TÉMA MF DNES o videochatech v Brně
Michal Kašpárek, Mladá fronta DNES, 12. 08. 2006, 1. strana přílohy Brno
Brno - Erotickému průmyslu se v Brně daří. Každý, kdo do města přijede vlakem, to pozná už z reklam mezi tramvajovými ostrůvky před vlakovým nádražím. Cedule tam lákají dívky na práci na videochatech, tedy lechtivém flirtování s cizinci po internetu v přímém obrazovém přenosu.
Brno tomuto podnikání vévodí. „Je tu šedesát agentur. Pro každou dělá dvacet třicet holek, tak si to spočítejte,“ naznačuje majitel jedné zavedené agentury, že se „laškováním“ s cizinci živí v jihomoravské metropoli přinejmenším dvanáct set mladých dívek. Ty nejlepší si přijdou na čtyři tisíce korun za šest hodin. A jejich agentura ročně protočí desítky milionů korun.
„V Brně jsou videochaty nejrozšířenější z celé země. Tady se před šesti lety začínalo,“ popisuje šéf agentury. Pak nastal nebývalý rozmach. „Kdekdo si ale myslel, že je to jednoduché, že si pořídí kameru, a hned má livechat (jiné označení pro videochat - pozn. red.). Hodně společností vzniká, ale taky zaniká.“
Nikdo, kdo se pohybuje v branži, nechce prozradit jméno. „Je tady dost velký konkurenční boj. Studia mezi sebou nevycházejí nejlépe,“ vysvětluje podnikatel, že by se mu někdo mohl chtít pomstít. Za to, že nechal veřejnost nahlédnout pod pokličku. Nepřeje si zveřejnit ani název své agentury.
Jednatel agentury Eurolive, který si taktéž přál zůstat v anonymitě, ale myslí, že šedesát velkých společností v Brně není. „Existuje spousta rádobyagentur, kdy mají jednu kameru někde v soukromém bytě. Ty velké jsou, co já vím, čtyři,“ říká. I on si však myslí, že v Brně se tomuto průmyslu daří lépe než jinde v zemi. „To už je asi profesionální deformace, ale řekl bych, že to dělá každá druhá holka,“ glosoval žertem. „My spolupracujeme tak s třiceti nebo čtyřiceti dívkami,“ prozradil.
Videochatový byznys, především pak reklamy agentur před nádražím, ale vadí mnoha lidem.
Michal Kašpárek, Mladá fronta DNES, 12. 08. 2006, 3. strana přílohy Brno
Brno - Mezi tramvajovými ostrůvky u brněnského hlavního nádraží visí reklamní cedule. Deset z nich láká studentky k práci na erotických videochatech. Tisíce lidí také hledí na „náborové“ letáčky ve vozidlech městské hromadné dopravy.
Reklamy se tváří jako lístek k samostatnosti a bohatství. „Splň si své sny, začni u nás,“ láká například cedule Orange Agency.
Že je nutné se před kamerou svlékat, to reklamy zamlčují. Důvtipným pomohou pouze zmínky o tom, že jde o práci, kterou mohou vykonávat pouze dívky starší 18 let.
Některým lidem tato reklama, navíc na tak viditelných místech, vadí. Jednadvacetileté studentce Kateřině, která jezdí hromadnou dopravou a u hlavního nádraží často přestupuje, se nelíbí, že je cedulí a letáčků tolik.
„Ve výsledku to vypadá, že mladá holka v Brně nemá jinou možnost, jak vydělat nějaké slušné peníze, než na videochatu,“ míní.
„Můžu k tomu říct jen to, že tyto letáčky jsou nabídkou práce. A my jsme v podstatě tržní podnik, který potřebuje příjem i z těchto reklam,“ odpovídá stručně na podobné výtky mluvčí Dopravního podniku města Brna Hana Pohanová.
„Neviděla jsem u nás ve vozidle žádný plakátek, který by byl urážející, nemravný nebo něco takového, na to dáváme pozor,“ dodává.
Cedule na nádraží a letáčky v tramvajích se nepozdávají ani feministické aktivistce Kláře Kubíčkové. „Pokud by tyto reklamy zcela otevřeně hovořily o tom, že se jedná o určitou formu prostituce, ať si klidně existují,“ říká.
„Jejich problém je v tom, že lákají mladé studentky na základě nepřesných a klamavých informací. Za atraktivní vzhled slibují velké peníze a neinformují o tom, jaká rizika jsou s touto prací spojená,“ dodává k tomu. „Od žen, které na videochatech pracovaly, vím, jak psychicky náročná ta práce je,“ pokračuje s tím, že modelky musely například často snášet hrubé klienty.
„Práci prostitutek v ničem neodsuzuji. Ale ženy, které se pro ni rozhodnou, musí mít jasné vstupní informace, musí přesně vědět, do čeho jdou a s čím mohou počítat. Což v případě reklam na videochaty rozhodně není,“ upřesňuje Klára Kubíčková svůj názor.
Provozovatele videochatů ale slovo prostituce, natož pornografie, rozčiluje. „V dnešní době jsou horší věci, které lidi můžou dělat, a někdy je i dělají,“ míní jednatel agentury Eurolive, že modelky nedělají nic pohoršlivého.
Z reklam na videochaty před nádražím poněkud paradoxně není příliš nadšený ani Jiří Morávek, ředitel firmy Snip&Co, která některé reklamní panely videochatových agentur před nádraží instalovala.
„Řešilo se to už mnohokrát. Ta reklama není v rozporu s žádným předpisem nebo legislativou, řešila to rada pro reklamu i živnostenský úřad. Bohužel neexistuje žádný zákonný prostředek, jak tomu zamezit,“ říká.
Snip&Co podle Morávka nemůže cedule agentur jen tak odmítnout. „Mohou říct, že zneužíváme své dominantní postavení v této oblasti,“ vysvětluje Morávek.
„V některých případech jsme trvali na změně textace, protože se nám zdála být v rozporu s etikou. Jenomže oni změní dvě tři slova, místo polonahé dívky tam dají obličej, a nemůžeme udělat nic,“ lamentuje.
Podle mluvčího radnice městské části Brno-střed Romana Buriána prakticky v zákonech a vyhláškách neexistují páky, kterými by šlo reklamy z prostoru před nádražím vystrnadit. „Nějaká vyhláška o reklamě se chystá, my jsme byli iniciátorem. Samozřejmě není primárně zaměřená jen na tyhle věci, ale i na to, aby historické jádro města nebylo zaplácané plakáty a černými plakátovacími plochami,“ říká.
Jestli vyhláška zakáže nábory dívek do videochatů na veřejnosti, to je ale ve hvězdách. „Zatím se o problému diskutuje mezi vedením naší městské části a města,“ dodal Burián s tím, že neví, zdali se při diskusích jedná i o náborových cedulích.
Michal Kašpárek a Veronika Daňková, Mladá fronta DNES, 12. 08. 2006, 3. strana přílohy Brno
Z velké části jde o iluzi a předstírání, přesto stydlivky neobstojí
Brno - V čem vlastně práce na videochatu spočívá? „V bavení klientů,“ odpovídají shodně oslovení pracovníci tří agentur. „Bavení“ však u většiny agentur znamená i odhalování se. Redaktorka MF DNES, která se při telefonátu na linku InternetLive představila jako uchazečka o brigádu, se rychle dozvěděla vše důležité.
Stydlivá děvčata rozhodně neobstojí. „Většina klientů po vás bude chtít, abyste se brzy svlékla,“ prozradila zaměstnankyně agentury. Slíbila také, že novou spolupracovnici zaučí do fíglů, pomocí kterých se dá klientům navodit iluze, že modelka provádí některé tvrdé autoerotické praktiky. Pak nabídla čtyřicetitisícový nástupní plat, který se ještě může zvyšovat. Další informace hodlala podat až na osobní schůzce příští týden.
Iluze, to slovo rád používá i majitel jedné větší zavedené brněnské agentury. Samozřejmě pod podmínkou anonymity. „Děvčata se většinou skutečně svlékají, ale to, že něco dělají s erotickými hračkami, to je jen iluze,“ říká.
Jak natáčení vypadá, prozrazují webové stránky agentur. Chatující dívky obvykle sedí na posteli samy v pokoji. Mají před sebou počítač s malou kamerkou a zabavují klienty.
„Platí se za čas. Záleží na tom, jak dlouho klienti vydrží s modelkou chatovat,“ říká muž z agentury. Nejlepší společnice si podle něj v Brně vydělávají více než čtyři tisíce korun za šest hodin. „Jsou ale taky dívky, které si vydělají tak dvě stovky,“ podotýká.
Brněnské agentury obvykle jen připravují takzvaný stream, tedy živé video modelky, pro zahraniční erotické servery. Odtud se teprve vysílá obraz ke klientům. Ti s modelkou komunikují prostřednictvím klávesnice nebo mikrofonu. Flirtují s ní anebo jí říkají, co má dělat. Někdy jedna modelka „obsluhuje“ i víc klientů najednou.
„Ten server jako takový má na starosti společnost v USA. Nebo podle toho, kde se vysílá, třeba v Německu nebo Holandsku,“ vysvětluje technické pozadí jednatel společnosti Eurolive, který nechtěl sdělit své jméno. Slušné peníze si podle něj vydělávají i některé nesvlékající se modelky.
Michal Kašpárek a Zuzana Fojčíková, Mladá fronta DNES, 12. 08. 2006, 3. strana přílohy Brno
Brno - Flirtuje přes internet se zahraničními klienty. Občas se svlékne. Když je šikovná, za pár hodin dostane slušnou částku. Samozřejmě o své „brigádě“ nevykládá. Jenže vše může jednoduše prasknout. A to i přesto, že prakticky všechny agentury garantují, že k modelce na videochatu se nemůže připojit nikdo z České republiky.
Internetové servery lze totiž obelstít. Zadáním fráze „proxy“ do prakticky kteréhokoliv internetového vyhledávače se lze dostat k řadě stránek, na kterých je možné nastavit si počítač tak, aby se vydával za počítač jiný. Třeba i v daleké zemi.
Lidé z agentur neúplnou neprůstřelnost „vysílacích“ serverů připouštějí. Jedním dechem ale vždy dodávají, že pravděpodobnost, že by se takto někomu podařilo najít například svou spolužačku nebo sousedku, je minimální. „Musel byste zjistit, jaký server to je, znát její umělecké jméno a zaplatit si,“ míní majitel jedné z agentur. „Anonymitu modelek chráníme. Nepovím vám proto, ani jaké servery naše modelky vysílají,“ dodává.
Ve videochatovém průmyslu se prý občas stane, že se o modelce okolí dozví, co dělá. „Většinou to je tím, že se pochlubí nejlepší kamarádce, o které si myslí, že to udrží. U nás má děvče ve smlouvě, že o tom nikomu nesmí povědět,“ uzavírá.
V opačném případě se může dostat do kariérních problémů. Pověst modelky na videochatu zaměstnavatele neláká. „Pro mne osobně by byl problém takové děvče přijmout,“ uvedla ředitelka jedné brněnské základní školy.
zpět na portfolio