Bohumil Kulínský vyprstil tolik dvanáctiletých štěrbinek, co vysloužilý mexický celník podezřelých individuí. Do vězení nepůjde. I proto, že se zasloužil o šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.

To skryté ponaučení je fascinující: Dělejte Česku dobré jméno, nikdy nevíte, kdy to bude hrát roli.

Představte si, že Josef Škvorecký přehlédne dopravní značku, nabourá a někoho zraní.

Soudce: Pane Škvorecký, před nehodou jste nepil, z místa jste neujel, poskytl jste první pomoc a přiznal jste vinu. Potud vpořádku. Ale co ti Zbabělci?

J. Š.: Co ti s tím mají společného?

Soudce: Vy jste v románu přeloženém do tolika jazyků poplival tuhle naši krásnou malou zemi. Jako by tu nebyli hrdinové ani nic pěkného. A teď byste nejradši chtěl milost.

J. Š.: Psal jsem jen, co si z pětačtyřicátého sám pamatuju.

Soudce: Copak vy si pamatujete jen na to špatné? Proč jste nenapsal nic o výborném náchodském pivu? O krásných východočeských děvčatech? Víte, jak ošklivé jméno jste nám udělal v zahraničí?

J. Š.: Ale vždyť jsem vydával v Torontu Kunderu.

Soudce: Vidíte? Vrána k vráně sedá. Ten Kundera! Nejdřív si ze své matky-vlasti dělá bžundu ve Směšných láskách, pak ji v Žertu vykreslí jako Absurdistán a nakonec, z bezpečí zrádné Francie, ji roznese na kopytech v Nesnesitelné lehkosti bytí. Tomu vejlupkovi by byla každá horní sazba trestu krátká.

…

Čekáte pointu? Nemá to moc kam pokračovat. Pokud jste dostatečně zasloužilý umělec, můžete mít tolik sotva ochmýřených lolitek, kolik zvládnete, a nejít do kriminálu. Hláška z Borata? Ne, to je vaše země v roce 2008.