Všechno se to podivně sešlo kolem narozenin:

Moje nová adresa je dvě ulice od rodného domu Bohumila Hrabala, pět minut od nejbližší stavby Bohuslava Fuchse, a když se ráno podívám z okna, mezi komíny té dělnické republiky, jak o Zábrdovicích a Husovicích psal Seifert, uvidím Petrov:

Moje nová spolubydlící je bláznivá a krásná. S červenýma vlasama pod pupík.

V den, kdy zemřel Bobby Fischer, se odporoučel i Ashley, podobně vyšinutý pes, který mi nosil klacíky posledních jedenáct let. Bohužel je pak nikdy nepustil. Ale stejně mi jeho hrubá srst, hrubé manýry a hrubý smysl pro humor chybí.

Děkana žádám o výjimku z pravidel a předčasné přerušení studia. Hlodalo to ve mě už od prvních dvou přednášek: na jedné skákal podivný vousatý mužík ke stropu a vykřikoval Avšak já tvrdím, že Janáček byl polyfonik!, na druhé věhlasný pražský producent tvrdil, že mu Hřebejk a Jarchovský ukradli jeho příhodu s nerozbitnou skleničkou. Dobrá historka do hospody, ale jako nejzajímavější sdělení tříhodinové přednášky s hlídanou účastí? Osmnáct let školy už je tak akorát, chce to pauzu.

(Pak mi ale volala sekretářka katedry a ptala se, proč jsem nepřišel na poslední zkoušku, jestli se mi nedejbůh něco nestalo. Herdek, tohle je překvapivě smutnej rozchod.)

P.S.: Jako dárek jsem dostal 3 DVD Návštěvníků a teď mi došlo, že i ty scény s hořícím domem Bernaů se natáčely pět minut od mé nové adresy. Je opravdu prestižní!