, or injustice? Why is the proposed remedy tolerance, rather than emancipation, political struggle, even armed struggle?

Slavoj Žižek: Violence (p. 119)


Možná, že až nám jednou výuku češtiny znormalizuje státní maturita, budeme se těm starým dobrým hodinám jazyka a literatury skládat na pomník jakožto byť třeba i nezáměrně subverzním kurzům, jejichž prostřednictvím vstoupilo do našich životů otřásání hodnotami stability, měšťáckého štěstí a pořádku ve prospěch silného sebevyjádření a autentického prožitku. Jako vzory pro mládež tu jsou lidé, kteří zhusta kašlali nejen na svou kariéru (která se dnes stala modlou), ale i na dobré vztahy s okolím a poslušnost vůči dobovým normám.

Ondřej Slačálek: Provokace jako umělecký žánr


Říkají vám, abyste se styděli za všechny svoje takzvaný nedostatky. Tvrdím opak. Styďte se za svoje ctnosti, za svoje úspěchy se styďte, za zdraví svých děcek se propadejte hanbou. Když pochopíte moji řeč, nepřijdete sice do žádného království, ale aspoň neumřete jako cyničtí idioti.

Filip Sklenář


Zvlášť prezident je pouhou figurkou - není držitelem pražádné moci. Vybírá ho vláda, avšak kvality, jimiž se má vyznačovat, rozhodně nejsou vůdcovské schopnosti, jde tu spíš o schopnost pobuřovat. Proto je za prezidenta vybírán vždycky sporný typ - provokativní a zároveň fascinující. Jeho úkolem není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost.

Douglas Adams: Stopařův průvodce po Galaxii


Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě roku.” “To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně sěl podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na ten způsob.” “Ale ty plány byly vyvěšeny…” “Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa.” “Tam je oddělení, kde je vyvěšují.” “S baterkou.” “Asi byl zrovna výpadek proudu.” “A schody zřejmě taky vypadly.” “Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?” “Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!.

Douglas Adams: Stopařův průvodce po Galaxii


On the other hand, modern capitalism itself owes its existence to Marx – and today it is much more sensitive and social than it used to be a hundred years ago. Children do not need to work, workers are protected, and the rich care about the poor, weak, sick and old through the obligatory taxation and relatively generous social system. So Marx proved to be a much better inspiration to capitalism than to communism itself.

Tomáš Sedláček interviewed by Alexander Görlach


Jsou lidi, co se ptaj, co je za rohem, a lidi co se neptaj, co je za rohem. Ale takhle to bylo vždycky a bude vždycky…

Egon Bondy v nepodepsaném a nedatovaném rozhovoru pro Živel


Marxovským ideálem společnosti není žádný kolektivismus, nýbrž Marx expresis verbis hovoří o tom, že cílem je rozvinutá lidská individualita, a tam, kde mluví o budoucnosti společnosti, nikdy nemluví o společnosti jako o kolektivu, nýbrž o souboru svobodných jednotlivců. A ke svobodě jednotlivců patří zejména to - a to Marx zdůrazňuje - dělat jen to, co chci, to, co mě baví, protože jedině tímto způsobem mohu dosáhnout hloubky sebekultivace a seberozvinutí.

Egon Bondy v nepodepsaném a nedatovaném rozhovoru pro Živel


Novels call us out. “In the intensity of our engagement,” Schmidt remarks, “we ourselves are judged.” The statement is made in connection with Richardson, but it applies to his progeny, too—the whole tradition, central to the English novel, of strenuous moral struggle. As the characters are tested, so are we.

William Deresiewicz: How the Novel Made the Modern World


What makes our experience of novels so personal is not that they have protagonists, but that they have narrators. Paintings and photographs don’t, and neither, with rare (and usually unfortunate) exception, do movies or plays. Novels bring another subjectivity before us; they give us the illusion of being addressed by a human being.

William Deresiewicz: How the Novel Made the Modern World


„Proč ne? Proč jste tedy řeholnicí? Proč máte ten obraz na zdi?“ Odtáhla se a její oči byly plné pohrdavého potěšení. „To je pro ostatní. Ne pro nás.“ „Ale to je směšné. Pro jaké ostatní?“ „Všechny ostatní. Ostatní, kteří celý život věří, že my ještě věříme. Je to náš úkol, věřit ve věci, které nikdo jiný nebere vážně. Kdyby se v takové věci přestalo úplně věřit, lidská rasa by vymřela. Proto jsme tady. Nepatrná menšina. Abychom se ujali těch starých věcí, staré víry. V ďábly, anděly, nebe, peklo. Kdybychom nepředstíraly, že v tyto věci věříme, svět by se zhroutil.“ „Předstíraly?“ „Ovšemže, předstíraly. Myslíte si, že jsme tak pitomé? Vypadněte odsud.“

Don DeLillo: Bílý šum. ISBN: 80-7198-267-9 (s. 350)


„Jde to tak dobře, že chtějí, abych učila ještě jeden kurs.“ „Čeho?“ „Jack mi to nebude věřit.“ „Čeho?“ řekl jsem. „Jídla a pití. Jmenuje se to Jídlo a pití: Základní charakteristiky. Což, jak připouštím, je ještě o něco stupidnější, než by to absolutně muselo být.“ „Co bys mohla učit?“ řekla Denisa. „To je právě ono. Je to prakticky nevyčerpatelné. Jezte lehká jídla v horkém počasí. Pijte hodně tekutin.“ „Ale vždyť to každý ví.“ „Vědění se každý den mění. Lidé potřebují posilovat svou víru. Nelehejte si po těžkém jídle. Nepijte tvrdý alkohol na lačný žaludek. Když už jdete plavat, počkejte alespoň hodinu po jídle. Svět je daleko složitější pro dospělé, než je pro děti. My jsme se všemi těmi převratnými fakty a postoji nevyrostli. Jednoho dne se prostě začaly objevovat. Takže lidé potřebují, aby je někdo s autoritou ujistil, že určitý způsob, jak něco dělat, je ten správný nebo špatný, alespoň v současnosti. Já jsem ta nejbližší osoba, kterou našli, to je vše.

Don DeLillo: Bílý šum. ISBN: 80-7198-267-9 (s. 190)


„To je pěkná páska. Co to znamená SIMUVAK? Zní to důležitě.“ „Je to zkratka pro simulovanou evakuaci. Nový státní program, o jehož financování se stále ještě bojuje.“ „Ale tato evakuace není simulovaná. Je skutečná.“ „To víme. Ale mysleli jsme, že bychom ji mohli použít jako model.“ „Jako modelové cvičení? Chcete říct, že jste viděli příležitost, jak použít skutečnou událost, abyste nacvičili simulaci?“ „Po té příležitosti jsme přímo skočili.“

Don DeLillo: Bílý šum. ISBN: 80-7198-267-9 (s. 155)


Organizovat se mimo a proti práci, kolektivně opustit režim mobilizace a dát najevo životaschopnost a disciplínu při samotné demobilizaci je zločinem, který nám civilizace v posledním tažení není ochotna odpustit; je to totiž jediný způsob, jak ji přežít.

Neviditelný výbor: Vzpoura přichází. ISBN: 978-80-904817-9-4

Červen 2014

I’ve learned that “do nothing” is the best advice for almost everyone almost all the time.

Morgan Housel: I’m Just Now Realizing How Stupid We Are


Jsme rovnostářští, nemáme šlechtu ani přízvuky z Oxfordu, ale separujeme.

Jan Konvalinka v rozhovoru s Evou Bobůrkovou


Some words are better known to men than to women and the other way around. But which are they? On the basis of our vocabulary test, we can start to answer this question (on the basis of the first 500K tests completed). These are the 12 words with the largest difference in favor of men (between brackets: %men who know the word, %women who know the word): * codec (88, 48) * solenoid (87, 54) * golem (89, 56) * mach (93, 63) * humvee (88, 58) * claymore (87, 58) * scimitar (86, 58) * kevlar (93, 65) * paladin (93, 66) * bolshevism (85, 60) * biped (86, 61) * dreadnought (90, 66)These are the 12 words with the largest difference in favor of women: * taffeta (48, 87) * tresses (61, 93) * bottlebrush (58, 89) * flouncy (55, 86) * mascarpone (60, 90) * decoupage (56, 86) * progesterone (63, 92) * wisteria (61, 89) * taupe (66, 93) * flouncing (67, 94) * peony (70, 96) * bodice (71, 96)These 24 words should suffice to find out whether a person you are interacting with in digital space is male or female.

Words known by men and women @ gnodevel.ugent.be


Dítě je sklapnutá past, je to nepřítel, o kterého se musíme nepřetržitě starat a který nás přežije.

Michel Houellebecq: Elementární částice. Překlad: Alan Beguivin. ISBN 978-80-7407-160-7. (s. 159)


Odmlčel se, namočil krevetu do ostré omáčky, odložil hůlky. „Stejně jako bratr byl Aldous Huxley optimista…“ řekl nakonec poněkud znechuceně. „Metafyzická mutace, která zrodila materialismus a moderní vědu, měla dva velké důsledky: racionalismus a individualismus. Huxleyho omylem bylo, že špatně odhadl poměr sil mezi těmito dvěma důsledky. A hlavně se zmýlil, když podcenil nárůst individualismu vyvolaný zostřeným vědomím smrti. Individualismus vede ke svobodě, k sebeuvědomění, k potřebě odlišovat se a nadřazovat se. V racionální společnosti, jak ji popisuje Konec civilizace, může být boj mírnější. V bohaté společnosti, kde jsou ekonomické toky pod kontrolou, už nemá smysl ekonomická soutěž, metafora ovládání prostoru. Sexuální soutěž, prostřednictvím plození metafora ovládání času, už nemá smysl ve společnosti, kde je beze zbytku oddělený sex a plození; jenomže Huxley zapomíná na individualismus. Nepochopil, že jakmile se sex oddělí od plození, nepředstavuje ani tolik princip rozkoše jako princip narcistického rozlišení; stejné je to i s touhou po bohatství. Proč švédský model sociální demokracie nikdy nepřekonal model liberální? Proč se nikdy ani nevyzkoušel v oblasti sexuálního uspokojování? Protože metafyzická mutace vyvolaná moderní vědou s sebou přináší individualizaci, marnost, nenávist a touhu. Touha sama o sobě — na rozdíl od rozkoše — je zdrojem utrpení, nenávisti a neštěstí. To věděli a učili všichni filozofové hodní toho jména. Řešení utopistů — od Platona po Huxleyho přes Fouriera — spočívá v utlumení touhy a útrap s ní spojených pomocí okamžitého uspokojení. Naproti tomu eroticko-reklamní společnost, v níž žijeme, se snaží touhu organizovat, rozvíjet ji do nevídaných rozměrů, a přitom uspokojení udržuje v rámci soukromé sféry. Aby společnost fungovala a soutěž pokračovala, musí touha růst, šířit se a požírat životy lidí.“ Vyčerpaně si otřel čelo; z jídla nesnědl ani sousto.

Michel Houellebecq: Elementární částice. Překlad: Alan Beguivin. ISBN 978-80-7407-160-7. (s. 150-1)


Pro současného Západoevropana, a to i když je zdravý, představuje pomyšlení na smrt jakousi zvukovou kulisu, která mu zaplní mozek, jakmile ustoupí plány a touhy. S přibývajícím věkem je přítomnost této kulisy stále zřetelnější; mohli bychom ji přirovnat k tupému hukotu, čas od času doprovázenému zaskřípěním. V jiných dobách tvořilo zvukovou kulisu očekávání Božího království; dnes ji tvoří očekávání smrti. Tak už to je.

Michel Houellebecq: Elementární částice. Překlad: Alan Beguivin. ISBN 978-80-7407-160-7. (s. 80)


The problem with the race to the bottom is that you might win. Even worse, you might come in second.

Seth Godin: The tyranny of lowest price


James Hillmann jednou řekl, že osobní patologie je jednou z posledních oblastí, kde si dnes můžeme zachovat sami sebe před tlaky na uniformitu. Prokrastinace nám předkládá pionýrsko-manažerský obraz člověka, který s chutí ráno vstane, krásně si uspořádá všechny oblasti, žije plněním úkolů, přijímá výzvy a jeho radost spočívá v dosahování úspěchů. Je to zrcadlo společnosti bez hloubky a stínu člověka i marketing zároveň.

Aleš Borecký: Konec prokrastinace


Like “dialing” a cell phone or “filming” a digital video, “one-night stand” is an anachronism. Even if you only have sex once, you will spend time with your hookup when he finds you on Facebook, appears in a mutual friend’s Instagram, or texts about a weird bump he found on his penis.

Maureen O’Connor: All My Exes Live in Texts: Why the Social Media Generation Never Really Breaks Up


[O]ur society has lost sight of a basic human truth: A culture that too tightly binds sex and self-respect is likely, in the long run, to end up with less and less of both.

Ross Douthat: Prisoners of sex ᔥ Marginal Revolution

Květen 2014

Právě Apple ukazuje, že je možné nabízet i jakousi meta-profesionalitu, a to dokonce jako masový produkt. Do svých krabic, ze kterých skoro nic nevyčuhuje, nabízí software s přednastavenými šablonami, které ani neumožňují vyrobit cosi, co není profesionálním designem. Kongeniálně to ilustruje cyklus krátkých reklam Apple a PC, kde se obtloustlý suchoprd, personifikující jak uživatele PC tak samotné PC, donekonečna znemožňuje vedle cool sympaťáka, který sice umí jen spustit svého Appla a uspořádat si kolekci hudby a fotografií, ale netrapčí, nepochybuje o tom, co dělá, nezdržuje se blbostmi, jak co funguje; jede.

Michal Rydval v anketě Stereotypy a klišé současné kultury


The ethos of the artist — someone who is willing to work with no guarantee of reward, who will sacrifice and self-exploit around the clock — is demanded of people across the board. For example, I mention a story from 2011 in which Apple Store workers inquiring about wages were told, “Money shouldn’t be an issue when you’re employed at Apple. Working at Apple should be viewed as an experience.” There are numerous articles and books that advise freelancers to envision themselves as risk-taking creators.

Astra Taylor, interviewed by Henry Farrell


[W]e’ll make a living from you doing what you love (for free), but we’ll keep you in check by making sure you have to make a living doing what you hate.

Geoff Shullenberger: Two ways to work for nothing


Řekl bych, že místo v postkomunismu žijeme v „předkomunistických zemích“. Nejen východní Evropa, ale celý svět je po uši v problémech. Kapitalismus ženou dopředu krize, ale staré útěchy nám už nepomáhají. Parlamentní demokracie a svobodný tisk jsou dnes vyprázdněné pojmy, i když ne všude do takové míry jako v Maďarsku. Levicově-liberální recepty, které by chtěly prosadit větší přerozdělení zdrojů pro chudé, jsou podkopávány xenofobií a rasismem. Chudoba roste, ale myšlenka rovnosti je nenáviděná. Levice se vrátila někam do dob před Marxem a v zásadě jenom planě moralizuje. Kritické myšlení pluje prázdným prostorem, staré dělnické hnutí je mrtvé.

G. M. Tamás v rozhovoru s Jaroslavem Fialou


Podívejme se po zhlédnutí videa z rumburského rasistického marše na to, jak o demonstraci informovaly hlavní zpravodajské portály (idnes.a novinky). Symptomatické je pojmenování jednotlivých stran – podle iDnes protestovali „lidé“, podle Novinek „nespokojení lidé“ a „nespokojení občané“. Na druhé straně, oproti „lidem“ a „občanům“ stáli „Romové“ a „sociálně slabí“, u Novinek rovnou „nepřizpůsobiví“ (pro česká média zkratka pro označení etnicity i hodnocení v jednom). Z bohatého rejstříku rasistických výkřiků si iDnes všiml pouze ojedinělého „chceme vyhnat cikány“, jinak oba portály informovaly pouze o skandování Češi, Češi… Jak jinak, „lidé“ a „občané“ jsou „Češi“. „Nepřizpůsobiví“, „sociálně slabí“ a „Romové“ stojí proti Čechům. Z pogromistického pochodu je protest proti kriminalitě, legitimní vyjádření nesouhlasu.

Ondřej Slačálek: Miluj Bátoru svého jako sebe samého


Kde jsou autoři, kteří si vezmou na paškál současný slovník a ideologické fráze? Kde jsou básníci vysmívající se flexibilitě, svobodě, humanitě jako termínům, které, ač tradičně obdařené kladnými hodnotovými znaménky, ztratily zcela svůj význam a manipuluje se jimi ve zcela vyprázdněných kontextech?

Jan Bělíček, Marta Svobodová: Ideologie a literatura


Ježíšova výzva byla nekompromisní: „Bděte.“ Naše velikonoční výzva by mohla být opatrnější a ve formě znejišťujících otázek: Neměli bychom také občas kritizovat společenský boj za kvalitní spánek, spíše oceňovat unavenou nepřesvědčenost než teatrální asertivitu a také více zpochybňovat svá stanoviska a méně se snažit vydupat ze země víru v sebe sama? Není právě tato péče o vlastní blaho příčinou našeho pocitu, že nám svět nastavuje svou nejtvrdší tvář, když vyhrožuje, abychom se převelice báli?

Tereza Matějčková: Ježíšova velikonoční výzva aneb O proměně smrti v život


Kdyby u nás bylo alespoň tisíc milionářů, kteří by byli schopni řídit nějaké podniky, bylo by dobré rychle jim prodat, co se dá, aby zavedli nějaký, alespoň náznakový kapitalismus. Jenomže těch boháčů je míň, než jsme si vždycky mysleli, a navíc jsou to většinou zloději, kteří zbohatli v šedé ekonomice. Cesta ke kapitalismu bude dlouhá. V šedé ekonomice se totiž nebankrotuje — zato v normálním kapitalismu každý den. A takové muže, kteří jsou schopni zbankrotovat a začínat znovu, takové my asi neseženeme.

Rudolf Sloboda: Krev. ISBN 978-80-7443-077-0, překlad J. A. Pitínský a Ondřej Mrázek (s. 715-6)


Vycházíme však stále z filozofie, která je společná komunismu a kapitalismu (ale ne z filozofie feudalismu!), že člověk má právo uspokojit své potřeby. Světové konflikty a machinace, hladovějící čtvrtina lidstva nasvědčují tomu, že lidé zatím vlastně žijí v chimérách. Nechtějí si přiznat, že „potřeby“ se nedají ukojit — naopak, potřeby je třeba stále omezovat, dokonce i tu základní potřebu — potřebu svobody. Vypadá to kacířsky a reakčně — ale potřeba svobody zatím není naplněna nikde na světě. A přitom je mládež dále vesele vychovávána v představě, že svoboda všech druhů musí být zaručena v každé ústavě.

Rudolf Sloboda:  Krev. ISBN 978-80-7443-077-0, překlad J. A. Pitínský a Ondřej Mrázek (s. 634)


Aztékové věřili tomu, že Slunce je potřeba krmit, a moderní člověk si myslí, že musí cestovat co nejrychleji. Proto si koupí auto. A každý týden si jeho pomýlená představa jen při haváriích na Slovensku vyžádá asi sedm lidských životů. Možná nás čeká to samé jako Aztéky: jednoho dne k nám připlují nějací vesmírní Španělé a dokážou nám, že musíme celý svůj život zpomalit, stejně jako Španělé dokazovali Aztékům, že v dějinách se naposledy a s konečnou platností obětoval sám Bůh, Ježíš Kristus, a tahle oběť stačí. Nám by teorie o zpomalení života připadala stejně tak nesmyslná jako Aztékům přijetí evangelia.

Rudolf Sloboda:  Krev. ISBN 978-80-7443-077-0, překlad J. A. Pitínský a Ondřej Mrázek (s. 138)


Marxisté musí být vždycky v menšině, potom plní svou dějinnou úlohu. Jako je nepříjemná vláda církví, ať už jsou, jak chtějí bohumilé, tak je odporná i vláda slabých, bezmocných. Marxismus má nechat vládnout silnou podnikatelskou vrstvu, ale vždycky musí mít tolik síly, aby se z vlády podnikatelů nestala diktatura.

Rudolf Sloboda:  Krev. ISBN 978-80-7443-077-0, překlad J. A. Pitínský a Ondřej Mrázek (s. 138)

Duben 2014

Novel. The great prose form in which an author thoroughly explores, by means of experimental selves (characters), some great themes of existence.

Milan Kundera: The Art of the Novel 


Three elementary possibilities for the novelist: he tells a story (Fielding), he describes a story (Flaubert), he thinks a story (Musil). The nineteenth-century novel of description was in harmony with the (positivist, scientific) spirit of the time. To base a novel on a sustained meditation goes against the spirit of the twentieth century, which no longer likes to think at all.

Milan Kundera: The Art of the Novel


That said, one might be tempted to conclude: Kafka’s images are alive in Prague because they anticipate totalitarian society. This claim, however, needs to be corrected: the Kafkan is not a sociological or a political notion. Attempts have been made to explain Kafka’s novels as a critique of industrial society, of exploitation, alienation, bourgeois morality—of capitalism, in a word. But there is almost nothing of the constituents of capitalism in Kafka’s universe: not money or its power, not commerce, not property and owners or the class struggle. Neither does the Kafkan correspond to a definition of totalitarianism. In Kafka’s novels, there is neither the party nor ideology and its jargon nor politics, the police, or the army. So we should rather say that the Kafkan represents one fundamental possibility of man and his world, a possibility that is not historically determined and that accompanies man more or less eternally.

Milan Kundera: The Art of the Novel 


[The novel] is weighed down by “technique,” by the conventions that do the author’s work for him: present a character, describe a milieu, bring the action into a historical situation, fill time in the characters’ lives with superfluous episodes; each shift of scene calls for new exposition, description, explanation. My own imperative is “Janacekian”: to rid the novel of the automatism of novelistic technique, of novelistic verbalism; to make it dense.

Milan Kundera: The Art of the Novel 


Pokud si dobře vzpomínám, v bytě rodičů nebyl snad jediný náznak jejich zaměstnání, propriet jejich profesí, nebo místa pro ni. Také když se vrátili domů z práce, už po pár větách jako kdyby přestala existovat, nebo neexistovala vůbec.

Michal Rydval: Práce a pokoje


Až budu jednou odpovídat generaci svých dětí a vnuků, jak to, že jsme nechali bémovský a post-bémovský ksindl zničit naše město pro potřeby aut, nejpokleslejší podoby turistického ruchu, developerů a spekulantů, nebudu se stydět za to, že jsme byli příliš „divocí“ a „vzpurní“. Budu se stydět za to, že jsme byli divocí a vzpurní málo.

Ondřej Slačálek: Na obranu vzpoury


Ideologií české Strany zelených není environmentalismus, ale jakýsi podivný modernismus, představa, že stará společnost se „vyčerpala“, blíží se zániku a má být nahrazena novou, lepší společností moderních řešení, postmateriálních hodnot, postideologické politiky a elektrokol. Ideologií Strany zelených je představa, že co je new je zároveň i cool. Je příznačné, že tento přístup odráží určitý typ šovinismu mládí, když vnímá své oponenty jako „umírající“ a „vyčerpané“…

Ondřej Slačálek: Občanská společnost v kastrujícím objetí


David Černý ztělesňuje cosi hlubšího – mohli bychom to označit jako establišmentovou vulgaritu či pro-systémovou drzost. Jeho další dílko Fuck the KSČM je z tohoto hlediska příznačné – vulgární a sexualizovaná výhrůžka míří nikoli na establišment, jemuž punkeři už několik dekád adresovali své Fuck off. Míří na poražené a politickou menšinu. To ale také mění naprosto fundamentálně funkci vulgarismu. Užití vulgarismu či agresivní útoky na symboly dominantní kultury (např. jejich přestříkání barvou) může být funkčně sebeobrannou či emancipační praktikou menšiny. Začne-li ale podobných praktik užívat většina, získá si vulgarita spíše roli rozšiřování pole možného pro moc a otevření prostoru pro ještě neomalenější přístup k menšinám či opozici. To, co bylo legitimní sebeobrannou potlačovaných, se stává útočnou zbraní agrese středního proudu – a zároveň příspěvkem k jeho proměně směrem k větší netoleranci, agresivitě, vylučování menšin.

Ondřej Slačálek: Svobodo, slyšíš na jméno Sprostota


Určitě jsme tu s vybudováním demokracie stále dál než v den pádu komunismu. Jenže vidím problém v tom, že do funkcí se teď dostává generace třicátníků a čtyřicátníků, která je v duši „znormalizovanější“ snad ještě víc než jejich rodiče.— To myslíte vážně?Samozřejmě to neplatí pro celou generaci. Ale jejich rodiče byli potomky pokolení, které vyrůstalo a pracovalo za první republiky. A oni sami zažili uvolněnější šedesátá léta, Pražské jaro. Mohli si odnést do života alespoň nějakou základní orientaci. Jenže jejich děti už vyrůstaly za normalizace, která se vyznačovala naprostým rozpadem hodnot a přízemním zaměřením na hmotné statky.

Adrian Portmann v rozhovoru s Jiřím Leschtinou


Žijeme v zemi, v níž je každý oddaný havlovec, který se po dlouhém váhání rozhodne volit sociální demokraty, považován za echtovního levičáka. Lidé jako Jan Keller či Martin Hekrdla, kteří opravdu levičáci jsou, pak bývají pokládáni za extrémní levici a málem teroristickou hrozbu demokracii. Naopak od slova pravice se někdy distancuje i sám Miroslav Kalousek, a jednoznačně tak připadá snad jen tržním blouznivcům z obskurních Svobodných. Žijeme v zemi, kde „levicový puč v ÚSTR“ skončí tím, že se v ředitelské funkci ocitne nejdříve bývalá pochybná sponzorka ODS a posléze člen TOP 09. Už proto by bylo zajímavě vědět, na jakém základě hodnotili experti z okruhu Respektu názory odborníků jako neutrální a levicové a co by vlastně musel odborník říct, aby jej považovali za pravicového.Síla české pravice totiž spočívá právě v tom, že její velká část své postoje jako pravicové (či vůbec politické) nechápe. Vnímá sebe samu jako rozumnou střední cestu mezi dvěma „extrémy“. Za jeden z nich přitom považuje velice umírněnou levici, zatímco druhý představují polonáckové a privatizátoři všeho napravo od Klause.

Ondřej Slačálek: Jarda je kámoš


Like mating in captivity, it can be hard to enjoy literature under orders.

Daniel Smith


[A]s Elfriede Jelinek put it with extraordinary clarity: “Language should be tortured to tell the truth.” It should be twisted, 
denaturalized, extended, condensed, cut, and reunited, made to work against itself. Language as the “big Other” is not an agent of wisdom to whose message we should attune ourselves, but a place of cruel indifference and stupidity. The most elementary form of 
torturing one’s language is called poetry.

Slavoj Žižek: The Poetic Torture-House of Language


Katolická spiritualita mě učí, abych neustupoval před temnotou, neboť v ní je Světlo, které tma nepohltila. V tomto smyslu jsou mé poslední texty ještě katoličtější, než byly texty staré.

Bohdan Chlíbec v rozhovoru s Jiřím Peňásem


[H]lemýždí sliz, extrakt z kaviáru, meristém z dubových kořenů a ovčí placenta, obohacená kyselinou hyaluronovou a vodou z Mrtvého moře – to je to nejlepší co věda dosud objevila.

Vědci vytvořili masku, která vás zbaví všech problémů s pletí: od akné po vrásky a strie


Texty, které píší mladí levicoví intelektuálové, občas zarážejí svojí dogmatičností a agresivitou. Nepochybují, neptají se, jsou přehnaně horliví jako všichni čerství konvertité, kteří se domnívají, že konečně našli smysl svého života. Snad je to věkem, snad se to časem zlepší. Základem je ovšem obyčejný humanismus, to znamená opustit mentalitu vzdělanců jako předvoje a snažit se chápat princip občanství, který je založen na rovnosti. Jiná cesta ze současného marasmu nevede.

Jakub Grombíř: Vzdělanci: Kam s nimi?


Život Carrie, Charlotty, Samanthy a Mirandy ze Sexu ve městě naplňují krátkodobá přání a tužby: nakupování, sex, případně nějaký ten sexuálně-intelektuální průzkum. Jejich „já chci“ je v seriálu prezentováno jako protest svobodných žen proti dožívajícím patriarchálním představám a jako boj za právo si užívat. Toto právo je povýšeno na nárok a mentální svět postav se s tímto nárokem nikdy nedostane do konfliktu. Sex ve městě tak legitimizuje sobectví ve formě seriálem nikde nezpochybňovaného práva užívat si.

Pavel Šplíchal: Jak jsem se naučil ještě víc nenávidět Sex ve městě


It may seem unlikely in principle that one individual could really generate so much more wealth than another. The key to this mystery is to revisit that question, are they really worth 100 of us? Would a basketball team trade one of their players for 100 random people? What would Apple’s next product look like if you replaced Steve Jobs with a committee of 100 random people? These things don’t scale linearly.

Paul Graham: Mind the Gap


“Behind every great fortune, there is a crime,” Balzac wrote. Except he didn’t. What he actually said was that a great fortune with no apparent cause was probably due to a crime well enough executed that it had been forgotten.

Paul Graham: Mind the Gap

Březen 2014

Vždycky si můžete, řekl mu Houellebecq, když zmiňoval svou dráhu romanopisce, dělat poznámky, zkoušet řetězit věty; ale abyste mohl s románem začít, musíte počkat, až to všechno nezpochybnitelně zhutní, až se objeví autentické jádro nutnosti. O napsání knihy nikdy sami nerozhodujeme, dodal; kniha je jako betonový kvádr, který se uvolí ztvrdnout, a autorův vliv se omezuje na to, že bude nablízku a v tísnivé nečinnosti čekat, až proces sám odstartuje.

Michel Houellebecq. Mapa a území, Vyd. 1. Praha: Odeon, 2011. ISBN 978-80-207-1379-7.


Samotářsky lze pracovat roky, vlastně jde po pravdě řečeno o jediný způsob, jak pracovat; vždycky ale přijde chvíle, kdy pocítíme potřebu ukázat svou práci lidem, ani ne tak proto, abychom zjistili, co si o ni myslí, jako spíš proto, abychom se sami ujistili o existenci této práce, ba dokonce o existenci sebe samých, v rámci společenského druhu je individualita jen krátkou fikcí.

Michel Houellebecq. Mapa a území, Vyd. 1. Praha: Odeon, 2011. ISBN 978-80-207-1379-7.


„Dokud se můžeš sám vysrat, je všechno dobrý,“ určuje kamarádka hranici mezi snesitelným a nesnesitelným stylem bytí. „Holka, kterou nikdy neopícháš, protože vážíš čtyřicet kilo a jezdíš na speciálním vozíku za čtvrt mega, ale opíchat ju chceš, tě přendává z vozíku na mísu a pomáhá ti sundat gatě. Když se vysereš, musí ti vytřít prdel, protože máš moc krátký ruce bez kloubů. Sebevražda je podle tohohle kluka absurdní, protože lidi s jeho poruchou se málokdy dožijou víc jak pětatřicet.“

„Dokud se můžeš sám vysrat, je to dobrý” @ Prigl.cz


Důležité thema jest, jak se můžeme při cestování, na venku, v samotě vzdělávat. Příležitost k cestování je dnes velká, dnes se cestování stává znamenitým vzdělávacím prostředkem vedle školy. Ale myslím, že velmi často přeceňujeme vliv cestování na skutečné vzdělání. Ve většině případů je cestování vyhledáváním novostí, toho, co do očí bije, a málokdy se cestuje za účelem vzdělávacím. Proti cestování nemluvím, vždyť už po fysické stránce lékaři říkají, že je to velice zdravé; mluvím o té vzdělávací stránce cestování. V moderním kočovnictví se jeví mnoho neklidu. Pascal řekl, že všecko naše neštěstí více méně od toho pochází, že nedovedeme chvilku klidně sedět. Kant málo cestoval, a přece se stal Kantem. Dnes netřeba k poznání národa cestování, máme dobrých spisů dost, kdo o to stojí, může vniknout do života národního tak, jak by cestováním nevnikl.

Tomáš Garrigue Masaryk. Jak pracovat?: přednášky z roku 1898, 8. kniž. vyd., 1. vyd. v nakl. JK. Praha: J. Kanzelsberger, 1990. ISBN 80-900095-0-6. (s. 47-48)


Uprostřed stanného práva zavezl mě komisař do Braníka. Krásný červen voněl lipami a pozdními květy akátů. Nedělní večer. Silnice ke konečné stanici tramvají nestačila překotnému proudění lidí vracejících se z výletu. Byli hluční, veselí, blaženě unavení, zobjímaní sluncem a vodou i pažemi svých milých – jen smrt, jen smrt, stále obcházející a mířící mezi ně, jsi na jejich tvářích stále neviděl. Hemžili se, skotačiví a milí jako králíci. Jako králíci! Sáhni mezi ně a vytáhni jednoho pro své pochutnání – stáhnou se do koutku, ale za okamžik už se hemží dál se svými starostmi, se svými radostmi, s celou chutí k životu.

Julius Fučík: Reportáž psaná na oprátce


According to Proust, one proof that we are reading a major new writer is that his writing immediately strikes us as ugly. Only minor writers write beautifully, since they simply reflect back to us our preconceived notion of what beauty is; we have no problem understanding what they are up to, since we have seen it many times before. When a writer is truly original, his failure to be conventionally beautiful makes us see him, initially, as shapeless, awkward, or perverse. Only once we have learned how to read him do we realize that this ugliness is really a new, totally unexpected kind of beauty and that what seemed wrong in his writing is exactly what makes him great.

Adam Kirsch: Slouching Towards Santa Teresa


Jak říká filosof Slavoj Žižek: „Otázka nezní, zda jsou naše touhy uspokojeny, nebo ne, nýbrž jak víme, po čem toužíme? Naše touhy nejsou nic přirozeného, touze se musíme naučit.

Tomáš Uhnák: Gastronomie krize: Vzhůru dolů! Za exotikou


Není jedno, proč se odpojujeme: můžeme pokračovat v současném trendu a vnímat odpojení pouze jako způsob, jak doplnit energii a obnovit svou produktivitu, nebo v něm vidět možnost, jak podkopat na závislosti postavenou strategii, kterou na nás uplatňuje Silicon Valley.

Jevgenij Morozov: Zlomme ideologii, že máme být neustále on-line


And higher “acceleration factor”—or how much readers speed up as they get closer to finishing—correlates with higher average rating for a book. One of the highest acceleration factors comes from Kurt Vonnegut’s “Cat’s Cradle,” which readers start speeding through at the halfway mark, Mr. Friedman says.

Angela Chen: What Your iPad Knows About You


Let’s start with Sweden, which — like Denmark, Finland, Iceland and Norway — is one of the world’s most equal societies in terms of income. To our surprise, we found that social mobility in Sweden today was no greater than in Britain or the United States today — or even Sweden in the 18th century.

Gregory Clark: Your Ancestors, Your Fate


In fact, most of the hard-won worker protections of the twentieth century do not apply to Turkers. Some critics worry that even prohibitions on child labor are being flouted. This is because it is not clear how well some sites enforce requirements that users must be over 18 to perform HITs. Moreover, many crowdworkers are paid in gaming credits, which may be used to intentionally lure children into performing cheap labor.

Moshe Z. Marvit: How Crowdworkers Became the Ghosts in the Digital Machine


„Jo, Zuzi, prosím tě, hlavně tam nepiš, že děláme kytky s příběhem. Z toho už máme osypky, když to o nás lidi říkají,“ vzpomene si ještě Lula, když se loučíme.

Zuzana Vlasatá: Lokální květinová revoluce


The main rule of writing is that if you do it with enough assurance and confidence, you’re allowed to do whatever you like.

Neil Gaiman’s 8 Rules of Writing @ Brain Pickings


Materially and socially, technology seems to be decreasing the gap between the rich and the poor, not increasing it. If Lenin walked around the offices of a company like Yahoo or Intel or Cisco, he’d think communism had won. Everyone would be wearing the same clothes, have the same kind of office (or rather, cubicle) with the same furnishings, and address one another by their first names instead of by honorifics. Everything would seem exactly as he’d predicted, until he looked at their bank accounts. Oops.

Paul Graham: Mind the Gap ᔥ Zattrix


Minulý režim zkrátka v lidech vypěstoval „hermeneutiku podezření“ - interpretační strategii, kdy jakákoli narážka je chápána jako „cosi proti těm nahoře“.

Kamil Fila: Kurážnější než všichni filmaři


Množí se spektákly rozhořčení, účinný odpor se vytrácí.

Václav Bělohradský: Společnost excesů a povolnosti


Strategickým cílem elektronických médií je maximalizovat účinnost sdělení tím, že jednotlivé momenty jsou postaveny adresátům sdělení před oči, zatímco celek a jeho historický kontext jsou ponechány ve tmě jako nudné a abstraktní. O celku mluví jen nudné „mluvící hlavy“ v televizních debatách, často přerušovaných moderátorem, snažícím se jejich řeč „rozpohybovat“. Zobrazení jednotlivých momentů nějakého dění je tím více strhující, čím více je emancipováno od všech „nudných“ diskurzů o celku, z něhož byly scény postavené před oči vytrženy.

Václav Bělohradský: Společnost excesů a povolnosti


IBM’s Watson supercomputer defeated two top Jeopardy! players last year, but for the clue “What grasshoppers eat,” Watson answered: “Kosher.”

David Aeurbach: The Stupidity of Computers


První půlku prázdnin se čekalo, až bude pouť, druhou půlku se o ní mluvilo, a už se blížila škola.

Ondřej Horák: Dvořiště


Většina Evropanů, a skoro žádní Rusové, netuší, že už mohutný a mocný SSSR hospodářsky jakž takž fungoval se značnou, byť dovedně utajovanou, pomocí tzv. kapitalistických států, zejména pak USA. Největší pomník stalinské industrializace, ocelárna v Magnitogorsku, byla postavena za účasti amerických odborníků a vlastně se jednalo o čtyřnásobně zvětšenou ocelárnu z Gary ve státě Indiana. Industrializace by nebyla možná bez kolektivizace zemědělství, kterou nešlo provést bez nákupu traktorů od společnosti Ford&Son a později jejich domácí licenční výroby ve strojírnách Rudý Putilovec (později Kirovovy závody) pod názvem Fordzon.

Michael Romancov: Ruská touha po uznání bohatých a mocných


Like most couples, Daniel Reeves and Bethany Soule fight. Unlike most, they solve their spats with dollars. (…) It might be $20 to put the kids to bed, $4 to go fetch tacos in the rain, or $400 to make travel plans. Whoever has the lowest bid does the job and gets paid their bid to do it.(…)There’s no bartering in the bedroom, they say.

Ben Popken: The Couple That Pays Each Other to Put Kids to Bed


Voters, activists, and political leaders of the present day are in the position of medieval doctors. They hold simple, prescientific theories about the workings of society and the causes of social problems, from which they derive a variety of remedies–almost all of which prove either ineffectual or harmful. Society is a complex mechanism whose repair, if possible at all, would require a precise and detailed understanding of a kind that no one today possesses. Unsatisfying as it may seem, the wisest course for political agents is often simply to stop trying to solve society’s problems.

Michael Huemer: In Praise of Passivity ᔥ Bryan Caplan


The old formulas were “big government is bad” and “liberty is good,” but these are not exactly equal in their implications. The second motto — “liberty is good” — is the more important. And the older story of “big government crushes liberty” is being superseded by “advances in liberty bring bigger government.”

Tyler Cowen: The Paradox of Libertarianism


Jak vidí humanisté Ježíše? Já o Ježíšovi říkám, tak jako všichni humanisté: „Jestliže to, co řekl, je dobré — a spousta je toho prostě nádherná — co záleží na tom, jestli byl Bůh nebo ne?“ Ale kdyby byl Kristus nepronesl Kázání na hoře, toto poselství milosrdenství a soucitu, nechtěl bych být člověkem. Klidně bych byl třeba chřestýš.

Kurt Vonnegut: Muž bez vlasti, s. 88

Únor 2014

It’s even better if the comedy can put the audience physically on edge, which is why most comedy clubs cram people into a tiny room and force them to sit on hard stools, he said—it’s best if the audience doesn’t get too comfortable.

Olga Khazan: The Dark Psychology of Being a Good Comedian


One study by McGraw and researchers at Texas A&M University found tweets about Hurricane Sandy to be least funny 15 days after it struck, most funny 36 days after the fact, and once again not funny 99 days later.

Olga Khazan: The Dark Psychology of Being a Good Comedian


Not precisely a classic, masterpiece, or bestseller, but a combination of the three with an extra dash of moral seriousness, the Great American Novel, in the words of the British journalist John Walsh, “is the big one… a single perfect work of fiction that would encapsulate the heart of the US, interpret its history… unite the private lives of the characters with the public drama of its politics.”

Elaine Showalter: Can the Great American Novel survive?


Pokud cestuji, každý druhý den z místa na místo, pomáhají mi držet se v rytmu návyky: jóga, jídlo, mantra, deník vděčnosti a řešení helpdesku Naučmese, což je to nejdůležitější, co každý den udělám.

Adam Marčan


Sběr zážitků se stal výpravou po cestách, kole kterých se povaluje čím dál více obětí, které touhu po něčem ještě silnějším a vzrušivějším bohužel nepřežily.

Jan Keller: Posvícení bezdomovců. Úvod do sociologie domova (stranu jsem si nezapsal, ale někde zkraje)


Most people want to work, and most people also want to believe that their fellow citizens are working. It’s part of the social contract.

Kevin Drum: We Shouldn’t Denigrate the Diginity of Work, Even Accidentally


Představuji si Styrona, jak myje sklenice u výčepu na newyorském Pennsylvánském nádraží, Susan Sontagovou, jak prodává housky v pekárně na Broadwayi, Gore Vidala, jak na kole rozváží uzeniny do školních jídelen v Queensu — zírám na špinavou podlahu a vidím se, jak ji zametám.

Phillip Roth: Pražské orgie, s. 72


Potřeba co nejjednoduššího života: co nejmíň věcí, co nejmíň starostí. Kapacita vnímání i kapacita „štěstí“ je omezená, radost má jen určitý kmitočet, nakonec se radujeme stejně z pěkné hrušky jako z nového auta. A pak, čím jednodušeji člověk žije, tím snáz si uchová zdraví — bez něhož není schopen prožívat nic. Staří lidé k takovému poznání docházejí, ale pozdě. Odhazovat, co nejvíce odhazovat — jako cestující v baloně. Dokud je čas.

Jaroslav Putík: Odchod ze zámku, s. 354 (1983)


Spor s otcem o Štrougala. Nevěří, že naši potentáti si staví vily za veřejné peníze a že hrabou pro sebe, kde můžou. Namítá: postavilo se metro. O metru ví, o vilách ne, a ani nechce vědět. Poctiví lidé si prostě nedokáží přiznat prohnilost režimu — a právě tato neschopnost propůjčuje systému život.

Jaroslav Putík: Odchod ze zámku, s. 312 (1980)


Čtu Šimečkovu analýzu tak řečené „normalizace“. Obdivuju jeho schopnost odstupu a nadhledu — asi takového, jaký má mít lékař k pacientovi. Zaujalo mě kruté konstatování, jak malou úlohu sehrává umění, vlastně žádnou: co knih, filmů, úvah o tom, co znamená ztráta charakteru,o zradě a zbabělosti, ale když nastala podobná situace, každý sám sebe přesvědčil, že jeho případ je jiný, na něho morální odsudek neplatí, protože on je něco jiného. Je to klasická pozice maloměšťáka, kterého jsme měli v sobě bít, jak žádal S. K. Neumann. Rodina, dětičky, osobité nároky legitimující každou špatnost, a kdo by koho odsuzoval. Nějaký lump bez rodiny a společenského postavení, tedy disident? Jde o základní společenský model, fungování vztahů a stupnici hodnot. Tyhle věci nejsou už dávno v pořádku, a nejsou v pořádku nikde na světě. Socialismus se jevil jako východisko. Teoreticky se dá tato idea hájit, ale prakticky? Co tedy? Jen návrat? Říct pardon, zbloudili jsme, překročili jsme bludný kořen — a teď už víme? Jenže co víme?

Jaroslav Putík: Odchod ze zámku, s. 292 (1979)


Absurdní situace. Jsem požádán, abych sepsal zkouškový tahák o únorových událostech 1948 — ovšem ne tak, jak to skutečně bylo, ale aby zkoušená mohla dostat jedničku, protože jinak ji na školu nepřijmou. Kolikanásobný je to podvod? Podvodná otázka, podvodná odpověď, podvodný autor, podvodná rodina, podvodná hra, kterou všichni hrají spolu a nakonec hraju i já, protože dost dobře nemohu radit to, co si skutečně myslím. Proč to dělám já, nevím. Z dobroty srdce? Z recese? Aby ta hniloba byla ještě hnilobnější?

Jaroslav Putík: Odchod ze zámku, s. 291 (1979)


Dva druhy lidí: ti, kteří se řídí podle toho, co si o nich myslí druzí — a na druhé straně ti, kteří nosí zákon hodnocení sami v sobě, oni sami jsou si měřítkem, sami se chválí, sami se haní, milují i nenávidí. Ti poslední jako vymírající druh by měli nosit tabulku „Národní památka.

Jaroslav Putík: Odchod ze zámku, s. 78 (6. května 1969)


Sebevědomí Říma těsně před zánikem. Byl Řím opravdu sebevědomý? Nemohl nebýt, vždyť neměl jinou představu než představu své všemoci. Možná, že i dnes před našima očima probíhají jisté pochody, které budou příštím generacím zřejmé na první pohled. Jakási rez, plíseň či co.

Jaroslav Putík: Odchod ze zámku, s. 50 (12. ledna 1969)


Železný protrhával falešnou auru kulturního až vzdělanostně laděného národa, který za komunismu stával dlouhé fronty na kvalitní literaturu a po ničem jiném než po kulturní kvalitě snad ani netouží.

Petr Fischer: Železného mediální výchova


Our society sells us the quick fix: If you get a cold, take some decongestants; if you get depressed, take some antidepressants; and if you get anxious, take those tranquilizers. But what are we supposed to take when we lose our character?

Mari Ruti: Happiness and Its Discontents


Perhaps the self you really want to know, and that always eludes you, is the one that can’t be quantified.

Josh Cohen: Quantified Self: The algorithm of life


In the early 1970s, just 6% of American men ages 25 to 54 were without jobs. By late 2007, it was 13%. In 2009, during the worst of the recession, nearly 20% didn’t have jobs.

Mark Peters a David Wesse: More Men in Prime Working Ages Don’t Have Jobs. Technology and Globalization Transform Employment Amid Slow Economic Recovery


Mně ta knížka pomohla k tomu, abych svůj názor na Mašíny dokázal shrnout jedním slovem: Packalové. Kniha je (prakticky až do jejich útěku) přehledem množství grandiózních, ale buď nerealizovaných, nebo zpackaných plánů, i samotný útěk skončil pro většinu z nich dobře jen díky neuvěřitelné dávce štěstí. Nechci nijak zpochybňovat jejich odvahu, nadšení, touhu bojovat za svobodu, zpochybňuji jen jejich schopnost chladně uvažovat, plánovat a škodit totalitnímu režimu nějak smysluplně a bez zbytečných obětí. Přestože si pořád myslím, že na ozbrojený boj proti komunistům měli lidé po roce 1948 jednoznačně právo, fakt, že ho naprosto pitomým způsobem realizovala jen skupina nedospělých, nepříliš inteligentních a dosti sobeckých adolescentů není ničím, na co by kdokoli z nás mohl být zvlášť hrdý.

čtenářská recenze Zatím dobrý na GoodReads


Zastánce historického mysticismu by mohl poznamenat, že jsme možná opět napřed, jako už několikrát v dějinách. V Česku začala reformace, začínaly a končily tu války, teď se u nás možná odehrává začátek proměny liberální demokracie v systém, který zatím nelze pojmenovat, ale ve kterém bude hrát koncentrovaná ekonomická moc mnohem závažnější a otevřenější roli než dnes. Je možné, že jako výroční den této proměny bude zvolen 31. leden 2014 - den, kdy ministr financí a vicepremiér vlády České republiky Andrej Babiš vyjel na jednání se slovenskými kolegy v limuzíně se znakem své firmy.

Petr Honzejk: Kam jede Babišova limuzína


The socially coercive aspects of our culture’s mantra—anxiety bad, happiness good—are obvious. As Theodor Adorno noted back in the 1950s, the reminders to be happy that saturate our culture “have about them the fury of a father berating his children for not rushing joyously downstairs when he comes home irritable from his office.” Any woman who has been told by a strange man on the street to “smile” knows exactly what Adorno is talking about: Public displays of female unhappiness, let alone anxiety, are not allowed. If patriarchy is to survive, women need to reassure men at all times that all is well in the world by appearing cheerful.

Mari Ruti: Happiness and Its Discontents


Kafka was the first author to understand what it means when people are turned into statistical entities and when every move they make is compiled as data. For Kafka, the problem was not the machine – bureaucracy itself is blameless; it is not an active agent. The blame is ours. We are the ones checking the boxes, sharing our photographs and forgetting to delete.

Reiner Stach: Death by data: how Kafka’s The Trial prefigured the nightmare of the modern surveillance state


Mého tátu, íráckého agenta, viděla poprvé na letišti a za tři dny se brali; já jsem se jim narodil jako krytí. Proto myslím, že matka není typ který by se z něčeho hroutil. I když je pravda, že mi celý život říká, abych se snažil zapadnout mezi lidi a moc na sebe neupozorňovat.

Samir Hauser, MF DNES, 23. 1. 2014


Utah solved homelessness by giving people homes. In 2005, Utah figured out that the annual cost of E.R. visits and jail stays for homeless people was about $16,670 per person, compared to $11,000 to provide each homeless person with an apartment and a social worker.

Utah is Ending Homelessness by Giving People Homes


Figura spisovatele je vůbec vděčné téma. V jednom literárním periodiku jsem se nedávno také dočetl, že „povinností tvůrce“ je „být odpovědný“. Nebylo úplně jasné, co má autor článku na mysli tou odpovědností, ale znělo to hrozivě: neodpovědného tvůrce se odpovědný občan nedotkne ani bidlem. A proto nejvzácnější svobodou spisovatele — protože společensky nejnevděčnější — je nedělat to, co se od něho očekává.

Patrik Ouředník: Tabu a svoboda spisovatele. Tvar, 11, 2007


The good news is that now you don’t have to worry about getting fired; the bad news is that you have to worry about getting downgraded by Google.

Evgeny Morozov: Hackers, Makers, and the Next Industrial Revolution : The New Yorker

Leden 2014

[P]oslední úloha spisovatele: uvádí do společnosti hrdinu. Dává příklad občanské a lidské statečnosti. Ukazuje, že i malý človíček může pohnout kolem dějin. Že každý je pro zdravou společnost nesmírně důležitý. Učí své čtenáře hodnotám, na nichž lidstvo ustavilo (vybojovalo) svou demokratickou přítomnost. Učí vás naslouchat druhým, nesklánět hlavu a milovat.

Bohuslav Vaněk-Úvalský: Vražda na knize není zločinem (2): Cena za vlastní jazyk


Nadprůměrné umělecké a vědecké výkony nutně vedou ke kladení limitních otázek. Otázky znepokojují. My potřebujeme odpovědi.

Bohuslav Vaněk-Úvalský: Vražda na knize není zločinem (3): Ztráty na českých spisovatelích na počátku XXI. století


Do what you love and you’ll never work a day in your life! Before succumbing to the intoxicating warmth of that promise, it’s critical to ask, “Who, exactly, benefits from making work feel like nonwork?” “Why should workers feel as if they aren’t working when they are?” In masking the very exploitative mechanisms of labor that it fuels, DWYL is, in fact, the most perfect ideological tool of capitalism.

Miya Tokumitsu: In the Name of Love


Člověk nikdy “nedovidí” na důsledky svých činů, vždy musí jednat na základě omezených informací. Proto ideálem demokracie není vláda moudrých, vědoucích či spravedlivých, ale vytvoření takového prostředí, v němž nezamýšlené důsledky lidských rozhodnutí jsou rychle “zviditelňovány” a odstraňovány.

Václav Bělohradský píše Josefu Luxovi


Plakát s Andrejem Babišem a Martinem Komárkem má v sobě zakódované antipolitické poselství, že politika se dá nahradit „makáním“, efektivní prací. Jenže problémem není „makání“, ale jaké cíle tím „makáním“ chceme realizovat, a o tom lze rozhodnout jen politicky. Shodnout se na nějakých legitimních cílech je těžké ne proto, že politici jsou zkorumpovaní, ale proto, že globalizace dělá společnost neprůhlednou a žádné „makání“ ji průhlednější neudělá. Ostatně většina problémů je způsobena tím, že makáme příliš, že jsme příliš odborníky, bylo by třeba žít s větším smyslem pro celek světa.

Václav Bělohradský: Nemakačenkové a antipolitika


To, čemu říkáme dějiny Západu, je permanentní konflikt mezi proroky a funkcionáři jejich prorockého poselství, mezi idejemi a aparáty, které je uskutečňují.

Václav Bělohradský: Havlovo dvacáté století


V pozdních letech minulého režimu, když se stagnace už nedala popřít, se pořád psalo o tvrdé realitě. To je nejpřesnější definice našeho světa: realita je neprostupná, dotýkáme se jí, narážíme, někdy se trefíme, že víme, co bude dělat, ale pak to zase zrušíme. Jediné reálné setkání s něčím je, když to klade odpor!

Miroslav Petříček v rozhovoru s Milenou Bartlovou v Art+Antiques, prosinec 2011


V češtině, slovenštině i polštině se v 2. a 6. pádě používá atypická předložka „na“ místo „do“ a „v“. Říkáme: na Ukrajinu, na Ukrajině; ale naproti tomu třeba do Francie, ve Francii. Podle jedné etymologické teorie se takto v západoslovanských jazycích zachází s názvy zemí, které nejsou nebo nebývaly samostatnými státy (na Moravě, na Slovensku… ale na druhou stranu v Bavorsku, v Sasku, v Bělorusku…)

Ondřej Soukup: Ukrajina: mezi Evropou a bandity


Nová expozice tematizuje také — vedle lékařských pokusů na lidech, jejichž oběťmi se stávaly především Polky — i další temnou kapitolu, táborové bordely. Obludný nápad „odměňovat“ mužské vězně za dobrou práci návštěvou bordelu se zrodil někdy v roce 1942 v hlavě Heinricha Himlera a postupně byly bordely zřízeny téměř ve všech mužských koncentračních táborech — i v Osvětimi. Rekrutovány do nich byly vězenkyně dobrovolně i násilím, z Ravensbrücku to bylo asi dvě stě žen, většinou Němek. O tom, že v Buchenwaldu organizace politických vězňů svým členům doporučila do bordelů nechodit, ale výslovně jim to nezakázala, vypráví v ravensbrücké expozici mužský hlas. Podle něj ale někteří političtí vězni bordel navštěvovali.

Alena Wagnerová: Ravensbrück dnes. Literární noviny 51-52/2013


Ne že bych podceňoval význam pozic, ale musí být podložené prací. Mám pořád před očima rok 1949, když mi bylo devět let a byl jsem v Tišnově členem skautského oddílu, který zpíval, vyhrál celostátní pěveckou soutěž ve chvíli, kdy byl zrušen skaut. Už jsme tedy byli pionýři, ale neměl jsem rudý šátek, jen bílou košili a zpívali jsme u toho, když mému tatínkovi znárodňovali hotel. Ptal jsem se ho pak, jestli mu to nevadilo, že jsem u toho zpíval, a on říkal: Ne, mně se to líbilo. A pak jsem se ho ptal, jestli mu nevadí, že mu berou ten hotel. A on odpověděl: Kdyby mě to aspoň nechali dělat. Rozumíte, pro něj byla důležitá ta práce, ne to vlastnictví. Dneska mám dojem, že to je naopak, že důležité je pro všechny vlastnictví, ne ta práce. On se mohl stát národním správcem svého hotelu, ale za podmínky, že vstoupí do strany. On řekl ne a šel dělat dělníka do továrny. A to mě hodně ovlivnilo – nelpět na ničem. Když jsem v sedmdesátých letech mohl zůstat v Krátkém filmu, ale nemohl jsem uskutečnit žádný ze svých nápadů, raději jsem šel do spalovny, protože se domnívám, že člověk má dělat to, co může dělat pořádně.

Karel Vachek v rozhovoru s Ondřejem Slačálkem


Dneska v Čechách nemáme pořádnou kinematografii, protože nemáme ani pořádný program – politický program, který by byl pro svět něčím důležitý. To, co tady máme, je takový odpad z myšlení západní Evropy…

Karel Vachek v rozhovoru s Ondřejem Slačálkem


V roce 1993 jste šel pěšky z Prahy na benátské Bienále. Co se vám po dvaceti letech z této cesty nejvíce vrylo do paměti?Když jde člověk sám cestou, kterou nechodí davy jako do Santiaga de Compostella, je to nepřenosný zážitek z překonání velké vzdálenosti přirozeným rytmem lidské chůze. Zážitek času v neporušeném stavu. Ještě několik let poté jsem si dokázal promítnout celou cestu, protože chůze krajinou je takový pomalounký film, který se neustále mění.

František Skála v rozhovoru s Jakubem Holzerem Chattem a Jiřím Ptáčkem


[K]ýč odtrhuje věty od situací, které těmi větami řešíme. K postmoderním metropolitním legendám patří často citovaný nápis “What is the question?”, který anonymní filosof přičinil na zeď newyorského metra pod nápis “God is the answer!”. Kýčař nechce znát otázku, na kterou svým postojem odpovídá. Odpovídá kategoricky, nepřipouští historickou omezenost a nenutnost své odpovědi.

Václav Bělohradský: Morální kýč


Co je kýč? Obecně je odporem proti kruté a osudové síle modernosti, která diferencuje, individualizuje, specializuje, rozbíjí organickou jednotu společnosti, rozděluje ji do nezávislých a vzpurných jedinců i znepřátelených tříd a skupin, roztrhává tradice na fragmenty a podivně je míchá, problematizuje zděděnou víru a představu o minulosti, probouzí pochyby, nutí nás rozlišovat mezi teorií a fakty, mezi vizí a činy, mezi symboly a skutečností.

Václav Bělohradský: Morální kýč


[Č]eské veřejné mínění je ve své podstatě antipolitické, charakterizuje ho potřeba identifikace s nějakým antipolitickým fetišem. Říkám tomu morální kýč.

Václav Bělohradský v rozhovoru s Kateřinou Perknerovou


Práce je způsob, jak říkal Marx, jakým člověk mění svět podle svých plánů, které jsou výrazem jeho lidskosti, jeho rozumu. Stát nemá co komu dávat práci, je to lidská potřeba, i když často podrobená nelidským imperativům, jak víme z dějin.

Václav Bělohradský v rozhovoru s Kateřinou Perknerovou


Nejdříve je zaměstnanec, až pak koncesionář a občan. To si musí rozmyslet.

Jan Prokeš o Daniele Drtinové v rozhovoru s Ivanou Svobodovou


The mentalist Derren Brown once predicted he could flip a coin 10 times in a row and have it come up heads every time. He then dazzled UK television audiences by doing exactly that, flipping the coin into a bowl with only one cutaway shot for flair. How did he do it? He filmed himself flipping coins for nine hours until he got the result he wanted. He then edited out all the failures and presented the single success.

David McRaney: Survivorship Bias


Every one of the most commercially significant classes of antianxiety and antidepressant drugs of the past 60 years was discovered by accident or was originally developed for something completely unrelated to anxiety or depression: to treat tuberculosis, surgical shock, allergies; to use as an insecticide, a penicillin preservative, an industrial dye, a disinfectant, rocket fuel.

Scott Stossel: Surviving Anxiety


Je sice pravdou, že dnes je třeba na výrobu auta méně finančních prostředků i času než v minulosti, ale chcete-li zahrát třeba Beethovenův čtvrtý smyčcový kvartet, budete k tomu v současnosti stejně jako v 19. století potřebovat čtyři hudebníky a zhruba devět minut. Dle Bowena z tohoto srovnání vyplývá, že v oblastech, v nichž nelze – například v umění, myšlení a vzdělávání – nahradit lidskou práci technikou, není možné používat stejný pojem efektivity jako ve výrobě.

Tereza Matějčková: Cíl vzdělávání je stále stejný: Dát přednost laskavosti před myšlením


Toto vidím kolem sebe velmi často – chci se zlepšit. Chci se naučit. Nevěřím, že to takto funguje. Nikdy jsem se nechtěl zlepšit v prezentačních schopnostech nebo vyjednávání. Prezentuju a vyjednávám od svých 23 let. Celou tu dobu mám oči a uši otevřené. To je celé. A ano, když je třeba, jdu na kurz pro určitou specializaci. Jako onehdy – užil jsem si divadelní techniky od Court of Moravia. Jak chcete jít ale na školu smyku, když neumíte nevědomě spolehlivě zacházet s pedály, volantem a řadicí pákou? To vás mimochodem nenaučí ani v autoškole! To si musí každý vyjezdit pěkně sám, v ostrém provozu. A tak je to podle mne se všemi teď tolik populárními soft skills.

Karel Mindless Novotný


Beneš nebyl špatná volba do té doby, než přišlo na lámání chleba. Tam se z Masaryka nepoučil. Ten totiž kdysi v Brně na německém gymnáziu, kde ho šikanovali, vzal pohrabáč a křičel: „Tak se mnou takhle ne!“ Beneš by se zeptal: „Je to ve stanovách? Smí se to?“ A svolal by konferenci o funkci pohrabáčů.

Jiří Gruša


Nothing will save us. We will make a lot of progress, but we will keep on suffering, and there will never be an end to it. We will always invent new sources of pain. The idea that man is going to be saved is a completely religious idea, and even the religious leaders never suggest that we will be saved on this earth. They believe that the soul is going to be saved in another world, that if we behave here well, there is a hope that our soul will go to paradise. The idea of creating a paradise here on this earth is not Jewish and certainly not Christian, but a completely Greek or pagan idea. As the Jews say, from a pig’s tail you cannot make a silk purse. You cannot take life and suddenly turn it into one great delight, one ocean of pleasure.

Isaac Bashevis Singer, interviewed by Harold Flender


One of his rules was that while facts never become obsolete or stale, commentaries always do. When a writer tries to explain too much, to psychologize, he’s already out of time when he begins. Imagine Homer explaining the deeds of his heroes according to the old Greek philosophy, or the psychology of his time. Why, nobody would read Homer!

Isaac Bashevis Singer, interviewed by Harold Flender


Je klíčovým znakem globálního kapitalismu, že ze všech alternativ dělá fragmenty svého fungování.

Václav Bělohradský: Postsekulární společnost II aneb Čtyři formy chaosu


Čapek ve své nejznámější hře rozvíjí teorii robotů na tomto jednoduchém principu: člověk je příliš složitý, dobrý inženýr by ho udělal jednodušeji, hrát na housle je zbytečná potřeba, nejlepší dělník je ten, „který má nejmíň potřeb“. Mladý Rossum vyhodil „všechno, co neslouží přímo práci, a udělal robota“.Výraz robot můžeme přeložit do globalizované řeči termínem lidský zdroj.Rozpor mezi člověkem, pro nějž je práce ještě povoláním, a pouhým lidským zdrojem, který je dočasně využíván kapitálem, je velkým motivem identitární paniky. Lidské zdroje jsou stále provinilé před požadavky kapitálu, musí neustále pečovat o svůj lidský kapitál, o to, co z nich dělá použitelný lidský zdroj. Nazvěme tuto situaci tyranií sebeoptimalizace, člověk se musí stydět za to, že je člověk a ne robot, že má ještě jiné potřeby, že stárne, někdy je nemocný, jindy se neumí přizpůsobit. Není schopen nějakého politického odporu, jen jako roboti v Čapkově hře „najednou praští vším, co mají v ruce, skřípají zuby – a musí přijít do stoupy“.

Václav Bělohradský: Postsekulární společnost II aneb Čtyři formy chaosu


I Think TED actually stands for: middlebrow megachurch infotainment.

Benjamin Bratton: We need to talk about TED


Milan Kundera pojímá román jako umění moderní Evropy, jeho poselstvím je osvobozující síla ironie. Každý člověk se snaží ustavičně proměňovat svůj život v mýtus, snaží se ho tak říkajíc přepsat do veršů, ontologickým posláním umění románu je „objevování prózy“ ve zveršovaných životech jednotlivců i celých národů. Národ, stejně jako člověk, se stane moderním právě tím, že získá odstup od své zveršované verze. Stane se společenstvím ironiků.

Václav Bělohradský: Postsekulární společnost III


Hikikomori (japonsky ひきこもり nebo 引き籠もり, doslova „odtrhnuvší se“) je japonský termín označující jedince, kteří se z různých důvodů vyhýbají lidské společnosti. Dle japonské úřední definice je hikikomori člověk, který se ve svém domově (často jen pokoji v domě svých rodičů) izoluje od lidské společnosti na dobu delší než šest měsíců.

Hikikomori @ Wikipedie (ᔥZuzana Fuksová)


Setká-li se náš člověk ve své vlasti s něčím novým, je jeho první reakce, že je to cizí import. Slovo “cizí vlivy” obsahuje dvojí zásadu: 1. že vše, co je starousedlé a vžilé, je samozřejmě “naše”, české, domácí a původní; 2. že u nás nemůže vzniknout samo od sebe nic nového.Co se týče prvního, poukazuji na naši národní švestku, jež pochází z Persie, na slovo “kudla”, které máme z Francie, a na deset tisíc věcí od kouření tabáku až po univerzitní řády, kterými bych mohl doložiti, že náš život je přinejmenším tak světový, pestrý a exotický jako Etnografické muzeum. Přitom švestka nás nezměnila v Peršany, ani tabák v Indiány; naopak, oboje nás učinilo více sebou samými.

Karel Čapek: Kritika slov


Pavlov ale už měl za lubem daleko mazanější plán, jak psy úplně zblbnout a také jej záhy realizoval. Uspořádal pro psy geometrické cvičení a ukazoval jim buď narýsovaný kruh – potom je nakrmil, nebo elipsu – a potom je praštil elektrikou. Tak to cvičil potřebnou dobu a výsledek se dostavil. Když psi uviděli kruh, začali o překot slintat, když elipsu stáhli smutně ocas mezi nohy a čekali na šok. Tím ale jejich trápení nekončilo; jeho trnová koruna měla teprve přijít.V závěrečné fázi tohoto experimentu začal Pavlov postupně měnit tvar elipsy a čím dál více ji přibližoval kruhu. Když se dopracoval k poměru os 11:10, zvířata nebyla schopna rozlišit, zda se jedná o kruh či elipsu, zda dostanou maso nebo elektrickou ránu. Na tuto situaci reagovala zvířata naprostou panikou, roztřásla se a Pavlov stav označil jako „stržení vyšší nervové činnosti“ (СРЫВ).

Radkin Honzák: Letní čas a psi I. P. Pavlova


Přestat zneužívat péči žen a přestat toužit po uznání od mužů, to je hlavní brána k mužské dospělosti.

Martin Jára

Prosinec 2013

Slaughterhouse, on which he worked on and off for twenty years, was at least 5,000 pages of effort, which he distilled into a single malt of 200 pages. That took an amazing amount of self-restraint and self-sacrifice. It helped that he wrote at least twenty more books, so he didn’t need to jam all his brilliance into one, although it feels he has.

Laughing in the Face of Death: A Vonnegut Roundtable - Paris Review


moje děti se musej snažit hezky od začátku za ty prachy co do nich celej život cpu správně rozeznávat barvy co patří do jaký který dírky a čí a pejsek dělá haf prostě mít jasnej cíl to my jsme nemohli tvrdě makat od prvního dne školky při testech na gympl první na pásce v životě taky nemáš druhej pokus úkoly jazyky kroužky klavír hodiny tenisu za nás nebylohodiny a hodiny moje děti se musej ještě hodně snažitholku si ohlídám nedělám to všechno proto aby se zahodila s nějakým hentým oným bez portfólia jasně že si sem tam odskočí šukat starý chlápky kteří jí budou připomínat měklukovi zavčas ukážu co a jak jak to chodí aby si to všechno jednou měl na kom vybít

Roman Rops: Pleš v opeře


Základní moudrost praví: je třeba sebe nebrat moc vážně, ale úkol, který před člověkem stojí, je naopak třeba brát smrtelně vážně. To chce ale vědět, že život není o vyhrávání, ale o tom, aby člověk dodržel svou linku, šel svou stopou.

Viktor Kolář v rozhovoru s Karlem Hvížďalou


Člověk se totiž může dostat do křížku s mocnými i vlivem náhody, otázka však zní, zda bude ochoten v tomto konfliktu setrvat. Pro existenci disidenta tedy není určující „život v pravdě“, ale rozhodnutí žít v konfliktu.

Jaroslav Fiala, Lukáš Rychetský: Havlův život v odporu


To paraphrase Aristotle: it is easy to be angry. But to be angry with the right person, at the right time and to the right degree that is hard – that is the hallmark of a civilized person.

William Powell: I wrote the Anarchist Cookbook in 1969. Now I see its premise as flawed


Vidíme-li neustálé mediální zápolení mezi neoliberály a neomarxisty, zdálo by se, že nic nemůže být odlišnějšího a sobě navzájem protivopostaveného. Při bližším pohledu se ukáže, že z dostatečné perspektivy rozdíl zase není až tak úplně velký. Obě učení vycházejí z tradice západní politické ekonomie, obě jsou sekulární až do morku kostí a mají ekonomický aspekt člověka za jediný skutečný a smysluplný – všechno je tady a teď, slasti rájů i hrůzy pekel, naděje příštích inkarnací, zrání plodů našich skutků i mystická splynutí je nechávají zcela chladnými – člověk jest živ jen samým chlebem a basta.

Stanislav Komárek: O protivách a přitahování


None of our panelists put it this way, but I have always believed that the adoption of corrective lenses amounted to the largest onetime IQ boost in human history, by expanding the pool of potentially literate people. It was also one of several puzzlingly “late” innovations, occurring many long centuries after the Romans and others discovered the optical properties of lenses. A similar puzzle, according to Joel Mokyr, involves the delayed appearance of the wheelbarrow. “It is about as simple a labor-saving device as you can think of,” he told me, “but it doesn’t seem to have occurred to anyone for thousands of years after the wheel, and it took about a thousand years longer to occur to anyone in Europe after its first use in China.”

James Fallows: The 50 Greatest Breakthroughs Since the Wheel


The incarceration rate for African American men is about five times higher than that of the Soviet Union at the peak of the gulag.

Chase Madar: The Criminalization of Everyday Life


Not the police, mind you, but the campus cops at Ohio State University now possess an MRAP; that is, a $500,000, 18-ton, mine-resistant, ambush-protected armored vehicle of a sort used in the Afghan War and, as Hunter Stuart of the Huffington Post reported, built to withstand “ballistic arms fire, mine fields, IEDs, and nuclear, biological, and chemical environments.” Sounds like just the thing for bouts of binge drinking and post-football-game shenanigans.

Chase Madar: The Criminalization of Everyday Life


Oyster data shows that readers are 25 percent more likely to finish books that are broken up into shorter chapters. That is an inevitable consequence of people reading in short sessions during the day on an iPhone.

Matthew Yglesias: Your E-Reader Is Tracking You


Mladí spisovatelé hledají okrajové příběhy, a tak jako v kumštu výtvarném, povyšují každou bizarní originalitu nad umění. Hrdina, často cvok mezi cvoky, se bouří proti dávno neexistující autoritě rodičů, církve, státu i společnosti. To, co trápí nebo by mělo trápit společnost, je ale naopak ztráta autority (včetně spisovatelské) a bezuzdná negativní svoboda vlastního ega, která se sprostě roztahuje nad světem a rozkládá společnost. Volné umění dnes nepotřebuje bojovat za větší svobodu a bezbřehá individuální autonomie není ideál.Má-li nová generace obnovit vyšší formu existence, má-li být skutečnou revoltou ducha, musí se utkat s rozkladným, negativním voluntarismem a zkomponovat nový ideál konzervativních hodnot. Nemůže zůstat ve vleku nedávné historie ani velkých rebelů za svobodu. Na tragických příbězích dneška by měla akcentovat potřebu nového metafyzického řádu.

Alexander Tomský: Proč nemáme českou literaturu?


Věda a náboženství si vyměnily místa: věda dnes poskytuje jistoty, jež kdysi zaručovalo náboženství. Ve zvláštní inverzi je tak dnes náboženství jedním z míst, odkud je možné rozvíjet kritické pochyby o dnešní společnosti. Stalo se jedním z míst vzdoru.

Slavoj Žižek: Násilí


Jsem takový katolický levicový podnikatel a všechny ty aktivity nepodnikám, abych se obohatil nebo proslavil, ale k větší slávě Boží.

Ondřej Kobza


Má šokovaná žena, jež byla celé akci přítomna, vznáší dotaz, zda si nebudu muset příště před vstupem do kina ostříhat své dlouhé vlasy. Člen ostrahy seniorského věku má jasno: „Nechte si ty protikomunistický řeči!

Tomáš Brolík: Bosé nohy v obchoďáku


Kdoví, třeba se zase vracíme ke středověké češtině. Tehdy nebyla příjmení, ale takzvaná příjmí - a v 15. století v Praze žil pekař, který se jmenoval Prdel. Bylo to příjmí, dnes bychom řekli oficiální, uvedené v městských knihách: Mauricius pistor dictus Prdel, Mořic pekař řečený Prdel. A není to výjimka, byla i příjmení Pozřihuovno, Nasralvhrnec… Možná se po exaltovaně slušném 18., 19. a 20. století vracíme někam, kde toto bude zase normální. Ale to jsou spekulace.

Karel Oliva, jazykovědec, v rozhovoru s Martinou Riebauerovou, MFD, 14. 12.


Into the iron gate of modernity have been wrought the words: “Productivity will set you free.”

Steven Poole: Why the cult of hard work is counter-productive


Chyba není v bolševismu, ale v nás. My jsme prolezlí marností, já to vím, ale nemůžu si pomoct. Já vím, že komunismus je skvělá věc, pro devětadevadesát procent lidí skvělá, jenže my patříme do toho jednoho procenta, a pro nás to není.

Josef Škvorecký: Konec nylonového věku (s. 34)


Do not whine. Do not complain. Work harder. Spend more time alone.

Joan Didion


Tak jako přikázání „nezabiješ“ klade jasné meze, aby zajistilo hodnotu lidského života, musíme dnes říci „ne ekonomii vyřazování a nerovnosti“. Tato ekonomie zabíjí. Není možné, aby nevzbuzoval zájem fakt, že stařec nucený žít na ulici zemřel podchlazením, zatímco pokles kurzu na burze ano. Toto je vyřazování. Už nelze tolerovat fakt, že se vyhazuje jídlo, když existují lidé, kteří hladovějí. To je nerovnost. Dnes je všechno vydáno napospas konkurenci a zákonu silnějšího, kde mocný pohlcuje slabšího. V důsledku této situace jsou obrovské masy populace vyřazovány a marginalizovány: jsou bez práce, bez perspektiv, bez východisek. Sama lidská bytost je považována za konzumní zboží, které lze použít a potom zahodit. Zavedli jsme „skartační“ kulturu, která je dokonce prosazována. Nejde už jenom o fenomén vykořisťování a útlaku, ale o něco nového. Vyřazováním je zasažena příslušnost ke společnosti, ve které se žije, u samotného kořene, poněvadž spodina, periferie či bezmocnost není v ní, ale mimo ni. Vyřazovaní nepředstavují „vykořisťované“, nýbrž odpadky, „zbytky“.

Papež František: Evangelii Gaudium


If you don’t have faith that there is something down there, pretty soon when you’re in the hollow, you begin to get scared and start shaking. That’s when you stop taking acid and start taking coke and drinking booze and start trying to fill the hollow with depressants and Valium. Real warriors like William Burroughs or Leonard Cohen or Wallace Stevens examine the hollow as well as anybody; they get in there, look far into the dark, and yet come out with poetry.

Ken Kesey, interviewed by Robert Faggen


To me, [a good novel is] a novel that pulls you inside the central nervous system of the characters … and makes you feel in your bones their motivations as affected by the society of which they are a part. It is folly to believe that you can bring the psychology of an individual successfully to life without putting him very firmly in a social setting.

Tom Wolfe, interviewed by George Plimpton


Some Oulipian constraints:S+7, sometimes called N+7 Replace every noun in a text with the seventh noun after it in a dictionary. For example, “Call me Ishmael. Some years ago…” becomes “Call me islander. Some yeggs ago…”. Results will vary depending upon the dictionary used. This technique can also be performed on other lexical classes, such as verbs.Snowball A poem in which each line is a single word, and each successive word is one letter longer.Lipogram Writing that excludes one or more letters. The previous sentence is a lipogram in B, F, H, J, K, Q, V, Y, and Z (it does not contain any of those letters).Prisoner’s constraint, also called Macao constraint A type of lipogram that omits letters with ascenders and descenders (b, d, f, g, h, j, k, l, p, q, t, and y).Palindromes Sonnets and other poems constructed using palindromic techniques.Univocalism A poem using only one vowel, although the vowel may be used in any of its aural forms. For example, “born” and “cot” could both be used in a univocalism, but “sue” and “beau” could not.

Oulipo at Wikipedia


If you have a policeman prohibiting people to sit somewhere, you can still fight with this policeman, or argue with him, you can do things. When you have a bench that has armour, you can’t really as a human do anything about it.

Frank Swain: Secret city design tricks manipulate your behaviour


Robert Moses, the “master builder” of 20th Century New York City, famously crossed his roads on Long Island with low stonework bridges that buses could not pass under. This prevented poor, predominantly black Americans who relied on public transport visiting the beach retreats enjoyed by wealthier car-owning New Yorkers.

Frank Swain: Secret city design tricks manipulate your behaviour


The only story that seems worth writing is a cry, a shot, a scream. A story should break the reader’s heart.

Susan Sontag on Writing

Listopad 2013

Správná odpověď na otázku kdy doženeme Západ zní nikdy. Nikdy jej nedoženeme, pokud tedy oním „nikdy“ vidíme zhruba rámce svých životů a pokud nepředpokládáme nějakou civilizační katastrofu, která by ovšem jednorázově postihla jen některé země. Má-li někdo náskok ve všech ohledech, má-li lepší výchozí podmínky, je-li po všech stránkách (schopnosti, kapacity, vzdělání, peníze) silnější a pokud ani on neustává v běhu, nemůže se stát, abychom jej dohnali.

Jiří Hlavenka: 17. listopad, revisited


By the age of fifty, most of us are haunted by ghosts. They live inside us and we spend as much time talking to the dead as to the living.

Paul Auster, interviewed by Michael Wood


A novelist can do anything he wants so long as he makes people believe in it.

Gabriel Garcia Marquez, interviewed by Peter H. Stone


So that I think a writer always begins by being too complicated: He’s playing at several games at the same time. He wants to convey a peculiar mood; at the same time he must be a contemporary and if not a contemporary, then he’s a reactionary and a classic.

Jorge Luis Borges, interviewed by Ronald Christ


The current financial crisis can make us overlook the fact that it originated in a profound human crisis: the denial of the primacy of the human person! We have created new idols. The worship of the ancient golden calf (cf. Ex 32:1-35) has returned in a new and ruthless guise in the idolatry of money and the dictatorship of an impersonal economy lacking a truly human purpose. The worldwide crisis affecting finance and the economy lays bare their imbalances and, above all, their lack of real concern for human beings; man is reduced to one of his needs alone: consumption.

Pope Francis


Židi v koncentrácích po pár měsících napodobovali oblíkání SSáků,indičtí uklízeči hoven z kasty nedotknutelných se nechají raději zabít, než by připustili, že je k nim systém nespravedlivý a našli se i negří schvalující otrokářství. „Investuj do nemovitostí, teďka jedou malý byty,“ radí dnes nedostudovaný právník s třema nesplacenýma kontokorentama podnikatelům dumajícími, kam nalít další dva vydělaný miliony. Po příchodu domů už po sté vypráví svojí holce o podnikatelských plánech, který by uskutečnil, kdyby měl potřebný kapitál.

Prigl: Tragédi 30+


Když už jsme u těch subverzivních subkultur: mezi bývalou Jugoslávií a tehdejším Československem je jeden velký rozdíl. Vy jste věřili v subverzivní sílu rockové hudby. Ukázalo se to například při setkání Václava Havla a Lou Reeda v Bílém domě, které symbolizovalo vítězství rockové scény bojující proti konzervativním komunistům. V Jugoslávii to bylo úplně naopak. Tehdejší establishment doslova tlačil mladé lidi, aby provozovali alternativní kulturu a nefušovali do politiky. Ti, kteří přišli k moci potom, byli mnohem konzervativnější než předchozí režim, například proto, že byli spjatí s církví. Populární a rocková kultura tedy může být využita pro nejrůznější cíle, ať už pravicové či levicové.

Boris Buden


Again, it must be stressed that you don’t have your themes tacked up on the wall like a target, or like a dartboard. When people ask, What did you mean to say with this novel? The answer to the question is, of course, The novel, all four hundred and seventy pages of it. Not any catchphrase that you could print on a badge or a T-shirt.

Martin Amis, interviewed by Francesca Riviere


[…]I think all writers are Martians. They come and say, You haven’t been seeing this place right; it’s not like that, it’s like this. Seeing the world anew, as if it were new, is as old as writing.

Martin Amis, interviewed by Francesca Riviere


Yet in his essays on Balzac and the novel, the Hungarian critic Georg Lukacs insists that Balzac is superior to Flaubert and a fortiori to Zola and other naturalists. He says that when Zola wants to write about an auditorium, he goes to the theater every night, looks around and takes notes, then describes minutely all he has seen. While Balzac may never set foot in the theater, but his description is more real than Zola’s because it comes from the imagination.

Alain Robbe-Grillet, interviewed by Shusha Guppy


Pražský tunel ukazuje na nejhlubší problém české politiky. Cokoliv, co přesahuje jedno volební období, vždy přináší problém. Vytváří to atmosféru nedůvěry, která se rozlézá do celé společnosti.

Petr Honzejk: Nejhlubší problém naší politiky


There is no bourgeoisie now, only the crowd and the intellectuals.

Alberto Moravia, interviewed by Anna Maria de Dominicis & Ben Johnson


The novel is a popular art form, an accessible form. I don’t enjoy novels that are boring exercises in show-off writing with no narrative, no characters, no information—novels that are just an intellectually discursive text with lots of style. Is their object to make me feel stupid?

John Irving, interviewed by Ron Hansen


We’re not professional athletes; it’s reasonable to assume that we’ll get better as we mature—at least, until we start getting senile. Of course, some writers who write their best books early simply lose interest in writing; or they lose their concentration—probably because they want to do other things. But Hemingway and Fitzgerald really lived to write; their bodies and their brains betrayed them. I’m such an incapable drinker, I’m lucky. If I drink half a bottle of red wine with my dinner, I forget who I had dinner with—not to mention everything that I or anybody else said. If I drink more than half a bottle, I fall instantly asleep. But just think of what novelists do; fiction writing requires a kind of memory, a vigorous, invented memory. If I can forget who I had dinner with, what might I forget about my novel-in-progress? The irony is that drinking is especially dangerous to novelists; memory is vital to us. I’m not so down on drinking for writers from a moral point of view; but booze is clearly not good for writing or for driving cars. You know what Lawrence said: “The novel is the highest example of subtle interrelatedness that man has discovered.” I agree! And just consider for one second what drinking does to “subtle interrelatedness.”

John Irving, interviewed by Ron Hansen


Teď po válce určitě nastane inflace hrdinství, bude se psát o hrdinech, natočí se filmy, napíší romány, rozdají vyznamenání, prostě přijde konjunktura hrdinství, mládež to má ráda a my to potřebujeme k povzbuzení národní hrdosti. Musí to být. A možná, že by bylo přesto lépe, kdyby se ještě dříve než o hrdinství mluvilo o zbabělosti. Všechna hrdinství jsou si v něčem podobná, ale zbabělost není zdaleka tak jednoduchá. Zbabělec se téměř vždycky maskuje, má tisíc omluv, proč to či ono neudělal nebo udělal, a ty omluvy jsou lidské a docela věrohodné. V slabosti jsme všichni stejní, a proto rádi omlouváme. Ale ať udělají statistiku hanby, ať se sečtou všechny servilní úsměvy, ať se spočítají všechny ruce pozvednuté k nacistickému pozdravu, ať se každý pěkně přizná, co udělal navíc, než musel, pro říši, ať si vyúčtuje, kolikrát uzavřel kompromis s vlastním svědomím, ať si každý přizná, kolikrát uhnul, kolikrát nepodal chleba, když mohl, kolikrát odmítl nocleh štvanci, ať se to všechno spočítá a vyúčtuje a teprve potom ať se mluví o hrdinství, pak teprve vynikne celá jeho vznešenost, čistota a velikost. Jenomže to se nikdy nestane.

Jaroslav Putík: Zeď, s. 39


Básně jsou jako sedmý den, ve kterém člověk přestává pracovat a jen sleduje stvoření a přiznává, že ho přesahuje. Sice tomu nerozumí, ale ty pavučiny vedoucí odněkud někam mu přijdou krásný a on z nich tuší souvislosti. Poezie je spíš údiv dětství, kdy člověk ještě neumí psát.

Timo v Novém prostoru 426 (via Honza Boček)


Neorasista chce jednoduché řešení. Vidí život v kategoriích černá-bílá. Vnímá světové konflikty optikou fotbalových utkání - dobří domácí, zlí hosté. Těmto budeme fandit, na tyto pískat. Nedokáže tolerovat složitost světa a protikladnost příčin, které vedou ke každému konfliktu. Vytváří účelově závěry: radikální islamisty ztotožní s miliardou muslimů, ale radikály z IRA nebo protipotratové teroristy si neztotožní s miliardou katolíků.Neorasista nechápe, že otázka kulturních hranic je především otázka míry a přiměřenosti, s nejednoznačností a neustálou nutností znovu a znovu tyto hranice redefinovat. Že na tyto otázky nelze odpovědět teď, jednoduše a jednou provždy.

Dalibor Špok: Význam zákazu nošení šátků pro likvidaci světového terorismu


The next generation of software developers and programmers is growing up with an aversion to hard work, choosing to instead focus on what makes them happy.

John Somnez: The Hacker News Generation (Afraid of Hard Work)


Irony punctuation is any proposed form of notation used to denote irony or sarcasm in text. Written English lacks a standard way to mark irony, and several forms of punctuation have been proposed. Among the oldest and most frequently attested are the percontation point proposed by English printer Henry Denham in the 1580s, and the irony mark, used by Marcellin Jobard and French poet Alcanter de Brahm during the 19th century. Both marks take the form of a reversed question mark, “⸮”.

Irony punctuation


Otakar Turek ve studii Podíl ekonomiky na pádu komunismu v Československu připomíná vládní program odsiřování elektráren z roku 1964, který stanovoval, že žádná další elektrárna bez odsiřovacího zařízení nesmí být uvedena do provozu. V sedmdesátých letech toto nařízení vlády opakovaně obcházely, například při výstavbě elektráren Prunéřov I a II. A před dvěma lety projekt zastaralé modernizace téže elektrárny cloumal kabinetem premiéra Jana Fischera a vedl k rezignaci ministra životního prostředí. A příklad druhý: Fotografie v několika dílech publikace Zmizelá Praha nabízejí srovnání vzhledu různých pražských míst v různých časových obdobích. Nejzajímavější bylo je vidět na konci šedesátých let, během normalizace, krátce po revoluci a dnes a poznat, že tzv. zlomové letopočty se na mizení města nijak neprojevovaly. Výstavba stanice metra Hradčanská (1976–78), která probíhala během zveřejnění Charty i Anticharty, měla obdobně ničivý průběh jako tunel Blanka tamtéž o třicet let později, dostavba Žižkova po plošných asanacích probíhala skrz revoluci a nádražím hrozilo vylétnutí do povětří za plánovačů stejně jako dnes za develotrů.V obou případech nejde o pouhou správní setrvačnost, ale o příklad kontinuity technokratického myšlení. Jeho mimořádný vliv je jedním z analyticky nejzanedbávanějších dědictví normalizace. Kdo ovšem považuje období před listopadem schematicky za „minulost“, nikdy tyto souvislosti nevysvětlí.

Matěj Stropnický: Rozděleni minulostí?


Don’t aim at success—the more you aim at it and make it a target, the more you are going to miss it. For success, like happiness, cannot be pursued; it must ensue, and it only does so as the unintended side-effect of one’s dedication to a cause greater than oneself or as the by-product of one’s surrender to a person other than oneself. Happiness must happen, and the same holds for success: you have to let it happen by not caring about it.

Viktor Frankl: Man’s Search for Meaning


Dal byste nějakou radu člověku, který by se chtěl věnovat reportážní fotografii jako vy?Úplně nejlepší pro mladé by bylo, aby se probudili a přestali snít o tom, že je to bude živit. Pracovních míst v tomhle oboru bude čím dál, tím míň a bude to jen pro hrstku nejlepších. (…) Vemte si, že mobilem, který má objektiv v průměru 5mm, jsem dokázal udělat fotku, která vyšla na dvojstraně v Reflexu a někteří fotografové to ani nepoznali. Tak to je ten skutečný boom fotografie. A to jde v podstatě proti počtům pracovních míst, která ubývají.

Jan Šibík - otevřená zpověď válečného fotografa


Be as religious and disciplined about your sleep as you are about your work.

Maria Popova: Happy Birthday, Brain Pickings: 7 Things I Learned in 7 Years of Reading, Writing, and Living


Ukrojím si chleba značky Penam, dám si na něj šunkou z Kosteleckých uzenin, piji mléko z Hlinska. Cestou na tramvaj do práce si koupím Mladou frontu DNES. Ať chci nebo nechci, jste součásti našeho života a taky proto jsem vás volila.

učitelka středního věku


Chybí tu základní úcta. Vždyť i dřív, když jsem udělala přestupek a esenbák mi chtěl dát pokutu, tak když jsem mu řekla: ‚To se nestydíte, když jste vyrůstal na mých pohádkách?‘, tak mě třeba nechal jet, ale teď je to úplně strašné. Připadá mi, jako bych to všechno dělala zbytečně. V tom se vážně nedá žít.

Jiřina Bohdalová


Paradox je, že zatímco nadřízení manažerky, lékař i psycholožka zákaz židlí v pokladně odmítli, zaměstnanci, kteří v prodejně zůstali, si na nařízení nestěžovali.“Je pravda, že po delším stání nás bolí nohy, a v ostatních prodejnách na kase židle mají, ale neřešíme to. Třeba když se zlepšíme, dostaneme je zpátky,” řekla jedna z prodavaček.

Vedoucí marketu vzala pokladním židle. Budete jen stát, přikázala


U nás prostě spisovatel sedí v hospodě a pije pivo. S kým Havel nepil pivo? Naši spisovatelé jsou pivaři. Na rozdíl od sousedů je naše pivo light. Proto dokážeme hodiny sedět, mluvit a popíjet, a přitom se neopít. Český spisovatel sedí mezi lidmi, pije a vypravuje příběhy.

Jáchym Topol v rozhovoru s Margot Dijkgraafovou z deníku NRC Handelsblad, 2004


„Existuje krásná anekdota o Kafkovi a jeho příteli Maxi Brodovi. Seděli spolu v jedné pražské kavárně. Kafka vyprávěl, že se prodalo jedenáct exemplářů jeho nového románu Proces. Deset jich měl v aktovce, ale strašně rád by věděl, kdo si koupil ten jedenáctý.“ Právě v tom je příkladem pro každého evropského autora, domnívá se Topol. Od svého krajana se naučil, „že každý spisovatel musí psát pro sebe. To je ze všeho nejdůležitější. Knihu chci napsat já. Nepíšu pro trh, pro nakladatele nebo pro čtenáře. Kafka bojoval za dobrou věc. Tím se zcela vymykal tradici polské nebo české literatury.“

rozhovor Margot Dijkgraafové z deníku NRC Handelsblad s Jáchymem Topolem, 2004


Friends told me that the latest trend, at least in Europe, is public sex. They showed me some clips, and they’re terrifying. A couple enters a streetcar, half-full, simply takes a seat, undresses, and starts to do it. You can see from surprised faces that it’s not staged. It’s pure working-class suburb. But what’s fascinating is that the people all look, and then they politely ignore it. The message is that even if you’re together in public with people, it still counts as private space.

120 Minutes With Slavoj Žižek


Slyšel jsem takovou věc. Nějaký člověk údajně mluví s gorilami. Zná jejich posunkovou řeč. Zeptal se jich: „Proč používáte nástroje mnohem méně, než to dělají šimpanzi?“ A gorila mu odpověděla: „My používáme nástroje méně, protože od nich je příliš blízko ke zbraním.“

Jaroslav „Volná energie“ Dušek


Kapitalismus také dokázal budit strach, dnes ale častěji plodí stud. Nutnost močit do plíny při práci v supermarketu nevyvolává strach, nýbrž stud. Nezabije nás to, ale dotýká se to naší důstojnosti. Nebojíme se, že umřeme zimou, ale stydíme se, že na něco nemáme. Samozřejmě že kapitalismus dokáže být strašný, ale spíše v těch oblastech a situacích, kde přetrvává kapitalismus minulého století. Strašný byl „výrobní kapitalismus“, v dnešním „konzumním kapitalismu“ se stydíme, protože jsme horší než někdo, kdo si může dovolit víc.

Sławomir Sierakowski: Moc bezostyšných


Mrtvoly v troskách domů bývaly schoulené do sebe a někdy se dvě nebo tři mrtvoly držely za ruce nebo v obětí a musely se odřezávat pilou, aby je bylo možné vyprostit. A jedna žena nechtěla odřezávat mrtvoly a velitel vyprošťovací čety ji chtěl nechat zastřelit za sabotáž, ale vojáci, kteří ji měli zastřelit, mezitím dezertovali.

Patrik Ouředník: Europeana


[T]he last Austrian Crown Prince, Otto von Habsburg (or Otto Habsburg-Lothringen in Austria) lived until the ripe old age of 98, dying on the 4th of July, 2011 . Had he actually succeeded his father on the throne he would have reigned for 88 years, becoming one of the longest reigning monarchs in European history.

The Sound Of Martial Music @ TVtropes.org


People who would consider it a bizarre breach of conduct to expect anyone to give them a haircut or a can of soda at no cost will ask you, with a straight face and a clear conscience, whether you wouldn’t be willing to write an essay or draw an illustration for them for nothing. They often start by telling you how much they admire your work, although not enough, evidently, to pay one cent for it.

Tim Kreider: Slaves of the Internet, Unite!

Říjen 2013

Zkusme si představit, že by se čtyřiadvacet let po 28. říjnu 1918 - tedy v roce 1942 za vlády říšského protektora Reinharda Heydricha - konal v Praze běh proti návratu vlády Habsburků.

Martin Hekrdla: V čem se to plácáme


Vily ve svém záhadném osamocení a dvojnásobnémoloupení o vnitřní život počínaly pochybovat o svém významu a podobaly se stárnoucím ženám, jimž kdosi nasadil nepřirozenou a směšnou paruku a oblékl je do šaškovských šatů.

Zdeněk Rotrekl: Světlo přichází potmě (s. 25)


Z Veveří ulice zahnul na Falkensteinerovu ulici, u Obilního trhu spatřil hlouček rozesmátých a tleskajících lidí, kteří obklopovali vojáka a cosi bílého, mečícího, co připomínalo kozu a vojáka do ní vchlípeného.

Zdeněk Rotrekl: Světlo přichází potmě (s. 49)


Fakáč znamená, že někoho odmítáme za rovnocenného partnera v dialogu. Je to trochu pubertální postoj. Otočíme se k dotyčnému zády a tváříme se, jako by neexistoval. Zároveň nám ale velice záleží na tom, aby pochopil hloubku našeho pohrdání. Okázalost odmítavého gesta odhaluje, že ten, koho se snažíme odmítnout, pro nás představuje skutečné trauma.

Tereza Stejskalová: Komu patří fakáč?


Naše doba není postideologická, naopak je ovládána novou totalitární ideologií, kterou jsem nazval antipolitický individualismus. Označuji tak imperativ, podle něhož všechny problémy musí řešit každý sám za sebe, jsou jen jeho, ne nás všech.

Václav Bělohradský: Pět levicových tezí


As a concept of cultural history, Eastern Europe is Russia, with its quite specific history anchored in the Byzantine world. Bohemia, Poland, Hungary, just like Austria have never been part of Eastern Europe. From the very beginning they have taken part in the great adventure of Western civilization, with its Gothic, its Renaissance, its Reformation–a movement which has its cradle precisely in this region. It was here, in Central Europe, that modern culture found its greatest impulses; psychoanalysis, structuralism, dodecaphony, Bartók’s music, Kafka’s and Musil’s new esthetics of the novel. The postwar annexation of Central Europe (or at least its major part) by Russian civilization caused Western culture to lose its vital center of gravity. It is the most significant event in the history of the West in our century, and we cannot dismiss the possibility that the end of Central Europe marked the beginning of the end for Europe as a whole.

Milan Kundera, interviewed by Phillip Roth in 1980


Nepohrdám prostými lidmi. Ale prostí lidé nejsou blbí lidé. Julius Freundlich, můj učitel překladu na mém prvním místě ve Vítkovicích, vždycky říkal, že člověk se blbým nerodí, blbým se stává. A proto považoval blbost za hřích. V tomhle nechci mít se sebou ani s druhými žádné slitování: nepíšu pro blbce. Jde mi jen o to, být naprosto přesný. Psaní by mělo být to nejlepší, co jsem schopen tomu druhému říct.

Jan Balabán


When I’m in writing mode for a novel, I get up at four a.m. and work for five to six hours. In the afternoon, I run for ten kilometers or swim for fifteen hundred meters (or do both), then I read a bit and listen to some music. I go to bed at nine p.m. I keep to this routine every day without variation. The repetition itself becomes the important thing; it’s a form of mesmerism. I mesmerize myself to reach a deeper state of mind. But to hold to such repetition for so long—six months to a year—requires a good amount of mental and physical strength. In that sense, writing a long novel is like survival training. Physical strength is as necessary as artistic sensitivity.

Haruki Murakami, interviewed by John Wray for the Paris Review


Vypozorovala som, ze po “pohodarovi” a “slusnom cloveku” (ktori su uz uplne out), vyjadruje nove hodnoty persona “sialenca”. Pohodar bol, podla mna, symbolom 90.-tych rokov a stelesnoval hodnoty charakteristicke pre ekonomicko-politicku transformaciu. “Slusny clovek” prisiel neskor ako vzorny demokrat a kapitalista. Ale aj tomu uz odzvonilo, a tak prichadza “šílenec” - clovek, ktory sa neboji “rizikovej spolocnosti”.

Yvette De Babraque


An IBM supercomputer had to have its memory wiped because its programmers could find no other way to stop him swearing.Artificial intelligence Watson, which famously won Jeopardy! against the game show’s human champions, kept making obscene outbursts after memorising the contents of the Urban Dictionary.

Watson learns to swear


Men are all alike. IN WHAT WAY They’re always bugging us about something or other. CAN YOU THINK OF A SPECIFIC EXAMPLE Well, my boyfriend made me come here. YOU BOYFRIEND MADE YOU COME HERE He says I’m depressed much of the time. I AM SORRY TO HEAR YOU ARE DEPRESSED It’s true. I am unhappy. DO YOU THINK COMING HERE WILL HELP YOU NOT TO BE UNHAPPY I need some help, that much seems certain. WHAT WOULD IT MEAN TO YOU IF YOU GOT SOME HELP Perhaps I could learn to get along with my mother. TELL ME MORE ABOUT YOUR FAMILY My mother takes care of me. WHO ELSE IN YOU FAMILY TAKES CARE OF YOU My Father. YOUR FATHER

The most famous ELIZA transcript was published soon after in an article Weizenbaum wrote for the January, 1966, volume of Communications of the ACM.The Digital Antiquarian


The prophets of the “sharing economy” are not lying: translated into the currency of information, everything could become a potentially liquid asset. You can be making money by renting your cars, apartments, repair tools, books, dreams – thanks to cheap and small sensors and ubiquitous connectivity, virtually anything is game these days. And, as we are constantly reminded, by refusing to play by the rules of the sharing game, we are only hurting our own pockets.

Evgeny Morozov: Ghosts in the Machines


Jiní ze zkušenosti s totalitní duší vydestilovali opačný extrém - individualismus, který s oblibou vydávají za “pravicové” smýšlení: “Nejsi bohatý a šťastný? Tvoje vina. Pomáhat bezdomovcům? Vždyť to jsou alkoholici. Až přestanou pít, možná…”Mezi kořeny tohoto primitivismu patří kromě nedostatku vzdělání a empatie především neschopnost akceptovat svět jako místo, které není ke každému spravedlivé. Neschopnost si připustit, že život je nepředvídatelný a že nedržíme vše v rukou. A to je jistě ohrožující informace.

Dalibor Špok: Příběh české frustrace


If it is any use to know it, I always try to write on the principle of the iceberg. There is seven-eighths of it underwater for every part that shows. Anything you know you can eliminate and it only strengthens your iceberg. It is the part that doesn’t show. If a writer omits something because he does not know it then there is a hole in the story.The Old Man and the Sea could have been over a thousand pages long and had every character in the village in it and all the processes of how they made their living, were born, educated, bore children, et cetera. That is done excellently and well by other writers.

Ernest Hemingway


Bohuslav Sobotka nebol na vojenčine a nevie, že keď sa vám stane, že stojíte chrbtom k múru a dostanete facku – ako ju dostal on od svojich vnútrostraníckych nepriateľov, ktorí proti jeho vôli presadili hlasovanie pre Zemanov a Rusnokov kabinet -, musíte facku vrátiť. To je moja lekcia z vojenčiny. Je to chlapec, ktorý sa bojí faciek a s tými sa to v česko-slovenskej histórii vždy zle skončilo.

Tomáš Němeček


Today’s middle-class children are on track to be the first in more than a century to be materially less well off in adulthood than their parents, a government commission is expected to warn this week.

The Guardian: Middle-class young ‘will fare worse than their parents’


There´s a curious knot that binds novelists and terrorists. In the West we become famous effigies as our books lose the power to shape and influence. Do you ask your writers how they feel about this? Years ago I useed to think it was possible for a novelist to alter the inner life of the culture. Now bomb-makers and gunmen have taken that territory. They make raids on human consciousness. What writers used to do before we were all incorporated.

Don DeLillo: Mao II


[N]apadá [mě] výrok amerického autora Davida Fostera Wallace, který tvrdil, že dříve literatura přibližovala lidem věci, které neznali, a dnes ta dobrá spíše zcizuje něco, co je jakoby všem dávno známé.

Petra Hůlová


This is America in 2013: 40 years ago we put a man on the moon; today a young lady in New York can use anti-problem technology if she wishes to line up a date this Friday choosing only from men who are taller than 6 feet, graduated from an Ivy, live within 10 blocks of Gramercy, and play tennis left-handed…

C.Z. Naemeka: The Unexotic Underclass


There will always be garbage in. It’s up to you as to whether or not there will be garbage out.

Seth Godin: The GIGO buffer


If your advice to a woman to avoid rape is to be the most modestly dressed, soberest and first to go home, you may as well add “so the rapist will choose someone else”.

A Short Post on Rape Prevention


The Sharknado example, for all its vacuity, elucidates the differences between these two thinkers. Confronted with TV pundits and salesmen, Chomsky would list the errors in their presentations. To put “events in their historical perspective,” he would mention CIA’s affinity for sharks. He would remind us how America’s imperialist foreign policy stands to benefit from “sharknados.” Marxism has made this form of critique predictable - and easy to counter with propaganda. Foucault would ask different questions. Could “sharknado” be an excuse for treating sharks, people and weather in a way that maximizes our feelings of anxiety? Is there another way to talk about all three that does not force us to think about matters of life and death? What is it about sharks and tornadoes as objects of scientific inquiry and national security policy that makes a concept like “sharknado” believable and coherent?

Evgeny Morozov: How to Stop a Sharknado


The peculiar thing about the Democracy Journal essay is that it completely ignores how a concept like “public intellectuals” emerged. There’s no need to retell this history in detail - it starts with the Dreyfus affair in France and with Emile Zola’s intervention in it. Note, however, that Zola famous “j’accuse” was not a tweet or a slide in a TED Talk; he was not “explaining ideas and arguments” - he was challenging power. Since then, Noam Chomsky and Michel Foucault have offered two alternative visions of how it can be done. For Chomsky, the task of intellectuals is to speak truth to power; for Foucault, it’s to reveal truth as power.

Evgeny Morozov: How to Stop a Sharknado


SMART. Any essay that confirms your prejudices.

Teju Cole: In Place of Thought


Make Bono history!

U2 frontman chased down street by German anarchists


I’ve never liked the term “computer science.” The main reason I don’t like it is that there’s no such thing. Computer science is a grab bag of tenuously related areas thrown together by an accident of history, like Yugoslavia.

Paul Graham: Hackers and Painters


Svoboda, která je skutečně v ohrožení, není svobodou psát, ale svobodou číst, o přečteném přemýšlet a o rozmyšleném mluvit.

Ondřej Slačálek: Zachraňte literaturu. Jde si pro ni Stalin!


Vedle jiných svých provokací proslul Slavoj Žižek kritikou tolerance. Tolerance v dnešním pojetí totiž v zásadě znamená, že nemůžeme druhému nic vytknout, protože ho musíme cele respektovat v jeho „jedinečnosti“ a „jinakosti“. Jakákoli výhrada už je tak trochu násilím, zasahováním do zbytnělého „soukromí“ či osobní „nezávislosti“. Každý přece má právo jít svou vlastní cestou a kdo jsme my, abychom ho kritizovali? Každý, kdo si dovolí „netolerantně“ hledat vůči individuální aktivitě nějaká jí vnější kritéria, může být po právu okřiknut jako bolševik. Výsledkem je stádo individualistů, kteří se sice mohou nespoutaně sebevyjadřovat, ale toto sebevyjádření má hodnotu a praktický smysl ipsace, protože ve jménu tolerance k jednotlivému destruovali možnosti vlastní komunikace. Výsledek dobře popsal Neviditelný výbor v eseji Vzpoura přichází: „Já jsem já a ty seš ty a za moc to nestojí.“

Ondřej Slačálek: Zachraňte literaturu. Jde si pro ni Stalin!

Září 2013

V Maďarsku soutěžili o moc protržní exkomunisté, protržní liberálové a protržní národní konzervativci. Všichni obhajovali zburžoaznění společnosti, utvoření střední třídy, údajného garanta svobody – a teď některým vrtá hlavou, proč je nová střední třída tak autoritářská a rasistická.

Gáspár Miklós Tamás


Současný filosof a kulturní kritik Boris Buden hovoří ve své knize Konec postkomunismu o politickém „Denkverbot“, zákazu myslet na socio-politické příčiny postkomunistického marasmu. Tento zákaz doplňuje pokyn „Mysli na vše“, tedy: ve svém individuálním životě vyzkoušej vše, od drog přes sexuální perverze až po „duchovní zkušenost“ v indickém klášteře.

Michael Hauser: Potřebujeme neslušnou stranu


Frederick Pohl once said that it wasn’t the job of science fiction authors to create the automobile but to describe the traffic jam.

Why Today’s Inventors Need to Read More Science Fiction


Mít či nemít morálku znamenalo pro mnohé uprchlíky jejich osobní ,být či nebýt’. Ostřílení mazáci typu kuchaře z Budějovic se mohli ze setrvačnosti tvářit jako mistři světa, za fasádou prachů a triků však prosvítala prázdnota, zatímco plachý zahradnický dělník, věřící pevně v Boha a tím v pravdu a lásku, vyzařoval jistotu, k níž se s nadějí upínala i o tolik zralejší umělkyně. Ze zubního lékaře, který se tu logicky musel prosadit nesrovnatelně snadněji než herec, číšela panika, zatímco jeho mladému slovenskému krajanu mohlo pro nezkrotnost hrozit sto nebezpečí, jen jedno ne: ztráta důvěry v sebe, a proč? protože se stal součástí hodnot, za něž se ustavičně pouštěl do křížku.

Pavel Kohout: Konec velkých prázdnin, (s. 667)


U té závory končil svět, Bělá pod Bezdězem se octla na konci jedné z osleplých evropských silnic. Dík tomu tu válka neotvírala krátery ani bombami, ani úmrtními listy padlých. Tím víc tu však vládly tři zlé dcery všech maloměst — omezenost, závist a nuda.

Pavel Kohout: Konec velkých prázdnin (s. 203)


Ti mladí, věděla matka, nebyli padlí na hlavu; bez mrknutí papouškovali ideologické fráze a účastnili se státních rituálů; jejich posměch sklidil však každý, kdo je chtěl přesvědčovat, že tím skutečně slouží jakýmsi ideám. Lež jim byla prostředkem, aby se dobrali účelu: soukromé pravdy, kterou hledali každý v něčem jiném. A když měli pocit, že ji našli, lhali dál, aby si ji udrželi.

Pavel Kohout: Konec velkých prázdnin (s. 121-2)


Vodítkem pro ředitele a ředitelky při škatulkování žáků má být vágní definice ministerstva práce, kterou schválil ombudsman. Za romského žáka se podle ní považuje člověk, který se za něj sám považuje, anebo je za takového považován významnou částí svého okolí.

Školy musí sečíst romské žáky, mají na ně definici


Dokud budou Češi jako národ věřit, že Mnichov byl zradou, se kterou neměli nic společného a proti jejímž důsledkům nemohli nic dělat, nebude tento národ dospělý - a selhání jeho elit se bude v každé další krizi opakovat. Tak jako v roce 1945, 1948, 1968 a po roce 1989…

Jan Urban: Mýtus o mnichovské zradě spojenců je lží


Nuže držková, nebo gulaš s rohlíkem, párek nebo slanina s vajíčkem, je spíše taková druhá snídaně, okolo desáté hodiny. Takzvaný gablíček. Ale tento zvyk, ještě z Rakouska-Uherska který byl i v české zemi, nějak upadl do zapomnění.

Otokar Löbl


You need to build an ability to just be yourself and not be doing something. That’s what the phones are taking away, is the ability to just sit there. That’s being a person.

Louis C.K.


Anthropologist Claude Levi-Strauss wrote in his book The Savage Mind about the difference between the bricoleur (handyman) and the engineer. The handyman makes do with what he has to hand. The engineer thinks more abstractly, figures out what he or she needs, and acquires it before beginning work.

Tim O’Reilly: How I Failed


Právě, že mi to vůbec normální nepřipadá. Naopak. Hlavně jsem rád, že takhle ten záznam na to poukázal a že lidi takovou zrůdu mezi sebe nepustí.

Muž, který natočil sprostou a agresivní Julii v metru


Jádrem příběhu, který o českých dějinách tak působivě vyprávěl historik Dušan Třeštík, je zápas mezi „boleslavským“ a „václavským“ principem.Bez Boleslava by neexistoval samostatný český stát, současně však tento kníže reprezentuje takové pojetí státní moci, které se příliš neliší od mafie. Raně středověký berní systém byl de facto výběrem výpalného. Zeměpanská družina byla loupeživou bandou, chránící před jinými bandami své poddané coby zdroj zisku, a klíčovým zdrojem státní pokladny byl obchod s lidmi.Naproti tomu Boleslavův zavražděný bratr Václav, spíše symbol než reálná osoba, reprezentuje nikoli stát v podobě konkrétních dobových institucí a lidí, ale státnost jako jeho obecnější formu, jako znamení, jež vede jeho postupné historické proměny v humanističtější projekt. Ve vrcholném středověku už podle oficiální ideologie není skutečným pánem země aktuálně vládnoucí král, ale mýtický vévoda, který mu tuto zemi jen dočasně svěřil. V jazyce moderní demokracie bychom Václava popsali ne jako světce, shlížejícího z nebes otcovsky na svoji „čeleď“, ale jako „ducha zákonů“, které stát vydává a prosazuje a které jsou výsledkem demokratických procedur (nejen parlamentních), artikulujících „vůli lidu“.

Martin Škabraha: Kmotři české země


Umět naložit se svobodou znamená v české dominantní ideologii především svobodu neustále bránit – před komunisty (a levicí obecně), před staršími lidmi, kteří překážejí a mají divné, nemoderní názory… Vlastně nikdy není čas se svobodou nakládat, je třeba být především neustále na stráži.

Ondřej Slačálek: Svoboda je třídní zkušenost


Trochu neuctivě bychom mohli Althussera použít a mluvit o třech velkých ideologických aparátech současnosti. Prvním je náš facebookový profil, který nám připomíná, kolik máme známých a často také co a jak si máme myslet, abychom mezi ně lépe zapadli. Hlasem spoludiskutérů nás nabádá: Buď konformní a přitom zajímavý. Předváděj se, ale ať se tvoje názory tvému okolí líbí. Druhým místem ideologie je naše CV, které nám napovídá, jak si stojíme na trhu práce. Ukaž, co můžeš nabídnout a zdokonaluj se v tom, říká nám pohledem personalistů na nedokonalé kolonky v našem životopisu. Posledním ideologickým aparátem je naše výplatní páska, která nám oznamuje, na kolik jsme ceněni – a zároveň i to, kolik nám ze zasloužených peněz ujedl „erár“.

Ondřej Slačálek: Svoboda je třídní zkušenost


Ptolemy demonstrated the mechanics of the steam engine, and there was nothing technically stopping the Romans from building big steam engines. They had little toy steam engines, and they had enough metalworking skill to build big steam tractors. It just never occurred to them to do it.

William Gibson


What do you mean by sentimentality?The best definition comes from Flannery O’Connor. She said that sentimentality is an attitude that does not confront reality squarely in the face.

Kenzaburo Oe, The Art of Fiction No. 195, Interviewed by Sarah Fay


Typickou představu, že problém s Romy lze vyřešit tím, že odejdou - kamkoliv. Ale to není řešení. Dějiny ukázaly, že takto to nefunguje, že když vyčistíte společnost od Židů, neodstraníte frustrace a pnutí. Ten ďábel je v nás. Najdou se jiné symboly, jiné záminky frustrace. Třeba důchodci, nebo tělesně postižení.

Sri Kumar Vishwanathan


Klíčová otázka zní: kdo se stává ve společnosti hegemonem? Je to ten, kdo dokáže vzájemně vyvažovat různorodé společenské síly tak, že navzdory existujícím rozporům je tato společnost relativně soudržná, přičemž ale ono vyvažování protikladných zájmů není neutrálním bodem rovnováhy, právě naopak: relativní stabilita je dána určitým „převážením“, jmenovitě tím, že hegemon orientuje společnost určitým směrem. Jakým? Takovým, který vyplývá z odpovídání na (údajně) nevyhnutelné „výzvy doby“, jimž se společnost musí podřídit a zvládnout je. Funkce hegemona tedy spočívá v tom, že dobové úkoly, jejichž objektivní nárok všichni víceméně uznají, dokáže přeložit do konkrétních (např. národních) zadání tak, že při respektování hegemonova vedení se existující rozpory a nerovnosti stanou – jakkoliv to zní paradoxně – prostředkem společenské stability a jednoty.Je-li např. hlavním úkolem doby (říká hegemon) industrializace země, pak jsou dělníci v těžkém průmyslu a příslušná technická inteligence nositeli pokroku, zatímco tradiční rolnictvo a vesnické duchovenstvo jsou znamením zaostalosti. Úspěšná vedoucí síla však dokáže i takovým společenským vrstvám „dát smysl“ – jednak třeba vyzvednutím některých kvalit tradičního života skrze reglementovanou „lidovou kulturu“, jednak tím, že i příslušníci těchto vrstev budou prezentováni jako přispěvatelé k plnění hlavního společenského úkolu (pěstují třeba dělníkům a inženýrům obilí); a navíc se jejich zaostalost stává další příležitostí k transformaci a dosahování nových met. A tak i místo na samém konci civilizačního peletonu „má smysl“.

Martin Škabraha: Naše nynější revoluce II


I don’t like the newspaper life and I’d rather be off by myself in a cabin in the woods—or anywhere else at all, really—and just write. That’s my lifelong dream, but I don’t know if it will ever actually happen.

Jáchym Topol


Paní vytahuje těžký kalibr, zelená karta se jmenuje zelená, protože je na zeleném papíře; ani na červeném, ani na žádném jiném. Tak.Ptám se spíš z legrace, jestli jde tedy opravdu pouze o barvu podkladového papíru a odpověď je ohromující – ano! Vlastně je v přízemí copy centrum, když si to prý nechám zkopírovat na nějaký podobný zelený papír, šlo by to uznat.

Ivana Svobodová: Zelená, nikoli červená karta @ Jeden den v životě


Když si člověk v Reflexu čte výčet Doležalových uvědomělých občanských postojů z pera Viktora Koženého českého tisku, nynějšího šéfredaktora Pavla Šafra, vidí dostatečně plasticky, co přesně „Jé Iks Dé“ reprezentuje. Je to nonkonformní stylizace využitá k šíření těch nejkonformnějších myšlenek, k neomalenému vyjadřování vlastních předsudků.

Ondřej Slačálek: Braňme se před svobodou slova


The rise of Fascism is the Left’s failure: a proof that there was a revolutionary potential, a dissatisfaction, that the Left was unable to mobilize. And does the same not hold for today’s so-called “Islamo-Fascism”? Does the rise of radical Islam not correlate to the disappearance of the secular Left in Muslim countries? When Afghanistan is portrayed as the utmost Islamic fundamentalist country, who still remembers that, 40 years ago, it was a country with strong secular tradition, including a powerful Communist party that took power there independently of the Soviet Union?

Slavoj Žižek: Deaths on the Nile


This vision of detoxification of the Neighbor presents a clear passage from direct barbarism to barbarism with a human face. It practices the regression from the Christian gospel (love thy neighbor) back to the Greco-Roman privileging of tribe over the barbarian Other. Cloaked as a defense of Christian values, it is itself the greatest threat to our Christian legacy.

Slavoj Žižek: Barbarism With A Human Face


Takže si zopakujme, jaké byly (jsou?) vzorce chování lidského druhu homo sovieticus:

  • morální relativismus
  • naučená pasivita, bezmocnost a přijetí státního paternalismu
  • požadavek na rovnostářské rozdělování jako protiklad oceňování podle výkonosti, zásluh a znalostí
  • obviňování systému z vlastního selhání a vznášení nároků vůči státu jako protiklad samostatnosti a nezávislosti
  • důraz na bezpečnost jako protiklad schopnosti riskovat

Martin Ehl: Jak se Střední Evropa vrací do časů socialismu

Srpen 2013

The English word “free,” for instance, is derived from a German root meaning “friend,” since to be free meant to be able to make friends, to keep promises, to live within a community of equals. This is why freed slaves in Rome became citizens: to be free, by definition, meant to be anchored in a civic community, with all the rights and responsibilities that this entailed.

David Graeber: Debt: The First 5, 000 Years


Rather than seeing himself as human because he could make economic calculations, the hunter insisted that being truly human meant refusing to make such calculations, refusing to measure or remember who had given what to whom, for the precise reason that doing so would inevitably create a world where we began “comparing power with power, measuring, calculating” and reducing each other to slaves or dogs through debt.

David Graeber: Debt: The First 5, 000 Years


Díváme se na matku. Z břicha jí lezou střeva. Je všude červená. Dítě taky. Hlava matky visí v díře, kterou udělal granát. Oči má otevřené a ještě mokré od slz. Babička říká: “Jděte pro rejč!” Na dno jámy rozprostřeme deku a matku na ni položíme. Dítě má stále přitisknuté k hrudi. Přikrýváme je druhou dekou, potom díru zahrabeme. Když se sestřenice vrací z města, ptá se: “Stalo se něco?” Říkáme: “Ano, granát udělal díru na zahradě.”

Agota Kristofová: Velký sešit (s. 104)


Když se vracíme s potravou a přikrývkou, říká: “Jste hodní.” Říkáme: “Nechceme být hodní. Přinesli jsme vám ty věci, protože je nutně potřebujete. To je všechno.”

Agota Kristofová: Velký sešit (s. 33)


Příběh má jediný háček. Z žádných historických dokumentů či zpráv starověkých autorů nelze vyčíst, že by někdy jakákoli společnost před vznikem peněz fungovala na základě směnných obchodů, jako je „já ti dám slepice, ty mi dej krávu“. Antropologové ani neobjevili žádné domorodce – ať už africké, jiho- či severoamerické nebo australské –, kteří by podobným způsobem uspokojovali své každodenní potřeby.

Tereza Matějčková: Dluhy se splácet nemusejí


Capital governs labor, telling workers what to say, how to vote and when to pee. It has all the substance of noblesse and none of the style of oblige.

Corey Robin: Nietzsche’s Marginal Children: On Friedrich Hayek


If you have nothing to hide, then you don’t have a life.

Daniel J. Solove: Why Privacy Matters Even if You Have ‘Nothing to Hide’


The best you can do to get through life is distraction. Love works as a distraction. And work works as a distraction. You can distract yourself a billion different ways. But the key is to distract yourself.

Woody Allen


But there is a step beyond thinking of yourself as x but tolerating y: not even to consider yourself an x. The more labels you have for yourself, the dumber they make you.

Paul Graham: Keep Your Identity Small


Everyone has failed, everyone has misspoken, everyone has meant well but done the wrong thing. Your favorite restaurants, cafes and books have all gotten a one-star review along the way. No brand is perfect, no individual can pretend to be either.Perfect can’t possibly be the goal, we’re left with generous, important and human instead.

Seth Godin: Your permanent record


If I had been a 19-year-old when my country entered into a genocidal war, I would have done the same thing everybody else did. That’s true for most of us. Making monsters is a straightforward process, and ­nation-states are expert at it.

James Dawes: Understanding Evil


Kirk’s Burkean-style conservatism, which emphasized “community, locality, tradition, and virtue,” has been displaced, Rowe complains, by a “politically expedient and cynical” conservatism that boils down to “a belief that it is okay to waste the patrimony so long as somebody makes money doing it.”

Timothy Noah: How to Create Wealth: Monetary, Spiritual or Psychic


Trilling observed that the modernist literature he had on his syllabus—Eliot, Yeats, Lawrence, Proust, Kafka, Mann, Gide—”asks every question that is forbidden in polite society. It asks us if we are content with our marriages, with our family lives, with our professional lives, with our friends.

Lee Siegel: Who Ruined the Humanities?


No wonder tantra is so popular today in the West: it offers the ultimate “spiritual logic of late capitalism” [4] uniting spirituality and earthly pleasures, transcendence and material profit, divine experience and unlimited shopping. It propagates permanent transgression of all rules, violation of all taboos, instant gratification as the path to Enlightenment; it overcomes old “binary” thought, the dualism of mind and body, claiming that the body at its most material (the site of sex and lust) IS the royal path to spiritual awakening. Bliss comes from “saying YES” to all bodily needs, not from thwarting them: spiritual perfection comes from the insight that we already are divine and perfect, not that we have to achieve this through effort and discipline.

Slavoj Žižek: Denial: the Liberal Utopia


How does one really become adult? By way of knowing when to violate the explicit rule one is committed to.

Slavoj Žižek: Denial: the Liberal Utopia


This is where I stand, how I would love to be: an ethical monster without empathy, doing what is to be done in a weird coincidence of blind spontaneity and reflexive distance, helping others while avoiding their disgusting proximity. With more people like this, the world would have been a pleasant place in which sentimentality would be replaced by a cold and cruel passion.

Slavoj Žižek: Ágota Kristóf’s The Notebook awoke in me a cold and cruel passion


Dobrodružná krev ti v žilách hárá hrudní koš je kotel a v něm pára a práve proto možná ze flinkáš se u pasáže nikdo tě vážně nebere a to tě žere frajere

Jiří Šlitr / Jiří Suchý: Kaňonem takhle k večeru


Protestants eat well while Catholics sleep well.

Francis Fukuyama: The End of History?


Jaký druh nové rovnosti máte na mysli? Dokonce dva. Prvním z nich je rovnost v kvalitě života pro všechny, hlavně pro děti. Všechny děti mají mít stejné právo na zeleň, na přístup ke sportovním a kulturním aktivitám, i když se s rodiči a třemi sourozenci mačkají ve slumu v jedné místnosti a nejsou členy golfového klubu. Mají mít právo na to realizovat svůj lidský potenciál a stát by to měl subvencovat.A ten druhý nový druh rovnosti? Tím je vlastně návrat k základům demokracie: Znovu si uvědomit, že si jsou občané rovni před zákonem. Na tom se shodnou všechny ústavy světa. Jestli to je pravda, znamená to, že autobus s osmdesáti lidmi na palubě má právo na osmdesátkrát víc prostoru než auto s jedním řidičem. Nebo že dítě na kole má stejný nárok na místo na silnici jako auto.

Potřebujeme nový druh rovnosti, říká bývalý primátor kolumbijské Bogoty Enrique Peñalosa


The decline of stable, full-time manufacturing jobs and the rise in casual employment mean that working class men and women are now less likely to tie the knot, stay married and have children within wedlock.As a result, marriage is increasingly a “distinctive social institution” that marks out middle-class status, the study’s authors said.

Job insecurity leaves marriage the preserve of middle-class couples - study


Postkomunistická diagnóza byla už podrobena velmi přesvědčivým kritikám (viz esej Pavla Barši Jak zabít sen a kniha Borise Budena Konec postkomunismu). Celá tato představa komicky opakuje pokrokářský jazyk komunistů a stojí na předpokladu, že problémy spojené s pozůstatky minulosti, které nás odlišují od Západu, jsou důležitější než problémy, které nás se Západem spojují. Lze si představit, proč bylo toto tvrzení přesvědčivé v prvních letech po roce 1989. Nejpozději od krize 2008 (patrně ale mnohem dříve) je ovšem přece evidentní, že hlavní problémy se Západem sdílíme.A navíc – neexistuje žádný Západ obecný, který by disponoval jakousi obecnou modernitou, bez lokálních pozůstatků jejího probojování. Kde přesně to je, ta „demokratická modernita“? Představuje ji italská míra korupce, nebo španělská nezaměstnanost mladých? Je vzorem liberální levice německá sociální demokracie, z níž vzešel islamofob Thilo Sarrazin?Ve Velké Británii mají polostátní církev a královskou rodinu (je to spíš roztomilé, pokud jsme tedy nežili v celkem nedávných dekádách v Severním Irsku, ale moderní to tedy není ani zbla), v USA kastovní systém zdravotnictví. Všude mají svoje problémy, vesměs hlubší než ty „postkomunistické“.

Ondřej Slačálek: Vůle k iluzi


Co činí člověka člověkem je permanentní vzpoura

Egon Bondy: Ples upírů (s. 22 prvního vydání)


Když přistoupíš na tu hru, že děláš věci jen proto, že se musí, tak si kopeš hrob. A takhle funguje naše společnost. Lidi po škole, kterou udělají, jen aby rodiče byli spokojený, dělají práci, jen aby jejich šéfové byli spokojený… Žijeme pak ve světě, kde ze všech stran dostáváš jen odrazy nějaké prapodivné reality, která je vytvářena, jen aby se dobře prodala, jen abys někam přišel a něco podepsal…

Vladimír 518


Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.

Anglické přísloví


In neurochemical terms, caffeine doesn’t “give” you energy; really, it just delays the point at which you feel tired. The resulting mind-state is one of narrow focus and “hyper-vigilance”: great for ploughing through predetermined tasks, but poor for the insightful forging of connections between disparate ideas.

Oliver Burkeman: This column will change your life: coffee and creativity

Červenec 2013

More specifically, this usefulness is usually defined in terms of functioning for the benefit of society. But today’s society is characterized by achievement orientation, and consequently it adores people who are successful and happy and, in particular, it adores the young. It virtually ignores the value of all those who are otherwise, and in so doing blurs the decisive difference between being valuable in the sense of dignity and being valuable in the sense of usefulness. If one is not cognizant of this difference and holds that an individual’s value stems only from his present usefulness, then, believe me, one owes it only to personal inconsistency not to plead for euthanasia along the lines of Hitler’s program, that is to say, “mercy” killing of all those who have lost their social usefulness, be it because of old age, incurable illness, mental deterioration, or whatever handicap they may suffer. Confounding the dignity of man with mere usefulness arises from a conceptual confusion that in turn may be traced back to the contemporary nihilism transmitted on many an academic campus and many an analytical couch.

Viktor Frankl: Man’s Search for Meaning


Smůlu měla i mladá dáma, která nahlásila poškození zevních genitálií na kolotoči. Ve skutečnosti za to ale sedačka kolotoče nemohla, zmíněné partie si poranila při netradičních sexuálních hrátkách s pěti mladíky.

mluvčí České pojišťovny Tomáš Zavoral


Nejlepší byla onehdá ta paní v mercedesu. Chodila po poli a vytrhávala cibuli. Když jsem na ni houkl, byla celá dotčená, že prý si myslela, že je to družstevní. To jsem trochu vypěnil: No a co, není to vaše. Vy jste to nesázela ani neokopávala! Kabelu jsem jí sebral a vysypal.

Jaroslav Crhák, zemědělec


Whatever you now find weird, ugly, uncomfortable and nasty about a new medium will surely become its signature. CD distortion, the jitteriness of digital video, the crap sound of 8-bit - all of these will be cherished and emulated as soon as they can be avoided. It’s the sound of failure: so much modern art is the sound of things going out of control, of a medium pushing to its limits and breaking apart. The distorted guitar sound is the sound of something too loud for the medium supposed to carry it. The blues singer with the cracked voice is the sound of an emotional cry too powerful for the throat that releases it. The excitement of grainy film, of bleached-out black and white, is the excitement of witnessing events too momentous for the medium assigned to record them.

Brian Eno


Instead of words like “right,” “left,” “forward,” and “back,” which, as commonly used in English, define space relative to an observer, the Kuuk Thaayorre, like many other Aboriginal groups, use cardinal-direction terms — north, south, east, and west — to define space.1 This is done at all scales, which means you have to say things like “There’s an ant on your southeast leg” or “Move the cup to the north northwest a little bit.” One obvious consequence of speaking such a language is that you have to stay oriented at all times, or else you cannot speak properly. The normal greeting in Kuuk Thaayorre is “Where are you going?” and the answer should be something like “ Southsoutheast, in the middle distance.” If you don’t know which way you’re facing, you can’t even get past “Hello.”

Lera Boroditsky: HOW DOES OUR LANGUAGE SHAPE THE WAY WE THINK?


Hirschman is principally known for four remarkable books. The most influential, Exit, Voice, and Loyalty (1970), explores two ways to respond to unjust, exasperating, or inefficient organizations and relationships. You can leave (“exit”) or you can complain (“voice”). If you are loyal, you will not exit, and you may or may not speak out.

Jeremy Adelman: An Original Thinker of Our Time


A true classic, as I should like it defined, is an author who has enriched the human mind, increased its treasure, and caused it to advance a step; who has discovered some moral and not equivocal truth, or revealed some eternal passion in that heart where all seemed known and discovered; who has expressed his thought, observation, or invention in no matter what form, only provided it be broad and great, refined and sensible, sane and beautiful in itself; who has spoken in his own peculiar style, a style which is found to be also that of the whole world, a style without neologism, new and old, easily contemporary with all time.

Canon Fodder: Denouncing the Classics


Praha dnes sahá od Slaného do středního Posázaví, přestože správní celek Prahy je menší. Od Slaného člověk jede skoro městem, které končí někde v Čerčanech. Tahle krajina je něco nového. Je strašlivě ambiciozní, rychle roste a zřejmě se to nezastaví, dokonce ani po nějakém zásadním politickém, ekologickém, sociálním nebo národnostním zvratu. Kdyby to tady kolonizovali Eskymáci, stejně by to dopadlo stejně. Tohle je zřejmě krajina nejen 21., ale i 25. století, pokud tak dlouho naše civilizace přežije.

Jiří Sádlo: řepka, tanky a xenofobie


Prezidentské volby v roce 2013 vyhrála další repríza „benešovské lži“. Milujeme svoje nenávisti, protože nemáme jiný, pozitivní, a do budoucnosti otevřený, program. Oč slabší je skutečný český patriotismus, o to silnější jsou krátkodobé hysterie a šovinismus.

Jan Urban: Není dobrého ďábla


The central distinction between the American and French revolutions, in the view of conservative writer Russell Kirk, was that the Americans generally held a “biblical view of man and his bent toward sin,” whereas the French opted for “an optimistic doctrine of human goodness.” Thus, the American governing model emerged as a secular covenant “designed to restrain the human tendencies toward violence and fraud … [and] place checks upon will and appetite.”

Robbert W. Merry: A Review of The Fallacy of Human Freedom by John Gray


Only on the basis of their cool clothes can they be “superior”: hipster knowledge compensates for economic immobility.

Mark Grief: The Sociology of the Hipster


It’s a simple thesis and no one wants to hear it: hipsters may lack drive, but the world they live in wasn’t set up by them, it was set up by their parents, i.e. the Dumbest Generation Of Narcissists In The History Of The World, the ones who magnified the importance and cost of college without having any idea of what should be its purpose, let alone its content.

The Last Psychiatrist: Hipsters On Food Stamps, Part 2


[I]n the “radical left” (their words) magazine Jacobin, the editor writes a defense of Gerry and Sarah as a way of arguing for the abolishment of, well, everything Randian. He’s against the “work ethic”, he wants a paradigm shift away from American producerism– the idea that your value is based only on what you can produce for the economy– towards social rights, e.g. Living Wages.

The Last Psychiatrist: Hipsters On Food Stamps, Part 2


Ekonomický systém je tu proto, aby svými výstupy - výrobky a výkony - umožňoval lidem svobodný, důstojný a smysluplný život. Je prostředkem, nikoli cílem, nesmí být pánem a nesmí devastovat lidi a planetu.

Vladimír Nindel: Humanismus, ne kapitalismus - 7 základních alternativ


Independent, with a Burkean bent, anti-centralised state, anti-large corporations, anti-debt – so largely localist, pro-city states and green.

Nassim Nicholas Taleb answering a question “How politically committed are you?”


I also have inverse mentors: people I learnt to not imitate.

Nassim Nicholas Taleb


Na linku bezpečí volají děti, že jsou hluboce nešťastné, protože jim rodiče nekoupili tablet či poslední model mobilu. Chybí výchova k odolnosti vůči frustraci; od malička mají děti všechno, co se jim zamane, počínaje plenkami do tří let a konče neomezováním jejich projevů, které jdou za hranici společenského chování. Vyrostou tedy v jedince domnívající se, že mají automaticky nárok na všechno, a když to hned nedostanou, ochotně se „hroutí“.

Radkin Honzák


Je na místě si klást otázku, zda by většina podle Antoše až kýčovitě dokonalé generace Y byla schopná vyjít do ulic, aby dala najevo nějaký politický požadavek. A zda by byla schopná vyjít do ulic bok po boku s lidmi odlišných sociálních, věkových, ale často také názorových skupin. Nedostatek pluralistického uvažování a určitý typ vyhroceně individualistického konzervatismu (způsobený často bezmyšlenkovitým přebíráním konzervativních názorů českých pravicových stran) totiž, naprosto proti představě diskontinuity, zasahuje i moji generaci.

Kateřina Kňapová: Generace Y a diskontinuita


My jsme neměli problém s komunistama. Oni měli problém s náma. My se o ně vůbec nezajímali. To je hrozně důležitý. To je totiž uráželo. Jak nejvíc urazíš ženskou? Že se o ni nezajímáš. Neexistuje horší urážka ženy. No a to jsme přesně dělali těm komunistům.

Brabencovy nesmyslný výkřiky do tmy


Ničím se to neliší od rasismu: Na základě geneticky daného IQ nebo jiných vlastností a schopností je ta paní odsouzena dělat celý život hnusnou práci, která jí přináší jen utrpení. IQ-ismus se ničím neliší od rasismu. Těžko si představit nespravedlivější dobu než tu naši.

Aleš Vyhnal v diskusi o práci za pokladnou

Červen 2013

Mysl člověka, který je přesvědčený o tom, že bude mít celý život slušnou práci a dobrý plat, který si zaslouží, je nutně deformovaná.

Prigl.cz: Chlastání s lidma, co mají prachy


Yes, I am a criminal. My crime is that of curiosity. My crime is that of judging people by what they say and think, not what they look like. My crime is that of outsmarting you, something that you will never forgive me for.

The Hacker Manifesto


She is best known for a Pyrrhic act of self-mutilation to avoid rape by Viking invaders: according to a ninth-century chronicle, she took a razor and cut off her nose in front of the nuns, who followed her example. Their appearance so disgusted the invaders that the women were saved from rape but not from death. The Danes soon returned and set fire to the convent and the entire monastic community perished.

Wikipedia on Æbbe the Younger


In Google’s world, public space is just something that stands between your house and the well-reviewed restaurant that you are dying to get to.

Evgeny Morozov: My Map or Yours?


Rudá svatba je založena na několika reálných událostech ze skotské historie. Jednou z nich byla událost, které se říká Černá večeře. Skotský král bojoval s klanem Černého Douglase. Když se mu podařilo dosáhnout míru, nabídl mladému Earlovi z Douglasů bezpečný průchod. Ten přišel do Edinburgského hradu, kde se konala veliká hostina. V jednu chvíli však na té hostině začali královi muži bušit do bubnu. Před Earla byl donesen tác, na kterém byla hlava černého kance – symbol smrti. Jakmile ho Earl spatřil, věděl, co to znamená.

George R. R. Martin


Kdybych byl nestrávil tolik času studiem Pozemšťanů, řekl Tralfamadořan, neměl bych ani nejmenší představu, co tou svobodnou vůlí myslíte. Navštívil jsem jedenatřicet obydlených planet a studoval jsem hlášení z jednoho sta dalších. Nikde jinde než na Zemi se ale o svobodné vůli nemluví.

Kurt Vonnegut: Jatka č. 5


“Young people in Yemen might confront their tribal elders over the traditional practice of child brides if they determine that the broad consensus of online voices is against it,” they announce. Perhaps. Alternatively, young people in Yemen might snap and share cell phone photos of their friends who have just been killed by drones.

Evgeny Morozov: Future Shlock / Meet the two-world hypothesis and its havoc


Kdyby některému evropskému národu byla nabídnuta půlka národa sousedního, většina z nás by jen lhostejně pokrčila rameny.

Tomáš Sedláček: Bude válka? (Dobrý postřeh v jinak vyloženě psychedelickém textu.)


Don’t start writing your novel until you know your characters very, very well. What they’d do if they saw somebody shoplifting. What they were like at school. What shoes they wear. Spend days – weeks, months – being them until they thicken up and start to breathe. VS Pritchett said, “There’s no such thing as plot, only characters.” Once you know them well they’ll lead you into their stories. If you start too soon you won’t have a clue what they’re going to do and all is chaos.

Deborah Moggach’s Rules for Writing

Květen 2013

Desatero Generace Y 1) Práce je nuda, hlavní je vydělat. 2) Není důležité, co umíte, ale jak vypadáte. 3) Hlavní jsou dobří známí, místo pak seženete snadno. 4) Jsme morálně inertní, a jsme na to hrdí. 5) Vnitřní pochybnost je kompetitivní nevýhoda. 6) Jednoduchý člověk se rychle rozhoduje. 7) Hlavně se nezdržujte studiem, někoho najměte a prezentujte cizí výsledky. 8) Kultura je pro dědky, teď frčí entrtejnment. 9) Knihy už nejsou in. 10) Je třeba se přidat vždy na stranu toho silnějšího.

Matouš Hruška: Generace Y nesmí být kýčem


Long-term unemployment is a terrifying trap. Once you’ve been out of work for six months, there’s little you can do to find work. Employers put you at the back of the jobs line, regardless of how strong the rest of your resume is. After all, they usually don’t even look at it.

Matthew O’Brien: The Terrifying Reality of Long-Term Unemployment


The common mistakes are:Believing everyone should be happy to pay for your product. Believing there is some mythical “perfect” price which extracts maximum revenue from every single customer. Believing product pricing can never be changed once chosen. Delaying charging indefinitely as a result of 1, 2 and 3.

Four Pricing Principles to Never Forget


Pro demokracii je důležité, aby co nejméně rozdílů mezi lidmi (pohlaví, rasa, politické názory, sexuální orientace, původ) hrálo jakoukoli roli v jejich postavení ve veřejném prostoru. Ať byla motivace Zemana pro případné nejmenování Putny profesorem vedena mstivostí nebo homofóbností, Zeman se zachoval nedemokraticky.

Josef Šlerka: Devět poznámek ke kauze Putna, nikoli však o Putnovi


Liberalismus, kterým se na počátku 90. let kromě pohrobků minulého režimu zaklínaly všechny společenské síly, stojí na představě otevřeného prostoru pro každodenní experimenty a hledání nových osobních i společenských řešení. Liberalismus není filosofií, která staví stát vůči trhu, jak se v této zemi již dvacet let traduje, ale filosofií, která ve jménu nonkonformismu kritizuje všechny formy útlaku, jehož je rozbujelý stát jen jednou možnou formou.

Ondřej Císař: Nad „případem Putna“: Budoucnost Česka je ohrožena jeho vlastní konformitou


The goal is not to “save everything” with “the folly of technological solutionism.” Rather, it is to seek to solve some problems through the application of practical knowledge to social challenges, via incessant experimentation with the new and different approaches to hard problems. Sometimes technology—even Morozov’s dreaded “Internet”—can and will play an important role in that process. We shouldn’t let his or anybody else’s relentless pessimism get in the way of that.

Adam Thierer in his review of To Save Everything, Click Here


Vždy existovali hrdinové diskontinuity, střídající dobrodružně a odvážně svá povolání a bydliště – ale bylo to výjimečné pojetí života. Ekonomická postdemokracie vyžaduje, aby hrdinou diskontinui ty byl „obyčejný člověk“. Prozřelá OSVČ musí být flexibilní, starat se o vlastní úspěch, a v případě nezdaru nesmí obviňovat řád společnosti. To by byl „špatný přístup“, musí jednat pozitivně, stát se oportunistickým (všechny příležitosti využívajícím) podnikatelem sebe sama.

Václav Bělohradský: Čas prozření


If you do things that are safe but feel risky, you gain a signfiicant advantage in the marketplace.

Seth Godin: Avoiding fear by indulging in our fear of fear


Když se podíváme na letošní maturitní test, zjistíme, že k vyřešení naprosté většiny úloh musíte počítat a upravovat algebraické výrazy. No a co, divíte se. Na tom je přece matematika založená. Omyl! Důvod, proč by stálo za to uvažovat o matematice jako povinné součástí maturity, je ten, že učí lidi strukturovat svět okolo sebe, dávat jevy do logických souvislostí a z těchto vztahů něco vyvozovat.

Tomáš Feřtek: Jo, za první republiky, to byla maturita


Co mladá generace do veřejného prostoru vnese, se časem ukáže. Čím více se ale bude tvářit, že je jiná a lepší než ty předchozí, tím více se jim podle mne bude podobat.

Jaroslav Bican: Bezradnost mladé generace


In the year 559, several prisoners of Emperor Wenxuan of Northern Qi, including Yuan Huangtou of Ye, were forced to launch themselves from a tower attached to a kite, as an experiment. Yuan Huangtou was the sole survivor, successfully gliding over the city walls. He was later executed.

Wikipedia’s List of firsts in aviation


Česká společnost je podobně jako v celé naší moderní minulosti zmítána konfliktem mezi liberální demokracií, vyrůstající z křesťanských základů, a zmateným emancipačním nacionalismem, čerpajícím z východních vlivů. Je to konflikt mezi Západem a Východem.

Bohumil Doležal: ČR mezi Západem a Východem


Filosof je člověk, který se věnuje myšlení, a to znamená, že se především snaží najít způsob, jak klást jiné otázky, než jsou ty, na které už dávno známe odpověď. A, samozřejmě, je to způsob života, který ale vyplývá z pochopení, že ne všechno, co se v dané chvíli obecně pokládá za důležité, stojí za to, aby se tím člověk zabýval.

Miroslav Petříček: „Možná je to tak, že umění dotuje stát, ne naopak“

Duben 2013

Jsou věci, které mají lepší kvalitu, pokud jsou zadarmo. Patří mezi ně sex, darovaná krev, a jak jsme se mohli poučit z případu pana Dlouhého také podpisy při prezidentské kampani.

Jan Vaňo


Religion is a form of practical knowledge, like driving or dancing. You cannot learn to drive by reading the car manual or the Highway Code; you have to get into the vehicle and learn to manipulate the brakes.

Karen Armstrong: The biblical God is a starter kit


The Pirates have little to say on matters of social inequality, the European debt crisis, or the future of climate change, not to mention gender inequality, a problem to which their own male-dominated party is a living testament. That everyone can submit a proposal and a counterproposal on the most trivial of matters also means that the Pirates spend a lot of time assessing issues’ that may not be terribly important, especially in comparison with the debt crisis or the war in Afghanistan (consider their recent discussion on whether to abolish Germany’s list of the most dangerous dogs).

Evgeny Morozov: To Save Everything, Click Here: The Folly of Technological Solutionism


Nazism had more than enough material to establish themselves without appropriating anything from Darwin except his name. ‘Social Darwinism’ was not, in fact, Darwinian. Nineteenth-century racial thought seethed with denials of common descent: Darwin’s vision of humankind as a single species was a moderating influence.

Marek Kohn: The Evolution of a Theory


If you want to have a barbershop, you don’t just rent an A4-sized plaque somewhere asking people whether they want a hair cut and write down their phone numbers, would you? No. You set up a spot under a nice shady tree then put up your shingle saying “Haircut $10″ and start cutting hairs. Then ask people how the experience was, give them a huge discount for being an early customer and leverage their word-of-mouth marketing.

Sasmito Adibowo: Lean Startup is Crap!


This is the extraordinary thing about creativity: If just you keep your mind resting against the subject in a friendly but persistent way, sooner or later you will get a reward from your unconscious.

John Cleese on the 5 Factors to Make Your Life More Creative


Go ahead and make something for the elites. Not the elites of class or wealth, but the elites of curiosity, passion and taste. Every great thing ever created was created by and for this group.

Seth Godin: You don’t have to pander


Forget Margaret Thatcher as some hero of our Movement. She was at best the midwife of the New Labour Revolution.

Sean Gabb: The Legacy of Margaret Thatcher


Work is of two kinds,” Bertrand Russell notes in his essay “In Praise of Idleness”: “first, altering the position of matter at or near the earth’s surface relatively to other such matter; second, telling other people to do so. The first kind is unpleasant and ill paid; the second is pleasant and highly paid.

Mark Kingwell: The Barbed Gift of Leisure


Sandelova primární výtka směřuje na příliš dlouho nekriticky přijímaný předpoklad, že trhy představují mechanismus, který vytváří nezpochybnitelnou objektivitu. Trhy jsou tedy proto tak cenné, že nehodnotí statky, které jsou na trh vrženy, a se všemi zachází se stejnou spravedlností. Sandel upozorňuje, že tomu tak není. Nejenomže se se všemi statky nezachází stejně, největší problém je, že mnohé statky mění – poté, co jsou vrženy na trh – svou povahu.Jako ilustraci podává jednoduchý příklad: izraelská školka řešila problém, že rodiče si včas nevyzvedávali děti. Vychovatelky pak musely čekat s dětmi ve školce, než si pro ně rodiče přijdou. Školka proto zavedla sankci za včasné nevyzvednutí dítěte. Jenže toto opatření mělo přesně nevyžádaný efekt: rodiče přivítali, že jejich pozdních příchody byly legalizovány prostřednictvím poplatku, a děti přestali vyzvedávat včas v podstatně hojnější míře. Je-li tedy norma „Je slušné vyzvednout dítě včas ze školky, a to jak z hlediska vašeho dítěte, tak z hlediska vychovatelky“ uvedena na trh, přestává být morálním apelem, ale stane se z ní poplatek za další hodinu dítěte a vychovatelky ve školce.

Tereza Matějčková: Je kapitalismus slučitelný s demokracií?


[V]znikl systém, který lze nazvat privatizovaným keynesianismem: lidé si své sociální dávky začali nahrazovat osobním zadlužováním.

Tereza Matějčková: Je kapitalismus slučitelný s demokracií?


The person who sets your media/incoming queue owns your best work.There goes another an hour. An hour of responding to incoming from people I can’t help, looking at stats that don’t matter, thinking about problems that aren’t the ones I set out to solve, and waiting for a response when I should be creating instead.Choose wisely. It’s perhaps the most important decision we make, every day.

Seth Godin: Paying attention


[V]ztahování ekleziomorfních struktur i k osobám mrtvým není vcelku nic překvapivého – citace jsou toho relativně nejmírnějším a nejpochopitelnějším příkladem – i univerzity udělují tituly in memoriam, o církevních operacích se záhrobím a kanonizací světců dlouho po jejich smrti ani nemluvě – i zemřelý Uljanov dostával při všech výměnách členských legitimací KSSS průkaz s číslem 1[.]

Stanislav Komárek: Byrokracie jako fenomén


Čím kratší práce denně, tím větší prázdeň. A pak nastává problém, ne jak nejvíce pracovat, ale jak nejlépe využitkovat prázdně. A to je vlastně hlavní problém. Jak pracovat, to více méně každý poměrně snadno si zodpoví; ale co má dělat, když nepracuje? Všecko zlo společenské pochodí právě z prázdně, to jest z neumění zacházet s prázdní… Většina lidí neví, co má v neděli dělat, jak má volný čas, jak se říká, zabít. Tedy problém osmihodinové doby práce je nesmírně důležitým problémem mravním a sociálním.

Tomáš Garrigue Masaryk via Jan Sokol


What problems are worth tackling, and what problems look like problems only because we have technologies for solving them?

Evgeny Morozov: What Farhad Manjoo gets wrong about my book


Part of what I’m trying to do in the book is to show that “the Internet” is much more than a set of networks, protocols, and cables—it’s also an ideology that helps to justify certain interventions and prevent others.

Evgeny Morozov: To Save Everything, Click Here


The situation in Europe was, until recently, very different. Germany’s work hours declined from 2,387 hours annually in 1950 to 1,408 in 2010. France’s declined from 2,241 hours annually in 1950 to 1,552 in 2010. Yet even here, and even before the advent of austerity, there were signs of a turnaround.

John Quiggin: Prospects of a Keynesian utopia


Because as PopSci points out, a study headed by Samuele Marcora, a University of Kent Professor of Exercise Physiology, has proven that thinking hard really can leave your body exhausted. Researchers gave subjects one of two 90-minute tasks–one playing a mentally engaging computer test, and one watching documentaries on trains and Ferraris. Then they were asked to hop on a bike. In almost all cases, the documentary watchers were able to peddle longer than those who’d been tested by a computer for an hour and a half. And in a twist of science, heart rate, respiration, and blood glucose levels were consistent between the two groups.

Mark Wilson: It’s True, Thinking Hard Really Can Wear You Out


My jsme pořád jednou nohou a půlkou mozku v husitských válkách stejně, jako za agresivní rekatolizace či běsnění soudruhů v padesátých letech. Pořád - jsme v permanentní válce, vybarvujeme se do barevných sekt a mlátíme se přes hlavy - protože chceme být jiní než “oni”. Namísto toho, abychom si dopřáli, že jedni chtějí být oranžoví, červení a jiní modří či fialoví a světle zelení.

Daniel Kvasnička: Po ovoci jejich poznáte je!


Write every day. When you write every day, it becomes a habit and you do it automatically. Habits are things you get for free.

I’m Cory Doctorow, and This Is How I Work


Emergent Service Workers: This new class has low economic capital but has high levels of ‘emerging’ cultural capital and high social capital. This group are young and often found in urban areas.

The Great British Class Survey – Results


Zejména při vlhkém vývoji povětrnosti bylo pro naši krajinu charakteristické značné zastoupení pramenů, pramenišť, pramenisk, studánek, studének, studýnek, sturánek, mokřin, mokří, mokrostí, mokřadů, mokřadí, mokřadel, močálů, močárů, močálisek, zámoků, moklin, moklostí, podmoklin, zamoklin, podmoků, močárysek, mokvarů, mokvařišť, mokrovarů, mokrokvasů, mokvanišť, močidel, podmočenin, mokrot, vlhčin, vlhkotin, vlhotin, vlhot, bažin, bažnin, bažišť, bažinisk, bařin, bařinisk, bařisek, bařinišťat, bahnišť, bahnisek, bahen, blat, blát, blatišť, měkkot, marastů, fašin, louží, kaluží, kalužin, lokáčů, třasovisk, třasovišť, třasovidel, mlák, mlaček, pařin, zátop, výtop, zatopenic, zatopenišť, rašelin, rašelinišť, rašelinisk, vrchovišť, vrchovišťat, vrchovisk, slatin, slatí, slatinišť, luhů, černav, černic, …

Zdeněk Vašků: Deštivé roky 1770 – 1772


Q: Mně jde o ten paradox. O to, že přijdeš dom a děláš něco, co nenávidíš, víš, že tě to ničí a děláš to.A: Tohle děláme všichni, Je to naše zavedená kulturní dovednost. Nevim, asi by měli lidi meditovat. Máme nový buddhistický centrum na Maninách a komu někdy přišlo, že na buddhismu něco je, tak ať přijde tam.

Prigl.cz: „Kalousek je boží” říká mediální vysírač Marek Prchal


Respect the attic. What helps my system complete full circle. Sherlock Holmes famously considered our brains to be like a little empty attic, which we stock with objects of our choosing. Since attention is finite, I don’t want to decorate my attic with stuff that doesn’t make me dream. This isn’t the same as only reading about stuff directly related to work; it’s about transversely choosing which different types of information will make my attic sustainable and unique.

Roberto Estreitinho: A new system for reading


People want freedom for themselves whilst seeking to deny it to others; this is why some Ukippers can claim to be libertarian whilst opposing immigration and gay marriage. This debased and egocentric form of libertarianism is more popular than the real thing.

Chris Dillow: Asymmetric libertarianism


The real problem isn’t that you don’t feel like taking action. Rather, it’s the underlying assumption that you need to feel like taking action before you can act. Which explains the hidden pitfall of most “motivational” advice: it’s not about how to get things done, but about how to get in the mood for getting things done.

Oliver Burkeman: The Key to Getting Motivated: Give Up


Ne každý v sobě má moudrost pivních veteránů, kteří vědí, že nemá cenu se v krátkých prolukách mezi prací a prací o něco snažit. A tak nastupuje noční můra, zabiják flákání a definitivní zúčtování s klidem. Tento zabiják má mnoho jmen: aktivní trávení volného času, sebezdokonalování nebo celoživotní vzdělávání.

Prigl.cz: Osobní rozvoj jako definitivní konec poflakování


Podstatou neblahého stavu je, že výkon, který společnost podává, nepokrývá její spotřebu a její nároky. Čili nejsme-li schopni zvýšit výkon (a kdo ví, zda je to žádoucí), musíme snížit spotřebu, což se nám nelíbí (ačkoli je to možná žádoucí). Ponechme stranou všechny důvody současného stavu a přejme si, aby úsporná opatření sociálních demokratů tentokrát zacílila do „lepší“ lidské množiny, než jsou ti, kteří balancují na hraně mezi bídou a velice skromným živobytím.

Ondřej Vaculík: Úkol nikoli pro…


Dark archives are the unknown available. They are the reams of knowledge that have been carefully collected and catalogued, but are effectively missing for want of a good analysis system or even clues about where to look. Their contents are effectively unknown.

Tim Maly: Dark Archives


Buhler’s most comprehensive disquiet is with the meritocratic system itself. It rewards an obsessive focus on individual improvement: “Time not spent investing in yourself carries an opportunity cost, rendering you at a competitive disadvantage as compared to others who maintained the priority of self.”

David Brooks: The Empirical Kids


[D]on’t fret that your day job isn’t necessarily useful or altruistic or virtuous, but at the same time ensure that you are not defined by that job. A job provides the means, not necessarily the venue, to do good things.

James Shakespeare: Don’t worry that your job is pointless


That means (surprisingly) that it’s better to have a consistently negative experience than to confront one that’s sometimes negative and sometimes neutral. The TSA, for example, would be easier to take if they were always consistently irrational, time-wasting and disrespectful, thus eliminating the risk and replacing it with certainty.

Seth Godin: Surprise!


I don’t think that it’s inherently wrong to want to keep the world updated about what you’re doing. But when you go through life robotically posting about everything you do, you’re not a human being. You’re just a prism that takes bits of light and sound and channels them into The Cloud, to be stored with all the other bits of light and sound from everyone else. You become nothing more than the thumb operating your smartphone.The key thing to remember is that you are not enriching your experiences by sharing them online; you’re detracting from them because all your efforts are focussed on making them look attractive to other people.

James Shakespeare: Stop externalising your life


We hold these truths to be self-evident, that all men are created equal, that they are endowed by their Creator with certain unalienable Rights, that among these are Life, Liberty and the pursuit of Happiness. — That to secure these rights, Governments are instituted among Men, deriving their just powers from the consent of the governed, — That whenever any Form of Government becomes destructive of these ends, it is the Right of the People to alter or to abolish it, and to institute new Government, laying its foundation on such principles and organizing its powers in such form, as to them shall seem most likely to effect their Safety and Happiness.

The unanimous Declaration of the thirteen united States of America

Březen 2013

Jak však správně poukazuje Petr Uhl ve Společenské samosprávě z roku 1982, československá společnost se po roce 1968 vyvíjela opačným směrem než Západ, a sice směrem k hodnotám antikomunismu, rasismu a maloměšťáctví, které většinová společnost přijala za své. Podíváme-li se na výroky Miloše Zemana, jehož si čeští občané spolu s odboráři zvolili prezidentem, dodejme ještě sexismus. Škála hodnot české většinové společnosti se tedy posunula a stále posunuje směrem k fašismu.

Tomáš Schejbal: Maloburžoazní levice


So, short of a revolution, we, perhaps, should temper our enthusiasm for what productivity-boosting technology would deliver. As tempting as it might be to think that Google’s self-driving cars will allow us to watch films instead of driving, we’d probably be spending this newly gained time glued to some boring spreadsheet. How is that for progress?

Evgeny Morozov: Tearing Down the “Electronic Cottage”


The cost of setting up a lemonade stand (or whatever metaphorical equivalent you dream up) is almost 100% internal. Until you confront the fear and discomfort of being in the world and saying, “here, I made this,” it’s impossible to understand anything at all about what it means to be a entrepreneur. Or an artist.

Seth Godin: Studying entrepreneurship without doing it


Ti umírněnější z kritiků namítají, že Česká republika je sekulárním státem a náboženství tedy nemá ve veřejné instituci, jako je školka, co dělat. Sekulární stát nicméně neznamená potlačování svobody vyznání, jako spíš absolutní oddělení principů vládnutí od náboženství. Debata, zda do vzdělávací a výchovné instituce patří výrazné projevy víry, kterým hidžáb je, by se jisté vést mohla, je ale otázkou, proč už se nevedla třeba kolem křížků na krku nebo, jak ironicky poznamenal jeden blogger, v případě zpěvu vánočních koled.

Kateřina Kňapová: Šátková aféra paní učitelky


The idea of the territorial state’s sovereignty goes back to 1555, when at a meeting called to Augsburg by the warring dynastic rulers desperately seeking an exit or at least a respite from protracted gory and devastating religious wars tearing the Christian Europe apart the formula cuius regio, eius religio (he who rules, determines religion of the ruled) was coined. The ruler’s sovereignty that formula suggested, as elaborated by Machiavelli, Luther, Jean Bodin (in his exceptionally influential De la Republique published 21 years after the Augsburg treaty) or Hobbes, meant a full, unconstrained right of Kings to proclaim and execute the laws binding whoever happen to inhabit the territory under their rule (variously described as ascendancy, supremacy, or dominance).

Zygmunt Bauman: The haunting spectre of “Westphalian sovereignty”


This is how the modern Russian ideology became the ultimate mash-up: Stalin’s strong-hand leadership, Solzhenitsyn’s patriotism, Putin’s spy-past, Yeltsin’s irrationality - they are all part of this new private Lego-ideology, which the Kremlin wants the public to construct in their heads. Everyone can have their own copy; just be creative in using Google.

Evgeny Morozov: Russia: ideology becomes a mash-up


For many institutions, “open” has become the new “green.” And in the same way that companies will “greenwash” their initiatives by invoking eco-friendly window dressing to hide less-palatable practices, there has also emerged a term to describe similar efforts to read “openness” into situations and environments where it doesn’t exist: “openwashing.”

Evgeny Morozov: Open and Closed


Jde o to zbavit se jha nadměrného blahobytu, a zejména jha prahnutí po něm. Příliš nás to odvádí od vytváření špatně placených skutečných hodnot ke generování peněz prostřednictvím virtuálních produktů a neustálého telefonování.

Ondřej Vaculík: Úkol nikoli pro… - Deník Referendum (via dddcz)


[D]on’t fret that your day job isn’t necessarily useful or altruistic or virtuous, but at the same time ensure that you are not defined by that job. A job provides the means, not necessarily the venue, to do good things.

James Shakespeare: Don’t worry that your job is pointless


[T]he growing role of algorithms in all stages of artistic production is becoming impossible to ignore. Most recently, this role was highlighted by Andrew Leonard, the technology critic for Salon, in an intriguing article about House of Cards, Netflix’s first foray into original programming. The series’ origin myth is by now well-known: Having studied its user logs, Netflix discovered that a remake of the British series of the same name could be a huge hit, especially if it also featured Kevin Spacey and was directed by David Fincher. “Can the auteur survive in an age when computer algorithms are the ultimate focus group?” asked Leonard. He wondered how the massive amounts of data that Netflix has gathered while users were streaming the first season of the series—how many times did they click the pause button?—would affect future episodes.

Evgeny Morozov: The Curse of “You May Also Like”


Interfaces are the dominant cultural form of our time.

Timo Arnall: No to NoUI


[J]ust because something found its way on to your to-do list, it doesn’t necessarily follow that it needs to be done.

Oliver Burkeman: Structured procrastination


[W]e overvalue new writing, almost absurdly so, and we undervalue older writing. I feel this market failure keenly each day when I recommend a fine piece of writing that deserves to be read for years to come and yet will have at most two days in the sun.

The Epicurean Dealmaker: Table of Contents


The thing I realized early on is people are happy to pay for things that are good. Don’t be afraid to charge for your services. Don’t be afraid to charge for what you produce.

Jason Fried, 37signals


V současnosti je mým nejoblíbenějším pivem Clausthaler. Chutná jako sodovka ochucená pískem. Mám ho rád tolik, že bych vypil i čtyři za týden. Kdyby jich bylo víc, asi by mě začala bolet hlava. Z hlediska senzorické zkušenosti neexistuje nic lepšího na světě než se otevřít ledově vychlazenému Claushaleru a dát si prvního velkýho loka s vědomím, že tohle je cena, kterou platíte za to, že zůstáváte lidskou bytostí.

Ben Johnson: Proč je nealko pivo nejlepší volbou


When you pay attention to the big trends, you’re playing a numbers game and treating the market as an amorphous mass of interchangeable parts. But that’s not what your market is.

Seth Godin


When Margaret Thatcher was asked about her greatest achievement, she promptly answered: “New Labour.” And she was right: her triumph was that even her political enemies adopted her basic economic policies. True victory over your enemy occurs when they start to use your language, so that your ideas form the foundation of the entire field.

Slavoj Žižek


There are no sources of evil in TED world — apart from a “lack.” Insufficient Technology, Edutainment, and Design (or “innovation”, “growth”, “insights”): these are the only shortcomings the human world faces. There is no venality; no selfishness; no cruelty; no human weakness that is not readily amenable to the cure-all of Perfect Technology, Edutainment, and Design.

Umair Haque: Let’s Save Great Ideas from the Ideas Industry


Imagine I invented an Orgasm Machine. Press the button, and poof!! Effortless, instantaneous climax. Sounds great, right? But my machine would also rob you. Perhaps not of pleasure; but of the tension of love, the challenge of desire, and the drama of sex. TED is like an Orgasm Machine for the human mind. It gives us the climax of epiphany, without the challenge and tension of thought.

Umair Haque: Let’s Save Great Ideas from the Ideas Industry


The Amish seek to master technology rather than become its slave.

Stewart Brand


I can honestly say MASTERY is more satisf­ying than money. If you’re up for it, yes, MASTERY MATTERS MORE THAN MONEY, MASTERY MATTERS MORE THAN SUCCESS.

The Mastery Riff


[T]he Mongol warrior Batu Khan was poised to take Vienna and destroy the Holy Roman Empire. No European force could have kept his armies from reaching the Atlantic. But the death of Ögedei Khan, the second Great Khan of the Mongol empire, forced Batu Khan to return to Mongolia to discuss the succession. Had Ögedei Khan died a few years later, European history as we know it would not have happened.

Timothy Snyder, Professor of History, Yale University (Q: What day most changed the course of history?)


First world problems: Your boss requires that you actually show up at work.

This Is Why You Can’t Have Nice Things, Yahoos

Únor 2013

[O]f all I have ever seen or learned, that book seems to me the noblest, the wisest, and the most powerful expression of man’s life upon this earth — and also the highest flower of poetry, eloquence, and truth. I am not given to dogmatic judgments in the matter of literary creation, but if I had to make one I could say that Ecclesiastes is the greatest single piece of writing I have ever known, and the wisdom expressed in it the most lasting and profound.

Thomas Wolfe


The Robot-Readable World is pre-Cambrian at the moment, but perhaps in a blink of an eye it will be all around us.

Matt Jones: The Robot-Readable World


Data struggles with context. Human decisions are not discrete events. They are embedded in sequences and contexts. The human brain has evolved to account for this reality. People are really good at telling stories that weave together multiple causes and multiple contexts. Data analysis is pretty bad at narrative and emergent thinking, and it cannot match the explanatory suppleness of even a mediocre novel.

David Brooks: What Data Can’t Do


Primátolog Volker Summer hovoří o bicycling reaction, cyklistické reakci, vyznačující se tím, že se nahoře hrbíme (před silnějšími) a dole šlapem (po slabších, případně odlišných). Odsuzování „nepřizpůsobivých“ tak vystresovaným příslušníkům nižší střední třídy – kteří mají dost na to, aby se o to báli, ale málo na to, aby se cítili zabezpečeni – slouží k morálnímu sebeuspokojení a zároveň k obhajobě vlastních pozic před vždy nespokojeným Přizpůsobovačem: „Ó, pohleď, velké ratingové oko Trhu, na tyto méněcenné parazity, jak jimi pohrdám.Vidíš, že já mezi ně nepatřím, jsem jiné, lepší rasy, a proto je neviditelnou rukou svou odsuň daleko, neb nejsou hodni mého sousedství. Přijmi tuto obět živou a věčnou, neuveď mne v socialistické pokušení a zbav mne Zlého!“

Filozof Martin Škabraha: K čemu jsou “nepřizpůsobiví”?


One hour of daily physical exercise cannot compensate for the negative effects of inactivity on insulin sensitivity and plasma lipids if the rest of the day is spent sitting. Reducing inactivity by low intensity activities such as walking at a leisurely pace and standing is more effective than physical exercise in improving these parameters in sedentary subjects.

Minimal Intensity Physical Activity (Standing and Walking) of Longer Duration Improves Insulin Action and Plasma Lipids More than Shorter Periods of Moderate to Vigorous Exercise (Cycling) in Sedentary Subjects When Energy Expenditure Is Comparable


Náš problém je v tom, že suverenitu chápeme jako cíl sám o sobě. Vyprávíme si tak nejasné příběhy o tom, jak chceme být suverénní, ale v tom příběhu přitom chybí to hlavní, totiž k čemu suverenitu chceme použít.

Jiří Přibáň ve skvělém rozhovoru s Karlem Hvížďalou


A gentleman is one who puts more into the world than he takes out.

George Bernard Shaw (via theimpossiblecool)


K vyhrocení předvolební kampaně přispěl poražený kandidát, který sám nastolil téma tzv. Benešových dekretů, o kterých hovořil způsobem, k jakému jsem jako prezident republiky nemohl mlčet.

Odpověď prezidenta na dopis Magdy Wagenknechtové Svobodové


One of the top causes of startup death—right after cofounder problems—is building something no one wants. And it’s a sad fact of entrepreneurship that a fancy marketing budget and a lot of launch buzz can conspire to hide that issue. Launch early and often; learn as much as possible about how strangers use your product; and test, test, test.

Kathryn Minshew: Launch Early, Launch Simple and Test


Recent data indicating that both states and countries with high rates of reported “happiness” also have high rates of suicide suggest that people’s answers to surveys may not always provide a reliable indicator of societal well-being, or even of happiness.

Austin L. Hughes: The Folly of Scientism


On Etsy, everyone is as good at everything as everyone else. Nothing is special because everything is. Etsy users must say only nice things to each other, or risk being muted. You can’t learn or improve if no one acknowledges that some things are less than perfect.

Regretsy closes, the world mourns the end of DIY meets WTF


Islandské banky, stejně jako britské a americké banky a jinde, se dávno staly hi-tech společnostmi. Jsou v nich špičkoví inženýři, matematici, informatici. A když islandské banky zkrachovaly, inovativní sektory naší ekonomiky, jako IT sektor, hi-tech sektor, v posledních třech letech rozkvetly jako nikdy předtím. Silný finanční sektor si stahuje tyto talenty z inovativních sektorů, což je pro ně špatné. Jestliže tedy chcete, aby vaše ekonomika byla v těchto oborech konkurenceschopná, což je v tomto století nezbytné, nechte zkrachovat banky.

afinabul.blog.cz


Kancelář prezidenta republiky posoudila vaši žádost o informace podle § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodnou. Jde o ústavní právo prezidenta republiky, které nemusí nikomu zdůvodňovat, a žádost se proto odkládá.

Ladislav Jakl


Media portrays teens as competent computer jockeys. In reality, teen overconfidence combined with developing cognitive abilities means they often give up quickly and blame the website’s design. They don’t blame themselves, they blame you.

Teenage Usability: Designing Teen-Targeted Websites


The grand essentials to happiness in this life are something to do, something to love, and something to hope for.

Joseph Addison (via Swiss Miss)


Because an Airbnb rental tends to be cheaper than a hotel, people stay longer and spent $1,100 in the city, compared with $840 for hotel guests; 14% of their customers said they would not have visited the city at all without Airbnb.

Airbnb Had $56 Million Impact On San Francisco: Study


Real suicide notes are usually suspiciously void of contemplative or metaphysical thoughts, whereas fake suicide notes, written by study participants, tend to include more abstract or high-level terms (“Someday you’ll understand how much I loved you” or “Always be happy”). One old study even found that genuine suicide notes contained more references to concrete objects in the environment—physical things—than did simulated suicide notes.

Being Suicidal


If you asked me to describe the rising philosophy of the day, I’d say it is data-ism. We now have the ability to gather huge amounts of data. This ability seems to carry with it certain cultural assumptions — that everything that can be measured should be measured; that data is a transparent and reliable lens that allows us to filter out emotionalism and ideology; that data will help us do remarkable things — like foretell the future.

A must read - David Brooks: The Philosophy of Data


What kind of powers does the adolescent brain give you that you need as you venture into adulthood? There are three:Fervent passion Fearlessness in the face of risk A keen and thoughtful curiosity about people and the world

Don’t Waste Your Twenties


Prvky sociálního státu zavedl už Bismarck v 19. století. Proč to udělal? Starost o dělníky neměl. On se strašně bál radikalizace. Zakázal sociální demokracii, o komunistech ani nemluvě, strašně se bál Marxe. A tak zavedl prvky, aby společnost stabilizoval. Tu funkci měl sociální stát i po druhé světové válce. Ten sociální stát byl poučením z deprese a nástupu Hitlera. Na to se dneska strašně zapomíná.

Ilona Švihlíková: Plať daně, kde máš zisky. Matku si měj třeba ve vesmíru (špatný, protože nepolemicky vedený rozhovor - ale tahle pasáž stojí za zaznamenání)


We see that cars are safer for men than women because the crash-test dummies are men.We see that cars are safer for thin people because the crash-test dummies are thin.We see drugs are safer and more effective for white people because blacks are underrepresented in clinical trials (which is a whole other story about power and data collection in itself).We see that Polaroid film used to only pick up white skin because it was optimized for white people.We see that poor people are uninformed by definition of how we take opinion polls (read the fine print).

Bill Gates is naive, data is not objective


The Nordic combination of big government and individualism may seem odd to some, but according to Lars Tragardh, of Ersta Skondal University College, Stockholm, the Nordics have no trouble reconciling the two: they regard the state’s main job as promoting individual autonomy and social mobility.

The Nordic countries are probably the best-governed in the world


Pak tu jsou časové banky, jejichž princip spočívá v zaznamenávání počtu časových jednotek. Někdo třeba pomůže staršímu člověku, přečte mu noviny nebo s ním jde na procházku, tedy nic profesionálního, a když pak onemocní, může něco podobného dostat od někoho jiného. Anebo může pořídit podobnou službu svému příbuznému. Časové banky jsou například naprosto odolné vůči inflací, protože hodina je hodinou dnes i zítra i za sto let.

Margrit Kennedyová o nedemokratických penězích a jejich reformě


The farmers in rural China have chosen cell phones and twitter over toilets and running water. To them, this is not a hypothetical choice at all, but a real one. and they have made their decision in massive numbers. Tens of millions, maybe hundreds of millions, if not billions of people in the rest of Asia, Africa and South America have chosen Option B. You can go to almost any African village to see this. And it is not because they are too poor to afford a toilet. As you can see from these farmers’ homes in Yunnan, they definitely could have at least built an outhouse if they found it valuable. (I know they don’t have a toilet because I’ve stayed in many of their homes.) But instead they found the intangible benefits of connection to be greater than the physical comforts of running water.

The Post-Productive Economy


In the 19th century here, without any influence of Marxism or any European thinking, it was pretty much assumed that wage labour is about the same as slavery – it’s different only in that it’s temporary. That was such a cliché that it was a slogan of the Republican Party. And for northern workers in the civil war that was the banner under which they fought – that wage slavery is as bad as slavery. That had to be beaten out of people’s heads.

In this often personal interview, renowned linguist and political commentator Noam Chomsky outlines a libertarian perspective on work and education, arguing that freedom is the root of creativity and fulfilment.


Sweden has reduced public spending as a proportion of GDP from 67% in 1993 to 49% today. It could soon have a smaller state than Britain. It has also cut the top marginal tax rate by 27 percentage points since 1983, to 57%, and scrapped a mare’s nest of taxes on property, gifts, wealth and inheritance. This year it is cutting the corporate-tax rate from 26.3% to 22%.

The Nordic countries are reinventing their model of capitalism, says Adrian Wooldridge


Česká „kulturní a politická elita“ by si proto asi měla nejprve zamést před vlastním prahem. Snažil se Petr Zelenka někdy „přemluvit bábu“ k větší toleranci etnických menšin nebo sousedních národů nebo k podpoře rovnosti žen a mužů? Vzpomněl si David Koller, že s „rasisty se nemluví“? Dnes brojí kulturní elita proti Zemanově šovinismu a xenofobii, ale když Daniel Landa nedávno pronášel v rukou s černým kohoutem svůj nenávistný projev, přítomný show-business mu tleskal. Jedna věc je symbolicky horovat pro „pravdu a lásku“ a jiná věc je snažit se uplatňovat hodnoty tolerance v konkrétních krocích proti xenofobii, rasismu a šovinismu.

Ondřej Císař, Kateřina Vráblíková: Zemanovo vítězství zrcadlí českou kulturní a politickou elitu


I’ve noticed that the most mature and accomplished developers I’ve worked with are also those who most frequently say “I don’t understand” when they’re listening to a technical explanation.

Ben Kamens: “I DON’T UNDERSTAND”


Worry less about reducing the information tide. Look instead for ways to reduce its stressfulness – and if that means fooling yourself with pause buttons, boomerangs and the like… who cares? In the war against overload, we need every weapon we can lay our hands on.

This column will change your life: information overload

Leden 2013

We live in a time when the loneliest place in any debate is the middle[.]

Paul Saffo


The popular image of the visionary is someone with a clear view of the future, but empirically it may be better to have a blurry one.

Paul Graham


Často v týchto dňoch myslím na Bondyho, ktorý roku 1959 napísal málo známu báseň Po tolika letech: „Cesta je klid. Kdo jde, tomu se nemůže nic stát. Je pod širým nebem. Jeho dům se na něj nesesype. Jeho majetek mu nikdo nemůže uzmout. Jeho práci mu nikdo neztrpčí. Nikdo ho nezastaví, protože cesta je všude.

Michal Hvorecký: Čo sa stalo s Českom?


You might call it the cognitive divide—the split between an evidence-based worldview and one rooted in faith or ideology—and it is one of the most important fault lines in America today. To his critics on the right, Obama is a socialist with dangerous foreign antecedents. To his critics on the left, he is a waffler with no real point of view and a craven desire to be liked. But the best explanation is that, like the rest of the rising intellectual class to which he belongs, the president is an empiricist. He wants to do what works, not what conforms to any particular ideology or what pleases any particular constituency. His core belief is a belief in facts.

Plutocrats: The Rise of the New Global Super-Rich and the Fall of Everyone Else (Chrystia Freeland)(Recenze vyjde na Finmagu příští čtvrtek.)


Let them eat lifestyle!

Tom Frank


Johnu Kerrymu se v souboji s Georgem Bushem v roce 2004 vymstila znalost francouzštiny, protože kvůli ní působil příliš intelektuálně. Jon Huntsman dopadl ještě hůř, když v době republikánských primárek v roce 2012 promluvil v televizi výbornou čínštinou. V tom okamžiku jeho šance poklesly k nule.

Erik Best: Má český prezident umět rusky? (via Jiří Vraspír na Facebooku)


When we remember our past selves, they seem quite different. We know how much our personalities and tastes have changed over the years. But when we look ahead, somehow we expect ourselves to stay the same[.]

Why You Won’t Be the Person You Expect to Be

Prosinec 2012

Today, authors are in the idea-making business, not the book business. In short, this means that publishing a book is less about sales and much more about creating a brand. The real customers of books are no longer just readers but now include speaking agents, CEOs, investors, and startups.

Why Books Are The Ultimate New Business Card


Průvodce Persepolí zdůrazňuje (doslova): „Když Dareios přišel do Evropy a prohrál u Marathonu, byl z toho strašný povyk a nějaký blázen snad dokonce běžel až do Říma, aby tu zprávu vyřídil. Dareios byl ale v Evropě jenom na prázdninách s malou družinou. Neměl žádné vražedné úmysly. Alexander Makedonský byl ale jiný, ten nás chtěl zničit.“Dále doplňuje, že perská civilizace byla vskutku jedinečná. Například tím, že lidé, kteří Persepoli stavěli, nebyli otroky, ale řádnými pracovníky – dostali zaplaceno, na rozdíl od těch zpozdilých, na otrocích založených civilizací v Evropě a na severu Afriky. A končí tím, jak je ta naše civilizace zpupná a hloupá, když mezi symbolickými událostmi olympijských her figuruje běh související s porážkou Peršanů otrokářskými Evropany.

Přemysl Hrouda: Írán, ta země s hroznou pověstí


And that’s my point, and it’s a simple point. The time you spend is not your own. You are, as a class of human beings, responsible for more pure raw time, broken into more units, than almost anyone else. You spent two years learning, focusing, exploring, but that was your time; now you are about to spend whole decades, whole centuries, of cumulative moments, of other people’s time. People using your systems, playing with your toys, fiddling with your abstractions. And I want you to ask yourself when you make things, when you prototype interactions, am I thinking about my own clock, or the user’s?

10 Timeframes by Paul Ford


IN the early 19th century, the United States was one of the most egalitarian societies on the planet. “We have no paupers,” Thomas Jefferson boasted in an 1814 letter. “The great mass of our population is of laborers; our rich, who can live without labor, either manual or professional, being few, and of moderate wealth. Most of the laboring class possess property, cultivate their own lands, have families, and from the demand for their labor are enabled to exact from the rich and the competent such prices as enable them to be fed abundantly, clothed above mere decency, to labor moderately and raise their families.”For Jefferson, this equality was at the heart of American exceptionalism: “Can any condition of society be more desirable than this?”

Chrystia Freeland: The Self-Destruction of the 1 Percent


menus suck. we need less items, more pictures, and [just] a few recommendations. menus should be online, so they can integrate user data & purchase history to customize selection, offer discounts, and to connect with friends for favorites and referrals / group offers. the market is huge, purchase behavior is frequent, industry incumbents are old, slow, and easily disrupted. everyone eats, everyone is online; what the hell are we waiting for?

Why Menus Suck + Other Deep Thoughts on the Food Tech Revolution.


Od případu k případu: přátelé, to ovšem je něco, co člověka strašně kompromituje. Postupuje-li od případu k případu, shledá, že někdy je pravda na té, ale v některých případech na oné straně; že nízkost, křivda, lež, cynism nesetrvávají vždycky v jednom táboře; že lidé bývají horší než jejich programy, nebo naopak. Vida ho, relativistu, vida ho, chlapa bez zásad! Včera souhlasil s Fabiánem a dnes se zastává Šebestiána; hele, člověk, jenž nemá víry ani programu! – Tu bych mohl říci, že už sama víra ve fakta je zatracená a velmi přísná víra; ale to je metafyzika.

Sám o sobě a o věcech závažnějších, Karel Čapek, Přítomnost, 1932


Od dob feministického antiklerikála Masaryka jsme tu neměli politika ani političku, kteří by takhle otevřeně vystupovali za změnu společnosti!

Tomáš Tožička o Táni Fischerové: Jediná občanská kandidátka


Byla aktivní, sama nastavovala a přirážela.

z recenze prostitutky


A tuto zemi spravovala osvíceně, skoro nepostřehnutelně, způsobem, jenž opatrně ulamoval všechny hroty, nejlepší byrokracie Evropy, jíž bylo možné vytknout jen jedinou chybu; že génia a geniální podnikavost u soukromých osob, které k tomu nebyly vyvoleny urozeným rodem nebo příkazem státu, pokládala za opovážlivost a drzost.

Robert Musil: Muž bez vlastností (s. 28)


Za jednu z „nejhlouběji zakořeněných pověr naší doby“ považuje [Roger Scruton] víru, že smyslem vzdělání je prospívat těm, kdo je přijímají. Tím se naše vzdělání neustále přizpůsobuje, ochuzuje a zužuje až na to, co je „relevantní“ pro nevzdělance. Tím se postupně v některých školách z osnov vypouštějí „nerelevantnosti“, jako je Shakespeare.Opravdové vzdělávání neposkytuje vědění žákům, nýbrž je bere jako „prostředek vědění“. Účelem vzdělávání je předávat vědění a dovednosti tím, že je učitelé „vkládají do mozků, které budou žít déle než oni“.

Proč hájit vrcholnou kulturu Západu


Tag clouds are the new mullets

Jeffrey Zeldman


Mám 39 tisíc čistého. Kdybych nepodnikal, nedovedu si představit, že bych z toho platil bydlení, hypotéku ve Zlíně, děti na studiích a podobně. Plus z toho bydlet tady v Praze a platit náklady za jednání. Myslím si, že poslanci jsou štvaná zvěř. Mohou za to média a možná ti poslanci, kteří se nechovali vždy řádně a dali tak záminku, abychom byli všichni odsouzeni a paušalizovaní. Mně se to nelíbí. A nikdo z poslanců není s tím platem spokojen.

Poslanec: 39 tisíc čistého? To má sekretářka. Zasloužíme si víc @ Týden.cz (via mblk)


TN’s rare condition is known as blindsight. Because his stroke damaged only his visual cortex, his eyes remain functional and as a result can still gather information from his environment. He simply lacks the visual cortex to process and interpret it. Sight has changed for TN from a conscious to a largely subconscious experience. He no longer has a definitive picture of his surroundings, but he has retained an innate awareness of his position in the world. He is, to some degree, able to see without being aware that he is seeing.

Seeing in the Dark


Both Mullins’ experience as well as the history of the Thalidomide babies makes us realize that the role of prostheses nowadays is not so much to give a sense of ‘normality’ (at the detriment sometimes of the wearer’s comfort) but to accommodate a difference and allow the wearer to embrace a new identity.

Superhuman, exploring human enhancement


A decade of research has demonstrated that if you insist on spending money on yourself, you should shift from buying stuff (TVs and cars) to experiences (trips and special evenings out). Our own recent research shows that in addition to buying more experiences, you’re better served in many cases by simply buying less — and buying for others.

Don’t Indulge. Be Happy.

Listopad 2012

The relationship between money and happiness is surprisingly weak, which may stem in part from the way people spend it. Drawing on empirical research, we propose eight principles designed to help consumers get more happiness for their money. Specifically, we suggest that consumers should (1) buy more experiences and fewer material goods; (2) use their money to benefit others rather than themselves; (3) buy many small pleasures rather than fewer large ones; (4) eschew extended warranties and other forms of overpriced insurance; (5) delay consumption; (6) consider how peripheral features of their purchases may affect their day-to-day lives; (7) beware of comparison shopping; and (8) pay close attention to the happiness of others.

Jak dlouho potřebujete šetřit na to, po čem toužíte?


Half the scientists were given the application with a male name attached, and half were given the exact same application with a female name attached. Results found that the “female” applicants were rated significantly lower than the “males” in competence, hireability, and whether the scientist would be willing to mentor the student.

Study shows gender bias in science is real. Here’s why it matters.


City engineers have turned our downtowns into places that are easy to get to but not worth arriving at.

What makes a great city (via explore-blog)


Pozoruhodné ovšem je, když své souznění, tedy to, že dané periodikum lahodí jeho vkusu a světonázoru, přičítá čtenář objektivitě.

Stále objektivnější a objektivnější Saša Uhlová


There is no scientific evidence supporting prison as a way to improve people. Just as we know that eating too much fast-food leads to obesity and a host of health problems, we also know that a fast-food approach to justice fosters a host of social problems.

The “McDonaldization” of Justice

Říjen 2012

Pokud jsem se setkal v Česku za poslední roky s nějakým opravdu velkým problémem, pojmenoval bych ho: Neochota schopných lidí pracovat pro veřejný sektor (na místo po Janu Kněžínkovi se tuším přihlásili dva lidé, na vedení Veletržního paláce rovněž a já jsem jeden z těch, který se tomu vyhýbá, jak jen může), a mám na mysli mnohem více pozice úředníků, než politiků (dá se to dost racionálně vysvětlit). Kdyby chtěla Janečkova iniciativa přispět ke změně tohoto, tleskal bych, na místo toho jsem x krát slyšel požadavek na změnu volebního systému.

Adam Gebrian


A gentleman is one who puts more into the world than he takes out.

George Bernard Shaw (via theimpossiblecool)


Česko nevzniklo, Česko zbylo.

Bolek


You should write because when you know that you’re going to write, it changes the way you live. I’m thinking about a book I read called Field Notes on Science & Nature, a collection of essays by scientists about their notes. It’s hard to imagine a more tedious concept — a book of essays about notes? — but in execution it was wonderful. What it teaches you, over and over again, is that the difference between you and a zoologist or you and a botanist is that the botanist, when she looks at a flower, has a question in mind. She’s trying to generate questions.

More people should write


Haškovi se podařilo personifikovat pitoreskní roztomilost jižní Moravy a stal se chodící vizuální identitou, kterou si může každý hrdý Moravan vylepit nad svůj pelíšek a tajně doufat, že dříve či později bude mít i on svou fotografii s hejtmanem Haškem, kterak mu ukazuje výsledky své práce.

Standa Biler: Proč voliči milují Haška


The decision about what to do next is even more important than the labor spent executing it. A modern productive worker is someone who does a great job in figuring out what to do next.

Seth’s Blog: Redefining productivity

Září 2012

And it seems like the quantified self movement is about our relationship with time, about the fact that we don’t know how much we exercised or what we ate, we can’t really perceive ourselves mechanically and in a world where there are so many units of time all at once, where there are so many timeframes. It’s really easy to lose track of when you are. Many of our interfaces are really just ways to try to repackage time so that it’s meaningful, so that we can do stuff with it.

10 Timeframes @ Contents Magazine


Za zábavu bych na netu neplatil a uz vubec ne pokud bych mel moznost se k stejnemu obsahu dostat zdarma. Za odborne texty, ktere muzu pouzit ve svem oboru k vydelani penez, jsem ochotny zaplatit, klidne i vetsi castky, ale urcite ne na dobrovolne bazi. Jen tak z pleziru bych prispel na provoz webu, ktery se zabyva nejakym nevydelecnym marginalnim tematem, ktere je zaroven mym hobby. Treba sberem receptu na zapomenuta regionalni jidla, mapovanim ceskoslovenskych pohranicnich kamenu na Podkarpatske Rusi, publikovanim textu ve staroslovenstine apod. Ochota prispet by ale zmizela ve chvili, kdybych zjistil, ze autor si predstavuje mesicne vybrat 60 tisic a tomu, co by z nych prispevku hodlal platit dane, bych neposlal ani haler.

Komentář na Marigoldu


Be consistent.Don’t speak about him to others (e.g., tell funny things) in his presence. (Don’t make him self-conscious.)Don’t praise him for something I wouldn’t always accept as good.Don’t reprimand him harshly for something he’s been allowed to do.Daily routine: eating, homework, bath, teeth, room, story, bed.Don’t allow him to monopolize me when I am with other people.Always speak well of his pop. (No faces, sighs, impatience, etc.)Do not discourage childish fantasies.Make him aware that there is a grown-up world that’s none of his business.Don’t assume that what I don’t like to do (bath, hairwash) he won’t like either.

How to Raise a Child: 10 Rules from Susan Sontag


Do not feel absolutely certain of anything.Do not think it worth while to proceed by concealing evidence, for the evidence is sure to come to light.Never try to discourage thinking for you are sure to succeed.When you meet with opposition, even if it should be from your husband or your children, endeavor to overcome it by argument and not by authority, for a victory dependent upon authority is unreal and illusory.Have no respect for the authority of others, for there are always contrary authorities to be found.Do not use power to suppress opinions you think pernicious, for if you do the opinions will suppress you.Do not fear to be eccentric in opinion, for every opinion now accepted was once eccentric.Find more pleasure in intelligent dissent than in passive agreement, for, if you value intelligence as you should, the former implies a deeper agreement than the latter.Be scrupulously truthful, even if the truth is inconvenient, for it is more inconvenient when you try to conceal it.Do not feel envious of the happiness of those who live in a fool’s paradise, for only a fool will think that it is happiness.

Bertrand Russell’s 10 Commandments of Teaching


Tyler [Cowen] once walked into class the day of the final exam and he said. “Here is the exam. Write your own questions. Write your own answers. Harder questions and better answers get more points.” Then he walked out.

Tyler Cowen’s Unusual Final Exam


In, I think, the thirties, the American publisher of Mein Kampf sued another publisher who printed unauthorized extracts of those books. And it didn’t go to the Supreme Court, it went to some district court, but the court found in favor of Hitler. That’s a good metaphor for what the Supreme Court is always doing—finding in favor of Hitler. Cute legalism, pedantry, anti–common sense.

New New Yorker Martin Amis Talks Terrorism, Pornography, Idyllic Brooklyn and American Decline

Srpen 2012

[L]ike most world languages, the Tarahumara language doesn’t distinguish blue from green.

The crayola-fication of the world: How we gave colors names, and it messed with our brains (part II)


I think the New Aesthetic is not about treating machines like ourselves, “projecting our own qualities onto phenomena that we built.” The New Aesthetic is about treating ourselves like machines, and falling in love with the emergent forms of purely functional design. If Postmodernism rejects the functionally-driven design of Modernism, the New Aesthetic is a “Semimodernism”: it embraces the formal results of functional design but ignores the motivation.

Julia Kaganskiy: In Response To Bruce Sterling’s “Essay On The New Aesthetic”


According to an analysis of the world’s 500 biggest publicly listed firms by Nicolas Véron and Thomas Philippon of Bruegel, a think-tank, Europe gave birth to just 12 new big companies between 1950 and 2007. America produced 52 in the same period (see chart 1). Europe has only three big new listed firms founded between 1975 and 2007. Of those, two were started in Britain or Ireland, which are closer to America in their attitude to enterprise than continental Europe.

European entrepreneurs: Les misérables @ The Economist


People don’t care how much you offer them.They care about whether you exceeded their expectations.

Seth Godin: Usually, a lot is insufficient


Our fear, though, can’t scale. It doesn’t work that way. The screaming fear in your stomach before you give a speech to 12 kids in the fifth grade is precisely the same fear a presidential candidate feels before the final debate.

Conservation of anxiety


It is not enough to succeed. Others must fail.

Gore Vidal’s Best Quotes: Sex, Politics, and More

Červenec 2012

Burgess replied “The anxiety involved is intolerable. And – I differ here from Simenon – the financial rewards just don’t make up for the expenditure of energy, the damage to health caused by stimulants and narcotics, the fear that one’s work isn’t good enough. I think, if I had enough money, I’d give up writing tomorrow.”

Art’s to fill not only the soul but also artists’ bellies - Columnist - New Straits Times


Today’s elite is more talented and open but lacks a self-conscious leadership code. The language of meritocracy (how to succeed) has eclipsed the language of morality (how to be virtuous).

David Brooks: Why Our Elites Stink


„[D]isidentem“ se člověk nestává tak, že se jednoho dne rozhodne pro tuto svéráznou kariéru, ale proto, že vnitřní odpovědnost, kombinovaná s celým komplexem vnějších okolností, ho prostě do tohoto postavení uvrhne: je vyhozen z existujících struktur a postaven do konfrontace s nimi. Na začátku nebylo nic víc a nic míň než úmysl dělat dobře svou práci – a na konci je cejch nepřítele.

Václav Havel: Moc bezmocných


Do českého nebe jdete českým peklem. Jakousi až smluvní oklikou. Nepřejícnost, bezúhonnost jako úhona a podezřelé bytí. A ovšem boží trest za to. Protože všichni, kdo to takhle hrají, žijí vlastně v Pekelsku jako ubozí čertíci, tuctoví trpajzlíci: naše species. Vypadají neškodně, jako civilisté. Ale pozor! Ty nedomrlé a kyselé ksichty, které u nás tak často potkáte, a ty těkavé oči v nich je vždycky prozradí. Šeptem, jen tak mezi rty vám denně dodávají malou jedovatost, nějakou tu neradostnou zvěst. Kakangelium, ne evangelium by se to muselo jmenovat řecky. Jsou to kakangelisti našich všedních dnů. Mají vždy na skladě nějaký ten kák. Pot bez slz. Kila kysela a mraky mrzoutství. Strach z toho, že bychom snad peklu měli vzdorovat, nám ze života dělá peklo. Svatost, i ta nejmenší, to je pro našince po čertech hazard.

Jiří Gruša: Česko návod k použití

Únor 2012

The only copy protection I need is the fact that tomorrow’s comic doesn’t exist yet and my brain’s the only place that bakes that cookie.

RStevens on Kickstarter explaining why he’s releasing his forthcoming Diesel Sweeties ebook DRM-free. (via dianakimball)

Červenec 2011

Do what you can, with what you have, where you are.

Theodore Roosevelt (via theimpossiblecool)

Květen 2011

I don’t need every customer. I’m primarily in the business of selling a product for money. How much effort do I really want to devote to satisfying people who are unable or extremely unlikely to pay for anything?

Why Instapaper Free is taking an extendend vacation

Březen 2011

That said, for a micropreneur, dollars for hours is death. If you build a business where your earnings directly correlate to your hours worked then you aren’t a micropreneur. You’re working fast food.To become a micropreneur you must let go of the employee mentality.Forget freelancing. Forget consulting. Forget selling your time.The way to escape it is to develop a product. It can be a software product. A website. A book. A song. An eBook. A game. A WordPress template.Build it once. Sell it forever. That is leverage.

The Micropreneur Manifesto


There’s an old Wayne Gretzky quote that I love. ‘I skate to where the puck is going to be, not where it has been.’ And we’ve always tried to do that at Apple. Since the very very beginning. And we always will.

Steve Jobs, Apple Computers (via ishdog)

Únor 2011

I don’t give a damn if the client thinks it’s worth anything, or whether it IS worth anything — it’s worth it to me. It’s the way I wanna live my life. I wanna make beautiful things, even if nobody cares.

Saul Bass

Leden 2011

Where the heck were you when the page was blank?

Paul Butterworth, as quoted in Jason Z.’s excellent article

Prosinec 2010

Believe and act as if it were impossible to fail.

~Charles F. Kettering (via theimpossiblecool)

Listopad 2010

Play the game for more than you can afford to lose…only then will you learn the game.

Winston Churchill

Srpen 2010

Nobody can give you freedom. Nobody can give you equality or justice or anything. If you’re a man, you take it.

Malcolm X