« Co dělám místo učení
» Pracovní sobota

Memoáry

Po

1. 7. 2006 | Komentáře (7)

Důležitá zpráva pro všechny, kteří mi fandili: dva, dva, dva, jedna. Takže úspěch.

Páteční odpoledne jsem strávil po antikvariátech a knihovnách a hojně odfajfkoval jména na papírku s tipy nasbíranými při šprtání dějin české novinařiny.

Na lavici obžalovaných sedí osmnáctiletý mladík, kterého státní žalobce obžaloval ze zločinu nedokonané vraždy prosté. Obviněný pozoruje lidi a věci kolem sebe jedním okem, o druhé ho oloupila láska, zoufalost, a neforemný předmět, který leží před soudci a kterému říká znalec střelné zbraně s netajeným opovržením: revolver. Vedle obviněného stojí valnou část líčení jediná svědkyně, oběť vraždedného útoku, děvče, kterému je šestnáct let a které od května, kdy chtělo dobrovolně zemřít, jistě zmoudřelo. Zdá se, že v porotní síni je přece jen nějaká mrtvola, a to je pošetilá láska těchto dvou. (…)

Rudolf Těsnohlídek: Láska zelená, Lidové noviny 18. 9. 1926

Vida, i z obcházení brněnských soudů se dá vydolovat umění. Na to bych neměl zapomínat — hlavně teď, když mi dochází, že sen o celotýdenním datlování komentářů, fejetonů, povídek a románů do notebooku pod voňavým stromem kdesi na Vysočině a o trávení podzimů a zim u Středozemního moře se mi přinejmenším ještě dva tři roky nesplní.

Komentáře (7)

Poplácej autora po zádech

Add your comment below, or trackback from your own site. Subscribe to these comments.

Buďte zdvořilí, moc nemachrujte, zkuste být věcní. Díky.

Můžete použít tyto značky:
<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <code> <em> <i> <strike> <strong>

:

:

Prosím o prominutí, ale můj stařičký redakční systém rád schroupává komentáře. Nápravu sjednám brzo, do té doby mi v případě, že se tu Váš názor neobjeví do půl dne, pošlete zprávu na mk@michalkasparek.cz. Díky!


« Co dělám místo učení
» Pracovní sobota