Vezmete si volno, nakoupíte čaj a dýmkový tabák, vytisknete a okopírujete vše co potřebujete k učení na státnice — a pak si uvědomíte, že jste doma už osm dní ze tří plánovaných týdnů, a nikam jste se nepohnuli.
Zlo:
- Hrát si s univerzitním e-archivem diplomových prací. Fulltext je velký dar pro celou akademickou obec, v rukou hňupa se ale mění ve zbraň totálního vybíjení času. Pečlivě jsem si pročetl stostránkovou práci o spojeneckých náletech na Brno, o něco kratší text o Kamenné kolonii a vyzkoušel vyhledat nespočet více či méně inteligentních frází. Nevěřili byste, v kolika diplomkách se píše o tetřevu hlušci: v osmi jen za poslední rok!
- Koukat na každou pitomou tiskovku na ČT24.
- Napsat o každé druhé pitomé tiskovce na blog, pak to ale smazat, protože všechno ultimativně shrnul Vladimír Jiránek.
- Zkoumat nejpopulárnější stránky na internetu.
- Pročítat Lifehacker a malovat si, jak budete v létě produktivní.
- You Tube:
- Fotbal. Již zítra. To už neudělám vůbec nic.
Teď vážně: Na státnice ze žurnalistiky se nepřipravuju jako student předvádějící po dva roky neuvěřitelně svědomité výkony. Připadám si, jako kdybych měl jít ke zkoušce někoho jiného, jako bych to dělal za kamaráda, který si dal doteď se školou spoustu práce a já bych mu to neměl pokazit. Čtu stará skripta a nechápu jak jsem dřív mohl věřit všem těm poučkám sepsaných lidmi, kteří nikdy nevkročili do redakce, jen vysedávali po klubech univerzit a rozumovali o nespravedlivosti světa (ano, vás myslím, Althussere, Fiske a Hartleyi!).
Jsou tam i zajímavý věci, to jo. Karel Havlíček Borovský: soudili ho a skončilo to ostudou, protože soudce mu dal zapravdu. Násilí v médiích: negativní vliv na společnost je prakticky neprokazatelný. Pár zajímavých tipů k dalšímu čtení: Čapkovy, Kischovy a Hemingwayovy reportáže, Poláčkovy fejetony. Ale na tucet taaaakhle tlustých bichlí je těch zajímavých věcí zatraceně málo.
Magisterské studium mi v tuhle chvíli připadá jako prodloužení dětství: dál poslouchat pohádky, dál nebýt-tak-docela-samostatný.
A hlavně: pracovat a studovat — tedy pokud obojí chcete dělat pořádně — znamená mít dietní příjem života. Nepotkáváte se s přáteli v pět odpoledne nad vínem, nevidíte moc filmů, knížky si berete jen do vany, a i tu si dáváte jednou týdně. Moc toho nenafotíte, a co víc, kde jsou ty časy, kdy jste většinu večerů trávili na lavičce, v objetí někoho pihovatého.
I když jsem vymyslel takový hezký filmovědný magisterský projekt o pornografii, vypadá to, že tamní lednové státnice budou na další roky mou poslední zkouškou.
A už abych je měl za sebou.
coz je skoda…
pracovat a studovat zároveň - to se dá ještě zvládnout (plus minus i s nějakým životem okolo). ale pracovat v oboru a studovat je skoro vyloučené (imho). abys nedopadl jako já…
Nau, svět bude mít o jednu magisterskou práci o pornu a o jednu dizertaci o něčem digitálně-videovém míň, zas taková škoda to není. Vzdělávat se nepřestanu nikdy - moje obory mě baví, jenom ne tolik, abych kvůli nim musel dvakrát do roka tři měsíce v kuse odmítat devadesát procent pozvání na víno nebo fotovýlet ještě po dva roky (eh, moc čísel).
Adamme, přesně.
Teprv když jsem prchla ze školy mě začalo studování skutečně bavit, nekecám! Netlačí tě termíny, takže si můžeš i posedět na té lavičce, jak srdce ráčí. Je pravda, že to, co denní doktorand stihne za 3 roky, nestihnu ani za roků 15, ale moje cíle jsou skutečně moje. :-)
Lifehacker je fajn stránka, hlavně ten to-do list v txt.
Tak presne tenhle pocit jsem ziskal nekdy ve druhem semestru na VS. A pak jsem s tim bojoval 4 roky. A dopadl jsem tak, jak jsem dopadl :-) Muzes byt rad, ze jsi na to prisel tak pozde :-D
Johanko, ten to-do list v txt je na mě šíleně složitej, já jsem fanda hipsterského kapesního počítače :) A svých lifehacích budu muset někdy napsat článek.
Syndrom skoro kazdeho studenta zurnalistiky, na mne to prislo pred statnicemi a dokoncenim bakalarky, takze se k uzavreni studia odhodlavam uz rok a pul. Snad to uzavru :-)