Michal Kašpárek

Katánie, Palermo, Syrakusy: tipy na památky a restaurace

Tohle není průvodce Sicílií

Na Sicílii jsme se ženou v září 2017 pobyli jen týden, takže jsem původně neměl v plánu psát tak podrobný report jako z naší cesty do Neapole. Nenavštívili jsme Messinu ani Ragusu, nevyšplhali se na Etnu, neprocestovali jihozápadní pobřeží. V měsících po návratu se na mě ale překvapivě hodně lidí obracelo s prosbami o tipy a já tak zjistil, že jich vlastně pár mám. Třeba pomůžou i vám.

Kontext

Sicílie je druhým nejchudším z 21 italských regionů, se stejným HDP na hlavu, jaký má Moravskoslezský kraj. Pro místní to nic dobrého neznamená, turisté lační po šmucik kráse omšelých barokních památek a vynikajících obědech v ceně domácí závodky ale můžou začít balit.

Bezpečnostní situace na ostrově se navzdory jeho pověsti nevymyká západoevropským standardům. Místní mafie má pozoruhodnou (a vůbec ne černobílou) historii, do které se náhodný turista prakticky nemá šanci zapsat.

Když už budete studovat Wikipedii, přečtěte si o životě posledního lidového bandity Salvatora Giuliana a slavného rodáka skladatele Vincenza Belliniho. Pořád dokola jsme si tam pouštěli jeho operu Norma, dejte si.

Přepravovali jsme se vlaky. Jezdily rychle a přesně, chyběly v nich zásuvky a wifi.

Skoro nikdo nerozuměl anglicky. Moc nepomůžou základy italštiny ze severu – většina místních mluví buď sicilštinou, nebo velice silným, pro začátečníka nesrozumitelným nářečím.

Katánie

Piazza Duomo

Naše nocoviště (spali jsme v Openspace Maria Luna a byli naprosto spokojení s polohou i vybavením) a základna k výletům. (Ve městě je železniční uzel a kousek za ním nejfrekventovanější sicilské letiště.)

Město má proporce i feel Brna. Všude se dá dojít pěšky, i když k plážím to z centra půlhodinku vezme. Střed plný zahrádek, o pár ulic dál už ticho.

Centrální náměstí zdobí krom katedrály sv. Agáty kašna z 18. století, do níž je zabudovaná starověká socha slona z černého vulkanického kamene. Všimněte si obřího šourku – jde o anatomickou nepřesnost, živí sloni mají varlata ukrytá v těle. (Víc o soše a její historii tu.)

Nejvíc se nám Katánii líbilo jídlo. Nikde jinde jsem nezažil takovou koncentraci podniků, které servírují koninu – klobásy, karbanátky i stejky. Právě šťavnatý plátek koniny ugrilovaný na uhlí bych doporučil každému, kdo má k tomuto masu ostych. Zajděte na něj do Trattorie da Antonio (Via Castello Ursino 59).

Dvakrát jsme se fantasticky najedli ryb a těstovin v Giglio Rosso (Via Sant’Anna 19). Chce to buď rezervaci, nebo dojít včas.

Poslední tip: na rybím trhu – začíná hned na jižním okraji náměstí se slonem a katedrálou – mají jednak hladové okno se smaženými rybami, jednak stánek, kde za euro dostanete na voskovaném papíře čtyři čudle s petrželí a chili.

Palermo

uličky okolo Via Porta di Castro v Palermu

Absolutní šrumec. Ulice plné lidí, mopedů, grilů. Ještě o fous divočejší, neuspořádanější a špinavější než Neapol. Ráj.

Byli jsme tu jediný den (vlak z Katánie jede tři hodiny scénickou tratí vnitrozemím). Velké nadšení z katedrály a jejího okolí. Udělejte si odtud asi dvoukilometrový výlet na západ, k makabrózním kapucínským katakombám (Piazza Cappuccini 1). Pokud se vám nerozhoupe žaludek, najezte se po cestě zpět v rodinné trattorii da Michele & Jolanda (Via Cappuccini 12). V centru nám chutnalo v Antica Focacceria San Francesco (Via Alessandro Paternostro 58).

Ještě zaujaly: kašna Pretoria převezená v 16. století z Florencie (Piazza Bellini); pěší zóna na Via Maqueda; nárožní cedule v italštině, hebrejštině a arabštině; uličky okolo Via Porta di Castro.

Syrakusy

Bazilika Panny Marie ze slz

Antická nekropole je zapsaná na seznamu památek UNESCO, čemuž odpovídá zvýšený výskyt turistů (turista a stěžuje si na turisty, já vím…). Opodál stojí fascinující vítězství ducha nad hmotou: Bazilika Panny Marie ze slz. Moderní, monumentální, 103 metrů vysoká stavba k připomínce toho, jak se v roce 1953 v nedalekém domku mladých novomanželů rozplakal sádrový obraz Panny Marie. Zachycené slzy jsou vystavené v kryptě. (Víc o kostele i zázraku v češtině zde.)

Noto

katedrála svatého Mikuláše z Myry

Po devastujícím zemětřesení v roce 1693 se město dočkalo velkolepé barokní přestavby, s hojným využitím medově zbarveného tufu (horniny ze sopečného popela). Stihli jsme pohodlně vlakem jeden den spolu se Syrakusy. Od nádraží trošku do kopce, ale kostely krom ducha osvěží i termoregulační systém.

Taormina

Taormina

Malebné městečko v kopcích, které si zamilovala evropská umělecká i mocenská elita 19. století. Úzkými uličkami se kvůli tomu ani na konci září skoro nedalo projít. Pokud jde o mě, vynechal bych.